Všechny naše deníky

Nějak se mi nedařilo psát, respektive deníček moc nespolupracoval, tak snad to teď napravím.

Dárky jsem díky FL nakupovala průběžně, navíc mi občas přišla Andulku pohlídat teta Lidunka a hned to šlo všechno mnohem rychleji než s naší malou asistentkou.

Stihly jsme i výstavu betlémů v Hrzánském paláci a prohlídku vánočního Staroměstského náměstí. To bylo moooc pěkné.. oboje.. Jen Andulka chtěla na té výstavě ochutnávat vystavené perníčky a musela jsem jí hlídat, protože nejen, že to byly exponáty, ale ani nevypadaly moc čerstvě.. Kam se hrabou třeba na Trollikovic perníkovou chaloupku :-).

Stromeček jsme letos neměli, protože jsme jeli na Štědrý den k našim. Měli jsme jen vánoční větve :-). A ráno po probuzení tam Andulka našla první dva dárečky od Ježíška. Já ostatně taky - láhev vínka a kredit - ten Ježíšek ale ví, čím mi udělat radost!

Odpoledne jsme se přesunuli k našim, kam dorazila i babička a posléze - v podstatě když už byly dárky rozdané i ségra s Robertem. Andulka evidentně vycítila, že se něco děje a navíc jsme jí nepouštěli do obýváku, kde přes sklo viděla svítit stromeček.. Večeři tradičně moc nedala, snědla jen trochu hovězí polévky a radši pobíhala okolo. Ve finále stála u dveří a volala: Ježiši! Ježiši!!! Už jsem jen čekala, kdy dodá obligátní Marja :-)). A přitom už dopředu hlásila, že přijde "Jžišek" a přinese jí "dáek - pokakadnu a kočačá" - čili dárek - pokladnu a kočárek. :-)

Nakonec se dočkala, Ježíšek konečně zazvonil a mohli jsme jít ke stromečku.. Tak nějak nevěděla, na co má koukat dřív, ale vzápětí se vzpamatovala a šla rozdávat dárky.. Mezitím stihla testovat cukroví a byla nadmíru spokojená :-). Dostala svou vysněnou pokladnu i kočárek, ale nejvíc jí asi zaujal náš společný dárek od babičky - dárková krabice, kde byla krom jiného obálka s velmi pěkným obsahem a pak salám a nějaké sušenky.. Sušenky Andulku naprosto nadchly a poctivě se snažila o jejich správné využití :-) Ve finále jsme je museli schovat. 

Já jsem byla taky strašně moc hodná, protože mi Ježíšek nadělil nádherné věci na bříškotančení - teda samozřejmě krom jiného!

Od našich jsme odjížděli někdy kolem 21 hodiny s naprosto rozdováděnou holčičkou.

V neděli jsme se pro změnu přesunuli do Skalice, kde čekala další nadílka a kupodivu i další kočárek :-). Andulku ale už tak nějak stejně nejvíc zajímala čokoláda na stromečku. Nějak nemůžu pochopit, že ačkoliv to v životě neviděla, prostě se nesplete a nesplete a nikdy nesáhne po ozdobě, ale opravdu po čokoládě.. Dovolila jsem jí jednu figurku, ale až poté, co bude mít prázdný talířek, na kterém měla namazaný chleba (velmi vehementně se hlásí o mazaní mazaní, vyndá si z ledničky máslo a bez toho to nechce jíst.. a housky máme vysloveně "mazané" :-) Andulka to s prázdným talířkem vyřešila naprosto fikaně - rozdala jednotlivé kousky všem okolo a pak mi šla ukázat, že "elba nenííí" :-)

Co jsem měla dělat! Vydala jsem takový pokyn - vydala.. tak jsem holt musela podlehnout a příště si dám zatraceně bacha, abych to správně specifikovala - čili ne prázdný talířek, ale Andulkou snědený chleba :-))

Třetí nadílka byla u mladých, ale bylo vidět, že to už je na Andulku opravdu hodně. Už byla strašně unavená ze všech těch zážitků a dárků, že si ani nechtěla ty svoje rozbalovat.. Taky i noc stála po dlouhé době za to.. budila se snad co dvě hodiny..

