Všechny naše deníky

Andulka má konečně v pokojíčku  nové okno. A poprvé, za těch x let, co tu bydlíme, můžu otevřít i to malé. Dřív hrozilo, že pokud se ho jen maličko víc dotknu, tak vypadne. To jsme zdědili ještě po předchozích majitelích a když jsme se rozhodli, že si ho na svoje náklady vyměníme, začalo se o tom jednat na družstvu.. Pravda.. trvalo to ještě pár let, než k tomu skutečně došlo, ale hlavní je, že nové okno už tam je a nefouká! Je to severní pokoj, takže tam byla stále dost zima. Škvírama neskutečně protahovalo a na koberci bylo věčně smetí z těch krásných bříz, co jsou před okny..

Andulka je na svoje nové okno patřičně hrdá a bedlivě dohlížela, jestli jí ho pánové správně přidělávají :-). Chybka se vloudila pouze u žaluzií. Nějak to špatně změřili, takže si udělají repete a přijdou jindy. Včera jsem ještě nesměla, ale dnes, hned po ránu, jsem to umyla a společně jsme tam nalepily motýlky, takže má krásné motýlkové okno. Třeba tím přilákám to jaro..

Včera to vypadalo už jako špatný vtip, protože jsme se probudili do zasněženého rána.. Opět.. A stále padal a padal nový sníh, prostě ideální čas na výměnu oken :-). Dneska svítí Punťa (jak psala Buli na diskusi - Oskar už svítit nebude, protože je prodaný a místo něj bude už jen Voda-furt), snad to vydrží a to netrpělivě očekávané jaro už konečně přijde!

Abych se vrátila k tomu Andulčinému pokojíčku. Určitě pak ještě pomůže zateplení, lešení už je postavené. Takže pravidelně chodíme několikrát denně pozdravit lešení a mrknout, jestli se neděje něco zajímavého. Jako třeba, když náklaďák přiveze okna, případně, když se to lešení stavělo. Nemohla jsem naší techničku-stavitelku odtrhnout od okna. Vydrží tam fakt hodiny, zvlášť, když se dějou takové převratné věci..

Když Aňa zahlásí, že chce dělat EE, tak jí říkáme - Vydrž, vydrž..... Nedávno jsem byla na záchodě já a samozřejmě s asistentkou. Měla jsem tam knížku, což jí vysloveně vytáčí, takž mi jí vždycky různě zavírá a odebírá. Rezignovala jsem a poprosila Andulku, aby tu knížku odnesla do obýváku. Popadla jí do ručiček a odnášeje jí z oné místnosti volá na mně - VYDŽ, MAMI, VYDŽ.. :-)

V sobotu měla Andulka poslední měsíčniny v druhém roce. Na oslavu jsme šli do ZOO a to dokonce jako rodina! Výjimečně jsme se po dlouhé době nebrodili sněhem a i počasí bylo celkem příjemné. To jaro nechce a nechce pořád přijít :-(

Andulína nespala, takže chvílema byla pořádně protivná. Vždycky jsme jí nadchli pro nějaký cíl - zvířátko, klouzačky, žvejkačka, tak se vzmátořila k nějakému výkonu a posléze už hlásila - HOTOVO, HOTOVO, jakože stačí a můžeme jít.. Trošku schíza :-). Nejradši by zůstala u klouzačky u medvědů. Nechali jsme jí to sjet dvakrát, ale přece jen to bylo plné bahna, tak jsme byli za ty nejhorší rodiče na světě a vzpouzející se dítko jsme odnesli pryč..

Mašinka v dolní části ještě není v provozu, stejně tak byly zavřené prolejzačky, což se opravdu velmi těžko vysvětluje dvouletému nevyspalému špuntovi. Nicméně jsme jí vždycky na chvíli nalákali do kočárku, že jí dáme žvejkačku :-). Žvejky, ty jí fakt baví a ví, že musí sedět v klidu a nesmí dělat blbiny... Pětkrát do minuty se jí ptáme, jestli žvejká a ona ochotně ukazuje, že jo. Ví, že jí pak musí vyplivnout :-).

