Deník Fíla - Jak se mi daří a co už všechno umím
Jak se mi daří a co už všechno umím

12.5.2007

Tak dneska jsem byl opět na roztrhání. Ale začneme hezky postupně. Po obědě jsme s našima vyrazili na takový menší výlet k Berounce, kde se naši prosvištěli na bruslích a já si dal odpoledního šlofíka. Když jsem se hezky vyspinkal, tak na mě čekalo takové malé překvapení v podobě živých koníků, které tu taky mají. Škoda, že jsme jim nevzali cukříky. Ty by si určitě rádi dali.

Od Berounky jsme jeli k Maňáskovům, kde jsme se sešli i s "tetou a strejdou" Vidlákovými a "tetou" Martinou a "strejdou" Pepou. Putoval jsem z náruče do náruče, že mi chvílemi z toho šla hlava kolem :-) Dal jsem si tu odpolední svačinku a byl jsem jak z hadích ocásků. Začínám být pěkný neposeda. To si se mnou naši ještě užijí.

A ještě jedna věc se dneska stala. Protože jsem čím dál tím větší, tak jsem přesídlil z autosedačky pro miminka do autosedačky většího kalibru :-) Celkem jsem byl v nové autosedačce spokojený. To je dobře, protože v ní budu jezdit déle, než v té předešlé.

9.5.2007

Tak jsme zase cestovali. Tentokrát jsme se byli podívat za "tetou" Věrou v Praze. Bohužel počasí nám tentokrát moc nevyšlo, a tak jsme zůstali doma hezky v teploučku. Obdivoval jsem Čejkovic želvu Amálku. Tetě jsem tam trošku "vytřel", když jsem se plazil sem a tam. Lákaly mě hlavně láhve s vínem a polička u televize se celá musela přesunout výš, jinak by to asi dopadlo menší kolizí. Přes mou zvědavost jsem byl ale moc hodný. Odpoledne jsem si na chvilku zchrupnul a po svačince jsme jeli domů.

8.5.2007

Neustále se zdokonaluju v plazení. Nejdřív jsem si to tak oťukával na krátké vzdálenosti okolo koberce v obýváku, ke stolečku a ke kytkám. Dneska se mi ale podařilo zdolat trasu z obýváku přes chodbu do ložnice a zase zpátky. A to už je pěkný kousek. Mohl bych konkurovat hadům, protože se plazím neskutečně rychle. Nejrychleji se doplazím ke kytkám, za které mě baví tahat. To mě asi nikdy neomrzí a máma se za to na mě trošku zlobí. Taky se rád plazím k DVD přehrávači, kde mě baví všechno mačkat. To zase nesmí vidět táta.

6.5.2007

Tak dneska jsem se ve vaně pěkně vyřádil. Nevěděl jsem, s čím si hrát dřív. Jestli s oblíbenou kačenkou nebo s tlačítky na mém sedátku a nebo s hadicí. V posledních dnech vede jednoznačně hadice. S mámou jsme na sebe cákali vodu a na závěr jsem na mámu vyplázl jazyk. Takový jsem rošťák :-) Vodu mám prostě rád a vydržel bych takhle blbnout pěkně dlouho.

5.5.2007

Tak se mi klube už druhý zub. Našla mi ho máma. Zatím je vidět jen špička. Nejdřív na sebe nechaly dlouho čekat a teď porostou jak houby po dešti :-) Je zase dole hned vedle toho prvního.

Další novinkou je, že už spím níž než doposud. Naši mi postýlku posunuli dolů, kdybych se chtěl náhodou dostat ven. Budu se muset víc snažit :-) Když jsem šel dneska spát, tak jsem z toho byl trošku zmatený. Budu si ale muset zvyknout, nic jiného mi nezbyde.

4.5.2007

Dneska jsem se prosvištěl po králodvorském cvičišti, kam jezdí zkoušet začátečníci v autoškole. Máma s tátou jsou vlastně taky začátečníci, ale ne v autě ale na kolečkových bruslích. Brusle dostal totiž včera taťka od mamky předčasně k narozeninám. Budeme jezdit k Berounce, kde je moc hezká trasa. Na cvičišti bylo ale přece jen víc prostoru a míň lidí, které by mohli naši porazit. Na štěstí se to obešlo bez pádů a naši to zvládli docela v pohodě.

1.5.2007

Tak jsem včera zažil první čarodějnice v mém životě. Moc jsem si ohníček ale neužil, protože jsem byl unavený a brzy jsem v kočárku usnul.

Dneska má praděda Jirka narozeniny, a tak jsme to společně oslavili na zahrádce u Štiky. Celou dobu jsem byl moc hodný. Odpoledne jsme se jeli s rodiči podívat za Michalkou Vášovou. Projeli jsme se spolu v kočárku a potom mi ukázala své nové pískoviště, které dostala k prvním narozeninám. Místo písku tam má zatím barevné plastové míčky, ale i tak jsme si hezky vyhráli. Taky jsme se pohoupali na houpačce.

Jinak mě trápí rýma a kašel. Asi jsem někde přistydl a budu se muset zajít podívat za paní doktorkou. Asi tento týden vynecháme plavání. I přes nemoc jsem ale stále dobře naladěný.

