Všechny naše deníky

V pátek 12. 12. 2008 od 17.30
Diskuse o romské situaci v České republice:
Přijďte se podělit o své zkušenosti a názory!
Akce je součástí Týdne lidských práv, pořádaného
Amnesty Int. A Nesehnutí Brno

Kde: Muzeum romské kultury
Bratislavská 67, Brno
Kdy: v pátek 12. 12. 2008 od 17.30

Co následuje: kulturní závěr Týdne lidských práv: v rytmu španělských a orientálních tanců, tamtéž
Hosté: Jana Horváthová, ředitelka Muzea romské kultury
Olga Kusá, pedagožka- didaktička Střediska integrace menšin
Lucie Obrovská – Liga lidských práv

Bravurní jazzový kytarista romského původu Biréli Lagréne se svou kapelou Gypsy Project vystoupí v rámci festivalu Kytara napříč žánry v sobotu 29. listopadu od 19 hodin v Lucerna Music Baru (Štěpánská 62, Praha 1). Tento obdivuhodný kytarista a baskytarista na kytaru začal hrát již ve čtyřech letech a v osmi již zvládal celý repertoár Django Reinhardta. Ve dvanácti letech vyhrál romský hudební festival ve Štrasburku, který mu umožnil turné po Německu a natáčení. V 80. letech byl tento vynikající hudebník objeven širším publikem a jeho sláva rostla.

VIDEO
Bireli Lagrene - koncert ve Vídni

V současnosti je předním představitelem gypsy jazzu a během své kariéry spolupracoval a koncertoval s nejlepšími jazzmany mezinárodní scény, například Stéphane Grappellim, Benny Goodmanem, Didier Lockwoodem, Benny Carterem, Larry Coryellem nebo Jaco Pastoriem. V současné době Lagréne koncertuje v rámci Gipsy Project především s Hono Wintersteinem na doprovodnou kytaru a Diego Imbertem na kontrabas. S nimi také přijede do pražského Lucerna Music Baru.

Více na www.kytaranapriczanry.cz.