Kapánek nás to pak všechny zmohlo, takže jsme usnuli celkem brzo. Petr šel navíc v neděli opět do práce a Andulína si svůj polední spánek natáhla na 4 hodiny.. Asi to potřebovala dohnat :-)

Zase došlo k vývojovému skoku - Aňa konečně začala spojovat slova do vět. Navíc stále víc a víc používá slova, která nás dostávají do kolen :-) Neustále slyšíme - MARJA PANNO, což je asi nejoblíbenější. Minule jí Petr něco povídala a ona odvětila KDEPÁK, taky frčí JO,ASI JO a NE, ASI NE. Začíná i skloňovat, úžasný je 7. pád - SE MNOJ, S TATINKOJ, S MAMINKOJ :-)

Pokud něco chce, chodí se ptát MŮŠEŠ??? :-)

Taky dosáhne na kliky už i doma, takže jsme začali zamykat.

Nočník zvládá bez problémů, navíc už asi umí ovládat svěrače natolik dobře, že když venku zahlásí, že chce dělat ee a já jí řeknu, že nemáme nočník, že musí počkat domů, tak málokdy se počůrá. Stejně tak mívá suchou plínku i přes polední spaní. Už jsem byli venku párkrát bez pleny, případně jsem jí ji zapomněla dát na cestu od našich a vydržela bez nehody.

V tomhle měsíci absolvovala svůj první maškarní, návštěvu zubaře a očkování na lžičku.

Spí cca mezi 20 - 7 hodinou, v noci už se nebudí. Je to plus mínus půl hodiny až hodina.

V jídle je stále strašně vybíravá - na milost bere jakž takž polévky, miluje těstoviny - hlavně PAGETKY a pak také KEDLÍKY - samozřejmě suché. Co by mohla jíst pořád je cottage.

Minule se jí babička ptala, jestli chce rohlík - NE, pribiňáka? - NE.. Tak co bys chtěla?? NA PDEL...

Ve středu večer se mě Jaffi přes MSN zeptala, jestli bychom nechtěli přijet na víkend k nim do hor. Petr měl nejdřív pocit, že je to moc na rychlo, ale nakonec jsem ho váhou všelijakých argumentů přesvědčila, že je to vlastně výborný nápad. A fakt byl!

V pátek jsme teda tradičně vyrazili o dvě hodiny později, než jsme původně chtěli, protože Skaly musel ještě dodělat nějakou zakázku, nakoupit.. No klasika. Cesta byla celkem v pohodě, odjížděli jsme z typicky jarně-březnového počasí, ale když padl soumrak a blížili jsme se blíž a blíž k cíli, padla taky mlha a to bylo dost náročné. Po třech hodinách jsme byli rádi, že jsme našli ten správný dům a opravdu jsme tam, kam jsme měli namířeno :-).

Vojtík i Andulka si okamžitě padli do noty a vypadali, že mají fakt solidní pařivou. Do postýlek jsme je zahnali až někdy po 21 hodině a pak už jsme mohli konečně v klidu vychutnat fondue i pivo :-). Zapařili jsme snad do 3, o to hůř se ráno vstávalo :-). Děti si chtěly hrát. :-)

Stihli jsme krátkou vycházku k místnímu jezu a Andulína už začala být protivná, protože se blížila její spací chvilka. S dětmi jsme to zalomili i my s tím, že po spaní vyrazíme zase se sáňkama a my s Petrem si vezmeme i běžky. Jenomže když jsme se probudili, venku byla taková vánice, že nebylo vidět na krok. Plácali jsme se tedy doma a vyvětrat děti jsme mohli vzít až v pět. To bylo jen na dvůr, aby Vojta s Andulkou mohli hrabat a kopat sníh. Ze začátku se to Andulíně i líbilo, pak se ale rozhodla, že chce chodit po závějích a bylo zle. Začala se bořit a děsně jí to prudilo. Kdežto Vojta se ukázal jako správný horal pravděpodobně křížený s trollem, protože se pohyboval po sněhu absolutně bez problémů a vůbec se nebořil. Asi se ty horské děti rodí se sněžnicemi, jinak si to neumím vysvětlit :-).