Na Silvestra jsme byli pozvaní k mladejm a užívali jsme si dobrot Raclette. Andulka tam byla s námi, přinesli jsme jí postýlku. Hrozně jí bavilo ťukat si na zdraví a pít "šamáňo", ale na druhou stranu to pro ní asi bylo moc sladké a bublinky jí lechtaly, takže dala přednost svojí staré známé dobré vodě.

Mimo jiné jsem Andrejce stihla vytrhnout spodní zoubek ještě v roce 2005 :-)).

Odcházeli jsme někdy kolem druhé hodiny, já bych šla ještě kalit do hospody, ale Petr byl bohužel nachcípaný, takže jsme šli pěkně domů :-(. Andulína zůstala u mladých a bohužel vstávala poměrně dost brzy.. Lenka to pak dospávala přes den... To jsem si zas já vzala Andrejku a Lukajdu a na Nový rok jsme postavili iglů a "Sněhurku". Andrejka si vyžádala, aby měla prsa :-)). Andulína mezitím okupovala dědu, chtěla lízt do kurníku, protože tam bylo po dlouhé době zas vajíčko, případně se zavírala do kotce pro psy s úmyslem prozkoumat boudu.. Nejvíc jí bavilo, když jí děda vozil v kočárku, což jsem teda zírala :-))

V podstatě bych řekla, že jsme do roku 2006 vstoupili úspěšně a bez problémů a přeju všem, kteří tenhle deníček čtou, aby se měli krásně, byli hodně zdraví, šťastní a aby se jim nevyhýbala ani láska ani peníze :-))

Tento měsíc je velmi zásadní! Přes den je Andulka bez plínky a konečně vzala na vědomí nočník.. Opět.. A to dokonce tak, že si sama řekne a jen málokdy se jí stane nehoda a počůrá se. Každou nadílku v nočníku hlásí slovy: "No jo!!" s patřičným patosem :-))).

Bohužel se s touto novou dovedností spojila i další a to krásné vyslovování slova HOVNO.Můžu si za to sama, protože když jsme venku, pořád na ní pokřikuju, ať dává pozor kam šlape, že je to tu samé hovno.. Rozhodla jsem se to pedagogicky nekomentovat a přeorientovat se na slovo Bobek. Víceméně úspěšně se nám daří. .-))

Už několikrát jsem psala, jak nenechávám některé věci plavat a snažím se vytěžit maximum :-).

Probíhala akce Pampers - nejen ta oficiální se sbíráním obalů, ale ještě další, v Globusu. Za každé balení jsme dostali do kartičky určitý počet razítek a poté jsme si mohli vybrat nějaký dárek od Lega.. Klasika.. Plínky tenkrát měli za výbornou cenu, tak jsem jich nakoupila do zásoby tolik, aby nám to vystačilo na kostičky. Kostičky ale pořád nebyly, mezitím jsme odjeli do Bulharska a po návratu jsem se opět vypravila pro svůj bonus..

Jaksi jsem se ale opomněla podívat na datum, do kdy si můžeme hračky vyzvednout a ejhle.. Deadline byl před necelými 14 dny.. Přišlo mi to líto, tudíž jsem zasedla a napsala srdceryvný mail na ředitele Globusu, že vím, že je to moje chyba, že jsem to prošvihla, ale na druhou stranu kostičky stále nebyly a jestli mám ještě šanci to nějak vyřešit.

Vzápětí mi přišla odpověď od asistentky ředitele, která mi vyrazila dech nejen rychlostí, ale i obsahem. Že prý to rohodně zařídí a bude mně kontaktovat vedoucí drogerie. Pak se nějakou chvíli nic nedělo, uběhly prázdniny a já se nesměle ozvala znovu, že chápu, že byly dovolené a jestli náhodou... :-)) A prý, že má dorazit dealer a něco přivézt...

Zkrátím to.. Trochu jsme se s paní vedoucí míjely, ale včera se konečně zadařilo. Naštěstí přijel hlídat taťka - Andulka si ho vyžádala, že se jí po něm stýská - a já byla moc ráda, protože paní vedoucí měla nějaké školení a čekala jsem na ní hodinu. Ani mi to moc nevadilo, stejně jsem ještě řešila nějakou reklamaci a hlavně jsem věděla, že nemusím opatrovat Aňu. To by asi nevydržela.

