Všechny naše deníky

V podstatě celý týden jsme byly s Andulkou slaměnky. Petr odjel v pondělí do práce, pak mi zavolal - jestli by směl na oslavu - a viděly jsme ho ve čtvrtek... Ne teda,že by se ta oslava tak protáhla :-). Ale bylo domluvené, že půjde ve středu, když je státní svátek, pomoct bráchovi se střechou. Bylo by tedy zbytečné, aby jezdil přes celou Prahu domů a jel tedy rovnou do Skalice. Vymínila jsem si tedy aspoň víkend v Praze.

Včera ráno nás budilo sluníčko - nejen to naše skoro rok a půlleté, ale i to podzimní. Takže padl impulsivní návrh vyrazit do ZOO. Konečně, po x-měsících, jsem tedy dostala svůj dárek k narozeninám - společnou návštěvu ZOO :-). Tam jsme jeli kousek autobusem, zpátky už jsme došli domů pěšky.

ZOO se Petrovi hodně líbila. Dřív jsme tam chodili v podstatě každý rok, pak nějak nebyl čas. Taky slušně zíral, jak to tam ředitel Fejk vede. V půl třetí bylo napočítadle 7.600 návštěvníků... On byl totiž den pro moje oblíbence - Den pro seniory.. Takže neplatili ani tu blbou korunu a měli to zadarmo včetně vláčku. Jsem zvědavá, kdy bude Den pro matky na mateřské...

Bohužel byla fronta jak na gorilí mládě, tak do Indonésské džungle, ale i do Pavilonu šelem. Zase třeba u želv nebyl téměř nikdo a Andulce se moc líbily :-). Medvědi byli zalezlí, lachtany jsme také nezastihli, ale stejně asi největší atrakcí zůstává lanovka a hned v závěsu Dětská ZOO :-).

Domů jsme dorazili po nějakých šesti hodinách a měli jsme toho celkem plné kecky :-). V neděli ráno jsme se probudili do deštiva, tak jsme si libovali, jak to včera pěkně vyšlo.

Zapomněla jsem napsat aktuální stav zubů - nahoře 7+malilinkatý kousek špičáku a dole 6 kousků.

A ještě na otázku - Kdo tě to naučil? Odpovídá Andulka - EMA. :-))

Během tohoto měsíce došlo k velké změně - Andulka už opravdu není kojenec a od začátku září má jen Sunar. Odstavení proběhlo naprosto v pohodě. A když se jí zeptám, kde je mlíčko, už mi nerve tričko, ale běží se podívat do kuchyně po lahvičce :-). Ty poslední týdny už to stejně bylo o ničem a jen jsme se navzájem "trápily".

Aňule absolvovala odložené očkování TRIVAC - spalničky, neštovice a ještě něco. 8. den měla mírnou reakci, zvýšenou teplotu a poměrně útlum. Naše holčička, která vyskakuje z kočárku při každé příležitosti, jenom tak bezmocně seděla a koukala ven.

Začaly jsme chodit na cvičení v Kenny a to se jí moc líbí. Jen kdybych si zapamatovala všechny ty básničky. Tak trénujeme doma předvádění klasiky - Brambora, Zajíček, Kolo kolo, Paci paci atd. pak jsem si vymyslela jakési poskakování na Prší, prší. Tak to jí taky baví.

Oblíbenou hračkou jsou zatloukací kolíčky - u toho vydrží sedět opravdu hoodně dlouho. Nezatlouká, zasouvá je sama a já jí musím vždycky vyndat. Už tak 70 % pokusů dá správně barvy.. Dělá i to, že dává špatný kolíček do špatné díry a rovnou hlásí Néééé :-)).

Nová slova - bebe - bebí,  bauba - houba, cililink, Ema, kajda - Lukajda, blby - blbiny, bus, hoplá, aháb - jeřáb, na otázku jak dělá králik - krčí nosík, balo- balon.

Oblíbenou básničkou v jedné dětské knížce je Ach, ach, ach, spálila jsem hrách... tak to chce číst pořád dokola a dělá Ach, ach, ach a kýve se u toho.. V té knížečce pozná, ke kterému obrázku patří která básnička.

