Všechny naše deníky

Ve čtvrtek byl u nás den ve znamení "Bebe"... To je jako bebí.. Nejdřív jsem Andulku popadla v koupelně, abych jí odnesla a jaksi jsem si nevšimla, že má prstíčky v "kosmetickém" stojánku. Výsledkem byl pláč a poměrně dost krve, protože jsem jí dva prstíčky sedřela :-((. Musela jsem jí to zalepit, protože jí pořád z toho teklo. Byla z té náplasti celá hotová a pořád ukazovala BEBE, BEBE..

Další bebe jsem naší holčičce způsobila ještě ten samý den večer. Seděly jsme spolu na gauči a ona se najednou rozhodla, že se asi podívá na strukturu koberce nebo co, prostě se předklonila a už letěla. Bohužel jí v cestě stál konferenční stolek a tak došlo k nevyhnutelnému střetu Andulčiného nosánku a tvrdého dřeva :-(. Plakala docela dost, spíš se asi lekla, ale za chvíli se nechala uklidnit a já si všimla, že si nenatloukla čelíčko, ale právě ten nosánek a tvářičku.. Chudinka malá... Kdybych ale vedle ní neseděla! :-(

Naštěstí je naše holčička poměrně statečná, takže odřená kolena a různé ťukance v podstatě neřeší. Oklepe si ručičky a smaží si to dál. A když už se jí stane něco, co jí asi bolí fakt hodně, pláče jen chvilku. Prostě nemáme doma žádnou kňouru a to jsem moc ráda.

V pátek jsme byly poprvé cvičit v Keny, konečně s dětmi stejně starými. Andulína byla nadšená! Bylo to hodně akční, pořád se něco dělo a ona se konečně nebála prolejzat tunelama. Spíš naopak. Nemohla jsem jí odtamtud dostat :-). Opět ale vedly žebřiny a vůbec všechny ty básničky a cvičeníčka. Prostě jsme si to užily.

V sobotu slavil Peťa narozky a zase jsme grilovali. Mňam! Andulína maso nejí, ale grilované, to ano. Peťa to schválně dělá pro holčičky jen třeba v bylinkách a minimálně soli. Navíc to negriluje přímo na roštu, ale na alobalových táckách, tak to snad ani není tak nezdravé.

Dneska jsem se vrhly na třídění malých oblečků a přípravu na zimní období. Blééé.. to bude pruda, oblékat tolik vrstev.. vůbec se na to netěším! Ale naše malá modelka byla naprosto nadšená a všechno si musela zkusit.. Výsledek se snad povede dát do fotoalba :- ))

Andulka už není protifka, zoubky se snad proklubaly. Ale asi to prskla na mně, protože pro změnu bolí zuby mně.. Jestli mi roste moudrák, netuším, ale bolí to fakt děsně, až mi z toho třeští hlava. Jediné, co zabírá, je vodička z marihuany. Vypadá to, že budu tak moudrá, že to bude mlátit dveřma :-).

O víkendu jsme byli v Kostelci na posvícení a byla tam pouť. No.. pouť.. to je silné slovo. Jedna střelnice, malý řetízák, malá horská dráha a koloč s názvem Calypso nebo tak nějak. A samozřejmě pár stánků. Na tu horskou dráhu jsme šli s Andrejkou, Lukajdou a Lenkou a byla to sranda. pak Andrejka chtěla na Calypso, ale to už taková sranda nebyla :-). Točí se to všemi směry, do toho se to houpe, fakt lahoda.. Andrejka to komentovala slovy, že je to jak v letadle a jednu chvíli prý, že to letadlo padá... :-))

Peťa zatím s Andulkou obhlížel stánky a Andulína byla naprosto unešená z perníkových srdcí, takže mi jedno vybrala... Nevím teda, co mi chtěla naznačit, ale skví se na něm nápis Jsi moje zvíře... :-) Bohužel chtěl Peťa koupit i cukrovou vatu, ale v jednu chvíli jim to z hrnce vystříklo, takže je ten horký cukr oba popálil v obličeji. Nebylo to naštěstí nijaké velké množství, ale ještě dneska má Aňa na obličejíku asi 4 stroupky :-(((. Škoda, že jsem to nechala být.. teď mně to mrzí. Měla jsem na ně zavolat policajty nebo nějakou kontrolu. Co kdyby jí to vlítlo do očíčka! Chudinka malá, plakala a já si myslela, že je to proto, že jí Petr nechce koupit balónek..

Balónek jí koupila Lenka.. za "pouhých" 50,- Kč. Nastavila jsem si foťák a než jsem zmáčkla spoušť, bylo po balónku.. fakt paráda.. Mamka, netuše, že taková sranda stojí tolik, jí koupila vzápětí nový...