Celodenní rodinné setkání v Praze

V sobotu dne 15.11. 2008 se sjelo 20 rodin se svými 55 dětmi do Prahy na celodenní setkání pořádané střediskem náhradní rodinné péče s romským názvem Romano Drom neboli česky Romská cesta. Už na prahu nás zvučně vítaly romské písničky v doprovodu kytary a posléze i harmoniky. Zlato v hrdle Petry Margity Gelbart nás provázelo celým dnem. Učila nás nejen zpívat a tančit, ale povídala nám o cestě Romů, o jejich odchodu z Indie, o jejich kultuře, o holocaustu Židů a Romů ve 2.světové válce, o jejich příchodu k nám do Čech. Zábavnou formou nám, spolu se svou kamarádkou a spolupracovnicí na tomto projektu, paní Martinou Vančákovou, přiblížily Romské rody a jejich řemesla. Musím říci, že se všechny rodiny tohoto úkolu zhostily velmi dobře a mnozí do toho dali úplně vše. Potkali jsme medvědáře, který předváděl umění medvěda Vaška, poznali jsme rod Mirgových, obchodníků a šperkařů, jejichž otec patriarcha rodu Aleš přijel do Prahy až z daleké Vysočiny a na žebřiňák se mu nevešla ani celá jeho rodina. Přijeli i dva rody Kováčových, kteří předváděli své umění kovářů a nechyběli ani muzikanti a obchodníci s koňmi - handlíři, kteří tak urputně chtěli prodat svého koně až málem ten jim utekl. Všichni se patřičně na svou cestu z Indie do Čech oblékli a ozdobili, museli svou rodinu představit, vysvětlit čím se živí, co vyrábí a jak a mnozí pak i své výrobky okolosedivším nabízeli ke koupi. Hodně jsme se nasmáli a dopoledne uteklo velmi rychle. Už nám docela kručelo v břiše hlady, o to více, když se z kuchyňky linula ukrutná vůně halušek se zelím a sádlem, které nám vlastnoručně připravovala skupinka mladých usměvavých lidí ze skupinky Lačhe Čhave. Jaké však bylo naše překvapení, když Martina s Margitou řekly: "A to tedy ne, zadarmo to nebude, každý rod si totiž musí své jídlo pěkně odpracovat. Kdo nepracuje, ať nejí!“  Uf, a nastala honička hlady šilhajících dětí a dospělých. Honba za lístečky, plnění úkolů. Došlo i na výměnný obchod, kdy jeden rod měl přebytek brambor, ale chyběla mu mouka a druzí měli zase hodně sádla a málo zelí. Nakonec se ukázalo, že brambor bylo dost, ale chyběla sůl. No a bez soli, to ví snad každé malé dítě, ani halušky nechutnají tak dobře, jako ze solí. Patriarcha Aleš se něco nahonil, než svou rodinu dokázal nakrmit, ale ani jiné matky nebo otcové to neměli vždy snadné. Pozorovala jsem rodinu Kováčových, kterak jejich malý tmavý mor (kluk) spustil na svou matku: "A to mne necháš jako o hladu?" "Jdi a sežeň brambory, jinak budeme mít hlad všichni ty, já, táta, tvůj bratr i tvé sestry." Ale nebojte, nakonec jim spřízněný rod Mirgových pomohl a všichni se mohli dosyta najíst. Po obědě opět přišla ke slovu harmonika a kytara a děti i my dospělí se dozvěděli něco z té nejhorší části romských dějin a to o koncentračních táborech, o bídě, hladu a umírání mnoha tisíc Romů. Děti pak dostaly za úkol nakreslit své rody a co vyrábějí a zkusit přemluvit pana starostu (Martinu), aby ušetřil jejich rodiče a pustil je na svobodu. Spolu s Margitou všechny děti zazpívaly romskou písničku, kterou se spolu v herně naučily. Co k celému dni dodat? Bylo nás tam hodně, někteří přijeli z blízka, jiní z daleka, někteří přivezli své bílé děti, jiní zas své tmavé děti, všichni přijeli, aby se dozvěděli o Romech něco víc než jen to, co nám ukazují v televizi. Mě osobně zůstalo ještě mnoho nezodpovězených otázek, a tak jsem je Martině napsala do dotazníku, který jí má napovědět, co bychom příště chtěli slyšet. Vás nezajímá, jak se máte chovat v romské rodině kam přijdete na návštěvu?  Víte například, že můžete velmi snadno matku romské rodiny urazit jen tím, že když k nim přijdete na návštěvu a oni vám nabídnou místo u stolu, že se napřed podíváte na židli než si na ni sednete, a zdá-li se vám nějaká špinavá, tak si ji rukou očistíte? Já to nevím, jen jsem to slyšela, že to tak je, a proto mě hodně zajímá, jak žijí, jaké mají zvyky a co si o nás bílých "gádžech" myslí a jak nás vnímají. Co když si moje snědá holčička vybere za životního partnera Roma? Přijmou ji mezi sebe? A co my, její bílí rodiče, zůstaneme stát stranou nebo nás mezi sebe přijmou? Chci to vůbec, záleží na tom, koho si má dcera vybere za manžela? Je mnoho otázek, které mi vrtají hlavou, budu se snažit na ně získat odpověď. Středisko náhradní rodinné péče, Martina Vančáková a další kteří se podílí na přípravě těchto setkání s romskou tématikou, mi mohou pomoct získat odpovědi na mé otázky. Petra Margita Gelbart, moravská Romka, žijící v USA, která vystudovala Harvard a dělá si v Americe doktorát, adoptivní maminka dvou romských dětí, štíhlá krásná temperamentní Romka s nádherným hlasem a perfektně zvládnutou hrou na kytaru a tahací harmoniku mne i moje děti přesvědčila o tom, že kdo chce, ten mnohé dokáže. Nebo si myslíte, že záleží jen na barvě kůže?

Diettrichovi

Filmový cyklus

„Kdo jsou Romové“

Romové v českém a slovenském filmu

21.10.2008

Kdo se bojí, utíká, 1986

režie: Dušan Klein

Předobrazem hlavního hrdiny filmu je profesor Miroslav Dědič, který jako mladý učitel přišel počátkem padesátých let do obce Květušín v poválečném pohraničí a s částečným úspěchem přiměl děti tehdy ještě kočujících Romů k pravidelné školní docházce.

