Všechny naše deníky

Kamyš doporučuje: Penelope Leach: Dítě a já, stojí bohužel skoro 400 Kč, ale je fakt šikovná, od miminka do předškoláka, tlustá bichle s praktickými radami
Sandra doporučuje: Hry, zábava a cvičení s miminkem -Anne Knecht-Boyer, nakladatelství mladá fronta, cena 199Kč

Jestli znáte další dobré knížky, připište je do komentářů k článku, já je sem zkopíruju.

Pro dítě trpící kolikou můžete udělat jen velmi málo. Pokuste se přijmout skutečnost, že příčina je neznámá. Kolika byla spojována s překrmováním, nedokrmováním, s příliš bohatou nebo naopak slabou travou, s teplým nebo chladným mlékem, s mlékem tekoucím rychle nebo pomalu, s alergií, kýlou, zánětem slepého střeva, potížemi s větry a nervovým vyčerpáním matky. Všechna tato vzájemně si odporující vysvětlení mají společný jeden důležitý chybný bod: Kdyby cokoliv z toho koliku způsobovalo, proč by se obtíže objevovaly náhle a pouze po jednom krmení za 24 hodiny? Ať krmíte své dítě jakkoliv, neděláte to určitě jinak v šest hodin odpoledne...

Výpočet očekávané hmotnosti vašeho dítěte:

Začněte porodní hmotností.
Prvních pět dní odečtěte 40 g na den.
Dalších 5 dní přičtěte 40 g na den.
Od desátého dne do 3 měsíců přičtěte 30 g na den nebo 170-230 g na týden.

Příklad:
Porodní hmotnost: 3,2 kg
Po pěti dnech: 3 kg
Po deseti dnech: 3,2 kg
Po třiceti dnech: 3,7 kg
Ve dvou měsících: 4,6 kg
Ve třech měsících: 5,5 kg

Asi je to dost orientační, protože Vašík se skoro stejnou porodní hmotností jako v uvedeném vzoru měl 3,7 kg po 14 dnech...

Tak Karolínka spokojeně chrupe,tak jdu popsat konečně ten svůj porod.

Celé to začalo tím,že jsem byla hotová z toho,jak se tu rodí miminka a já stále nic.Tak jsem si 6.12. vlezla do vany plné hodně teplé vody a stále jsem připuštěla teplou.Pak jsem řekla manželovi,ať jí trochu pošťouchneJ

Nic.Šli jsme si lehnout a asi v jednu(jukla jsem se na hodiny)jsem šla na WC.Při lehání se manža vzbudil,jestli jako UŽ.Tak jsem vztekle odsekla,že nic,že  blbě šťouchal.Nemohla jsem zabrat,tak jsem čumákovala do tmy.Chtěla jsem se přetočit na druhou stranu a v tom mi v bříšku něco „ruplo“,takový divný škubnutí.Dokončila jsem otočku a v tom cítila teplo mezi nohama.Rychle jsem sáhla pro papírové kapesníčky,ale věřte nebo ne,kapesníček to zadržet nestačilJBála jsem se pohnout,abych moc nezasvinila postel,tak budím manžela.Jenže ten už zase spal jak dřevorubec,tak jsem do něj kopla.Hrozně se lekl,povídám,ať mi podá ručník.No samozřejmě reagoval naprosto typicky…“ručník?Jakej ručník?Já mám ručník?“Musela jsem se smát.Když se probral,měl děsnou radost a chtěl ujíždět do porodnice.No ne tak já,došlo mi totiž,že nemám umytou hlavu,tak jsem si jí šla v klidu umýt,neb žádné bolesti nebyly..Akorát mi stále odtékala plodovka,tak jsem po bytě chodila s ručníkem mezi nohama.Ještě jsem se vyfoukala do krásna(což mi bylo h…o platný,jak jsem zjistila později,když jsem byla asi po desáté ve sprše).Do porodnice jsme vyjeli až ve 2,45(voda praskla v 1,35)

Stále jsem neměla žádné bolesti,tak jsem manžu poslala domů,že tam stejně není k ničemu a já že si budu číst.Asi tak ve čtyry ráno mě začaly kontrakce a hned po pěti min.Ještě to nebylo tak strašný,šlo to rozdýchat.V tu chvíli jsem byla frajerkaJOd 4,30 byly kontrakce už po 3 min,tak jsem si fandila,jak mi to pěkně jde.No,ale pak se až do sedmi hodin nic nedělo,manžel stále volal jestli už má přijet.