S Andulínou je ale legrace tak nějak celkově. Dělá ty svoje blbiny a velmi dobře si odnaviguje svoje okolí, aby plnilo její přání. Ráno se mi nechtělo ještě z postele, chtěla jsem si číst a myslela jsem si, že si bude holčička hrát. Ta měla ale jiný názor a když nefungovalo nic jiného, vzala moje tričko a s pokynem Na, mama, mi ho podala, abych se teda koukala oblíknout a vypadnout z pelechu :-)).

V neděli jsme byli na houbách a přinesli jsme toho fakt kvanta. Baví mně houby sbírat - teda když rostou, čistit, ale nepozřela bych to ani za zlaté prase.. no.. možná za to prase jo :-)).

Peťovy dnešní narozeniny jsme zahájily u doktorky na očkování a musím pochválit naší šikovnou holčičku, protože plakala jen malinko a jen chvíli. Pak jsme jely ještě koupit nějaký ten dáreček a vínko a v plánu máme sraz s Valentýnkou a Míšou.

Bohužel se mi o divoké noci nestará manžel, ale Andulka, respektive její zoubky.. To je teda věc! Dere se jich na svět hned několik a Andulínu to evidentně dost trápí. Je protivná, vzteká se a v noci třeba hodinu řve. Ani ten Nurofen nebo Panadol nezabere nejrychleji..

Dneska v noci opět spustila cca v 1 (to je její oblíbená hodina) a ječela asi do 2. Fakt nádhera. Nic nepomáhalo. Pak už asi byla unavená, tak se na mně položila a že bude spát. S Peťou jsme pomalu ani nedýchali, aby teda usnula a najednou, jako když jí zas někdo spustí čudlík, začala mně přelejzat a lézt pryč z postele. Koukali jsme s Peťou kam si to šine a ona do obýváku pro pitíčko, které měla na stolečku.. Potmě ho našla, napila se, přinesla ho zpátky k nám do postele, znovu se napila a pak se konečně jakž takž uklidnila, že jsem jí odnesla do postele, dala jsem jí pusinku a byla tuhá.. Podotýkám, že pití jsme jí nabízeli předtím průběžně a pokaždé ho vztekle mrskla na zem...

Spala do 6:45, šla (ještě v pyžámku :-) s Peťou vyvenčit Taminu a pomalu jsme s oblékaly, protože jsem měla dneska hlídat Emičku. Jenomže pak začala být Andulína zase hrozně protivná, tak jsem jí dala do postýlky a nakonec spala ještě od 9 do 11.. takže Emička mně měla pro sebe :-)).

Po vyspání jsme vyrazily ven a než jsme obešly všechny houby, šišky, mravence, berušky a lístečky, uběhla hodina a nastal čas akorát tak k obědu :-).

Teď zas byla protivná jak činže, zkusila jsem jí dát do postýlky a je tam ticho... no.. uvidíme...

S dubňáčky jsme si naplánovaly výlet to plzeňské ZOO a zároveň srazík s plzeňskou větví. Ve finále nás Kikuška nekompromisně pozvala k sobě a do ZOO, že půjdeme pak. J

Původně jsme měly jet autem, ale protože nemáme dálniční známku a nafta je teď poměrně dost drahá, vymyslely jsme náhradní variantu – vlak. Navíc jsou na dálnicích pořád nějaké bouračky a představa, jak někde uvízneme s prťatama v koloně.. brrrr.. Zpáteční jízdenka do Plzně nás nakonec stála 116,- Kč, protože už jsme byly skupina J.

Den předtím jsem si dle teorie FL nachystala všechny věci, abych ráno nepobíhala (a světe, div se! Fakt to funguje, takže jsem z domova vyrazily opravdu včas a bez stresu!). Andulka se vzbudila cca ve 4 hodiny, nakojila jsem, dala do postýlky a okamžitě jsem zas spala, ale bohužel jen ¾ hodiny. Vzbudil mně nepředstavitelný pláč, rostou jí totiž zoubky a asi jí to hodně bolelo. Peťa pro ní šel, ale Aňa byla ve stavu, kdy chtěla být v postýlce a nechtěla, chtěla, abychom jí chovali a nechtěla, chtěla na zem a nechtěla, chtěla do obýváku a nechtěla.. no..lahůdka.. Šla jsem rychle nachystat Nurofen, aby jí to pomohlo od těch zoubků, ale jak jsem byla rozespalá, brnkla jsem o skleničku s pitím, kterou jsem si nechala na lince o hodinu dřív.. Samozřejmě se to rozlítlo na tisíc kusů a všude byla šťáva.. Andulka to komentovala slovem Bác a přestala plakat J. Dala jsem jí trochu toho Nurofenu a už nám zamávala, že chce spinkat…

Peťa to mezitím uklízel, protože mně navíc ten jeden střep říznul do nohy, takže se do té šťávy přimíchala i ta moje – červená.. Bylo to u nás na sociálku J.