Nakonec jsem se dočkala, paní vedoucí byla hrozně milá a přinesla mi na výběr kostičky a pak ještě koňskou farmu. Oboje bylo v podstatě na "vyšším" stupni té kartičky s razítky, ale prý, že to nemám řešit. Vybrala jsem si farmu a nakonec jsem dostala ještě jako bonus i ten kyblík s kostičkama .- )).

A tak se mi vyplatila moje nelíná huba :- )))

Už je tady zase naše výročí - letos je to už 18 let, co jsme spolu... To je teda nářez :-)). Vůbec mi to tak nepřipadá, ale mně ani nepřipadá, že mi bude brzo 35... Nejsme staří, prostě jen máme už víc zážitků.. :-)) Oslavíme to ale asi je večeří doma.

A protože pořád v poslední době píšu jen o sobě a Aňu "zanedbávám" musím napsat pár jejích příhod. Od té doby, co měl brácha svátek a Peťa mu vezl dárek s tím, že mu pak Aňa řekne gratuluju, miluje Aňa dárky. Když jsem jí na její devatenáctiměsíčniny říkala, tak ti teda gratuluju, okamžitě zahlásila - dárek! :-))

Stejně tak hned "bonzovala", že pro mně mají dárek k svátku :-)) A moc se jí líbilo, že jí dárky donesl i Mikuláš. Je to rozhodně její nejoblíbenější postava v současné době. Zítra si to ještě užije na cvičení... Mikuláš na ní i platí v jiných směrech - když chci, aby šla na nočník, případně spala, tak jí řeknu, že to řekneme tomu Mikuláši, jak je hodná a ona hned opět hlásí dárek, dárek! .- )) No.. hlavně, že to funguje...

Včera jsem jí dávala zas spát na balkón a najednou koukám, že kočár sebou mrská ze strany na stranu. Andulka seděla vysmátá a zuřivě mávala na nějakého chlapa, co šel po ulici.. On se smál a mával jí taky.. Takže pak jsem zas musela zakročit a ukecat jí, aby zavřela oči a že pak řekneme tomu pánovi, že pěkně spinká a on jí určitě zamává.. Za chviličku fakt vytuhla. Ale jen co se probudila, hned hlásila Pán a sháněla se po chlapovi, aby mu mohla zamávat :-). Musely jsme dokonce chodit od okna k oknu, jestli se někde neobjeví někdo, kdo by nám zamával..

Dneska ráno jí pro změnu zůstalo od snídaně pár kousků chleba, tak jsem jí dovolila, aby to dala Tamině. Vždycky vzala ten kousíček, šla k Tamině, povídá jí NA a pak jí povídá - Dík! Dík! Ta naše nevychovaná čuba ani nepoděkovala!

K svátku jsem nechtěla žádný věcný dar, ale víkend s břišními tancemi, který pořádala naše lektorka. Mluvit se o tom začalo někdy v říjnu, ale nejdřív jsem chtěla vyzkoušet, jak to Aňa beze mně zvládne během TMY. Zvládly to s Peťou dobře, takže jsem si mohla zajistit místenku do ráje... Abych měla s kým sdílet ty úžasnosti, jela se mnou Lenka. Brácha to věděl dost dopředu, těšil se, jak bude s dětmi, ale kupodivu mu do toho přišla nějaká práce, takže nakonec je stejně hlídala mamka .- )).

S Lenkou jsme se sešly už v pátek dopoledne, když jsme mířily domů ze cvičení. Odjely jsme společně k nám, předaly jsme Aňu Peťovi a vyrazily ještě dokoupit nějaké zásoby. Mezitím nám můj drahý manžel připravil oběd, takže jsme se nacpaly, popadly tašky a vyrazily na cestu.