Od sedmi začaly být kontrakce dost bolestivé a mě začínal tuhnout úsměv…

V půl druhé odpoledne mi daly Yall(a tím to začalo)

To jsem ještě nevěděla,co mě čeká.Asi ve dvě odpoledne mi křížem projel nůž a já věděla,že je to zas tady-moje oblíbené křížové bolesti,kterým jsem myslela,že uniknu.

V tu chvíli jsem se sesypala,protože to začalo děsně bolet a já nemohla ani chodit,ani ležet.Kontrakce jsem měla děsný a po dvou min.A do toho vedle mě naříkala a to dost hlasitě, maminka,která už rodila dva dny.(Ještě ráno jsem si říkala,proč tak řve,že se to snad dá vydržet…já chytrá).Nakonec jí daly epidurál,ale stejně řvala dál.Miminko nemohla vůbec vytlačit,jen jí říkaly,že už vidí hlavičku a pak zase zajela zpět,takže nakonec tlačila snad čtyři hodiny…

Při jedné takové „příjemné“ kontrakci,kdy jsem už zoufalstvím brečela,mi volal manžel.Tak jsem mu bekla do přístroje,že to děsně,ale opravdu děsně bolí a ať za mnou nejezdí,že ho tam nechci.No prostě hysterka hadr.

Sestra mě přišla prohlídnout a samozřejmě mi řekla,že jsem otevřená jen na dva prsty a Karolínka si to užívá někde pod mými žebry,že jí ani nenahmatá hlavičku.No to mě pochopitelně ohromně „povzbudilo“,tak jsem začala bulet hezky naplno,předsevzetí šlo do háje.

V tomto stavu mě našla švagrová(zdrav. sestra),když se na mě přišla ve tři hodiny podívat,jak mi to „pěkně jde“.

Porodní asistenka se s ní znala,tak jí řekla,že musím chodit,nebo skákat na míči,jinak se neotevřu.(A já si tak poklidně ležela na postely a hezky se litovala).

Tak mě švagrová čapla a šup se mnou do sprchy.Vzala mi tam míč,tak jsem pěkně skákala,ona mi mezitím masírovala bříško(aby ta malá potvůrka sestoupila dolů) a kříž.Kontrakce byly po minutě a trvaly minutu.Švagrová se bála,že jí tam omdlím.Prý bylo úplně perfektně vidět,jak se mi při kontrakci stahuje břicho.

Pak mě PA „prohrábla“ a začala mě prsty roztahovat.Myslela jsem,že jí tam umřu a nevěděla,jestli se mám hlavou prorvat do druhé místnosti a nebo jí vykopnout zuby.Ale hrozně to pomohlo otevírání se.

A pak znova sprcha a míč a masáže.Asi v půl čtvrté jsem začala jsem krvácet,tak švagrová zavolala PA.Ta řekla,že to je dobře,šáhla do mě a já byla na osm prstů-konečně!!!A to během půl hodiny od doby,kdy mě švagrová vzala do parády.No nemohly tomu věřit,že to šlo tak rychle(nooo,rychle,nebýt těch 12 hodin předtím)tak jsme už mohli na sál.Švagrová zavolala manželovi,že může přijet.V 15,45 přijel manža,mě dali infůzi a do toho jsem ječela,že jí nechci,že už rodím.Nakonec jsem porod absolvovala v ručníku,protože jsem odmítala vzít si tričko a zaboha mě nikdo memohl přemluvit.

