Všechny naše deníky

Já jsem už měla nachystaný článek o 16. měsíci naší juniorky a ono je dneska "teprve" 17.! To mně teda překvapilo... :-)))

No nic.. tak napíšu zatím něco jiného... Momentálně jsem totiž propadla úklidu přes internet! Jsem z toho naprosto nadšená a narazila jsem na tenhle systém na jedné z diskusí na Rodině... www.flylady.net... tak se jmenuje ta moje spása...

Jsem totiž poměrně velký hromádkář, chaotik, nesystematik a obrovský lenoch a tenhle systém mně naprosto nadchl! :-) Uklízí se totiž jen 15 minut a protože miluju soutěže, tak si nařídím budíka a prostě těch 15 minut fakt makám a neodbíhám k počítači apod.. To to najednou odsejpá! Včera jsem se konečně i díky tomu dokopala k převlečení postelí a měla jsem to za 12 minut, což teda není zrovna nejlepší čas (rekord na dvojlůžku je 6 minut.. hi hihi), ale zas jsem musel zdolávat útoky malé záškodnice, kterou postel ohromně baví a děsně ráda v ní blbne.

Ten odtikávající čas opravdu působí naprosto kouzelně, protože mně uklízení fakt baví a protože, když ten čas přešvihnu, dělám to proto, že chci JÁ a ne že musím :-)) prostě - nemusím.. nemusím.. :- )))

Díky tomuhle systému máme v podstatě doma už třetí den jakž takž uklizeno, což jsem dřív považovala za naprosto nemožné! :- )) Všiml si toho i Petr a dokonce si sám !!! uklidil i svoje tepláky a tričko do bedny a nenechal to válet na gauči jako obvykle...

Denně mi chodí maily, jaký je zrovna uklízecí den a na co se zaměřit :-). Každý týden je na programu nějaká jiná místnost, které se věnujeme víc. Teď momentálně frčí koupelna. Takže jsem si dokonce i vyčistila natáčky od vlasů - bléééé, když už jsem si teda myla hlavu. Andulka natáčky miluje. Když je mám na hlavě já, chce je ona mít taky... Výsledek je v deníčku :-)))

Dneska je antiodkládací den, takže máme udělat něco, co už delší dobu odkládáme.. tak já teda zkusím zavolat na ten finančák, proč mi ještě neposlali ten přeplatek za daně...

Počasí o víkendu opět kapánek meterologům nevyšlo. Měla jsem s sebou spoustu letního oblečení a pak stejně nejvíc frčely tepláky. Navíc má Andulka docela spotřebu, protože jí hrozně baví malovat křídama - vidí to u Lukajdy a Andrejky :-). "Ideální" situace nastává, když si do nějakého toho obrázku sedne.. takže pak má v podstatě stále "nové" oblečení, resp. s novým designem :-).

Protože Lenka měla ty třicetiny a děti dorazily z tábora o týden dřív, domluvili jsme se, že si dáme kotletky na grilu.. Mňam.. tohle je specialitka našeho taťky a je to fakt žranice na entou! Petr, brácha i taťka ale byli celý víkend zase na domečku a pokračovali v zastřešování, proto jsme si musely krátit čekání Sangriou :-). To byla taky bašta :-).

Pak už dorazil taťka, zatopil v krbu a mohli jsme si nacpat bříška a umastit pusy. Aby se děti nějak zabavily, hrála s nima mamka na schovku. Pyká se na rohu baráku a Andulku děsně zajímalo, proč babička stojí u rohu, něco u toho vykládá a pak všichni běhají.. Chvíli je pozorovala a pak šla pykat sama! Stoupla si na to samé místo a začala vykřikovat - tdl dddll tddl... prostě deset, dvacet, třicet.. :- ))) Byla fakt hrozně roztomilá!

Pak jsme začali hrát pro změnu na Honzo, vstávej. Zblbli jsme i Lastu a dělali jsme žabí, čertí, obří, mravenčí, slepičí a já nevím jaké kroky.. Chlámali jsme se jak šílenci a děti byly nadšené :-). Do toho přišla babička, proč je tam takový rachot a v tu chvíli povídá Andrejka - Honzo, vstávej! Lukajda na to: Kolik je hodin a babička jukla na hodinky a odhlásila přesný čas :-)))). To už jsme šli smíchy skoro do vrtule.