Zvažovaly jsme několik možností - buď že bychom jely naším autem nebo s někým anebo autobusem. Vyhrála ta třetí varianta a bylo to fakt dobré řešení. Ve dvou by nás to vyšlo autem mnohem dráž a jet s někým jiným, koho vlastně neznám, se tak trochu bojím. Trošku nás zarazilo, že ač jsme měly místenku, poslal nás řidič do jiného autobusu. A z toho druhého autobusu nás zas poslal řidič do toho prvního.. Kapánek zmatek a nejhorší bylo vždycky vyprostit tašku ze zavazadlového prostoru. Nakonec jsme skončily v tom původním autobuse a ani jsme neseděly na svých místech. Řidič nám řekl, že si máme jednoduše sednout tam, kde je volno, že jim v tom počítač dělá chaos... No.. hlavně, že jsme se měly možnost vůbec někde usadit a že nás spolehlivě dovezl do Jablonce.

Ubytované jsme byly ve vile, kde je fitko v bývalém sklepě a pokoje v podkroví. Takže schodů jsme za ten víkend zvládly také dost. Ubytování bylo naprosto úžasné. Evidentně to bylo všechno nové, včetně dvou koupelen a WC. Pokoje byly prostorné a ač nás tam bydlelo 5, vůbec jsem neměla pocit, že by to bylo nějak stísněné.

V pátek večer jsme rovnou už i tančily, dokonce jsme si vyšvihly první "pseudopředstavení". Na kurzu jsme trénvaly sestavu a Zdenka nás pak požádala, abychom jí ostatním předvedly. Bylo to docela zajímavé, protože to zdaleka neumíme perfektně a hlavně, když jsem si vždycky uvědomila, kolik lidí na nás kouká, hned jsem se rozklepala a udělala nějakou chybu. Publikum bylo ale velmi schovívavé a evidentně došlo na přísloví - mezi slepými jednooký králem.. :- )) Pak už jsme tancovaly asi hodinu všechny a po dohodnutí programu jsme se odebraly pařit na pokoj. Měly jsme s sebou zásoby Lambrusca, chleba a pomazánkové máslo, takže o večeři bylo postaráno :- )). Spát jsme šly někdy po druhé hodině ranní... Snídaně byla rovněž úžasná, i když už v půl osmé, abychom se vystřídaly. V 9 už jsme byly zas připravené k tanci, tentokrát se závoji.

Tanec se závojem je něco nádherného. Je to poměrně jednoduchá záležitost na to, kolik to dokáže udělat efektu. Myslím, že jsme si to užívaly všechny, protože máme v sobě pořád tu malou holčičku, která chce být víla nebo princezna a halí se do závojů a má radost, když to za ní vlaje. Kvůli omezeným prostorům - přece jen třeba točení se závojem vyžaduje určitý prostor - jsme byly rozdělené do dvou skupin a po odtančení jsme měly hodinu volno, abychom si poté ještě před obědem zacvičily pilates.

Musím říct, že bych klidně radši znovu tancovala, ale je fakt že se člověk díky pilates poměrně slušně protáhne. Po obědě jsme měly pauzu na strávení a zase jsme šly tancovat. Následovala i jóga, ale tu jsme s Lenkou naprosto v klidu vynechaly a radši si hodily chrupku na pokoji, abychom měly sílu na večer.

Večer byl zlatým hřebem celého víkendu. Měly jsme pronajaté celé rehabilitační centrum asi 10 minut chůze od našeho ubytování. Bylo to naprosto úchvatné a myslím, že fotky to docela zachycují.. K dispozici byl bazén se slanou mořskou vodou, sauna, vířivka a masáž a solárko za poplatek.

Před odchodem jsem měla chvíli pocit, že jsem se zbláznila, protože jsem si šla obout boty a ony tam prostě nebyly. Člověk kapánek znejistí, protože krádež byla v podstatě vyloučena a protože tam zrovna stály 3 další účastnice naší akce, které už byly obuté a oblečené, chtěla jsem je poprosit, aby se zeptaly ostatních dole, jestli si čirou náhodou někdo nevzal moje boty.. A než jsem prosbu dořekla, měla jsem jasno, kdo mi chodí v mých pohorkách.. Paní se teda poměrně dost omlouvala, ale uniká mi smysl, že si obuje boty a pak řeší, že jsou jí nějak velké... No nic.. hlavně, že se to nestalo při odjezdu.. to bych fakt neměla radost...