Ty nohy jsem měla přivázaný na vlastní žádost,řekla jsem,že jinak ty nohy od sebe nedám(a taky nedala,švagrová i PA měly co dělat,abych si mladou nezatlačila snad zpátkyJ)Samotný porod už byl hračka,tlačila jsem tak,až jsem si vytlačila konečník,ale na čtyři zatlačení byla Karča venku.Pamatuju si jen,že mě to pálilo,jak už mi odtekla skoro všechna plodovka.Manžel z toho byl dost hotovej,hlavně z mých zvukových projevů,švagrová stála u nohou a koukala,jak malá leze ven a lákala manžu,ať se jde taky juknout,ale ten byl prý zelený,že mu to takhle stačí.Pak mi daly malou  k prsu a hned se chytla,prdelka.Pak vyšla placenta,na tu jsem byla zvědavá,bylo to dost veliký.PA mi pak udělala jen jeden steh,naštěstí mě ani nemusely nastřihávat.Jo a ještě na začátku jsem řekla,že jestli to bude kluk,tak ať ho strčej zpátky a při tlačení se mě PA ptala,jestli ho mají fakt zatlačitJNo mě bylo v tu chvíli úplně jedno,co ze mě vyleze,hlavně ať už je to venku.A když mi řekly,že je to holka,tak jsem ani necítila bůhvíjaké štěstí.To přišlo až když mi tu mojí vytouženou blonďatou holčinečku položily na bříško…

Stejně bylo zajímavý(a to znáte určitě taky),že mezi kontrakcema jsem ze všemi laškovala a dělala si prdelky a při kontrakci jsem šla do kolen a nevnímala nic,jen mi bylo špatně,pak zase kontrakce skončila a já jsem byla zase relativně v pohodě.Pak jsem se styděla,že jsem vyváděla,tak naštěstí mě uklidnily,že jsem byla v normě,manžel dokonce prohlásil,jaká jsem byla statečná.Teda můžu říct,že u prvního porodu jsem byla sama jen se sestrou(byla to pěkná kráva)a takhle jsem tedy nevyváděla.

A nebýt švagrový a tý PA,tak tam rodím ještě asi dneska.Prý se mnou byla sranda,ale já to tak necítila.Po porodu jsem  řekla,že již nikdy více.Ale když teď koukám na tu svojí malou princeznu,šla bych do toho znovuJ

Kdyz se ted divam zpetne na to co se stalo, tak uz cely vikend jsem se citila "podivne", porad jsem chtela mit Corneela kolem sebe... ale pricitala jsem to memu zhrouceni z sefa...

V pondeli jsem vsatvala pozde, asi v 11 a citila se znacne unavene.
Zakazala jsem si jakekoli myslenky o praci a pustila se do peceni lineckeho cukrovi. Pekelne me u toho bolela zada, ale rikala jsem si, ze je to tim, jak se hrbim u vykrajovani vnitrnich kolecek (nemela jsem na to formicku, tak jsem krouzky musela skutecne vykrajovat).

Asi ve 3h odpoledne jsem si vsimla, ze se mi pravidelne svira podbrisek, no neco jako slabe menstruacni bolesti. Bylo to tak kazdych 10minut. V podstate to nebolelo a ja cekala, ze to za chvili prejde... nepreslo... tak jsem si asi o pul pate napustila vanu s tim, ze v ni polebedim a kontrakce urcite prestanou (vzdyt rodit mame az za 3.5tydne..). Ovsem vana byla vlazna, neb nas boiler nestihl dohrat vodu.. tak jsem litala dolu do kuchyne a varila vodu v konvici, cela vztekla... a naha (jak jsem lezla do vany poprve) :-)) Nez mi napadlo si donest konvici do koupelny a zapnout tam... no nakonec jsem vodu dostatecne prohrala a zahajila lebedeni...a kontrakce porad zustavaly, pravidelne po 10minutach...

Vecer jsem se s chuti navecerela a rozhodla se zabalit tasky do porodnice. Citila jsem se hrozne fajn. U baleni jsem chatovala s kamaradkama a vsechny jsme byly presvedcene, ze poslickuju.

Asi v 11 jsem kufry jakztakz dobalila (slo mi to desne pomalu) a sla zalehnout, presvedcena, ze ty hloupe poslicky zaspim... no spat se teda moc nedalo, kontrakce uz byly po 4minutach a minutu az minutu a pul. Tak jsem vstala, nechala Corneela spat a sla internetovat...a nasla na chatu Marketu! Tak jsme kecaly a u toho merily kontrakce... porad byly tak co 4minuty, ale zacaly se prodluzovat. Taky jsem je uz musela dost prodychavat a nemohla delat nic jineho. Nejlip se mi kontrakci preckavalo tak, ze jsem si stoupla, predklonila se a loktama se oprela o zidli... a z hluboka dychat do zad...

