Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Sešlo se úterý s úterým a nás čekala další lekce plavání. Tentokrát, už jako staří mazáci, jsme měly naprosto nabitou lekci. Polévaly jsme hlavičky a připravovaly tak dětičky na potápění, plavaly jsme na bříšku i na zádíčkách - to dokonce dostala Andulka pochvalu, jak pěkně leží na hladině, bublaly jsme do vody a vyzkoušely jsme i plavání s kruhem.

Všechno paráda, velké nadšení. Ale předcházel tomu velký křik a pláč všech zúčastněných dětí a to jen proto, že jsem Andulku na chvíli odložila do ohrádky, která má po stranách sítě. Je to přesně ta, co jsme měli sebou v Krkonoších. Jen jsem jí tam položila, spustila takovej hysterák, že nakazila všechny ostatní děti. Takové čoromoro tam prý ještě neměli :-))

Ale jen jsem jí vyndala, tak byl klid. Jenomže tuhle situaci budu muset nějak vyřešit, protože za chvíli začne lézt a já jí občas budu muset "uklidit" na dobu nezbytně nutnou např. k vyprázdnění střev. Tak jsem jí objednala ohrádku nafukovací :-) http://eshop.hostingplus.cz/a2s/product.php?IDproduct=68 Začátkem příštího týdne by měla dorazit, tak jsem zvědavá, jestli bude pro Andulku snesitelná...

Vítání na Libenském zámečku se neslo v slavnostním duchu. Sice trošku jak na běžícím pásu, že nám ani nezazpívaly avizované dětičky, ale budiž. Nicméně nesmírné kecy si neodpustila paní z úřadu. To byl fakt bláboly na entou, že to komentovala i naše Andulka.. :-))

Dostali jsme diplom, zlatý (?) přívěšek ve tvaru čtyřlístku a nádhernou růži. Nakonec jsem vyměkla a zaplatila fotky i od profesionála - 200,- Kč za 5 ks, 2 záběry. Jsem domluvená, že když se mi to nebude líbit, hodím mu to na hlavu. Nakonec jsme je koupili hlavně proto, že zas tolik společných fotek nemáme a přece jen se jednalo o slavností příležitost.

Po naší skupině přišla na řadu další - tam byla jedna holčina z dubnáčků a já jí konečně mohla předat výhru a diplom, které jsem přivezla z Dukovan. Už se strašně dlouho domlouváme i na nějaké procházce, ale my máme tak nabitý diář, že je to poměrně složité a když už to vypadalo, že ano, tak jí onemocněli kluci...

V pátek na Světýlkách jsme vyráběly lampióny. Byla to legrace, protože jsme vypustily naše potomky na balící papír a namáčely jim ručičky do prstových barev. Ostatní končetiny už se otiskávaly samy :-). Byly jsme obě barevné až za ušima. Musíme to ještě dotvořit a možná vyrazíme na sv. Martina na lampiónový průvod na Vyšehrad.

Když jsme tam jely, stála jsem na schodech, Aňuli v šátku, v ruce deštník. Po schodech běžel nějaký kluk a jak mu čouhala z kapsy šňůra s klíčema, tak jsem mu jí tím deštníkem v podstatě sekla. Vůbec si toho nevšiml, musela jsem na něj zavolat a ještě na mně koukal, jako když jsem to udělala schválně. Já jsem se tomu smála ještě v metru... Vida... jaká blbost člověka pobaví...

O víkendu jsem Aňulce uvařila k obědu kombinaci mrkev, brambor, fenykl a bylo zle. Řvala u toho, nechtěla otvírat pusinku, prostě děs. Dneska jsem zkusila poprvé rýžovou kaši, co nám poslala Carol a to nejdřív spustila, že to teda jíst nebude a nakonec zbodla všechno.

Venku je naprosto hnusně. Pořád prší, fouká vítr a hrozně se ochladilo a navíc nám už týden nejezdí výtah, takže jsem prdelku oblékla, nacpala do fusaku a v ložnici otevřela dokořán okno. Ale ta procházka nám bude chybět, to asi s protivkou nevydržím. Možná ještě vyrazíme aspoň v šátku..

Anulce je dnes 200 dnů. Nestačím se divit, jak to letí, ale mám pocit, že to píšu v každém druhém příspěvku... Oslavily jsme to šamanskými tancemi a fakt jsme si to užily.

Také dostala slavnostní menu - ochutnala řepu s bramborem.... no prý nic moc... mrkev je lepší, ale zase to není tak nedobré jako brokolice, tu kategoricky odmítla. Při tom dnešním obědě vypadala jak malá upírka, když někoho zakousla. Přece jen je ta řepa hoooodně červená :-).

Včera jsme pro změnu měly příhodu jak z Neváhej a toč - zvedla jsem Anuli z postýlky, vyzdvihla jí nad hlavu a frk! Ukázkově mně poblila (podotýkám, že zvrací velmi málo). Samozřejmě se trefila naprosto geniálně i do mojí pusy... Opravdu chutka :-)

…a nejsem ryba ani rak, ale Býk a Beran J. Konečně jsme byly plavat a já mohla předvést své nové úžasné plavky. A nejen já mám nové úžasné plavky, ale i Andulka J. Škoda, že neměli červené, abychom spolu ladily, tak má teda růžové se žlutou J. Ale stejně jsem jí zatím dala „plavací plenky“, protože jí chci ty nové plavečky nejdřív vyprat.

