Všechny naše deníky

Lukajda s Andrejkou odjeli včera na tábor – poprvé, tak s nimi předtím byli naši shánět boty. Andrejka tvrdila, že se boty prodávají v botníku J. My jsme s Andulkou jeli s nimi do Sázavy a v místní drogerii probíhala zrovna promo akce na laky, takže mi paní udělala zadarmo francouzskou manikúru s jemným ornamentem. Takhle by se mi to líbilo J. Za prvé – pohodička, že mi ty nehty někdo upravuje, za druhé – že je mám upravené a za třetí – že mně to nestojí ani kačku J.

Andulka dostala k svátku od našich motorku – odrážedlo. Byla z ní naprosto unešená, jenomže jsme zjistili, že je to šmejd, protože se na tom vlastně jezdit nedá. Jak má ještě malé nožičky, tak sedátko bylo v podstatě hned nad zadními kolečky a ty pak najížděly Andulíně na patičky. Šlo tedy jen couvat… Což za nějakých 550,- Kč není zrovna komfortní… Ale představa, jak jede z kopce, náhodou si tam dá ty nožky a „díky“ té skvělé konstrukci jí to vlastně přehodí přes řídítka.. no.. fakt šmejd. Nakonec jsme to vyměnili za klasickou motorku a na té už Andulína může drandit lépěji, i když to couvání je pro ní pořád ještě jednodušší. Hlavně jí každou chvíli položí na bok a zkoumá podvozek J.

Motorky jí celkově fascinují. Když jsme byli v jednom obchodě koupit zvonek na to její odrážedlo, měli tam opravdové motorky a skútry a my jsme Aňu nemohli odtamtud dostat! Musela se na každou posadit, hned začala vrčet a naklánět se, aby dosáhla na řídítka a mohla přidávat plyn J.

Minulý týden jsme byli na skok v Praze. Pro změnu v ZOO J. Tentokrát tam byla akce IDIFu a Canonu. Chtěla jsem jít i na přednášky, tak jsem si objednala na hlídání mamku a rovnou jely i děti. Nakonec za námi dorazila i ségra. Bylo sice celkem vedro, ale dalo se to zvládnout. Krom přednášek a vyzkoušení si nových foťáků jsme dostali pro Andulku kabelku-krokodýla a pak nějaké časopisy s CD a DVD a hlavně možnost vytištění 1ks  A4 a 2 ks 10x15 cm fotek. Takže jsem nechala – kupodivu J - vytisknout fotěny s dětma.

Tak konečně sumářek dovedností naší princezny za 15.měsíc. Jak už jsem psala v minulém článečku, byl to měsíc plný vývojových skoků. Ne nadarmo se asi říká, že po nemoci dojde k posunu.. Teď to vypadá, že jsem Andulínu schválně nechala zkropenatět tou 6. dětskou nemocí, aby konečně začala chodit :-).

Takže si můžeme odškrnout jednu z dětských nemocí a hlavně můžu zapsat, že 4.7.2005 udělala Andulka svoje opravdu první samostatné krůčky a to rovnou v terénu! Taky začala jíst, snědla i svůj první kousek masa.

Byla na dovolené v Beskydech a ve Skalici :-).

Naučila se jak dělá táta – nebo-li šustění prstíčky, jako penězi, že táta dělá škváru. Předvádí, jak dýchá pes a fouká vítr. Umí na sebe postavit 4 dřevěné kvádry na výšku anebo 4 válečky. Pečlivě rozlišuje tvary a nechce dávat na sebe rozdílné. Malých kostiček na sebe postaví 5.

Její oblíbenou hračkou je stále sluníčko a doma ještě plyšový míček Ariel. Jako správná dáma se hned po probuzení shání po kloboučku a většinou ho pak má celý den na hlavě. A vyžaduje ho i do postýlky, do vany, při kojení… Ve Skalici má oblíbenou umělohmotnou židličku po Andrejce, s kterou drandí po kuchyni a jídelně.

Předvádí Zajíček v své jamce a Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop! :-)

Je pěkně marnivá, když jí oblíknu nějakou sukničku nebo šatičky, hned běží k zrcadlu a dlouhé minuty se obdivuje, usmívá se na sebe, líbá se a ujišťuje se, že je opravdu NYNY :-). Před publikem si sukně natřásá a předvádí tanyny :-).