Ve 4 v noci jsme se rozhodli vyjet do Mechelenu, aby nam natocili miminko, zacla jsem mit obavy, jestli je vporadku - kontrakce trvaly uz pres 12h a i ja se citila nedobre.

V aute byly kontrakce co 3-4minuty a musela jsem je dost prodychavat... ale furt v pohode - bolest se dala zvladnout, menstrucani bolesti mam normalne horsi.

Asi o pul pate rano jsme dorazili do nemocnice. Museli jsme obchazet pul budovy, aby jsme se z parkoviste dostali k pohotovostnimu vchodu a ja si po ceste rikala, ze urcite nerodime, protoze behem kontrakci jsem se mohla pomalu sourat (pravda v hlubokem predklonu a se stazenym ksichtem, ale hybala jsem se :-)) )
Sestricka me vysetrila a prohlasila, ze jsem otevrena na 5cm. Naivne jsem se jeste zeptala: "ale to nerodime, ne?" Sestricka se zasmala a rekla, ze do 6hodin maximalne je miminko na svete. Cimz nas oba, me i Corneela uvedla do soku, protoze do te doby jsme byli presvedceni, ze nerodime...

Kontrakce nabyvaly na intenzite, uz jsem musela zacit pouzivat ritualy - nejdriv na suchu v posteli (nataceli monitor), kdy jsem se snazila zhluboka dychat, s nadechem jsem na sebe rukama"nahanela vzduch" a s vydechem podel tela dolu...

Pak mi napustili vanu a ja se v ni s chuti uvelebila. Kontrakce nabyvaly na intenzite, ale porad jsem mela pocit, ze se to da, pomahalo mi dychani do vody... no jako pri plavani. Akorat jsem zacinala byt unavena (nemeli jsme cas dotahnout s Corneelem pripravu na porod, takze jsme nezvladli pravidelne piti a prisun energie v podobe hroznoveho cukru atp). Zvladat jsem prestala na posledni centimetr. Bolest byla obrovska a ja silene vycerpana. Rozhodne nepomahalo si rikat, ze prave prozita kontrakce znamena o 1 min, spis jsem se trepala hruzou, ze za chvili prijde dalsi...presto se mi darilo nervat :-)) a snazila jsem se co nejdyl vydechovat s halekanim "au au au" ci se zpivanim ruznych tonu (sestricka se me pak ptala, jestli je zpev me povolani :-))) a ze to slysela poprve, normalne pry rodivky jen rvou...).
Manzel se zacal ptat po necem na utiseni bolesti (asi se na me uz nemohl koukat), ale sestricka rekla, ze ted uz je pozde na cokoliv...

Na sal dorazila gynekolozka a ja najednou citila, jak ze me neco vytrysklo a vydesene jsem zvolala, ze mi asi praskla voda. Pak nastalo tlaceni. Ja myslela, ze samotne tlaceni uz tak neboli, ale me bolelo pekelne. Tedy jinak nez otevirani, ale porad dost. Hlavne uz jsem ale trpela totalnim vycerpanim a bala se, ze Tima nevytlacim. Ale tusim, ze na takovych 3-5 kontrakci byl Tim venku - bylo 7:41.

Dostala jsem ho hned na hrud, jak jsem si prala a myslim, ze i gynekolozka cekala s prestrizenim pupecni snury co nejdele...
Tim byl dost klidny, koukal se kolem sebe a byl cely obaleny mazkem.

Po chvili mi Tima odebrali k prohlidce, pomohli mi z vany a ja dosla na luzko, kde jsem porodila placentu (asi behem 5minut). Pak nastalo siti - asi jedna z nejneprijemnejsich fazi porodu. Clovek uz si mysli, jak ma vse za sebou... a nee..to jsem prosila Corneela, at me drzi za ruku a je se mnou.
Pak mi dali kapacku, umyli me a prevlikli do me nocni kosilky.

Tolik k popisu porodu. Jeste snad, ze jsem neabsolvovala zadny klystyr a zadne holeni. Tady se to nedela... Vysetrovali me behem porodu celkem dost, ale vzdy ve vode, mezi kontrakcema a rikali mi cm jen kdyz jsem se ptala... moc si to uz nepamatuju, ale myslim, ze to nejak moc nebolelo... jen jsem u toho obcas krvacela...