Pořád to vypadalo, že ještě není bazén hotový, nepřicházela žádná sms, že máme sbalit saky paky, tak jsem je prozvonila a ejhle…. Už se plave, přijeďte. Bylo to kapánek na honem, takže jsem si nestihla ani oholit nohy… hi hi hi… ještěže mám jen pět chlupů a k tomu světlých, takže to stejně není poznat… a už jsme to smažily do Kyjí. Auto máme v servisu, tak pěkně sockou.

V autobuse proti mně seděla taková stará paní a pořád mně pozorovala, jak mám spící Andulku v šátku a nakonec to nevydržela a zeptala se, jestli se to dítě nedusí J. Tak jsem jí ujistila že ne a ona prý, jak jsem přišla na to, že jí budu nosit v šátku a jak jí mám uvázat…. No co jí mám vyprávět??? Že jsem byla na radu u Indiánů??? J

Plaváním byla naše holčička absolutně unešena! Na mně byla voda trošku studenější – má něco málo přes 30 C, ale Aně to vůbec nevadilo. Chechtala se na celé kolo a když  jsme nacvičovaly na potápění polévání hlavičky, byla úplně v pohodě. Děsně se jí líbilo, když jsem bublala do vody… no mně teda už míň, protože vodu fakt nemusím, ale co bych pro naší holčičku neudělala, že??? Ani, znovu ti připomínám, uvědom si, prosím, jaká je to ode mě oběť, když dobrovolně navléknu plavky a jdu s tebou do bazénu!!! J J

Taky se musím pochválit, jak jsem děsně šikovná a doufám, že to nezakřiknu. Povedlo se mi rozchodit počítač a vymazat viry. Navíc mi Tomáš poradil, co si mám stáhnout, alespoň dočasně, abych zamezila útokům zvenku, takže jsem zase chvíli on-line!

Tak se mi to připojení fakt vyplatilo… Jak jsem si stěžovala na rychlost připojení, tak jsem si zrovna stahovala vira s poetickým názvem Trojský kůň… Vůbec netuším, kdy se mi povede dostat zase na internet, protože musím poslat pecko k Tomášovi do nemocnice. Bohužel má teď fofry, takže to vidí tak na 14 dnů…… uíííííííííííííííííííííí….. LLL. Být takhle odstřižená je pekelné.

Dneska jsem přesně rok doma. To to uběhlo a kupodivu mi práce ani nechybí. Myslela jsem si, že to bude mnohem horší, že budu celá nervózní doma, ale zatím se žádný takovýto pocit nedostavil. Možná je to i tím, že máme s Aňou neustále nabitý diář, takže najít volný termín na něco nepředvídatelného je snad ještě horší, než když jsem budovala hodnoty. J

V rámci dlouhodobé léčby jsme se také jely ukázat na endokrinologii do Modřan, byly jsme pochváleny a mám si dávku prášků zase o trochu snížit a zas se přijít ukázat za rok… Jsem ráda, že Aňulce tenkrát v porodnici nezjistili žádné problémy a třeba to nezdědí. Ale rozhodně si to ohlídám, aby nedopadla jako já, kdy se na to přišlo v hodině dvanácté.

Jo a Aňa si dneska pochutnávala na mrkvičce s bramborem. J Baští krásně, to se musí nechat.. Dokonce mamka tvrdí, že by jedla i kapičky do nosu!!! Teda, mami…. J J

Konečně nastal den „D“ a Aňulka si dala k obědu poprvé něco jiného než mlíčko. Tvářila se teda tak nějak všelijak, ale pusinku otvírala a zbaštila toho napoprvé docela dost. Samozřejmě jsem to natáčela, aby to viděl Petr, protože svátek-nesvátek i dneska musí vydělávat na bio mrkvičku.

Kromě oslav státních máme oslavy i soukromé a to nejen kvůli prvnímu „obědu“, ale slavíme i narozeniny našeho Cipíska – je mu 9, tak to bysme mu asi měli koupit nějakou supr kočičí konzervu a pak také slavíme 10 let, co bydlíme ve svém….. Připadá mi to jako nedávno, když frčely Prahou tři multikáry a na nich všechny naše věci…. Taky jsme měli právě na 28. října před x lety mejdan ještě v pronajatém bytě a bylo to naprosto super. Stejně tak, když jsme tam slavili vánoce 24. března… Je fakt, že od té doby jsem asi nezažila tak skvělé mejdany, ale holt už máme jiné „starosti“ než péct v březnu cukroví a obalovat kapra… hi hi hi.. Docela mi tyhle blbiny chybí, budu s tím muset asi něco udělat…

Odpoledne nám přišla návštěva – mamka, Lukajda a Andrejka a Aňa byla nadšená. Šli jsme na hřiště a Aňulka jezdila s dětmi na skluzavce a houpala se na houpačce. Potom jsme je hodili na metro a my pokračovali směr Tesco. Měli v nabídce všelijaké šikovné hračky, ale pak jsme je tam nenašli L. Koupili jsme aspoň pěnové puzzlíky, protože každý správný dubňáček má pěnová puzzle. J Ale hlavním důvodem nákupů byly moje plavky, protože termín zahájení kurzu se nám šmahem blíží, tak nebylo zbytí. Nakonec mám červené dvojdílné. V jednodílných jsem prostě vypadala divně. Že bych z nich byla úplně odvázaná, to teda ne, ale říjen přece jen není úplně plavkově-sezónní měsíc. Ale jo.. jsem celkem spokojená.