Nejčastější slovo je „e“ spojené s ukazováčkem :-). Tak si diriguje co chce podat, kam chce jít a kdo jí zrovna má bavit. Všemu rozumí, je hrozně šikovná, ale podle paní Skálové by prý mohla víc mluvit.. Tak nevím..

Její slovní zásoba momentálně čítá následující slova: Ne (a to jí jde zatraceně nejlíp :-), mama, tata, dety, dede, baba, teta, Aňa, blé (taky velmi oblíbené), ham, ňam, nyny, ssss (jako had), bú (jako kravička), bé (jako ovečka), kch (jako kohout), haf, ňau, bác, baf (další z favoritů, bafá neustále a s obrovským nadšením), pa, ty (jako tygr), tam, dík, au, jéé, ťata (kaťata), ja (jako Ája), ky (jako Luky), bábuá (bábovička)

Je to opravdu tak málo v 15 měsících????

Tak konečně sumářek dovedností naší princezny za 15.měsíc. Jak už jsem psala v minulém článečku, byl to měsíc plný vývojových skoků. Ne nadarmo se asi říká, že po nemoci dojde k posunu.. Teď to vypadá, že jsem Andulínu schválně nechala zkropenatět tou 6. dětskou nemocí, aby konečně začala chodit :-).

Takže si můžeme odškrnout jednu z dětských nemocí a hlavně můžu zapsat, že 4.7.2005 udělala Andulka svoje opravdu první samostatné krůčky a to rovnou v terénu! Taky začala jíst, snědla i svůj první kousek masa.

Byla na dovolené v Beskydech a ve Skalici :-).

Naučila se jak dělá táta – nebo-li šustění prstíčky, jako penězi, že táta dělá škváru. Předvádí, jak dýchá pes a fouká vítr. Umí na sebe postavit 4 dřevěné kvádry na výšku anebo 4 válečky. Pečlivě rozlišuje tvary a nechce dávat na sebe rozdílné. Malých kostiček na sebe postaví 5.

Její oblíbenou hračkou je stále sluníčko a doma ještě plyšový míček Ariel. Jako správná dáma se hned po probuzení shání po kloboučku a většinou ho pak má celý den na hlavě. A vyžaduje ho i do postýlky, do vany, při kojení… Ve Skalici má oblíbenou umělohmotnou židličku po Andrejce, s kterou drandí po kuchyni a jídelně.

Předvádí Zajíček v své jamce a Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop! :-)

Je pěkně marnivá, když jí oblíknu nějakou sukničku nebo šatičky, hned běží k zrcadlu a dlouhé minuty se obdivuje, usmívá se na sebe, líbá se a ujišťuje se, že je opravdu NYNY :-). Před publikem si sukně natřásá a předvádí tanyny :-).

Nejčastější slovo je „e“ spojené s ukazováčkem :-). Tak si diriguje co chce podat, kam chce jít a kdo jí zrovna má bavit. Všemu rozumí, je hrozně šikovná, ale podle paní Skálové by prý mohla víc mluvit.. Tak nevím..

Její slovní zásoba momentálně čítá následující slova: Ne (a to jí jde zatraceně nejlíp :-), mama, tata, dety, dede, baba, teta, Aňa, blé (taky velmi oblíbené), ham, ňam, nyny, ssss (jako had), bú (jako kravička), bé (jako ovečka), kch (jako kohout), haf, ňau, bác, baf (další z favoritů, bafá neustále a s obrovským nadšením), pa, ty (jako tygr), tam, dík, au, jéé, ťata (kaťata), ja (jako Ája), ky (jako Luky), bábuá (bábovička)

Je to opravdu tak málo v 15 měsících????

Přes neustálé lijáky to vypadalo, že se dnešní srazík snad ani neuskuteční. Ale kupodivu předpověď počasí vyšla a od rána svítilo sluníčko a dělal se slušný pařák. Do Prahy dorazila Bulík s manželem a Štěpánkem (ano, to je ten, co mučil naší holčičku na MGS J), takže byl zase jednou důvod, proč se potkat s dubňáčky J.

Naplánovali nám sraz v ZOO, což je paráda. Nemusím využít drahou socku a hlavně mi konečně vyměnili tu vypranou permici. Naprosto v pohodě a bez problémů. Dokonce dělají i to, že když si jí člověk zapomene, stačí to nahlásit v pokladně, ukázat doklad a oni vystaví bezplatně jednodenní vstupenku. To je fakt paráda!

