Deník Fíla - Jak se mi daří a co už všechno umím
Jak se mi daří a co už všechno umím

1.9.2007

Hned ráno jsme s mámou a s tátou dělali v posteli lumpárny. Líbí se mi dělat "kolo, kolo mlýnský", když mě na konci pustí do peřin. Řechtám se na celé kolo :-) Poslední dobou se ze mě stala opravdu pěkná opička. Napodobuju po rodičích i ostatních spoustu věcí. Dneska mě bavilo napodobovat, jak fouká větříček.

Jinak jsme si dneska udělali výlet do Prahy. Nejprve jsme se sešli s "tetou a strejdou" Čejkovic a s malou Emčou na Ladronce na kolečkové brusle. Bohužel mě dneska moc nebavilo, hezky se vozit. Měl jsem očividně útrpný výraz, stávkoval jsem a vyhazoval klobouk z kočárku :-) Byl jsem rád, když se máma slitovala a dívali jsme se na ostatní z lavičky. Jsem prostě rád, když mám svobodu a může se pohybovat kam chci. Z Ladronky jsme jeli za babi Álou. Děda Jirka byl bohužel v práci, ale viděl jsem se s ním alespoň včera. Místo něj jsem se vyblbnul s tetou Káčou. Bavilo mě rovnat u babi na balkóně přepravky. Že by ze mě byl jednou skladník? :-) I tady jsem musel neustále něco prozkoumávat.

31.8.2007

Tak dneska jsme si zase udělali výlet za Emčou a "tetou" Věrou. Vyrazili jsme k nim hned ráno. "Teta" byla tak hodná a nechala mě dopoledne vyspat u "strejdy" v posteli. Potom jsem se byli opět projít v Prokopském údolí. Oběd jsem si dal u zvířátek - viděli jsme koníka, pejsky a kozy. Víc než jídlo mě ale zajímala zvířátka. Byl tam takový jeden zvědavý kozlík, který by nejraději za námi vylezl :-) Ještě nevím, že by mě taky mohl ukousnout prst, a tak jsem k němu ty své zvědavé prstíky neustále strkal a máma s "tetou" měly co dělat, aby mě uhlídaly.

30.8.2007

Tak mám za sebou roční prohlídku u paní doktorky. Paní doktorka mě tentokrát moc chválila a na cestu od ní jsem dostal dokonce dva obrázky s medvídkem a se slonem. Zase mě měřili a vážili. Prý jsem dneska nejdelší dítě, které přišlo na roční prohlídku :-) Měřím totiž neuvěřitelných 81 cm a ostatní mí vrstevníci prý mají v průměru o 6 cm méně. Rodiče nechápou, po kom jsem takový obr. S paní doktorkou se uvidíme zase za tři měsíce, kdy mě prý čeká očkování proti příušnicím, spalničkám a zarděnkám. To si ještě hodně rozmyslím, jestli paní doktorku navštívím. Uklidnila mě ale, že to prý bude nějaká šetrná vakcína, po které o očkování nebudu nic vědět, tak jí budu věřit :-) Máma mi tohle očkování závidí, protože si na příušnice, které měla, moc dobře pamatuje.

29.8.2007

Tak dneska jsme se s mámou a s tátou zase pěkně vyblbli. Hráli jsme spolu hru "baf" a vždycky jsem s jedním z nich vybafl na toho druhého. Místo "baf" říkám zatím jen "ba", ale přidám k tomu úžasnou grimasu a jsem u toho pěkně vysmátý. Taky s mámou občas hrajeme "domku, domečku, kdo v tobě přebývá". Pod palandou mám totiž v pokojíku takovou skrýš, kam si vždycky zalezu a máma zuťuká, řekne "domku, domečku ..." a podívá se otvorem jako by okénkem. To se potom taky řechtám na celé kolo.

A ještě jednu věc jsem se dneska naučil. Když mi máma nebo táta řekne při svlékání "ruce nahoru", tak já už chápu, co se po mě chce a skutečně dám ruce nahoru, aby mi mohli lépe svléknout tričko nebo mikinu. Jsem prostě šikulka :-)

28.8.2007

Opravdu to uteklo jako voda a já slavím 1. narozeniny :-) Byl to rok plný změn, novinek, radostí i starostí. Občas jsem dal rodičům pěkně zabrat, ale oni by si to už beze mě stejně nedovedli představit. Jsem prostě jejich kulíšek :-)

Uplynulý měsíc byl stále ve znamení stoupání. Zdokonalil jsem se, jsem čím dál stabilnější. Pořád si někde stoupám, obcházím nábytek, sedám si na bobeček (což je opravdu roztomilé :-) a zase si stoupám. Vydržím stát pěkně dlouho a při tom nepotřebuju téměř žádnou oporu. Moc mě nebaví vodit se za ruce, a tak mi rodiče nechávají svobodu, ať si dělám, co zrovna chci. Ještě jsem nenašel odvahu, abych se pustil a šel sám, ale to určitě časem přijde taky. Často dávám přednost lezení a lezu jako drak :-) Konečně jsem si taky zvykl na botičky. Zpočátku byl s botičkami boj, nelíbilo se mi, když mi je obouvali (paní prodavačku v obuvi jsem vytahal za vlasy :-) a už vůbec ne, když jsem je měl na nožičkách. Teď už jsem si na ně zvykl.

Nově jsem ochutnal svíčkovou omáčku, ptáčky a taky plněnou papriku s rýží. Nejspíš budu omáčkový, protože mi omáčky moc chutnají.

Zoubků mám stále šest. Poslední dobou jsem ale chvilkami trošku rozmrzelý, takže je možné, že se mi co nevidět vyklubou zoubky další.