Zpátky k úžasnému večeru. Do sauny nesmím, tak jsem absolvovala masáž zad a šíje a prý mám záda v pořádku, nikde žádná zatuhlost. Než namasírovala Lenku, užívala jsem si sama v bazénu. Oni tam víc jak 3 lidi stejně nemohli plavat.. Pak už jsme čekaly "frontu" na vířivku a chodily tam zahalené jen do prostěradel. Přesně tak, jak jsem si to představovala. Seděly jsme u krbu ve společenské místnosti a popíjely šampaňské.. Naprostá fantazie! Kam se hrabe prastarý Olymp! Nejdřív na nás ostatní koukaly, že jako rovnou jdeme do šampáňa, ale pak jsme nebyly samy a i ostatní pochopily, že něco takového se musí prožít stylově a plnými doušky :-).

Než jsem šla do vířivky, nechala jsem si napustit novou vodu a aby mně nikdo nepředběhl, průběžně jsem chodila sledovat stav. Tak jsem si taky všimla, že masérka napouští sice novou vodu, ale že zrovna moc nedala mytí té vany.. Tak jsem jí to nechala vypustit a dohlídla jsem, aby pěkně vydrbala ten ráfek okolo :- ))). Prý si toho nevšimla.. No nevím.. Ale hlavně, že jsem pak měla čistou vodu se spoustou pěny a nechala jsem si krásně obublávat tělo.

Kolem půl deváté dorazila ještě objednaná pizza, takže mana byla dokonána. Odcházely jsme někdy kolem 23 hodiny a cítily se naprosto báječně! Je fakt, že nás to kapánek utahalo, takže jsme i poměrně brzo přestaly krafat a usnuly jsme jako když nás do vířivky hodí :- )).

V neděli jsme znovu ještě tancovaly se závojem, pak jsem zas měly hodinu volno, čehož jsme využily k balení a před obědem jsem si ještě chvilku zacvičily pilates. Po obědě nás Zdenka zavezla na autobusové nádraží a ve 3 už nás vítal Florenc..

Andulka prý byla celý víkend v pohodě, krásně jedla (což nechápu) a dokonce měla i radost, že mně vidí .- )).

A jen tak mimochodem - už to naše rok a půlleté pindě našlo zalíbení v závojích, takže tu se mnou po bytě tančí a schovává se pod ním a děsně jí to baví :- )))

Díky Trolli jsme byly dnes na Mikulášské besídce v mateřském centru v Podolí. Je to sice trochu z ruky, ale potkaly jsme se tam s naším silný Áčkovým kvartetem - Andulka, Andrejka, Anetka, Anetka a shodou okolností se objevila i Alžbětka, ale nezávisle na nás.

Nejdřív jsme byly v herně, kde byla Aňule unešená ze všech těch možností, samozřejmě nejvíc ocenila klouzačku .-). Pak tam byly golfky, ale kapánek porouchané, chyběla jim ta látka. Andulíně to evidentně nevadilo, aspoň mohla lépe zkoumat kolečka .-)). Bohužel tuhle kostru neprozřetelně na chvíli pustila z dohledu a už jí ukořistila jiná holčička. Andulce se do boje moc nechtělo, tak jen na ní ukazovala, že jí to sebrala, načež se přiřítila Andrejka a holčičku od kočárku naprosto bez pardonu vystrnadila :-). Holčička jí to ale neodpustila a když už jsme byly v tělocvičně na besídce, kdykoliv šla okolo, do Andrejky strčila. Vysloveně záměrně se jí snažila povalit :-).

Od 16 hod. začínal právě program v tělocvičně, moderátorka měla maňáska čertíka a snažila se děti naučit nějaký taneček pro Mikuláše. Andulínu to bavilo, ale jen chvíli :-). Nejvíc jí zajímaly ribstole. To si udělala cestu davem, odstrčila sedící na židlích a už šplhala..

Pak ale konečně přišel Mikuláš se svou družinou a to bylo něco! Andulce se nejvíc líbil Mikuláš. Má to, holka, pěkně v hlavě srovnané. Vybere si rovnou nejvyšší šarži :-). Také jí lákal koš s dárky, ale vydržela a počkala si a dokonce jí jeden balíček předával sám Mikuláš!