Dorazila i Jana s Robertem a ve finále jsme (po uložení dětí) seděli na terase ještě po půlnoci. Topili jsme v krbu a výborně jsme si to užili.

Jo a ještě jsem si vzpomněla - Andulka chtěla babičce předvést Kolo, kolo, mlýnský, ale nestačila jsem jí já, takže si ukázala na mamku a ve finále i na babičku.. Točily jsme se na terase, hulákaly Kolo, kolo, mlýnský a u sousedů se zas vlnila záclona, co se to u nás děje :-))))

Andulína miluje kloboučky a jak nějaký najde, hned si ho rve na hlavu. Jak už jsem psala, dokonce se v něm koupe ve vaně, nechá se kojit, spí s ním.. No prostě kloboučky jsou její vášeň...

Dneska si tak sedím u počítače a jedním okem pozoruju, co ta naše slečna zas tropí za lotroviny. Chodila tu opět s kloboučkem na hlavě a najednou slyším smích. Andulína si zřejmě přehrávala pohádku o Červené Karkulce - v jejím případku dneska spíš o Zelené) - a rvala klobouček Tamině na hlavu. Naštěstí jsem předtím stahovala nějaké fotky, takže byl po ruce foťák a povedlo se mi to vyfotit :-).

Otázkou je, jestli se mi tahle "pohádka" povede i nacpat do deníčku.. Jdu to zkusit :-)

Včera jsme byli zase na grilču u Uli. Bylo to opět parádní, fakt se tam vždycky vytvoří tak příjemná atmosféra, že je to až neuvěřitelné. Navíc nás čekalo velké překvapení v podobě Jaffi, Vojtíška a Vaška. Fakt jsme je tam nečekali a bylo to moc príma. Ještěže Peťa, když jde o jídlo, netroškaří a radši naložil pár flákot navíc :-).

Popili jsme nějaké to vínko, snědli jsme výborný dort, který vytvořila šikulka Trolli pro Uli k narozkám a prostě jsme si užívali. :-) Dětičky jsme několikrát převlékali, protože je přece jen to zahradní jezírko velké lákadlo :-). Takže prvenství má tentokrát Andrejka, kterou tam strčil Vojtíšek. Andulína se vyráchala v napršené vodě v lehátku a Anetka zas v malém bazénku.

Opět všechny děti svorně házely šutry do jezírka rybičkám. Zejména Andrejka si vybírala ty největší :-). Anetka zas házela tak šikovně, že občas přistály na hlavičce Andulce. Naše holčička naštěstí není žádná fňukna, tak se vždycky jen podrbala a házela vesele dál :-). Andrejka s Anetkou pak vymyslely další zábavu - házely šutry i do bazénu.. Jsem zvědavá, jestli nás Uli ještě někdy pozve, až na to přijde :- ))).

Odjížděli jsme opět kolem 22 hodiny, ale tentokrát už byla skoro tma. Prostě to vypadá, že je fakt po létě, dokonce prý v Plzni začala topná sezóna...

Ještě před touhle žranicí jsme s Trolli opět provedly nájezd na DM, abychom dostatečně využily 20% slevy :-). To se zas prohne naše výdajová tabulka a hlavně se mi zas protočí oči, o kolik jsme v konečném součtu v mínusu... ale máme zásoby a fakt se to vyplatilo.

Důležité bylo ale hlavně včerejší datum - 9.8. Před dvěma lety jsem byla tou dobou v Krkonoších na akci pro jednoho klienta a díky Iťingu mi došlo, že jsem těhotná. :-) Tenkrát mi na mojí otázku - Jak se budu mít dál v životě - Iťing odpověděl, že dojde k velmi zásadním změnám a že se budu muset lecčeho vzdát, abych získala něco mnohem hodnotnějšího. Mám si prý to představit jako jezero, které se vypaří, ale posléze zaprší a opět se naplní :-). Vrtalo mi to celkem hlavou, protože jsem v tom pracovním fofru nějak vypustila termíny nepříjemných každoměsíčních "návštěv". Všechno jsem pochopila až druhý den a test mi to potvrdil :-).