18.11.2008

Marian, 1996

režie: Petr Václav

Společnost mu dala to nejnutnější: jídlo, postel, střechu nad hlavou a základní hygienické návyky. Romský chlapec Marian však potřebuje lásku, cit a porozumění. Klopýtá cestou svého života uprostřed nepřátelského a lhostejného světa. Zoufale se brání, hledá a padá stále níž.

16.12.2008

Smradi, 2002

režie: Zdeněk Týc

Manželé Šírovi se přestěhovali z Prahy na vesnici. Hodlali tady najít nejen lepší vzduch pro vlastního synka trpícího těžkým astmatem, ale i vstřícnější klima pro dva starší adoptivní syny, kteří nezapřou svůj romský původ.

Muzeum romské kultury, Bratislavská 67, 602 00 Brno

přednáškový sál, začátky v 18.30 hodin.

Vstup zdarma.

Cikánská suita v sobotu ve Strašnickém divadle
Praha, 14.10.2008 15:12, (ROMEA)

Studio Citadela zve 18. 10. 2008 do Strašnického divadla na premiéru taneční inscenace „CIKÁNSKÁ SUITA“. Premiérové představení tohoto pozoruhodného projektu sociálního divadla se uskuteční stejně jako další reprízy v roce 2008 na scéně Strašnického divadla, které je zároveň koproducentem inscenace. V hlavních rolích zde v režii Ivany Hessové účinkují: houslový virtuóz Marek Balog, Richard Samko a Angelika Samková, Alena Štréblová a další.

Po představení následuje koncert tradiční romské kapely ČILÁGOS (http://www.jmc.cz/stan/cilagos/)

Inscenace Cikánská suita je osobitým divadelním projektem, který prezentuje výsledky několikaleté práce tanečního a divadelního ateliéru Studia Citadela. (Citadela je zapsána v povědomí pražské kulturní veřejnosti hlavně v souvislosti s vystupováním Bohnické divadelní společnosti, v posledních letech se zde ovšem objevují i další alternetivní umělecké projekty.)

Realizátoři inscenace se nechali inspirovat dávnověkým putováním Romů z Indie, novověkou anabází evropskou i naší nejčerstvější současností.

Premiéra je věnována in memoriam nepostradatelnému spolutvůrci inscenace, romskému kytaristovi a zpěvákovi Jánovi Á.Slepčíkovi. Ve svých písních, zaplněných emocemi, Ján zpíval o svobodě, bolesti, touze a lásce, ale i o penězích a strachu. Nepřesvědčoval, neprosil, nesoudil - pouze otevíral srdce každému, kdo by měl mít předsudky vůči jeho rase. Hudbu Jána Slepčíka v představení živě doprovází a transponuje houslista Marek Balog.

„Nepřišel jsem k tobě, abys mi dal najíst. Jen proto jsem přišel, abys mi dal trochu úcty.“

Dalším stavebním kamenem inscenace je ztvárnění tisícileté romské historie – tvoří ji obrazy romantické (Romové v Indii), surreálné i epické (putování po světě) až přízračně horrorové (holocaust). Vedle činoherních pasáží je romská historie „zaznamenána“ v abstrahujících tanečních scénách. Taneční pasáže vycházejí z tradičních indických technik (kathak), romských tanců i moderního výrazového tance (hledání identity, autonomie).

„Mají podle našeho práva podivné zvyky, barví si obličej a celé tělo, hovoří mezi sebou neznámým jazykem a toulají se sem a tam.“

Co asi cítí člověk, když se narodí v ‚nevlastní‘ zemi, kde má přisouzenou jinou pleť, odlišné zvyky, představy, hodnoty? Neměl by vědět, odkud přišel? Usazená populace většinou nomádům nedůvěřuje. Je nedůvěra k čemukoli jinému a neznámému příčinou zla, jež probouzí náš strach měnící se postupně v agresivitu? - - - Tvůrci Cikánské suity nemohou zodpovědět letité otázky a spory. Nechtějí moralizovat. Pomocí hyperreálného divadelního času usilují opustit alespoň na okamžik předsudky o tom, co je černobíle správné či špatné…

Realizace:

Námět a režie: Ivana Hessová. Dramaturgie: Vendula Kodetová. Hudba: Ján Áčo Slepčík, Tomáš Reindl, Amitava Chatterjee. Výprava: Andrea Králová. Pohybová spolupráce: Božena Nesvačilová. Světla: Jakub Nagaj.