Než Mikuláš odešel, mohly se s ním děti vyfotit. Andulína se ho drapla za prst a už se nechtěla pustit :-). Ostatní děti prostě měly smůlu a rodiče budou mít na fotkách hlavně naší juniorku.

Andulína si to evidentně výborně užila a vůbec se to nedá srovnávat s včerejším údajným rozsvěcováním Vánočního stromu vedle na sídlišti. Sice tam děti chvíli zpívaly, byl tam nějaký program, ale na Šárku Vaňkovou jsme opravdu už nečekaly. Ema byla nějaká unavená, takže jsme s Míšou zavelely k ústupu. Stejně jsme nikde neviděly žádný ozdobený strom, který by se rozsvěcel.. Takže to byla spíš procházka v mraze..

Poslední náctiměsíčniny vůbec nevím, jak zhodnotit. Slov už umí Andulka tolik, že se to nedá ani zapisovat. Opakuje všechno co slyší, bacha na jazyk :-) a mezí její favority stále patří elba - chleba a děda Elblda - nebo-li děda Lebeda z Večerníčku.

Dalším oblíbeným je Jžiši a Marja, což slýchává od nás :-).

Jinak je to sladká lumpanda, která je už neuvěřitelně vtipná - krom toho, že si vymýšlí všelijaké legrácky, tak třeba i něco "vypráví" svým kamarádům na spaní a kolikrát jí slyšíme, jak se u toho chechtá.. no.. však má být taky vtipná po kom, že?? :- ))))

Písmenko A už najde bez problémů a hlásí ho kdekoliv, stále trvá její vášeň pro jeřáby, bagry a traktory :-)). No a kočárek.. po tom nesmírně touží a třeba jí ho ten Ježíšek přinese... .- ))

Tak a jak mi to už několikrát spadlo, tak jsem si to samozřejmě neuložila, takže už vůbec netuším, co jsem to chtěla zapsat...

Po stále se opakujících výpadcích paměti, došlo i k výpadku mého on-line připojení.. Opustila mně základní deska počítače a, mrcha jedna, se ani neotočila, aby mi zamávala... Zůstala jsem bez počítače a ještě ke všemu neplánovaně a v blbou dobu.. Prostě klasika!

Naštěstí zafungoval švagr a kdesi v muzeu vyžebral cosi kompatibilního s mým stařečkem, takže jsem si zhluboka mohla oddechnout a zase se zapojit do mezinárodní sítě :-)

V rámci příprav na sraz ZŠ po 20 letech jsem si po dlouhatánské době dopřála návštěvu kosmetiky i manikúru. Fakt lábuž!

Navštívili nás i Kovářovi, což byla celkem legrace, protože Miloš si ráno hnul se zádama, takže návštěvu u nás strávil ležením na gauči a aristokraticky si nechal jídlo dávat přímo do úst a nápoje popíjel brčkem .-))). Děti se pěkně vyblbly, dorazila i Ema. Když potom návštěva odcházela, Eliška poplákavala - Maminko, proč musíme domů, vždyť jsem tu hodná!!  Bylo to moc hezké, že se jí u nás tak líbilo :-)

V pátek konečně nastal ten dlouho očekávaný den D - náš sraz. Bohužel se mi spousta lidí ještě hlásila na mail a chtěla komunikovat, ale smůla, smůla, nebyla jsem k mání. Náš organizační tým si dal sraz v 18:30, abychom tam byli dřív než ostatní.. no.. nakonec jsem tam seděla sama s Gambáčem :-)). Naštěstí dorazili asi po 20 minutách první spolužáci a už jsem opuštěná nebyla :-). Sešlo se nás nakonec asi 18, víc kluků než holek, a bylo to fakt super.