Září je také velmi náročný měsíc - stejně tak únor a květen :-). Většina členů naší rozvětvené rodiny má buď svátek nebo narozeniny, takže se slaví, slaví a zase slaví :-)).

O víkendu tedy proběhla oslava narozenin Týnky, které budou ve středu 2 roky. Vždycky si vzpomenu na Donutila, jak vyprávěl, že uměl odpovídat na otázku - Kolik ti je, Mirečku? V únou dva ouky.... Roztomilost se ale prý vytratila, když to používal ještě další 3 roky :-).

Takže Týnce budou dva a měla velikánskou zahradní party! Andulce se moc líbil dort a pořád se k němu cpala, takže jsme jí museli občas přidržet, aby bylo vůbec možné vyfotit oslavenkyni samotnou. Samozřejmě asistovala při otvírání dárků a když Týnka dostala Kinder vajíčko, naprosto suveréně si půlku zabavila.. šikovná holčička! :-)))

Dětem se celkově nejvíc líbily balonky a pak házení míčku do zajíce a srážení kuželek. Grilovalo se masíčko, pivo bylo vyhlazené, víno lahodné, počasí akorát, prostě to vyšlo na jedničku! :-) A jak Andulka masíčko nebaští a plive i sebemenší náznak, tak grilované si dá.. Opět bylo kuřecí naložené tak, aby ho mohly i holky a ač původně začala Aňa kombinací dort-maso-dort, nakonec dort odmítla a krmiči jí nestačili dávat do zobáčku! Asi si budeme muset nagrilovat na týden dopředu, aby nějaké to maso pozřela :-)).

V neděli jsme šli pro změnu na oslavu k Lukajdovi a Andrejce, ale oba mají ATB, takže nemohli ven a zdrželi jsme se tam jen chvíli. Po návštěvě jsme měli v plánu ještě pouštění draka. Nejvíc ale lítal Petr :-)). Taminu jsme vzali na pole s sebou a mohla se zbláznit a uštěkat, že jí házíme šutry jako aportky. V jednu chvíli mazácky přišlápla Petrovi provázek, když vybíhal s drakem do kopečka, aby ho mohl vypustit. To jsme se fakt docela zasmáli.

Jo a ještě musím napsat, že když jsme jeli do Skalice, vezli jsme i mamku a ta seděla vzadu s Andulkou. Když jsme pro ní jely, tak jsem se Andulky ptala, kdo tam bude - BABA. Tak říkám - ne bába, babička! A ona zase baba, ale jemnějším hláskem, znovu jsem jí opravila, že ne baba, ale babička a to už úplně jemňounce řekla baba... Byla roztomilá a překvapilo mně, že pochopila, ten rozdíl :-)).

Po cestě si prohlížela knížku o Perníkové chaloupce a snažila se prstíčkem vyškrábat perníček z obrázku.. Byla z toho nešťastná, že to nejde! Dokonce i prosila! A tak nás "nakazila" tou chutí na perníček, že jsme museli zastavit a jít si koupit aspoň rohlík :-))

Dneska jsem vytočená jak klíšťák Eda! Kapánek jsme ráno zaspaly, ale díky FL jsem měla všechno nachystané, takže přes rychlý sprint na autobus, za který by se nestyděla ani Kratochvílová, jsme to stihly a dokonce jsme tam byly dřív než kdykoliv předtím :-).

Ovšem bohužel začínám mít averzi k důchodcům. Dělají, jak jsou nemohoucí, ale jakmile potřebují, najednou běhají jak čamrdy.. To si pamatuju ještě z dob, kdy jsem dělala v OD Bílá labuť.. Jak byly nějaké týdny (rozuměj dalo se sehnat nedostatkové zboží), netrpělivě tam postávali a hned poté, co se otevřely dveře, poráželi kohokoliv kdo jim stál v cestě a vybíhali po jezdících schodech závratnou rychlostí. Vzápětí zas máchali legitkama v tramvaji, kdo je větší invalida...

Takže krom toho, že mají řádově 2x víc peněz od státu než já s dítětem, jezdí sockou za půlku, případně zcela zdarma, mají navíc i vstupy do různých kulturních zařízení či ZOO za polovic anebo zadarmo.. Fakt spravedlnost..