A teď, po dvou letech, tu máme princeznu, která je naprosto k sežrání a já si pořád říkám, jak je možný, že tohle úžasné stvoření je vlastně mým dílem :-). Stejně mi pořád nedochází, že jsem máma a to už bych si možná skoro mohla zvyknout za tu dobu, ne? :- ))))

Bez Lukajdy a Andrejky je ve Skalici smutno. Andulka je pořád hledala a už se taky těšila, až se vrátí zpátky z tábora. Každý den jsme jim posílali pohledy, v pátek dokonce mamka sehnala v Sázavě i s motorkou a autama J. V Sázavě to bylo kapánek schizofrenní, protože se právě konal Sázavafest a jindy 3tisícové městečko mělo rázem obyvatel minimálně jednou tolik a čekaly se další davy. Všude byly fronty jídlachtivých účastníků festivalu, takže jsem rychle koupila Andulce kšandy a náhradní ponožky (zapomněla jsem je doma jakož i tričko, jakož i bodíčko, jakož i mikinu…. No prostě jsem tentokrát balila jak trotl J)

Ve čtvrtek jsme se ještě stavovali v hospodě, protože tam byl brácha s Lenkou – naší oslavenkyní. Konečně dosáhla pořádného věku pro ženu – 30 J. A dostala moooc pěkný digitálek! Brácha se vytáhl J.

V pátek jsme také byly s mamkou a Andulkou poprvé na hřbitově. Dědeček měl v neděli bohužel smutné výročí, tak jsem tam nesly kytičku. Nevím, jestli takhle mrňavé dítě dokáže vnímat tu zvláštní atmosféru, ale je fakt, že celou dobu Aňa seděla v kočárku a byla taková tichá. Což bylo poměrně překvapivé, že nevisí hlavou dolů z kočáru apod. Vzaly jsme to oklikou domů přes dětské hřiště, kde byla i Týna a Michal od sousedů a ještě další děti.

V sobotu jsme byli domluvení s Novákama, že budeme dělat grilčo kurčo. Jenomže Petr jel bráchovi pomáhat na domeček s krovama (konečně se brácha dočkal J) a Nováci jeli nakupovat. To mně trochu zaskočilo, protože jsem myslela, že budou nakupovat dopoledne, když bylo domluveno grilovací odpolko… Nicméně výsledkem bylo, že jsem ke všem svým funkcím mamy-lamy, baliče, řidiče, vychovávače, organizátora a dalším připojila i funkci hlavního krmiče… Přeprala jsem kuřata, abych je statečně nabodla, aniž by tam zůstal zároveň i kus mého masa, složitě jsem je zabalila do alobalu, sestavila jsem gril, zatloukla stojánky a dokonce jsem založila i oheň a pak si splavená oddechla, že se TOČÍÍ! Kdo že to řekl??? Galileo??? Už chápu to nadšení! J

Ještě předtím než jsem zjistila, že je ze mě mistr provianťák, poseděly jsme s Lenkou a mamkou na terase. Lenka nám přišla říct, že jí volala známá, co má na táboře děti a že prý už chtějí domů. Přece jen jsou ještě malí na to, že jsou opravdu v polních podmínkách a navíc se Andrejka hodně bojí bouřky, což jí asi dodělalo. Každopádně mají děti i tak náš obdiv, že to vydržely týden! Nikdy předtím takhle venku nespaly, ani se nemyly v potoce o suchých záchodech nemluvě J.