Ma prvni reakce po porodu byla: proc to musi tak bolet... ze uz zadne deti nechci...a jestli jo, tak jedine s epiduralem...
Kazdy mi sice rikal, jak jsem porod dobre zvladla, jak jsem byla statecna... ale ja se tak necitila... jen to obrovske vycerpani a touha, abych mela klid a uz me nic nebolelo..

Priznam se, ze z narozeni miminka jsem zadnou radost necitila... jaksi jsem si Tima a porod nespojovala...a doted si obcas rikam, jestli se to fakt stalo a jestli je Tim fakt nas :-)))

Vim, ze jsem rodila v momente, kdy jsem byla psychicky na dne z me prace... chybely mi ty 2-3 tydny materske pred porodem, kdy jsem planovala pripravy a teseni se na miminko... no Tim rozhodl jinak a ted zpetne si rikam, ze to tak asi bylo dobre... jen priste se nechci nechat osidit o tu pripravu a naladeni se...

Po porodu me prevezli na kresle na pokoj - mela jsem jednoluzak, to je tu normalni.Citila jsem se vycerpane a cely den jsem se motala (ztratila jsem dost krve) - jednou jsem se malem slozila, tak jsem mela nakazano, ze jakmile chci opustit postel, tak musim zavolat sestricku na doprovod.

Ja jsem byla prekvapena, jak je clovek po porodu opravdu cely rozlamany... a silene unaveny...kazdy den jsem se ale citila o malinko lepe a ke konci uz jsem byla schopna si dojit pro vodu na chodbe sama :-)) (neslo ani tak o stehy, jako o bolave vnitrnosti a unavu).
Hodne jsem ocenila malinkatou sprsku na zachode na oplachovani spodku, to bylo fakt super. Sedet jsem jakztakz mohla, protoze jsem byla sita u stydcich pyscich a ne na perineu... ale stejne jsem siti citila, napriklad mi bylo dost neprijemne lezet na boku a mit nohy u sebe.

Kojit jsem se snazila hned od zacatku a Tima jsem tak po 4h budila a prikladala. Pokud vsak opravdu nechtel, tak jsem ho nenutila.
Prvni den jsem si volala sestricky a ptala se na rady ohledne kojeni, ale kazda mi rekla neco jineho, tak dalsi dny uz jsem se snazila se ridit podle sebe :-)
Kojeni samo o sobe bolelo, nejvic prisati. Nejdriv jsem si myslela, ze neco delam spatne, protoze ve vsech navodech na kojeni se pise, jak kojeni nesmi bolet... ale pak mi sestricky rekly, ze jsem zrzka a mam citlivou plet, takze me kojeni proste bude bolet... no radost... pozdeji jsem od kamaradek zjistila, ze prvni dny (tydny) boli kojeni snad kazdou, nez se bradavky otrkaji...

Spani: Tolik doporucovana poloha na zadech se nam vubec neosvedcila - Tim se mi v ni poradne dusil. Kdyz se to stalo poprve, tak jsem se vydesila - no vidite dite, ktere se nemuze nadechnout, hruza. Teda i doted mi z toho neni dobre, kdyz se to obcas stane, ale uz vim, ze to s Timem zvladnem.
Tima jsem tedy davala na bok a jeste jsem mu naklonila postylku.
Pres noc jsme ale stejne vetsinou spali spolu :-)))

Tima nejak moc nevysetrovali, semtam ho zvazili a zmerili mu teplotu. Vykoupali ho jednou, pak jsem ho uz chtela koupat ja. V patek mu vzali krev z paticky na test metabolickych poruch. V sobotu dorazila pediatricka, prohlasila, ze je Tim zlutej a nakazala ho strcit pod lampu. Kdyz jsem se ptala jestli je to nutne, zda ma vysoke hladiny bilirubinu, tak rekla, ze je to OK, ale blizko hranice. No to se mi jako padny duvod nezdalo, ale nehadala jsem se s ni. Privezli lampu, Tima svlekli do naha, narvali mu na oblicej ochrane bryle a strcili ho pod ni. Samozrejme rval a ja se mu nedivim - do ted mi rikali, jak ho mam oblikat, ze je malej a neumi jeste dobre regulovat teplotu... a ted ho svliknou...
Ale ja nakonec prisla na system: Po kojeni jsem Timovi opatrne nasadila brejlicky a jeste jsme spolu asi 10 min spinkali v posteli, a pak jsem ho opatrne prenesla pod lampu... tentokrat nerval...

