Nechť je slyšena i druhá strana
(REAKCE NA ČLÁNEK Z ČASOPISU FLORENCE 7–8/2006 „PŘI DOMÁCÍM PORODU BYLY OHROŽENY DVĚ DĚTI“)
Prim. MUDr. Tomáš Peterka
Gynekologicko-porodnické oddělení, Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou, Praha
V posledních letech se objevují tendence k propagaci vedení porodů v domácnosti nebo zakládání tzv. porodních domů. Tyto tendence podporují některé porodní asistentky pracující v privátní sféře. Jaké jsou jejich motivace? Je veřejně známo, že paní Zuzana Štromerová, autorka části článku „Nechť je slyšena i druhá strana“, je jednou z největších propagátorek porodů v domácnosti.
Česká republika patří mezi celosvětové špičky v perinatální péči. Je to především zásluha dlouhodobě a intenzivně vypracovávané organizační struktury českého porodnictví a neonatologie. Legalizování těchto tendencí a propagování porodů v domácnosti by bylo samozřejmě krokem zpět.
Byl jsem také u „toho“
Pacientka XY, druhorodička, se rozhodla rodit doma. Zda ji někdo nějak ovlivnil, není známo.
Dne 6. 1. 2006 v 05.35 hod. volala na porodní sál našeho oddělení z domácnosti porodní asistentka, že při porodu v domácnosti došlo k výhřezu pupečníku, že je volána rychlá záchranná služba a že pacientka bude pravděpodobně převezena na naše porodnické oddělení. V 05.45 hod. bylo voláno na porodní sál ze sanitního vozu RZS, že je již na cestě a směřuje na naše porodnické oddělení. Toto sdělení bylo neprodleně předáno mně, jako vedoucímu služby. Dal jsem proto svolat tým (porodníky, anesteziology, pediatra a instrumentářku). V 06.05 hod. , kdy je již připravený operační sál a celý tým kompletní, je pacientka předána RZS na porodním sále. Kardiotokografem je ověřeno, že plod je ještě živý, ale s velmi pomalou tepovou frekvencí – cca 60/min. Ihned je indikován akutní císařský řez. V 06.08 hod. je pacientka na operačním stole a probíhá nezbytná příprava k operaci. Porodní asistentka drží rukou zavedenou do pochvy hlavičku nad vchodem i při rouškování, až do vybavení plodu, a průběžně hlásí tepovou frekvenci – mezi 30–60/min. Plod vybaven v 06.16 hod. , je asfyktický a je ihned předán do péče přítomnému pediatrovi. Operace dokončena bez komplikací.
Následně – z dokumentace předané porodní asistentkou Štromerovou, která rodičku doprovázela – vyplývá, že k výhřezu pupečníku došlo v 05.23 hod. V dokumentaci je po výhřezu pupečníku pouze jediný záznam o srdeční frekvenci plodu, a to v 05.40 hod. , kdy je zaznamenána frekvence 60–70 tepů za minutu (tedy těžká bradykardie plodu). Lze tedy zcela oprávněně tvrdit, že i za základních opatřeních provedených porodní asistentkou Štromerovou nejméně od 05.40 hod. , ale pravděpodobně již předtím, probíhala u plodu těžká hypoxie, která trvala minimálně 36 minut do vybavení plodu, pravděpodobně však již od výhřezu pupečníku, tedy 53 minut. Klinická a laboratorní vyšetření novorozence tuto domněnku potvrzují. Vzhledem k tomu, že nás porodní asistentka nařkla z nepřipravenosti, musím upřesnit některé časové údaje, které ve svém příspěvku uvádí. Čas předání pacientky na porodní sál je uveden v naší dokumentaci v 06.05 hod. , dle záznamu RZS v 06.04 hod. (paní asistentka uvádí 06.00 hod. ). Čas vybavení plodu je 06.16 hod. , přesto asistentka údajně slyšela hovořit pacientku ještě v 06.15 hod. z operačního sálu. Čas od přijetí pacientky do vybavení plodu byl 11–12 minut.
Kdo zná provoz na porodnici, jistě si udělá představu o tom, že sál a tým musel být již připraven, jinak by to tak rychle nestihl.
Jaký je výsledek?
Asfyktický novorozenec, po dlouhodobé nitroděložní hypoxii, s obrazem multiorgánového selhávání, s těžkou atrofií CNS, s kompletní destrukcí mozkové tkáně objektivně verifikovanou zobrazovacími metodami a EEG. Fatální prognóza.
Ze své 24leté klinické praxe mohu potvrdit, že výhřez pupečníku není tak zcela ojedinělou akutní porodnickou příhodou, a pokud se ihned adekvátně řeší na porodnickém oddělení akutním císařským řezem, jsou novorozenci obvykle bez závažnějších následků.
Tento případ jsem ohlásil jako mimořádnou událost na ředitelství nemocnice, byl informován regionální perinatolog a bylo podáno hlášení na ministerstvo zdravotnictví.
Závěrem
Největším argumentem porodních asistentek, které propagují porody v domácnosti, je humanizace českého porodnictví. Ale to se již dlouhou dobu děje. Přítomnost otce nebo rodinného příslušníka u porodu je již samozřejmostí. Možnost výběru porodnice také. Přání takzvaného „přirozeného porodu“ je též respektováno a porodní asistentka nebo porodník zasahují, jen když se objevují komplikace nebo stavy jim předcházející, a to vždy po řádném vysvětlení rodičce a s jejím souhlasem. Komunikace mezi rodičkou a zdravotnickým personálem se zlepšuje a informovanost pacientek je také mnohem lepší. Budoucí maminky se mohou s prostředím porodnice, kde chtějí rodit, seznámit již dopředu, a to jak při organizovaných prohlídkách, tak při předporodní přípravě prováděné zpravidla v dané porodnici a personálem téže porodnice. Alternativní způsoby porodu jsou podmíněny technickým vybavením a řada porodnic je umožňuje.
Proč tedy vracet porody zpět do domácností, kde technické vybavení není, zajištění akutní lékařské péče je dostupné s časovým zpožděním, nejsou podmínky pro akutní resuscitaci dítěte či matky atd. Kvalitní zdravotnická a ošetřovatelská péče je věc dobře vyškoleného týmu s příslušně vybaveným zázemím a ne věc jednotlivce s prakticky holýma rukama.
Nechceme se snad vrátit do středověku.