Večer jsem mixovala bio zeleninku a snažila se jí protlačit do sáčků na led. Začínala jsem s mrkví, takže jsem od hlavy až k patě oranžová, protože mi přece jen kapánek trvalo než jsem našla systém. Ostatní ingredience šly už jako po másle, resp. po igelitu, kromě brambor. Ty jsme nakonec narvali do téměř vyvařených obalů na vejce. Jsem zvědavá, jak se zítra bude Aňulka tvářit na další porci bašty.

Na internetu jsem našla, že i Carrefour prodává bio zeleninu. Kecaj! Neprodávají! Musela jsem do Rozmarýny, ale naštěstí je to také na Smíchově, takže jsem konečně pořídila pro Aňulku baštu. Koupila jsem bio mrkev, bio petržel, bio řepu, bio fenykl a bio brambory, takže teď už jen zbývá vyrazit do BIO Illusion… J

Překvapilo nás, jak chutná čerstvá řepa – není to takový hnus jako nakládaná a hlavně jak chutná fenykl. Navíc s kombinací právě s tou řepou je to výrazně jedlé a asi si oboje koupíme i pro sebe na salátek.

Teď už zeleninka pěkně bublá na sporáku a až to vychladne, zahrajeme si na mixérovače a zamrazíme. Zítra tedy bude ten první den D, kdy dám Andulce poprvé ochutnat něco jiného než mlíčko.

S Gábinkou jsme se potkaly právě v tom Carrefouru, zašly jsme do Big Foodu na baštu, Gabča mi pověděla co je nového a pak, po nákupech, jsem s ní jela do YR nakojit a podívat se na staré známé tváře. Andulka se všem moc líbila, byla výborně naladěná a komunikativní. Já jsem si taky vyslechla pár poklon, takže to bylo více než příjemné J.

Ale ne po železe, ale po dece! Dneska mi poprvé Aňule "utekla" z deky. Asi si vzala mustr z dubňáčků na srazíku a tak dlouho sebou mrská až se z té deky prostě dostane. Sice pozadu a částečně stylem rybička/letadýlko - to jí jde dobře, jak má to napapané bříško, pěkně se na něm houpe.. Dokonce už zkusila i chvilinku klečet, tak uvidíme, jak bude pokračovat. Snažím se jí to pořád ukazovat, nadzvedávám jí prdelku a dávám kolínka pod bříško a pak kolem ní lezu po čyřech... No je to prostě u nás trochu jako v cirkuse. :-)

Taky začala zase spinkat celou noc, tak snad máme růstový spurt za sebou a vracíme se do normálu. Každopádně je to teď naprosto úžasné miminko. Téměř pořád dobře naladěná, už se i hezky sama zabaví a ve velké vaně se už koupe i bez lehátka. To jsme se naučili v Dukovanech a je to super a řekla bych, že ve finále i bezpečnější než s lehátkem. Prostě máme úžasnou, šikovnou holčičku!

Ve čtvrtek u nás zazvonil telefon a příjemný mužský hlas se mně zeptal, jestli bych mu mohla věnovat pár minut času. Nejdřív jsem si myslela, že to se mnou mluví nějaký stroj, ale nakonec to byl opravdu mladý muž. Zajímalo ho, jaké rádio poslouchám, pouštěl mi ukázky písniček a dával „kontrolní“ otázky, nakolik si pamatuju, co poslouchám. Nakonec mně pozval na Focus Group, který je už placený.

Tak jsem poprvé od porodu vyrazila takhle sama bez Andulky. Mamka drandila s kočárem a Peťa věděl, že musí dorazit domů už kolem šesté, aby mamku vystřídal. To sezení totiž bylo od 16.45 do cca 19.15 hod. Pustili nám 600 ukázek písniček a my měli hodnotit, jak se nám líbí anebo jako moc je nesnášíme. Dostali jsme za to každý 340,- Kč netto, což za dvě hoďky není zas tak špatné a zase jsem frčela domů.

Překvapilo mně, že tady mamka ještě byla, asi chtěla nenápadně zkontrolovat Petra nakolik je schopný se postarat o Andulku. Docela zírala, že schopný opravdu je a že holčičku nejen vykoupe, ale i příslušně namaže, obleče a dodá kapičky J.

Díky tomu, že mamka hlídala Andulku, mohl Peťa uvařit gulášek, což mi teda po tom pracovním výkonu také přišlo vhod J.