A co mně tak vytočilo dnes?? Krom toho, že se rvou do prázdného autobusu a nenechají mně nastoupit s kočárkem, obsazují sedadla na plošinách vyhrazených právě pro kočárky. A korunu tomu dneska nasadila paní v metru, kdy jsem zajela do vozu, otočila si Andulku čelem k sedačce a než jsem stačila zabrzdit kolečka, bába téměř kočárek přeskočila a obsadila to místo, které jsem si vyhlídla já, protože to prostě JE pro matky s dětmi.. Ještě se tam rvala.. No.. kvůli Andulce jsem to spolkla, ale měla jsem chuť fakt poslat do míst kde končí záda.. Kdyby tam nebylo 75 % volných míst, tak to vůbec neřeším, to si ani sednout nezkouším.. Takhle jsem si jen po skalyovsku brblala pod fousy, které naštěstí nemám..

Ufff.. :-)))

Cvičení mně zas pozitivně naladilo, dneska jsme vyráběnkovali stromy z listí. Byla jsem za Hujera, protože jsem včera cestou z tančení orvala těch listů docela dost a mohla tak podělit i ostatní :-).

Cesta zpátky probíhala také docela dobře, zádrhel nastal v Holešovicích.. a to jsem se vytočila podruhé.. Metro prostě nejezdilo, prý kvůli technické závadě. Měli jsme použít pravidelnou povrchovou dopravu.. Tak tahle hláška zněla fakt jak vtip. Momentálně totiž nejezdí v celém okolí žádné tramvaje a jediný bus směrem Severní město jezdí v úterý a v únoru a samozřejmě krátký. Navíc mně "pobavilo", že si funguje plošina pro vozíčkáře a kočárky, pak jsou tam pěkné nájezdy, ale když chce člověk právě na zmiňovaný autobus, objeví se dvoje schody.. Tomu říkám ukázka CH (černého humoru). 

Na zastávce bylo lidí jak mravenců, ale prostě jsem zahájila frontový útok a dostala se s kočárkem až k obrubníku. Autobus přijel se zpožděním a ač jsem mávala, stejně zastavil mimo, takže mi ještě nějaký pán pomáhal. V tom davu fakt nehrozilo, že bych tam ten kočárek narvala sama. No.. nacpalo se tam tolik lidí, co jen šlo, ale stejně venku zůstala většina a příjižděly další a další soupravy metra.. Fakt výborná zábava za 20,- Kč... Lidi nadávali  na MHD, ale k sobě byli kupodivu poměrně ohleduplní :-). Nakonec jsme šly pěšky až od Velké Skály, ale vzhledem k pěknému počasí to ani moc nevadilo :-)).

A to mně ráno kontroloval revizor! Jo.. a dostala jsem pochvalu, že prý jsem nejvzornější, protože mám legitku :-)).

Tak jsem se uklidnila - napomohla tomu i krupicová kaše, kterou mi pomáhala míchat Andulka :-), uklidila jsem kuchyň (hlavně po tom míchání), posbírala věci a relaxuju u netu :-)

Flylady nás neustále ve svých mailech napomíná, že málo myslíme na sebe a že prostě nesmíme jen uklízet :-)). Tak jsem se konečně spojila s Tiinou, abych si vybrala naší úžasnou výhru a to masáž Shia-Tsu.. Domluvily jsme se na včerejšek, takže jsme s Aňulí vyrazily za hory a za doly, přes celou Prahu.

Tam si jí přebral Tiinin manžel a i s jejich Bereničkou je odvedl na písek. Andulka je sice poměrně hodně na chlapy, ale tohle jí asi připadalo už jako docela silné kafe, takže začala pokňourávat a vrátily se asi po hodině zpátky. No.. ona asi hlavně měla hlad :- ))).

Já jsem si mezitím báječně užila tu masáž a v klidu jsem si zarelaxovala..

Dneska jsme pro změnu vyrazily do víru velkoměsta, koupit dárečky Lukajdovi k narozkám a Andrejce k svátku. Dalším oslavencem je příští týden Týnka a ta bude mít oslavu také o víkendu. Pak jsme vyzvedly mamku a společně odjely k nám. Tady se připojila Emička a užívaly jsme si asi posledních slunečných paprsků a relativního tepla.