Brácha ale potřeboval být na domečku, protože měl objednané lidi na ty krovy, takže jsem nakonec jela já. Andulínu hlídala mamka a my vyrazily s Léňou nach Jižní Čechy. Děti měly radost, že jsme se objevily a už měly i jakž takž sbaleno. My jsme si to tam prohlídly a docela bych tam i zůstala – teda.. kdyby bylo tepleji J. No.. a kdyby byla poblíž sprcha.. JJ Fakt nejsem zálesácký typ…

Po cestě domů jsme si užili spoustu legrace. Lukajda kašlal, až se nám poblil v autě, ale naštěstí oběd pak už zvládl v pohodě.. A ač se předtím neznečistil, tak se mu to ve finále povedlo se svíčkovou. Kapánek mu vyklouzlo maso z talíře i s náloží omáčky, takže ve výsledku vypadalo tričko jako kdyby si ho poblil… S Andrejkou nám vyprávěly příhody z tábora, které jsme s Lenkou tak nějak nepochopily J, ale fakt jsme se nachechtali jak blázni. Když jsme se ptali, co jedli, tak to vypadalo, že jedli jen borůvky.. tak nevím.. Pak taky přišli na chuť rohlíku s máslem a marmeládou J

Tak konečně sumářek dovedností naší princezny za 15.měsíc. Jak už jsem psala v minulém článečku, byl to měsíc plný vývojových skoků. Ne nadarmo se asi říká, že po nemoci dojde k posunu.. Teď to vypadá, že jsem Andulínu schválně nechala zkropenatět tou 6. dětskou nemocí, aby konečně začala chodit :-).

Takže si můžeme odškrnout jednu z dětských nemocí a hlavně můžu zapsat, že 4.7.2005 udělala Andulka svoje opravdu první samostatné krůčky a to rovnou v terénu! Taky začala jíst, snědla i svůj první kousek masa.

Byla na dovolené v Beskydech a ve Skalici :-).

Naučila se jak dělá táta – nebo-li šustění prstíčky, jako penězi, že táta dělá škváru. Předvádí, jak dýchá pes a fouká vítr. Umí na sebe postavit 4 dřevěné kvádry na výšku anebo 4 válečky. Pečlivě rozlišuje tvary a nechce dávat na sebe rozdílné. Malých kostiček na sebe postaví 5.

Její oblíbenou hračkou je stále sluníčko a doma ještě plyšový míček Ariel. Jako správná dáma se hned po probuzení shání po kloboučku a většinou ho pak má celý den na hlavě. A vyžaduje ho i do postýlky, do vany, při kojení… Ve Skalici má oblíbenou umělohmotnou židličku po Andrejce, s kterou drandí po kuchyni a jídelně.

Předvádí Zajíček v své jamce a Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop! :-)

Je pěkně marnivá, když jí oblíknu nějakou sukničku nebo šatičky, hned běží k zrcadlu a dlouhé minuty se obdivuje, usmívá se na sebe, líbá se a ujišťuje se, že je opravdu NYNY :-). Před publikem si sukně natřásá a předvádí tanyny :-).

Nejčastější slovo je „e“ spojené s ukazováčkem :-). Tak si diriguje co chce podat, kam chce jít a kdo jí zrovna má bavit. Všemu rozumí, je hrozně šikovná, ale podle paní Skálové by prý mohla víc mluvit.. Tak nevím..

Její slovní zásoba momentálně čítá následující slova: Ne (a to jí jde zatraceně nejlíp :-), mama, tata, dety, dede, baba, teta, Aňa, blé (taky velmi oblíbené), ham, ňam, nyny, ssss (jako had), bú (jako kravička), bé (jako ovečka), kch (jako kohout), haf, ňau, bác, baf (další z favoritů, bafá neustále a s obrovským nadšením), pa, ty (jako tygr), tam, dík, au, jéé, ťata (kaťata), ja (jako Ája), ky (jako Luky), bábuá (bábovička)

Je to opravdu tak málo v 15 měsících????

Lukajda s Andrejkou odjeli včera na tábor – poprvé, tak s nimi předtím byli naši shánět boty. Andrejka tvrdila, že se boty prodávají v botníku J. My jsme s Andulkou jeli s nimi do Sázavy a v místní drogerii probíhala zrovna promo akce na laky, takže mi paní udělala zadarmo francouzskou manikúru s jemným ornamentem. Takhle by se mi to líbilo J. Za prvé – pohodička, že mi ty nehty někdo upravuje, za druhé – že je mám upravené a za třetí – že mně to nestojí ani kačku J.