V 6.30 hod. mi zvonil mobil, ale já se mohla válet do 7, protože jsem měla všechno připravené.Jak už jsem psala, vyrazily jsme včas, na správný autobus, prostě paráda, že po dlouhé době nejogginguju za kočárem na zastávku J

Dorazily jsme na Hlavák,já jsem ostatní holky prudila,ať tam jsme co nejdřív,abychom mohly obsadit kupé,kdyby byl vlak plný.Včas dorazila jen Trolli.Renda psala sms,že nestíhá – prostě nejede podle FL J.Koupily jsme jízdenku a šly k vlaku.Opět jsem se musela pozastavit nad inteligencí projektanta tohoto nádraží,protože tolik schodů bez eskalátorů či výtahů se opravdu hned tak nevidí…

Nastoupily jsme s Trolli do vlaku,což teda není zrovna lehký úkol s kočárkem,protože je to vysoké a úzké,ale ve dvou se to zvládnout dalo.Ještě jsme si libovaly,že je to vlak s tím dvojkupé a plánovaly, ak tam budou mít dětičky pěkně prostor na pobíhání.Z okna jsme zahlédly Annu, tak jsme na ní zavolaly a ona se jen udiveně otočila a povídá – Tohle ale není náš vlak!A my už jsme odjížděly…

Prostě jsme nasedly do blbého vlaku…S Trolli jsme se tak nasmály a vydrželo nám to celý den.Tak jsme z toho krásného vlaku vystoupily na Smíchovském nádraží a opět jsme musely zdolat asi milión schodů s kočárem v náručí.Rozhodně si nemůžu stěžovat na pokles fyzičky J.

Nejvíc nás ale rozesmálo, když psala Renda, kde jsme…No a já jí odpověděla, že už jedeme na Smícháč J.

Počkaly jsme na ten správný vlak,našly jsme holky a lehce zplavené konečně dosedly do kupé.Vlak neměl nikde zastávku, takže naše složené kočárky na chodbě zas tak moc nevadily.Jen občas, když procházel průvodčí, ten se je pak pěkně naučil přelejzat anebo lidi, kteří hlady umírali a nutně museli do jídelňáku J.

Procházeli i dva policajti (ten vlak jel až do Mnichova) a komentovali to slovy, tak jste se našli?? Průvodčí z toho měl taky srandu a ptal se nás, jestli je v Plzni nějaký dětský den, že takhle razíme..

V Plzni zas proběhla akce vysaď děti a kočárky během pikosekundy J a opět jsme byly za atrakci. Na nádraží nás čekala Ivanka, aby nás odvezla k nim. Měly jsme jet trolejbusem a když jsme přecházely na zastávku, pouštěla nás auta u přechodu. Kouknu, že poděkuju a vidím zuřivé mávání! V tom autě, které zastavilo, totiž byla Peg s Pendulou, které jely na sraz autem! Teda.. kdybychom se domluvily, tak se takhle určitě nesejdeme J.

Trolejbus dorazil, mávly jsme na řidiče (jo.. měla jsem tendence mávat na lokomotivu, že budeme nastupovat s kočárkama) a on byl hrozně příjemný, otevřel dveře s tím, že netuší, jestli se tam vejdeme, ale určitě to máme zkusit. Vešly jsme se a lidi opět zíraly na 4 kočárky J. Při vystupování jsme byly opět středem pozornosti, protože Anně se zasekl kočárek o obrubník a Mili, který nebyl připoutaný, projel pod opěrkou na ruce a zůstal v tom kočárku v podstatě viset. No.. vypadalo to dost hrozně! Ale Mili to ustál v pohodě J.

U Kikušky už nás čekala Džuli, Peg a Pendula a pak ještě dorazila Pavlinda s Andělkou. Kikuška zas nevěděla, čím by nás pohostila, no prostě jsem se měli všichni jak chrochtíci v žitě! Kikuško, ještě jednou velký dík!

S Diny jsme byly domluvené, že se setkáme v ZOO. Peg, Pendula a Pavlinda jely autem, my jsme šly pěšky. Děti po cestě usnuly (viz fotka v deníčku) a byl chvíli klid J. V ZOO jsme se všechny našly a už mohla vyrazit naše kočárková kolona. Plzeň asi něco podobného nikdy neviděla, protože se lidi zastavovali, aby si nás prohlédli a každou chvíli jsme slyšeli – hele, těch je! A ty děti vypadají stejně staré! Jéé a támhle jsou ještě další apod… J J J Fakt legrace!