29.4.2007

Tak už ten pozemský svět poznávám osm měsíců a řeknu vám, je to jedno velké dobrodružství. Zajímá mě úplně všechno, hlavně věci "zakázané". Co nějaké hračky, ty už mám dávno prozkoumané. To takové noviny a časopisy. Ty krásně šustí a mamce se moc nelíbí, když je chci strkat do pusy. O to víc mě to láká. Dalšími věcmi, které mě vždy stoprocentně zabaví jsou klíče a dálková ovládání. Jenže ty bych taky rád "ochutnal" a to je taky zakázané. Když už si hraju s hračkami, tak mě baví bouchat s nimi o sebe a nebo dávám přednost hračkám, které vydávají nějaké zvuky. Jinak ten svůj zvědavý nos strčím opravdu všude. Taky jsem si ho minulý týden trošku odřel. Rodiče ale stejně pochybují, že jsem se poučil a že budu opatrnější.

Na věci kolem sebe se dívám z nového úhlu. Už nejen z lehu na zádech a na bříšku, ale taky ze sedu. Sedím si jak hříbeček a baví mě to. Všude, kam chci, se dostanu. Zatím ještě nelezu, ale docela obstojně se plazím a kutálím a to pěkně rychle. S mamkou stále chodíme na plavání. Máme ho každý čtvrtek a po zbytek týdne "trénuju" v naší velké vaně střídavě s mamkou a s taťkou. Tento týden nám začal pokračovací kurz a čeká nás ještě devět lekcí. Takže s plaváním skončíme těsně před prázdninami.

Stále taky docela dobře baštím a taky je to na mě vidět. Mamka už mě obléká do velikosti 80, kterou bych měl mít až za měsíc :-) Jedou mi hlavně ovocné přesnídávky a večerní kašičky. Se zeleninovými přesnídávkami s masem svádím občas boj. Chtěl bych se krmit sám, ale to bych měl nejspíš obsah misky až za ušima.

Se spaním je to taky poměrně v pohodě. Často spím v leže na boku a nožky si vystrčím přes tyčky ven z postýlky. Moc rád se taky odkopávám, takže mě musí mamka často přikrývat. Už začala uvažovat o spacím pytli a jednou jsme ho dokonce zkusili, ale moc se mi v něm nelíbilo.

V půlce tohoto týdne se mi vyklubal první zub. Stále je tedy vidět pouze kousek. Je to přední dolní řezák (když se díváte do pusy, tak je to ten napravo :-) Trošku mě pozlobil, protože jsem měl včera trošku zvýšenou teplotu a dva dny po sobě jsem byl před spaním trošku rozmrzelý. Jinak jsem ale od přírody veselá kopa a paní doktorka říká, že jsem pohodář. S úsměvem na rtech jsem vidět téměř celý den a dobrá nálada mě opouští pouze vyjímečně.

Za poslední měsíc jsem taky začal slyšet na své jméno. Takže když mě maminka zavolá, otáčím se. Teda pokud se mi zrovna chce a nedělám nějakou vilomeninu :-)

Včera mě podruhé v životě hlídali celý den babi a děda z Chodouně (poprvé to bylo asi před dvěma měsíci, když si naši vyrazili zalyžovat). Naši byli na svatbě. Vdávala se teta Petra a brala si strejdu Vaška. S babi a dědou jsem to zvládl na jedničku. Jsem na ně zvyklý, protože do Chodouně jezdíme poměrně často. Když je hezky, tak si hrajeme na zahradě na dece a společnost nám dělá věrný čtyřnohý kamarád Beník. Vůbec mu nevadí, když ho tahám za kožich.

24.4.2007

Tak mě dneska přivítali jako občánka Králova Dvora. Původně ale našim domů přišla pozvánka, že je očekávají se synem Jiřím. Copak já jsem Jiří? Jsem přece Filípek :-) Nějak to na tom úřadě popletli. Na štěstí se to dalo hezky do pořádku a vítání mohlo proběhnout. Sešlo se nás tam hodně, a tak nás museli rozdělit do dvou skupinek. Potkal jsem se tu taky s kamarádkou Kristýnkou, se kterou se známe z porodnice. Uvítali mě moc hezky. Promluvil k nám pan starosta, zarecitovaly a zazpívaly i děti z mateřské školky. Dostal jsem na památku hrací kostku a památníček, kam bude mamka všechno, co se mě týká zapisovat.

23.4.2007

Tak mám za sebou další pravidelnou prohlídku u paní doktorky. Brzy už mi bude osm měsíců. Už taky nejsem žádné miminko, ale kluk jak buk :-) Paní doktorka mě zase měřila a vážila - 74,5 cm a 9,39 kg. Rozhodně nejsem žádný drobeček. O tom by mohla vyprávět hlavně mamka, která mě nejvíc nosí. Jinak jsem prý ale pohodář a taky trošku lenoch. Asi jsem opravdu celý táta :-) Klube se mi první zoubek. Je to jeden z dolních předních řezáků a zatím ještě vidět není, dá se jen nahmatat. Vedle sezení začínám pomalu pérovat na kolínkách.