Andulka dostala k svátku od našich motorku – odrážedlo. Byla z ní naprosto unešená, jenomže jsme zjistili, že je to šmejd, protože se na tom vlastně jezdit nedá. Jak má ještě malé nožičky, tak sedátko bylo v podstatě hned nad zadními kolečky a ty pak najížděly Andulíně na patičky. Šlo tedy jen couvat… Což za nějakých 550,- Kč není zrovna komfortní… Ale představa, jak jede z kopce, náhodou si tam dá ty nožky a „díky“ té skvělé konstrukci jí to vlastně přehodí přes řídítka.. no.. fakt šmejd. Nakonec jsme to vyměnili za klasickou motorku a na té už Andulína může drandit lépěji, i když to couvání je pro ní pořád ještě jednodušší. Hlavně jí každou chvíli položí na bok a zkoumá podvozek J.

Motorky jí celkově fascinují. Když jsme byli v jednom obchodě koupit zvonek na to její odrážedlo, měli tam opravdové motorky a skútry a my jsme Aňu nemohli odtamtud dostat! Musela se na každou posadit, hned začala vrčet a naklánět se, aby dosáhla na řídítka a mohla přidávat plyn J.

Minulý týden jsme byli na skok v Praze. Pro změnu v ZOO J. Tentokrát tam byla akce IDIFu a Canonu. Chtěla jsem jít i na přednášky, tak jsem si objednala na hlídání mamku a rovnou jely i děti. Nakonec za námi dorazila i ségra. Bylo sice celkem vedro, ale dalo se to zvládnout. Krom přednášek a vyzkoušení si nových foťáků jsme dostali pro Andulku kabelku-krokodýla a pak nějaké časopisy s CD a DVD a hlavně možnost vytištění 1ks  A4 a 2 ks 10x15 cm fotek. Takže jsem nechala – kupodivu J - vytisknout fotěny s dětma.

Bohužel nás potkala i smutná událost. Umřela Petrova babička – jmenovkyně Andulky. Byla už hodně nemocná L. Bylo jí 82 let. Andulku jsme brali na pohřeb, ale nebyla jsem s ní přímo v obřadní síni celou dobu, protože tam chtěla pobíhat a dělat tanyny. Byla tam i Týnka a svým způsobem tam obě holčičky fungovaly jako sluníčka, že prostě život jde dál a roste další generace. Tak i přes ten smutek vyloudily na tvářích úsměvy, protože byly roztomilé jak spolu chtěly dovádět a navíc Andulka měla sukničku a hned se předváděla, natřásala si jí a dělala tanyny. Byl to trochu paradox, že se člověk směje na pohřbu, ale atmosféru to trochu odlehčilo.

Pak bylo ještě takové rodinné posezení, ale tam jsem dorazila s Andulínou až později odpoledne. Andulka byla nadšená, protože tam má strejda králíčky a ochotně tam s ní chodil na ně koukat. Pak jsou tam krůty, kachny, slepice.. prostě klasická havěť na statku J. Nakonec z toho bylo paradoxně příjemné odpoledne a podvečer. Andulína byla ve svém živlu, měla spoustu publika, pořád se jí někdo věnoval a dělal s ní kravinky. Navíc jsou si všichni Skálovi poměrně dost podobní, takže jí asi připadali známí J. Mně nakonec naštval Skaly, protože nedorazil domů celou noc. Usnul tam a já byla šílená strachy, jestli zas někde nespadl a neleží někde v příkopě…Měli jsme pak docela slušnou TD…

A ještě veselejší zpráva – Tomášek od Carol má sestřičku Lisu! Narodila se 29.7.2005, tak jí posíláme velké blahopřání a přivítání na svět ještě touhle cestou J.

Ještě jsem si vzpomněla na jeden úžasný přírodní úkaz. Ve Skalici byla bouřka, pak odputovala jinam, ale zůstal tam viset jeden obrovský bílý (!) mrak a v tom  se blýskalo. Ne z něj nebo okolo na nebi, prostě jenom v tom mraku. Vypadalo to jako kdyby tam vždycky někdo rozsvítil na okamžik lampičku. Petr dokonce viděl, jak z toho vylítl kulový blesk. Jinak byly blesky jakoby uzavřené uvnitř. Vydrželi jsme se na to koukat až do tmy. Škoda, že to neumím vyfotit L