Pak už nastala ta slavná chvíle pro mně a pro Jaffi! Dětičky jsme předaly tatínkům, sbalily lyže a vyrazily na sjezdovku! Nádhera! Večerní lyžování bylo naprosto úchvatné, minimum lidí, takže jsme permici projezdily, co to dalo.. Nestála jsem na lyžích 17 let, tak jsem fakt měla respekt, ale asi se to nezapomíná, takže po dvou "zkušebních" jízdách už jsem se odvážila i na hlavní sjezdovku. Endorfiny ze mně stříkaly na dálku, jak jsem si to užívala :-). Ještěže nelítají mušky.. měla bych je mezi zubama, jako veselý cyklista, protože jsem se pořád chcechtala jak šílená.. Takového magora asi tahle sjezdovka ještě nezažila :-).

Doma na nás čekaly spící děti, manželé poléhávající u TV a hlavně vychlazené Lambrusco :-).

V neděli jsme chtěli jít tedy konečně na ty běžky, ale počasí bylo opět proti nám, takže jsme zapakovali a vyrazili na cestu. Cesta byla mnohem výživnější než v pátek, chvílema nebyla kvůli sněhu vidět ani silnice.. Ale dorazili jsme v pořádku a krásně vyvýletovaní. Posíláme velký dík do Krkonoš! :-)

Dětičky o sobě teď pořád mluví, Aňa hledá Vojtíka, Vojtík prý hledá Andulku - nejdřív jí teda říkal Análo... :-))). Aňa ho pořád chtěla líbat a Vojtík křičel - Jazyk, néééé!!! :-))) Ani se nijak zvlášť neprali, netahali o hračky, prostě parťáci jak vyšití! 

Paní doktorka nám návštěvu dentisty neustále připomínala a když už se objednala i Emička, tak jsme se s nima rovnou v plánování svezly také.. Nakonec jsme ale šly samy, protože holky si užívaly na horách.

Dlouho dopředu jsem s Andulkou trénovala, že paní doktorce ukáže zoubky, že budeme jezdit na křesle a že dostane obrázek. Ještě v čekárně statečně odevzdala kartičku pojišťovny, ukazovala mi zoubky, že přesně TAKHLE to ukáže paní doktorce.. Svezly jsme se společně nahoru a dolů na křesle, což bylo kvitováno nadšením a pak už došlo na lámání chleba, respektive otvírání pusinky....

Jako kouč jsem naprosto selhala! Andulína pusinku prostě odmítala otevřít, fakt nechápu, po kom to má!**** (Já jsem taky nikdy pusu otvírat nechtěla.. ). Nakonec se rozeřvala takovým stylem, že jí paní doktorka ty zoubky prohlídla celkem v pohodě.. No v pohodě.. Použila jsem na holčičku zápasnický chvat alá chobotnice, když už jsme teda obě byly v tom křesle.

Stav zoubků je výborný, lehce prořízlá je první pětka nahoře a ty spodní jsou prý hoodně naběhlé.

Jakmile skončila kontrola, opět došlo k zázračnému vypnutí řvaní a k přechodu do usměvavého režimu s požadavkem - Eště, nahoju. Jakože pro velký úspěch další jízdu na křesle zdarma.. Fakt by mě zajímalo, kde ta naše juniorka má ten vypínač řevu On/Off.. No.. radši snad jen Off, ale ač hledám jak hledám, stále ho přede mnou úspěšně tají..