Jinak jsem se naučil spoustu nových věcí a každým dnem objevuju stále něco nového. Když dělám "pá, pá", tak to k tomu občas i řeknu. Když ukazuju "jak jsem veliký", tak občas řeknu "takhle" :-) Miluju dělat "vařila lištička (všichni vaří s myšičkou, my pro změnu s lištičkou :-) kašičku" a stačí mi říct jen "vařila lištička" a už připravuju prstík :-). Umím ukázat, kde mám ouška, kde má můj oblíbený plyšák očíčka, a když jsem ve svém bazénku, tak ukazuju na bagr, kýblík a kachničku. Ukazuju vlastně pořád na něco. Se vztyčeným ukazováčkem jsem vidět neustále. Baví mě házet korunky do kasičky a taky se moc rád s mámou "honím" na všech čtyřech. Taky jsem pěkně lochtivý :-) S rodiči jsme byli na výletě v ZOO, kde se mi moc líbily opičky. Poslední dobou jsem taky taková malá opička. Často opakuju věci po druhých. Taky jsem se naučil lézt po schodech (žádné velké učení se nekonalo, prostě u mě převážila zvědavost a šlo to samo) a lézt z postele. Miluju, když můžu prozkoumávat celý byt a když můžu mámě štrachat ve skříňkách v kuchyni i v obýváku. Jsem prostě malý průzkumník. Taky rád pomáhám při věšení prádla - přesně naopak prádlo vracím zase dolů. Jinak jsem typický kluk. Moc rád si hraju s autíčky a jsem nadšený, když mě rodiče posadí do opravdického auta za volant. To mi potom oči jen září a já nevím, kam se koukat dřív a co dřív mačkat :-) Rodiče mi pořídili do auta vlastní volant, který mě zabavuje při našem cestování. Byl to vlastně od nich můj dárek k narozeninám.

A co opravdu nesnáším? Na prvním místě je určitě přebalování. Při něm totiž neustále někam lezu a je to opravdu velké umění mě přebalit :-)

26.8.2007

Když jsem se narodil, tak jsem měl tmavé oči, skoro až černé. Většina dětí prý má při narození oči modré. To můj případ nebyl. Během prvního roku se mi očíčka zbarvila do hnědozelena, takže je ze mě hnědoočko :-)

25.8.2007

Tak jsem byl poprvé ve svém životě v Zoologické zahradě. S rodiči a dědou Fandou jsme si udělali výlet do Liberce. Zvířátka mám moc rád a občas jsem z nich měl oči na vrch hlavy. Líbil se mi hlavně lachtan, zebry, žirafy, opičky a orli :-) V ZOO jsem se taky pohoupal na houpačce a sklouzl na skluzavce. Odnesl jsem si odtud novou opičí kamarádku. Ze ZOO jsme jeli do Rudolfova, kde žije dědova vzdálená příbuzná s rodinou. Je to babička malé Terezky, která mi půjčila spoustu autíček a taky motorku. Odtud jsme pokračovali do Sloupu, kde je skalní hrad. Poprvé jsem tu pořádně vyzkoušel krosničku. Střídali se o mě děda s tátou. Řeknu vám, že je to paráda hezky se v krosničce nosit a nenamáhat se jako ostatní :-)

A ještě něčím byl dnešní den významný. Poprvé jsem baštil svíčkovou omáčku s knedlíčkem a moc mi chutnala :-) Poslední dobou baštím samé dobroty. Na zítra mám totiž od babi z Chodouně slíbené ptáčky s domácím knedlíčkem. Podle mamky je to prý velká mňamka, tak už se na to taky těším :-)

23.8.2007

Opět jsme si udělali výlet za Emčou a "tetou" Věrou. Prošli jsme se v Prokopském údolí, kde bylo opravdu krásně. Na příští týden tu plánujeme piknik.

Z Barrandova jsme jeli rovnou do Chodouně k babi a dědovi. Musíme si ještě užívat sluníčko a koupání dokud to jde. Prospal jsem se cestou v autě, a tak jsem měl spoustu energie na blbnutí ve svém bazénku. Opět jsem ukázal našim, jak umím být šikovný, když se mě zeptali, kde mám bagr a já si ho vzal do ruky. Podobně jsem to potom udělal i s kachničkou a s kýblíkem :-) Dalším dnešním objevem bylo, že když ukazuju "jak jsem veliký", tak k tomu občas řeknu "takhle" :-)

22.8.2007

Dneska jsme si zašli na oběd s "tetou" Martinou. Do poslední chvíle to vypadalo, že oběd bude ohrožen, protože nám stávkovalo auto. Naštěstí přijel taťka a dal všechno do pořádku, a tak jsme mohli společně s "tetou" vyrazit na zahrádku k Aleně. Byl jsem tam ve svém živlu, protože tam byla spousta dalších dětí. Byl jsem taky pěkně neposedný a bavilo mě doslova skákat na židli :-) Přes oběd jsem se naštěstí zabavil rohlíkem. Už brzy bude na světě další kamarád, malý Šlosárek. Už se na něj moc těším :-)

21.8.2007

Tak dneska jsem měl velkou návštěvu. Přijeli nás totiž navštívit Emča s Lukáškem a "tety" Dana a Věra. Ukázal jsem Lukáškovi svoje hračky. Ona ho stejně nejvíc zajímala naše trouba. S Lukáškem jsme velcí uličníci a dělali jednu vylomeninu za druhou. Není divu, že před námi raději uklidili Emču do ohrádky. My jsme se ale chovali doslova jako rytíři a před ohrádkou jsme na ni dohlíželi :-)