Ke konci se už na mně asi projevila lehká únava, protože před vchodem do ZOO byl rozebraný kolotoč s labutěma a ty labutě byly na zemi, na louce.. Já to zahlídla mezi stromy a v první chvíli mi vůbec nedošlo, že opravdu nejsou živí ptáci… JJ

Zpátky na nádraží jsme šly pěšky a měly jsme to tak tak… Naštěstí zase bylo jedno kupé nachystané pro nás J. Naházely jsme tam děti, kočárky, sebe.. a uffff… zase zpátky na Prahu! Děti, ač toho moc nenaspaly, byly naprosto skvělé a celý výlet zvládly fakt v pohodě. Nakonec se varianta s vlakem ukázala jako výborné řešení!

Doma jsme byly v 19:15, já teda celkem uondaná J. Andulína vypadal pořád v pohodě a než jsem jí připravila koupání a vybalila věci, rozhodla se, že půjde ještě s Petrem vyvenčit Taminu J. Moc se jí prý líbilo, jak běhá pro aportky a taky prý Petrovi ukazovala , jakým směrem se chodí k rybníku s kačenkama… Když se vraceli, koukala jsem na ně z okna a po Peťovi asi zrovna lezla nějaká breberka, proto jí připlácl a jak to plesklo, Andulína asi měla pocit, že tleská, takže hned začala taky J

Občas hlídám sousedovic Emičku. Onehdá jsem byla s oběma holkama venku a každou chvíli se se mnou nutně potřeboval zastavit každý pejskař, prostě kdokoliv nás potkal :-). Všichni řešili, jak mám pěkná dvojčátka - jsou to dvojčátka?? Zaznělo vždycky po důkladnějším prozkoumání obou holčiček.. Asi je těm lidem divné, že jedna je modrooká tmavovláska a druhá blonďatá hnědoočka.. :-) Ani se jim nedivím.. když má každá jiného tatínka... ostatně i maminku :-)))

Troufnu si s nima k nám na louku, protože to je prostor, kde v případě, že se jedna rozhodne zamířit jinam, můžu v klidu povést záchrannou misi a holčičku pochodující jiným směrem opět navrátit na tu správnou a jedinou cestu. Čili tu, kterou chci já :-).

Beru si s sebou krosničku, takže buď se jedna nese a druhá pobíhá anebo samozřejmě naopak, případně nesu obě dvě :-). Je to docela posilovačka.. Dneska jsme pro změnu cestovaly tak, že Emička se vezla v kočárku a Aňa se nesla na zádech.. Opět jsme byly středem pozornosti a kdybych měla vybírat za to očumování, tak už jsou holky pěkně bohaté nevěsty :-). Opět se lidi dávají do řeči a staré babičky nám na potkání žehnají :-).

Andulína teda trochu žárlí, ale na druhou stranu se dneska chtěla asi Emičce předvést, takže se dokonce, po dvou měsících, nechala posadit na nočník! Sice nevytvořila žádnou hodnotu ani jednou, ale to neva.. Hlavně, že vůbec seděla! :-)

O víkendu byl Peťa zase pomáhat bráchovy s krovama a v podstatě to hlavní už mají hotové! Huráá! Já jsem s Andulínou nabrala v sobotu směr srazík u Enko a tentokrát to byla taková dámská jízda. Strávily jsme tam příjemné odpoledne a večer jsme zas už frčely do Skalice.

Andulce se za víkend prodraly další dva zoubky dole a ty horní pořád ne a ne vylézt!

A ještě čím nás tentokrát pobavila holčička - mamka mi koupila v Lidlu oblíbené indiánky a pak jsme se o tom bavily a najednou Andulína začala předvádět Indiána :-). Další den začalo pršet, byly jsme zrovna na terase, tak jí povídám, pojď se schovat, zmokneš! A ona opravdu šla schovala se za židli :-)) Samozřejmě celý víkend byla v kurzu oblíbená schovka a Andulka pořád chtěla pykat :-))

Stále bojkotuje nočník, ale fascinuje jí, když jsem na záchodě já. Nechávám si otevřené dveře, abych na ní viděla a ona tam se mnou chodí klábosti :-). Má to už pěkně okoukané, takže mi vždycky utrhne papír a s pokynem NA mi ho cpe mezi nohy, abych se utřela :-)). Včera jsem si říkala, že by teda mohla jít zase na nočník a slíbila jsem jí, že si může pak utřít prdelku jako maminka a že si sama utrhne papír. Nadšeně souhlasila! Posadila jsem jí naproti sobě na nočník a že teda budeme spolu dělat ee spolu, ale v tu ránu byla s pláčem zas na nohou a že tam sedět nebude! Jen jsem nočník odsunula, přidřepla a spořádaně se vyčůrala na podlahu.. Samozřejmě si potom utrhla papír, aby se mohla utřít... :-)