Za svůj herecký výkon nedostala Aňa sice Oskara, nicméně obrázek se zvířátky se zdál býti dostačující odměnou. Hlasitě poděkovala, zahlásily jsme Nashonananou a byly venku. :-)

Od té doby hlásí, že byla u paní DOTOKY a koukala jí na "SOUPKY" a hlavně s naprostým úžasem zkoumá následky špatné péče u své rodičky. Zaujatě mě neustále buzeruje OTEZIT, SOUPKY BLÉ. Fakt hlášky zvedající sebevědomí :-). Minule jsem už opravdu protestovala, protože za prvé mě z toho neustálého otevření úst bolí panty a za druhé mi tak zkoumala dutinu ústní, že jsem málem byla jak anorektička po jídle.. Andulčin prstík byl opravdu už hodně hluboko..  :-)

Původně měl být maškarní minulý týden, ale naštěstí to posunuli, takže se nám to nekrylo s rekonvalescencí a mohli jsme vyrazit. Už od loňska jsem doma měla klobouček na berušku s tím, že dodělám i křídla. Nějak se mi ale do toho pořád nechtělo a pak jsem se ještě dozvěděla, že půjde za berušku i Týnka, tak jsem narychlo změnila plány a z Andulky byl motýlek.

Sice jsem to měla vymyšlené trochu jinak, ale neprošel mi technologický postup u vrchního vyráběče Petr, takže nakonec to bylo v jeho režii. A myslím, že se mu to opravdu hodně povedlo. Nakonec jsem byla ráda, že jsme to změnili, protože Aňa byla nepřehlédnutelná, což se velmi hodilo, když se rozmyslela, že se půjde někam podívat.

Maškarní se jí evidentně líbil, tančila jak o život, pobíhala tam a celkově kopírovala svůj velký vzor - Andrejku :-). Andrejka byla za břišní tanečnici a chvílemi jí byl parket malý :-).

Masek tam byla opravdu spousta a všechny hrozně pěkné a nápadité. Děti navíc mohly vyhrát v tombole, takže o zábavu bylo postaráno. Andulína vyhrála, krom jiného, pálku na pingpong s míčkem a míček tak lítal po celé sokolovně :-).

Minulé pondělí jsme se byly podívat ve školce. Vzhledem k počtu děti a k počtu zrušených předškolních zařízení mám trochu obavy, že se bude klasicky opakovat historie a budeme mít problém s umístěním. Od února je otevřena Mateřina, kdy si každé pondělí můžeme přijít pohrát do školky. Jsou tam i další děti, spousta hraček a hlavně, až bude teplo, mají nádherně vybavenou zahradu. Nakonec to dopadlo tak, že letos v dubnu k zápisu Aňa ještě nepůjde, protože bychom museli od září už školku platit. A pak to prostě bude hop nebo trop. První mají totiž přednost na uvolněná místa předškoláci, pak děti, které už tam mají sourozence, potom děti pracujících maminek a nakonec, pokud vůbec nějaké místo zbyde - děti maminek, co jsou doma.

V úterý jsme vyrazily do víru velkoměsta. Trolli nám dala tip na výprodej dětských botiček, takže všechny členky našeho KAMA klubu budou capat ve stejných botkách :-). Klasika..

Ve středu u nás zas byla kouzelná školka a hlídala jsem Anetku od Peg. Fotky jsou v albu a byla to sranda. Anetka už na Andulku neútočila, Aňa se přece jenom už umí bránit :-). Naopak si holky celkem pěkně vyhrály a obě měly nějaké to povyražení.