Od poslední návštěvy se tam toho zas spoustu změnilo, postavily se nové výběhy, pavilony, restaurace, prostě nestačím zírat, jak je to tam krásné! Andulka tentokrát tygry neprospala, takže je konečně viděla na vlastní oči J.

Nadchly jí i vydry, lední medvědi, samozřejmě kozičky, které se cpaly do kočárků k dětem jícím sušenky a od žiraf jsem jí skoro nemohla odtrhnout.

V červenci tam navíc probíhá akce Nokie, že fotí přes telefon a zadarmo okamžitě vytiskne fotku. Tu naší musím teda nejdřív naskenovat, pak jí dodám do deníčku.

Domů jsme dorazili skoro po 7 hodinách a jsem totálně vorvaná! Ale byla to legrace, protože nás bylo 8, takže pěkná kolona. J

Z dovolené v Beskydech jsme si další skalátko tentokrát nepřivezli. Asi nezafungovala vysokohorská přirážka jako před dvěma rokama a ač nad námi neustále létal čáp (fakt, všude kam jsme se vrtli!), zůstává Andulka i nadále jedináčkem J.

Hlavní událostí celého pobytu ale jsou první samostatné krůčky naší malé slečny. V Beskydech jsme totiž měli sraz jedné z větví naší velké rodiny, a protože Andulka je dítko velmi společenské, chytla nějakou pařivou a po 20.00 hodině se rozjela v souladu s ostatními J. Pěkně lumpačila s kýmkoliv, kdo se zrovna namanul až najednou na mně brácha volá, ať se na ní podívám a ona k němu ŠLA SAMA po svých nožičkách č. 20!!!  J Ten historický okamžik nastal v pondělí 4.7.2005.

Prostě ve stylu písně Beskyde, Beskyde, kdo po tobe ide se vydala na svou první samostatnou procházku a potvůrka jedna mrňavá, vybrala si k tomu samozřejmě okamžik, kdy měla po ruce velké publikum, které jí odměnilo obrovským aplausem J. Trochu mně mrzí, že se rozběhla první k bráchovi a ne k nám, ale i tak nás to naprosto dostalo.

Od té doby chce neustále capat anebo ještě lépe – tlačit kočárek. A výdrž fakt má! Třeba bude jednou tůůristka jako my J.

Další věcí, kterou se naučila v minulých dnech, je, že ukazuje jak dělá táta… jako šustí v prstíčkách bankovkama, protože táta přece vydělává „škváru“ J. V Beskydech se naučila říkat Dík, jak dýchá pejsek a jak dělá kohout (ten tam totiž pořád kokrhal) – KCH J Kykyryký je asi zbytečně dlouhé..

Cesta do Beskyd byla trochu zdlouhavější, protože jsme nejeli po dálnici a navíc jsme párkrát stavěli, aby se holky trochu protáhly (jeli jsme s Novákovýma). Dorazili jsme až k večeru a tak jsme ani nestihli srazík u Vergelky v Rožnově, kde zrovna pařila Jaffi a Trolli s rodinami. U Vergelků měli mezipřistání v putování na dovolenou na Slovensko.

Chata nás příjemně překvapila včetně přilehlého pozemku. Ve spodní části byla jedna ložnice a obrovský obývák s barem a krbem. My jsme nahoře měli dvě ložnice a obývák spojený s kuchyňským koutem. Normálně se to pronajímá jako dvě samostatné jednotky, oboje má vlastní sociálky. Jediným mínusem byly zkosené stropy, což mělo za následek to, že jsme ještě víc praštění, než když jsme tam jeli J.

V neděli jsme šli na oběd do Trojanovic a čekali jsme na bráchu s dětma. Dorazili akorát do té restaurace J. Kluci si zahráli na záchranou službu, protože tam jedna paní místo dozadu jela s autem dopředu a auto jí jaksi skončilo v takové větší strouze. Byla z toho, chudák, na prášky, a hlavně samotná neměla šanci s tím cokoliv udělat. Klukům se to ale taky nepodařilo vyprostit „ručně“, takže nakonec to její auto zapřáhli do bráchového a přes lano se zadařilo. Paní byla tak mimo, že jim ani nepoděkovala, nicméně jim u servírky každému zaplatila pivo J.