A tak výborně jsem si užívala, až jsem domů dorazila v 8 hodin ráno.. Peťa si to teda evidentně až tak neužíval, ale mám opravdu velkou omluvu, že jsem to hlásila měsíc dopředu, že si mám nechat propustku na celou noc a neschopenku na celý víkend.. Takže na mně trochu bručel, nicméně komunikoval a teď už je v pohodě a na oplátku jsem mu na netu našla jeho spolužáky a už ho tlačím taky do srazu po 20 letech, což by měli mít příští rok .- ))))

Večerníček letos slaví 40. narozeniny. A rozhodně to bude asi velká oslava, protože, ač dle zjevu a hlasu nezletilý, bude asi pěkně pařit. Jak jinak si vysvětlit vstupné na výstavu se stejným názvem? Výstava se koná ve vile Portheimka a na internetových stránkách je to prezentováno jako poměrně megaakce ve třech patrech zmíněné vily. Naše parta 4A (Andulka, Anetka,Anetka a Andrejka) si řekla, že holky Večerníčka rády mají, tak proč nevyrazit, když je stejně venku dost hnusně. Vstupné jsme si našly na internetu - trochu se nám protočily panenky, protože za dospělého chtějí 90,- Kč a za dítě bez rozdílu věku (!!!!!) 60,- Kč.. Zdarma dávají časopis Země pohádek, který evidentně nakladateli zbyl v hojné míře.

Nedá mi to se nezmínit, že moje oblíbená cílová skupina - důchodci, mají vstupné rovněž za 60,-Kč. V podstatě to tedy chápu, že tato atrakce je asi zaměřena hlavně na ně.. Fakt už nevím... Proč mám já platit vlastně 150,- Kč, když tam Andulku asi těžko pošlu samotnou a oni to mají zase s takovou slevou.. ach jo.. ale rozčiluju se nad tím pořád, tak už toho nechám.

Sjednotily jsme tedy diáře a našly volné včerejší odpoledne. Těsně po srazu ale jedna Anetku usnula, tak jsme trochu poopravily původní plán a šly nejdřív do Carrefouru na kafe (teda jak kdo :-))) a holky si zatím pohrály v KFC v míčkách a na skluzavkách. Ovšem do té doby, než tam dorazili dva chlapečci, jejichž maminkám slovo výchova a ohleduplnost vůči ostatním asi vůbec nic neříká... Zajímavé je, že předtím tam bylo mnohem víc dětí, ale samé holčičky a problém nenastal vůbec žádný... Lehce otrávené jsme dopily, dojedly, Anetka už také byla vzbuzená a vyrazily jsme konečně na ty Večerníčky.

V prvním patře je sál asi 70 m2 velký. je tam nízké pódium a po obvodu dekorace známých pohádek - velký plyšový krteček, papírová Manka s Rumcajsem, potom jedna stěna pomalovaná obrázky s kukátky na výjevy z pohádek, velký Křemílek spící v posteli, a jedna prapodivná stěna, kde bylo pár dalších postaviček. Uprostřed u sloupu byly k dispozici pastelky a papíry.

V tomhle pobíhala velká Myška, Rákosníček a chvílemi i Večerníček, pokud zrovna, asi znaven, neodpočíval za oponou. Vždy v nějakou konkrétní hodinu byl jakýsi program, který moderovala docela šikovná holčina. Andulce se to moc líbilo a dokonce si šla i sáhnout na Rákosníčka a s Myškou a ostatními dětmi, chodili kolem dokola na různé písničky.. Andrejka byla naopak z těch velkých postaviček naprosto vyděšená a plakala, jen se kolem ní mihly...

Ve druhém patře byla šatna, kino, kde se promítaly pohádky a obchod, kde měli obyčejné nafukovací balónky za 10,- Kč, což mi teda přišlo hrozné. Měla jsem za to, že když už si nechají zaplatit i za prcky 60,- Kč, tak by aspoň ty balonky mohly děti dostat zadarmo..

No a ve třetím patře byla na chodbě udělaná hrací zóna - 3 křesílka, 3 velké kostky, nějaký ten míč a to bylo asi tak všechno. V takové malé mísnůstce potom byla dekorace ze Švejka - nějaké nádraží a ještě dekorace z pohádky O zahradě. A už byl konec "velké" výstavy. Další místnost cca 20 - 30 m2, kde byl opět nějaký domeček z pohádky, maketa Večerníčka na focení a za lanem velký narozeninový dort.. Toť vše! Po stěnách byly po celé vile pověšeny obrázky a u vchodu stál ještě velký plyšový Ježek a nahoře na schodech seděl úplně děsivě hnusný kašpárek...