Ve čtvrtek u nás byla pro změnu Emička a na pátek jsme měly naplánovanou návštěvu babičky. Jenomže jsme nakonec nikam nejely,protože když jsem se šla v 1 podívat na Andulínu, jak spinká, posadila se a pozvracela. Takže převléct, povlíct postýlku, dát jí do čistého, s úsměvem mi popřála Dobrou noc a než jsem to prádlo přemáchla, nachystala na praní, lehla si, už zas volala a blinkala.. Fakt úžasná noc.. Jely jsme v tomto duchu až do rána, chvíli jsme si četly, Aňa byla naprosto vysmátá. K ránu se zvracení změnilo v průjem, tak jsem radši zavolala doktorce, aby se na Andulku podívala. Měly jsme přijít hned, ale než jsme se oblékly, byla čekárna plná nemocných dětí. To se mi teda zrovna moc nelíbilo, tak jsme se sebraly,odjely nakoupit a vrátily se později. To akorát vycházelo nějaké dítě z ordinace a rovnou jsme šly na řadu. Andulka pořád říkala, že tam řekne Avoj, tak jsem jí opravovala, že má říct Dobrý den..

Začala jsem jí svlékat, vyprávěla jsem o naší výborné noci a najednou si Aňa vzpomněla na slušné vychování a pěkně nahlas pozdravila Dobý deeen :-). Šikulka. Jenom se jí moc nelíbilo, že jí dr. poslouchá a chce jí prohlédnout. Pak už zas byla v pohodě. Diagnóza zněla - viróza a že je možné, že bude mít horečku a rýmu.. Aňa to fakt nevypadala. Byla naprosto v pohodě, výbornou náladičku, jen trochu ten průjem. Po spaní se ale situace změnila a Aňule měla přes 39 C. Celé odpoledne na mně ležela a po chvilkách pospávala. Byla fakt grogy.

Přes víkend ale byla lepší a lepší a dneska už stačila jen telefonická konzultace s tím, že máme pokračovat v dietě.. ach jo.. ona téměř nejí.. a mít klidový režim, takže být spíš doma a ven jen na kočárek, aby se neunavila.

V sobotu odpoledne jsme s Míšou vyrazily do Městské knihovny, měla tam být Orientální bazar. Čekaly jsme fakt šrumec a spoustu věcí i podle toho, co jsem četla na netu, ale ve finále tam bylo asi 5 stolů, kde měli sice nějaké věci, ale všechno poměrně dost drahé. Naši oblíbení Olomoučáci nedorazili :-(. Takže jsme ušetřily a za chvíli zas byly doma..

Mílovými kroky se přibližují už druhé Andulčiny narozeniny. To je fakt neuvěřitelné, jak to letí a jak je velká a co všechno už umí..

Spaní a usínání se vrátilo do normálu, takže žádné scény, žádný pláč. Dopije mléko, jdeme vyčistit zoubky, řekne, že hají, dá nám PUSU, PUSU a jde spinkat :-). To jak teď volá PUSU, PUSU je mooooc příjemné :-).

Začala říkat DĚKUJI místo DÍK a PROSÍM. A také místo pomlaskávání PITÍ. Mluví o sobě jako o Anince. Ví, kde bydlí - v PAZE,CIMICICH a babička VJEA s dědou bydlí v BÁNÍKU a babička VASTA s dědou bydlí ve SALICI. Na mně občas volá BAKO,BAKO, to jí naučil Petr - Barko, Barko.. A má z toho děsnou srandu.

Minule jsem psala o písničkách, jak doplňuje slova. Zkusmo jsem zkusila další a jaké bylo moje překvapení, že toho umí mnohem mnohem víc, jen jsem jí k tomu dřív nedala prostor.

Oblíbenou číslovkou je 10. Velmi často se totiž váží a tak jsme jí vždycky říkali, že váží 10. Takže i v písničce Pec nám spadla, dá dědeček do toho 10 ran, místo 4, na otázku, kolik měl táta piv, rovněž odpovídá 10 a když se jí zeptám, kolikrát jí to mám opakovat, můžu se vsadit, že to bude rovněž 10. :-)

Když jdeme ven, prohodím, musíme přivolat výtah, načež Andulína s mohutným řevem běží k výtahu a kříčí SÝTÁÁH! Stejně tak, když jsem řekla, že zavoláme doktorce, pokřikovala po bytě DOKTOKO, DOKTOKO! :-)

Ze slovních spojení jí jde dobře UZ DU, KDE JE, KDE SI, POD SE MNOU. Ostatní spíš tak kouskuje, ale nedává vědomě do věty.