Odpoledne jsme si s Andulkou hráli na zahradě (viz fotky v plavkách J) a pak jsme frčeli na soukromý srazík k Vergelce pro změnu zase my. V Rožnově jsme se měli naprosto báječně, jen Ondra pořád lámal s Petrem po kalíšku a bylo celkem veselo J. Majdička si s Andulkou nechtěla hrát, patrně ještě byla v šoku po návštěvě Vojtíška a Andrejky J. Andulku nadchla její klouzačka a pak taky Ares. Aresa pro změnu nadchl Skaly, protože byl ochotný házet mu šutráky. J

Majdalenka taky občas hodila aportek, ale docela jsem trnula strachy, aby si ten butrák nehodila na hlavičku, případně nepřizabila Aňu, psa, či další osoby J.

Poseděli jsme na terase, pojedli,popili, pokecali a zhodnotím to asi tak, že je velká škoda, že je to tak daleko L. Vergelkovci jsou totiž taky hrozně fajn a moc se nám od nich nechtělo.

Další dny jsme trávili v kruhu rodinném na srazíku a prý nás bylo asi 34, což se dá považovat za takový menší rodinný sraz. Normálně nás bývá přes 60. Ale stejně už je to pak strašně moc lidí a ani se nedá se všemi pokecat. Hlavně je to organizačně dost náročné. Čímžto bych chtěla poděkovat beskydské větvi, že nás zahrnula takovou péčí, která chvílema možná hraničila už s péčí téměř vražednou… hlad jsme opravu neměli J.

V úterý jsme odlehčili alespoň na chviličku našim bachorům a vyrazili na výlet do Štramberka. Měly tam být slavnosti, ale bohužel jsme dorazili docela pozdě, takže odpolední program už skončil a večerní ještě nezačal. Ale zase tam nebyly tradiční davy a byl tam klídeček. Vystoupali jsme na Trúbu, rozhlédli se po široširém kraji. Naprosto nás odrovnala ale mamka, která kochajíc se nádhernou krajinou, povídá – hele, ten rybník támhle.. a mají tam postavený tábor! To je ale hezké místo! – My jsme si s Petrem mohli hlavy vykroutit a tábor jsme nikde neviděli… jen cementárku a od ní vedoucí koleje, na nichž stál vlak s takovými těmi nádržemi, co vypadají jak věže chrámu Vasila Blaženého na Rudém náměstí J. Budiž mamce útěchou, že Lasta to viděla úplně stejně blbě J.

Na náměstí jsme ještě zašli do miniZOO, kde mají hlavně hady, ještěry a ryby. A taky pár opiček, které se Andulce hrozně líbily. My jsme zas prozkoumávaly s mamkou a Lastou piraně J.

Ze Štramberka pocházejí slavné Štramberské uši, což je takové perníkové těsto a peče se to do tvaru jakýchsi kornoutků nebo-li uší na památku uřezaných křesťanských uší J. Pověst praví, že prý ve středověku napadli Tataři naší zem a na důkaz vítězství poslali svému velkochánovi 9 pytlů uřezaných uší od padlých křesťanů.

Ve středu lilo, takže jsme ani nic moc nepodnikali, jen jsme se jeli rozloučit s těmi, kteří se vraceli domů ze srazu (včetně našich) a pak jsme se plácali v chalupě. Andulka spinkala venku pod altánkem. Navečer se trochu vyčasilo, tak jsme nechali bráchu spát a se všema dětma jsme vyrazili na malou procházku po Trojanovicích a okolí.

Ve čtvrtek se zase vyčasilo, tak brácha s dětma, Dankou a jejíma dětma a Milkou vyrazili na Radhošť a my, protože tenhle výstup už máme několikrát splněný, jsme konečně vyrazili do Rožnova do Skanzenu. Nováci tam byli s Týnkou ve středu, ale jen v tom hlavním a taky se rozhodli pro variantu Radhošť, ale po svých, protože Dana nesnáší lanovky.

Rožnovský skanzen je rozdělený na 3 části a každá je trochu jinde. Ta hlavní je nejmenší a je to všechno takové zhuštěné do sebe a už tak nějak zkomercializované. Navíc mi třeba docela vadilo, že když tam je výstava z věcí, které se používaly v minulosti, tak málokde bylo napsáno, co to vlastně je, k čemu to sloužilo a jak se s tím dělalo. Stejně tak pak v těch jednotlivých domečcích.