No a v nedeli jsme se naobedvali, sbalili fidlatka a odjeli domu!!!!
Pak nastaly nase trable s prsama a kojenim... ale to je jina story...

00:00 – konečně začaly zřetelné kontrakce po pěti minutách. Vyčkávala sem.

02:00 – kontrakce po třech minutách. Ležet už bylo nemožné. Oznámila sem to tedy PA, Dr. mě vyšetřil a s úsměvem mi oznámil, že můžu jít rodit. Zavolala sem manželovi, ať dorazí, že už to asi bude.Moc se mu nechtělo – chudinka, byl celý rozespalý. Absolvovala sem přípravu – holení a klistýr – teda fuj. PA mě poslala do sprchy hopsat na balón, což už po hodině absolutně nezabíralo a dělalo se mi tam špatně. Mezitím naštěstí dorazil manžel.

04:00 – kontrakce tak často a tak silné, že se to nedalo vydržet. Zkoušela se různé ulevovací polohy, ale zbytečně. Říkala sem si, že jestli to bude ještě horší, tak asi umřu. A horší to bylo.

05:00 – vyhupsla sem (obrazně řečeno) na porodní stůl. Měla sem zafixováno, že fáze vypuzovací je relativně krátká. O to větší bylo mé rozčarování, když trvala dvě hodiny. Byly to ty nejhorší dvě hodiny v mém životě. Měnila sem polohy „na levém boku“ a „na zádech“ a neustále sem tlačila seč mi sily stačily (po probdělé noci jich opravdu moc nebylo), ale holčičce se pořád nechtělo ven. Bolesti byly obrovské. Už sem se nedivila, proč ty ženský přede mnou tak ječely – já ječela stokrát víc. Mezi kontrakcema  sem s pláčem přemlouvala PA, ať mi udělají císařský řez, nebo nadávala manželovi( ve skutečnosti mi manžel moc pomohl a podpořil, bez něj bych to snášela mnohem hůř ). Byla sem přesvědčená, že to nezvládnu. Pak přišla PA a se slovy: „Já už se na vás nemůžu dívat!“ mi do kanyly zavedla kapačku s oxytocinem. Kontrakce okamžitě zesílily. Snažila sem se tlačit co nejvíc, ale to nestačila. PA se mi tedy vší silou opírala o břicho a pomáhala mi vytlačit Nelinku ven. Pak sem konečně zahlédla jinou Pa, jak šermuje s nůžkama, říkala sem si, že už to snad bude. Nástřih byl na dvakrát, na poprvé ani nebolel, na podruhé bolel moc. Hlavičku vytáhli rukama. A pak to šlo raz, dva, ale já už skoro nic nevnímala.

5.11.2004, 07:00 – mezi nohama sem viděla malý uzlíček a cítila tepat pupečník. V tu chvíli mě ani nezajímalo jestli je to opravdu holčička – naštěstí byla. Odnesli jí zvážit , změřit a ošetřit (2600g, 45cm).  Manžel byl celou dobu s ní. Pak mi ji zběžně ukázali a odnesli jí do vytápěné postýlky. Následoval  už „jen“ porod placenty a šití . Zůstali jsme s manželem sami 2 hodiny na sále a já se pomalu začala radovat z miminka. Hned mi moje holčička chyběla.

Nelinku mi přivezli až odpoledne, když už sem byla na pokoji.Byla sem z ní okamžitě unešená a manžel snad ještě o malinko víc.Teď je jí skoro šest týdnů, je o 7cm větší a o 1kg těžší, ale pořád je to naše malinkátá princeznička a my jí milujeme čím dál víc.

Porod, na který sem se tolik těšila,byl nepříjemným, nezapomenutelným a neopakovatelným zážitkem. Ale díky tomu, co následuje – jdu do toho znova!