Náš KAMA se opět činil. Holky přišly s tím, že je zapotřebí pečovat nejen o dítka, ale i o naší duševní rovnováhu, takže by to chtělo nějakou tu kulturku :-). Nejdřív to vypadalo na kino, ale to radši ty peníze za vstupné projím a propiju, takže nakonec jsme se shodly na divadle. A protože existují určité příbuzenské svazky, sehnaly jsme lístky do Činoherního klubu na Sex noci svatojánské. (Ivčo, ještě jednou obrovský díííík!!)

Peťa s Andulkou moudře odjeli v sobotu dopoledne a kolem 3. už tu byla první nocležnice-horalka Jaffi. Pak dorazila i Peg a na Kikušku jsme stále čekaly. Nakonec to Kiku lehce nestíhala, takže jsem vyslalal předvoj, že na ní počkám a dorazíme později, ale jen co holky nastoupily do autobusu, volala Kiku, že by to bylo na dlouho a že se rovnou sejdeme v restauraci.

Před duchovní stravou je samozřejmě nutné okusit i tu "normální", proto jsme si udělaly rezervačku v Coloseu.. Abychom byly kompletní, dorazila i Trolli, Uli a Renda s kámoškou Renčou. Silná osmička byla úplná! Výborně jsme pojedly, popily a vyrazily do divadla.

Představení bylo opravdu naprosto úchvatné. Smály jsme se tak, že nás bolely břišní a "hubové" svaly. Určitě by stálo za to, vidět to znovu, protože by si tam člověk našel další a další perličky..

Z divadla jsme se přesunuly do Melouna, kde jsme si pro jistotu také zajistily rezervačku. Hráli československou diskotéku, takže jsme si nejen zatancovaly, ale i zazpívaly.. Hlas se mi konečně pomalu, ale jistě vrací do normálu :-)). Co mě teda velmi překvapilo, že když jsme dorazily na místo, nebyli tam skoro žádní chlapi, kluci, muži.. Prostě samé baby a to ještě s čerstvou občankou.. Fakt nářez.. Chvíli jsme na to koukaly jak zjara, přece jen jsou mezi námi tací, kteří tu občanku mají protočenou už několikrát (opět jsem byla ve skupině nejstarší.... :-))) Těch pár jedinců opačného pohlaví, co tam bylo, to teda byl výkvět.. Chudáci holky, jak si asi dneska hledají partnery, když tam v široširém okolí nebyl jediný objekt, který by stál za pohled! Takovou zoufalost jsem opravdu nečekala. My jsme ale tohle řešit nemusely, byly jsme se prostě bavit a výborně jsme si vystačily.

Pak už slabší kusy**** začaly jevit známky únavy, tak jsme naší taneční skupinu rozpustily .-). Směrem na sever, čiliž k nám, se spolu se mnou vydala i Jaffi, Kikuška, Trollik a Peg. Přece jen bylo jednodušší, když jsme se pohybovaly takhle společně než se dopravovat každá sama na jiný konec Prahy. Měla jsem zjištěné noční autobusy, takže jsme si udělaly procházku přes romantické Staroměstské náměstí, které bylo naprosto netypicky liduprázdné. K nám jsme dorazily po objetí okolních sídlišť lehce ke 4. hodině. Daly jsme si na zahřátí a pro doplnění energie borš a probíraly situaci do 6 do rána :-).

Kolem 10. jsme se vyhrabaly z pelechů, udělala jsem holkám kafe a čaj (snídani měly zakázánu, aby jedly oběd) a jala se připravovat nedělní oběd.. Uffff... Fakt si s tou kuchyní moc nerozumíme, nicméně, nakonec se zadařilo a holky si i přidaly, což mě nesmírně potěšilo :-))

A teď je tu naprosté ticho, protože holky odjely zpátky ke svým rodinám a ta moje rodinka ještě nedorazila :-).