To Valašská dědina je něco jiného. To je pěkně rozeseté v kopci (ten nám dal s kočárem trošku zabrat), ale je to takové reálnější. A hlavně jsou tam zvířátka, což se hrozně líbilo Andulce. Ovečky, slepice, její oblíbený KCH – nebo-li kohout, kráva, buvol (ten teda nevím, jestli byl už dříve na Valašsku), kachny a taky koně. Ty viděla Andulka asi poprvé takhle zblízka, když k ní jeden přišel a strkal k ní hlavu J

Co mně dost šokovalo, že dříve bydlelo na 5,5 m2 až 11 lidí a třeba to byly i dvě rodiny, které nebyly v příbuzenském poměru. Dneska si člověk pořád stěžuje, že má malý byt a že mu třeba neteče teplá voda kvůli odstávce a oni tam měli navíc ještě zvířata.. Nechápu, jak se třeba do té jedné postele všichni vešli.

Třetí část skanzenu je Mlýnská dolina a tam se může jen s průvodcem. Ale zase předvede jak se dřív využívala energie z vody. To bylo taky hodně zajímavé a pro Peťu, jako kováře, asi byl nejzajímavější hamr. Musím se přiznat, že teprve tam jsem se dozvěděla, že je to vlastně kovárna J.

V pátek odjeli Nováci a my jsme jeli na výlet na Lysou horu (1323 m.nm.). Respektive, můj šílený bratr nutně potřeboval zářez do pažby z Lysé hory (Radhošť stihl vyjet hned v pondělí ráno 1129 m.n m.), takže si jí chtěl vyšlápnout na kole. My jsme zatím šli kamsi na Ostrý do Zbuja. Lysou jsme tedy viděli jen zdálky. Brácha nakonec dorazil poměrně vyflusanej a Lysá hora asi nebude patřit k jeho oblíbeným vrcholům a to je co říct! J

Navečer jsme zase zkřížili rodinné větve, pogrilovalo se, popilo, pokecalo, prostě parádička. Ani nevadilo, že se spustil liják, protože do toho altánku víceméně nepršelo a zima nebyla. Brácha koupil dětem sošku Radegasta a Andrejka nám hned vysvětlovala, že Krkonoše hlídá Krkonoš a Beskydy hlídá Radistar J. Vyslovit Radegast je pro ní zatím naprostý oříšek, je vidět, že ještě nepije pivo JJJ.

V sobotu odjel brácha s dětma dřív – Andrejka měla děsné starosti, aby neodjížděli poslední a ona nemusela po nás uklízet J. My jsme předali chatu a vydali se zase vstříc všedním dnům. Klíďo bysme tam vydrželi mnohem déle, je tam ještě tolik míst, na které bychom se chtěli podívat! Cesta zpátky byla mnohem rychlejší, přece jen po dálnici v sobotu nejezdí tolik aut. Jediné, co nás občas zabrzdilo, byl déšť. Slejváky pokračovaly místně i nadále, ale do Skalice jsme nakonec dorazili v pohodě.

Terezka má na zahradě látkový domeček, který byl několikrát svržen, ale těm malým dračicím to evidentně nevadilo. Hrály okolo něj na babo-schovku a různě na sebe jukaly z okýnek a dveří. Byly fakt neskutečně roztomilé…

Jednu scénu se mi bohužel nepovedlo zachytit na foťák, protože jsem přes smích nebyla schopná otevřít ani pouzdro. Je tam jeden schod, který odděluje zahradu od posezení a přes něj holky pořád lezly. Prostě klasika. Andrejka zahlídla zrovna naší Aňu, jak to zdolává a hned jí přispěchala kamarádsky na pomoc. Popadla jí za prdelku a vytlačila nahoru se slovem Tááák! Pak měla asi pocit, že když Andulína nechodí, že je třeba pomoct jí i po rovině, takže jak Andulka lezla, Andrejka jí stále tlačila před sebou vpřed…. J

Pak se zas spravedlivě podělily o autíčko – Anetka na něm seděla, druhá Anetka s Andrejkou jí tlačily a dozoroval to celé Pavel.. vypadaly jak stonožka. O jídlo se také poctivě rozdělily. Jak jedna něco jedla, hned přispěchaly ostatní, aby náhodou tu jednu třeba nebolelo bříško z přemíry potravin. J

Když jsem dala Andulku vpodvečer spinkat pod strom, tak samozřejmě na spaní neměla téměř čas. Ostatní holčičky jí chodily kontrolovat, jestli se nenudí, různě tam na ní jukaly, něco jí vyprávěly a dokonce jí chtěly v kočárku i povozit. No prostě – bylo to lepší než celá TV!

Odjížděli jsme příjemně zrelaxovaní někdy kolem 21.15 hod. Fakt to bylo super.