Hrají: Marek Balog, Angelika Samková a Richard Samko, Drahuše Demeterová, Alena Štréblová, Martin Bonne, Božena Nesvačilová, Kateřina Štefanová, Pavlína Grossová, Edita Burešová, Josefína a Emílie Formanovy.

Produkce:

Projekt je realizován v koprodukci Studia Citadela a Strašnického divadla.

Citadela je kulturní místo pro všechny kolemjdoucí, studio s otevřeným chráněným programem tvůrčích dílen pro širokou skupinu veřejnosti a postižených spoluobčanů. Programy: Bohnická divadelní spol., ateliér arteterapie a artefiletiky, taneční ateliér (prožitkový ateliér, indický kathak), alternativní divadlo (Damaru, Společenstvo Bezhlavých – Spitfire Company, Havranprkno ad.).

www.bdscitadela.wz.cz 
www.strasnickedivadlo.cz

Brno
     - Popovídat si s Romy v jejich rodném jazyce budou brzy moci i ti, kteří o něm dosud neměli ani tušení. Brněnské Muzeum romské kultury totiž pořádá až do prosince letošního roku kurzy romštiny, jichž se mohou zúčastnit začátečníci i pokročilí zájemci.
     Muzeum se tak rozhodlo po dvou letech opět vyhovět poptávce po výuce opomíjeného a často zneuctívaného jazyka.
     „Lidé se na nás sami obracejí s tím, abychom lekce romštiny zavedli,“ uvedla Marie Palacká, pedagožka z Muzea romské kultury a organizátorka kurzů.
     Ti, kteří chtějí jazykové bariéry prolomit nejdříve, jsou studenti katedry multikulturních studií Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, sociální pracovníci i někteří pracovníci muzea.
     Každé pondělí odpoledne se budou zájemci scházet v Bratislavské ulici, kde muzeum sídlí. Tam si v první řadě osvojí základy původem indického jazyka.
     „Jako v ostatních jazykových školách budou lekce zaměřeny především na rozvoj komunikačních dovedností studentů,“ prozradila Palacká. „Později budou pracovat také s tím, co je pro muzeum typické,“ dodala pedagožka.
     To znamená, že kromě gramatiky a slovíček se účastníci dozvědí mimo jiné i o tom, jak hluboko do historie sahají kořeny jazyka a jeho uživatelů, jaké tradice a zvyky vyznávali staří i současní Romové, zhlédnou filmy či výstavy s romskou tematikou, uslyší audio nahrávky z lingvistických výzkumů nebo rozkmitají své hlasivky při tradičních písních.
     Kurzy romštiny mají dvě podoby. Podle Palacké povede začátečníky, kteří stráví v učebně muzea hodinu a půl, nejprve česká lektorka, později její kolega, romský rodilý mluvčí. „V průběhu deseti lekcí, za které studenti zaplatí dohromady devět set korun, se naučí základní gramatiku a slovní zásobu, naučí se rozumět jednoduchým textům a audio ukázkám,“ přiblížila náplň kurzu Palacká.
     Lektor se poté zaměří na praktickou konverzaci.
     Kurz pro mírně pokročilé potrvá jen 45 minut a bude pouze v režii romského mluvčího, který bude výuku orientovat spíše na nácvik praktických situací a četbu literárních textů romských autorů. Lidé za takovou výuku zaplatí sedm set korun. Dosud má o oba kurzy zájem pouhých jedenáct nadšenců. Muzeum ale věří, že počet studentů ještě vzroste.
     Zájemci, kteří se o tomto lingvisticky bohatém jazyce chtějí něco dozvědět, mohou přijít buď jako začátečníci každé pondělí ve tři hodiny odpoledne nebo jako mírně pokročilí ve tři čtvrtě na pět.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - jižní Morava