Večer jsme šly svorně s Míšou poprvé hodit pánví :-). To tedy není nová disciplína Jak zpacifikovat manžela, ale lekce Břišního tance. Tahle první hodina byla taková ještě trochu jalová, jak se řešily organizační věci a i naše lektorka byla trochu ztrémovaná, ale věřím, že příště už to bude mnohem mnohem lepší. Andulka mně prý hledala a museli s Petrem projít celý byt a všude rozhazovala ručičkama, že máma nenííí...:-)

Ale byla za celý den celkem dost urvaná, takže prý dopila Sunar a za chvíli byla tuhá :-)

V pátek jsme zase jely cvičit do Keny. Tentokrát nás bylo málo - jen 4 maminky s dětmi. Oproti minule, kdy nás bylo 8, vítaná změna. Není se čemu divit, bylo pěkně hnusně. Chvílema doslova lilo, ale my jsme to naštěstí vždycky tak nějak vychytaly, že to nebylo nejhorší.

Andulka byla opět nadšená a musím zkonstatovat, že nejrychleji chápala, co se po ní chce a byla tak nějak jediná naladěná na to, aby to dělala :-). Malovali jsme i obrázek prstovkama a na rozdíl od Světýlek jsme tím netrávili celou dobu, což nesmírně oceňuju.

O víkendu bylo opět nic moc počasí, navíc jel v sobotu Petr závodit v rybaření. Nakonec byl 13. ze 70 a přinesl domů řízkovnici (pro nerybáře - je to takový kyblíček, do kterého se dávají malé rybičky jako návnady). První cena byla velkoplošná TV a poslední - 20. - byl pytel hlíny. Tak jsem mu říkala, ať přiveze aspoň tu hlínu, když už máme málo škváry.. :-)))

V sobotu  konečně dorazila teta Lidunka, a přestože jí asi ještě trápil časový posun oproti USA, přijela do Skalice. Vzápětí to tam vypadalo jak o Vánocích, protože toho přivezla tolik, že snad musela mít navíc jeden kufr jen pro nás.. Je blázen! To mi připomíná, že jsem ještě neposlala velký dík do zámoří Carol za úžasné dárečky, které Aňa dostala.

Babička tam byla taky, protože slavila svátek (stejně jako teta) a navíc ještě i narozeniny.

V pondělí ráno jsem byla objednaná na znamínka a pan doktor mně velmi příjemně překvapil. Podal mi ruku, představil se.. no prostě udělal to, co udělá každý slušný člověk, jen na to nejsme zvyklí v našem zdravotnictví ... Znamínka mi vyšetřil a jedno mi vyříznou na pojišťovnu, je prý "zvláštní". Ostatní si budu platit sama a asi spíš zvolím laser. Teď se teda musím objednat na tu chirurgii. Zašla jsem tam hned, ale bylo tam moc lidí a s Andulkou se mi tam čekat nechtělo.

Z polikliniky jsme nabraly směr sociálka. A to je vždycky o nervy. Bohužel spadáme pod nejpomalejší a nejneochotnější paní (že já toho Skalyho nepřemluvila, aby se jmenoval po mně!). Na cokoliv se zeptám - neví, všechno jí strašně dlouho trvá a ještě je naprosto nepříjemná. Je to taková ta typická baba - úřednice, co tam sedí už 20 let a asi ty peníze vyplácí ze svého.. Kdo by to asi měl jiný vědět než ona??? Minule mi řekla, že si mám zařídit potvrzení a teď se zas hrozně divila, proč to mám potvrzené, že mi to budou započítávat 2x... fakt děs běs.. A kdybych se jí na to ale neptala!

Odpoledne přišla mamka a vzaly jsme si na hlídání Emičku. Navečer jsme vyrazili po dlouhé době na velký nákup do Globusu. Andulka byla naprosto vzorná celý den.

