Deník Fíla - Jak se mi daří a co už všechno umím
Jak se mi daří a co už všechno umím

20.2.2007

Byli jsme si s maminkou zacvičit v mateřském centru Slunečnice. Tam bylo dětí a maminek, že mi z toho šla hlava kolem. Procvičil jsem si celé tělo a k tomu mi maminka vyprávěla různá říkadla. Cvičil jsem i na takovém obrovském balónu. Hned vedle cvičil kamarád, malý Lukášek, který je jen o měsíc mladší než já. Tak mě to zmohlo, že jsem si po cvičení musel cestou domů v kočárku zdřímnout.

Od začátku tohoto týdne se koupu každý večer ve velké vaně. To je vám zábava plavat si tam. Baví mě, když mi polévají bříško a nebo když můžu cákat všude kolem. Občas si vedle toho stejně stihnu ještě cucat palečky.

16.2. 2007

Dneska je pro mě den přímo nabitý událostmi. Nejen, že mě maminka poprvé našla i v postýlce po dopoledním spánku na bříšku, ale poprvé jsem ochutnal mé palečky u nohou. A chutnají mi opravdu moc, protože se od nich téměř nemůžu odtrhnout. Máma má podezření, že ze mě roste akrobat a jednou se budu chtít dát k cirkusu :-)

Odpoledne nás navštívila Zuzka a Ondra Čítek junior. Je o tři měsíce mladší, ale je moc hodný. Jednou budeme jezdit společně na prázdniny k babičkám a dědečkům do Chodouně. To asi zažijeme společně ještě věci :-)

11.2.2007

Od půlky března budu chodit s maminkou na dětské plavání, proto rodiče usoudili, že je čas, abych poznal naší velkou vanu a zvykal si na víc vody. Do teďka jsem se koupal jen ve své malé vaničce a je pravda, že ta mi začíná už být trošku těsná. Vzal jsem si na pomoc oblíbenou kachnu a tři kachňátka. Do vany si se mnou vlezl táta. Kdybych tam byl sám, tak bych se asi trošku bál. Přece jen jsem zvyklý na menší prostory. Jsem ale šikula a i když to zpočátku vypadalo, že budu trochu protestovat, nakonec jsem tomu na chuť přišel.

7.2.2007

Dneska jsem si řekl, že už mě nebaví se jen tak povalovat na zádech a z ničeho nic jsem se začal otáčet na bříško a rovnou na obě strany. Ne, že bych se před tím už o to nepokoušel a dokonce jsem se tam občas i dokulil, ale byly to spíš ojedinělé případy. Objevil jsem v tom ohromnou zábavu a teď už nedělám nic jiného. Kulím se dokonce i když jsem pod hrazdičkou. Ještě musím přijít na to, jak se vrátit zpět na zádíčka. Zatím nevím, jak správně stočit ručičky.

2.2. 2007

Tak už je mi pět měsíců a pět dní. Byl jsem se opět mrknout na paní doktorku, kde mě změřili a zvážili. Dozvěděl jsem se, že jsem pěkně veliký. Měřím 68 cm a vážím 7,85 kg. Opět mi píchli včeličku, ale tentokrát jsem byl statečnější než minule. Při píchání jsem si hrál s chrastítkem a než jsem stačil zaregistrovat, co se se mnou děje, tak jsem to měl za sebou. A dokonce mi tentokrát ani nezkazili náladu na zbytek dne :-)

28.1.2007

Tak už je mi pět měsíců. Mám za sebou první očkování a brzy mě čeká další :-(

Hlavičku už mám plně pod kontrolou. Když mi maminka nastaví ruce, tak se umím přitáhnout do sedu. Baví mě mávat s hračkami. Nejraději mám chrastítka a hračky, které vydávají nějaký zvuk. Otáčím se na strany a občas se mi povede překulit až na bříško. To je ale spíš vyjímka. To mě rodiče musejí lákat na mobil, který se mi moc líbí :-) Spím téměř celou noc. Většinou se budím před pátou hodinou. Nadlábnu se a na chvíli ještě usnu.

21.1.2007

Dneska jsme se s tátou a s mámou pěkně vyblbli, ostatně jako každý den. Baví mě "létat" po bytě, "poznávat" počítač, blbnout na koberci a nebo jen tak sedět hezky pohromadě s mámou a s tátou a řechtat se na sebe. A že to teda umím pořádně. Povede se mi rozřechtat i tátu a mámu.  

15.1.2007

Tak to byl planý poplach. Zuby nám opravdu ještě nerostou. Je to pouze aftík :-) Dneska jsme byli na kontrole u paní doktorky, která nám to vyvrátila. Tak si ještě počkáme :-)

12.1.2007

Tak jsem to dokázal! Byla to sice fuška a moc se mi do toho nechtělo. Dlouho jsem to taky odkládal a pořád se na něco vymlouval. Ale nakonec jsem zjistil, že je to ohromná zábava. Blbneme s mámou na zemi na dece a proč se na ten okolní svět nepodívat zase z jiné, pro mě nové, perspektivy? Prostě jsme se vzali za ruce a já se přitáhnul. Jsem prostě šikula :-)

10.1.2007

Pryč jsou doby, kdy si máma myslela, že snad musím mít v hlavě budíka. Budil jsem se téměř pravidelně po třech hodinách a bylo mi jedno, jestli je noc či den. Teď chodím spát po Večerníčku. Hezky se mi usíná mezi plyšovými kamarády. Budím se mezi čtvrtou a pátou hodinou ráno. Nadlábnu se a zpravidla si ještě na dvě až tři hodinky zchrupnu. Rád se potom rozkoukávám u mámy a táty v posteli.