Protože se Andrejka bála, zůstala s ní Trolli v herně a stejně tak i Peg s Anetkou. My jsme šly s Rendou a holkama zas dolů, podívat se na ten program. A to byla Aňule ve svém živlu! Děti tam spořádaně seděly před pódiem na zemi a naše slečna se usadila NA pódium, prostě si vychutnávala světla ramp :-). Přišel i  Večerníček, tak na něj vždycky chvíli koukala, pak se sebrala, proklestila si cestu davem, obešla místnost a zas si sedla na pódium. Zkoumala jim tam i mikrofon, tleskala a když se pak rozsvítilo, byla naprosto v úžasu :- )) Byla fakt k sežrání!

Takže jsme si to vlastně užily a je fajn, že Andulka ještě nevnímá věci, které prudí mně :- )))

Po roce jsme se vrátili na místo činu  - na Vyšehrad. Tentokrát s dubňáčky. Navíc tam byl také Petrův šéf s manželkou a Kryštofem, který je taky dubňáček, i když neregistrovaný :-). Vzali jsme s sebou i Míšu s Valentýnkou a samozřejmě Emu. Míša bohužel nemohla, takže jsem nastoupila jako mama-lama a Emu dala do kočárku a Aňuli na záda.. Poprvé jsme si takhle vyrazily dál než po sídlišti.. :-)). Troufla jsem si jen proto, že jsem věděla, že tam dorazí Skaly. Sama bych obě nezvládla..

Navíc Aňule - na rozdíl od Emule - potřebuje evidentně akci, což je překvapující, protože Ema je spíš ta akčnější, ale naprosto miluje náš kočárek a v tom sedí jak přibitá :-)). Andulína nutně potřebovala prozkoumat celý Vyšehrad, takže než se začalo něco dít, tak jsem vždycky jen zahlídla utíkajícího červeného tučňáka a za ním pospíchajícího Petra .-)).

Když konečně skončila mše, byla opravdu už tma a rozsvícené lampiony vypadaly naprosto úchvatně. Také to děti komentovaly úchváceným Jééééé... Je fakt, že díky nim si to člověk užije 10 x víc než sám..

Obešli jsme hradby a pohled na svítící Prahu opět vyvolal mocné Jééé u obou holčiček. Občas jsme je museli odchytit, protože lidí tam bylo celkem dost, ale většinu času jsme je nechali pobíhat samotné. Na konci cesty jsme chvíli čekali na příjezd sv. Martina na bílém koni, ale skauti, kteří akci pořádali, měli ještě nějaký program, který byl poměrně zdlouhavý, takže jsme odešli dřív. Martina i koně jsme ale viděli, byl tam přichystaný k triumfálnímu vjezdu. Andulka do dneška ukazuje, jak čichala, jak kůň smrdí .-)). Kůň byl naprosto úžasný! Hodně velký a hodně takový silný.. Asi jsem spíš viděla závodní koně, kteří jsou mnohem štíhlejší.. ale tohle teda byl fakt Pan kůň.. Sv. Martin měl helmu, takže jak vypadal on, fakt nevím.. :-))

Domů jsme dorazili lehce před 19 hodinou a nějak nás to zmohlo, že jsme oba už kolem 22 klimbali :-))

Ve středu jsem byla i na vyndání stehů.. Objednávka zněla - přijďte mezi půl osmou a devátou.. v 9:45 hod. jsem konečně přišla na řadu.. přijela jsem před 8.... a to přede mnou bylo 5 lidí.. Naproti se mezitím vystřídalo snad 30 lidí.. Fakt paráda...

Paní doktorka mně přivítala slovy - To máme jen tohle?? Mně se nechce nic dělat, mám na něco chuť a šla bych spát.. Mezitím mi vytáhla ty dva stehy, objednala jsem se na leden na další várku a byla jsem venku.. Celkově jsem tam byla snad 30 vteřin.. Fakt paráda... Docela mně prudí, když se takhle mrhá časem..

V sobotu odjel Peťa betonovat s bráchou na domeček a k nám odpoledne dorazila mamka, aby mi udělala melír. Andulka to nějak těžce nesla, že mi to tak hrozně moc sluší s tou čepicí, brečela a chtěla mi to sundat :-))