Úterý dopoledne se odvíjelo v naprosto stejném duchu jako minulý týden. Čekala mně návštěva zubaře. :-( Andulku jsem odvezla k mamce do práce a smažila si otevřít pusu na paní doktorku. Stěžovala jsem si, že mně pořád bolí ten zub, co mi minule vrtala, tak to zkoumala ze všechn úhlů a dospěla k závěru, že tam je nějaká dírka, kterou mi asi fouká na nerv... To znamenalo komplet vyvrtání celé té plomby, prostě lahoda.. Opravila mi i tu čtyřku vlevo nahoře, takže po opíchání injekcemi na obou stranách jsem měla opravdu upřímný úsměv :-))

Za dobré chování jsem dostala krásný obrázek z rentgenu a k němu žádanku na parodontologii. Musím tam cinknout a objednat se. Mám si koupit mezizubní kartáčky, protože jak se mi ty zuby kapánek bortí, nedostanu se tam normálním kartáčkem a tvoří se mi zubní kámen.

Za odměnu nás mamka vzala k Mekáči na shake a Andulka naprosto neomylně zamířila do dětského koutku. To fakt nechápu,protože tam nikdy nebyla! Ale dostat jí od těch kostiček byl vskutku nadlidský výkon :-)))

Odpoledne za námi dorazila Trolli s Andrejkou, pak jsme si ještě přizvaly Emičku a byla tu malá mateřská školka. Holky byly neuvěřitelně legrační, jak si spolu už zkoušejí hrát. Občas se porvou, vzápětí si dělají malá - nyny... Největší zábava je ale schovávání za záclonu a následné bafání :-)).

A ještě jedna smutná zpráva na závěr - už přiletěly vrány :-((( Takže léto, které vlastně ani nebylo, je totálně v háji! Už se těším, až tyhle černé mrchy potáhnou zas pěkně do Ruska...

Poté, co jsem se objednala k zubařce na kontrolu, mně začaly neuvěřitelně bolet zuby. Klasicky Murphyovsky to přestalo pár hodin před domluvenou návštěvou. Přesto jsem si na paní doktorku pěkně otevřela ústa a verdikt zněl jasně. Velký kaz a na druhé straně ještě jeden. Co bylo příčinou bolesti nahoře se zatím nezjistilo. Takže pro velký úspěch se tam vydám za týden znovu. Trochu mně překvapilo, že jsem si neměla ústa otvírat tolik, protože pak se tam paní doktorka nemohla dostat.. Musela jsem se smát, že mi vrtá zuby a já mám skoro zavřenou pusu. :-))

Andulka mezitím čekala u mamky v práci a evidentně si tam užívala pozornosti všech :-)).

Aby se tedy našla příčina té bolesti a abych konečně dostala tu žádanku na parodontologii, musela jsem se nechat ještě osvítit :-). Naštěstí je ten rentgen celkem blízko, tak Peťa zůstal ráno s Andulkou doma a já vyrazila, abych byla zpět co nejdřív. Příjemně mně překvapilo, že jsem vůbec nečekala a za pár minut bylo vše hotovo.

Na rentgenu jsem si musela sundat náušnice a řetízek, takže jsem si to schovala do peněženky. Po návratu domů mi Andulka provedla pravidelnou revizi peněženky a když jsem na ní po chvíli zas koukla, měla na hlavě můj řetízek :-). Na zemi byla ale jen jedna náušnice a druhá nebyla k nalezení.. naštěstí mně napadlo juknout Aňuli za kaťata a opravdu tam byla! V tuhle chvíli bych řekla, že má Andulka v kalhotách ale úplný jiný poklad... :- ))))

Oblíbenou zábavu našla Aňa i v botách.. říká jim BOBA. A přesně ví, čí jsou které.. Jen má asi o mně jakési nerealistické představy, protože když chce, abychom šly ven, začne mi nosit všechny moje boty, které jsou momentálně po ruce. Asi trpí utkvělou představou, že má mámu chobotnici (to bude ZOO.. titul mama-lama už nosím dlouho :-)). Ale ani se jí nedivím.. sama občas žasnu, že ač mám údajně jen dvě ruce, dokážu nést dvě holčičky, tlačit kočárek, trhat odkvetlé pampelišky na foukání, držet dvě lahvičky s pitím, krmit holčičky tyčinkama a mít Taminu na vodítku.... Kdo by to byl řekl, že se na rodičovské "dovolené" dočkám tolika rekvalifikací...