Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Vlaďka s Martinem byli tak stateční, že uspořádali druhý sraz dubňáčků. Tentokrát jsme vyrazili i my a vůbec jsme nelitovali. Za prvé jsme po dlouhé době zas byli spolu jako rodina a za druhé je hrozně fajn poznat lidi, které člověk zná jen přes internet.

Jediné, co nás trošku zlobilo, bylo počasí. Všude jinde po republice bylo nádherně, jen v Dukovanech mlha, mlha a mlha…

Absolvovali jsme samozřejmě exkurzi do jaderné elektrárny, kde jsme vzbudili skoro pozdvižení – asi se jim tam každý den nepřihrne 10 dospělých s pěti v podstatě stejně starými dětmi… A prý odkud jsme – tak jsme tu paní ujistili, že z celé republiky. Nějak si to musela holt ve své hlavince přebrat, co se asi kde dělo před 15 měsíci… J

Dětičky byly v pohodě, jen Betynka se pravidelně budí cca po 1,5 hodině a okamžitě spustí šílený řev, čímž vzbudila ostatní prcky. Naše Aňule měla pařivou, takže šla spát až okolo půl desáté a vzhledem k tomu, že si nutně musí převyprávět svou oblíbenou pohádku a k tomu si kopat nohama, tak se jí povedlo také ostatní spolunocležníky vzbudit. Nicméně ona poté opravdu usnula a to natolik tvrdě, že ač se ostatní dubňáčci snažili navzájem se překřičet, s ní to ani nehlo.

Kluci byli v pátek na pivu, aby se poznali a my jsme krafaly doma. Měly jsme zapnuté dvě vysílačky, abychom slyšely, kdyby náhodou naše ratolesti začaly plakat a v jednu chvíli ty vysílačky začaly cvrlikat a prskat, tak jsme usoudily, že je to tím, že se ruší a že bude třeba přepnout na jiný kanál… a když šla Pendulka přepnout kanál i na té druhé, zjistila, že ve vedlejším pokoji se snaží miminka vyřvat plíce… Takže žádné rušení vysílaček, ale řev prcků J

V sobotu odpoledne jsme vyrazili s Peťou a s Aňulkou na procházku, a protože asi Aně ten elektřinou nabitý vzduch vyhovoval, spinkala hodinu a půl v kočárku! Obešli jsme Dukovany včetně širokého okolí a bylo jen škoda, že nesvítilo sluníčko. V jednu chvíli se projevila u Petra pravděpodobně vykojená hlava, protože odbrzdil kočárek a chtěl zařadit neutrál….

A ještě k té jaderce – mají tam přístroj, na kterém si člověk může změřit míru radiace libovolného předmětu a je tam i stupnice, co kolik vyzařuje… Martin měl děsnou radost, že když tam dal ruku,  tam mu to naměřilo menší hodnoty než nám, pražákům. A to oni mají jadernou elektrárny za humny… Peťa je radioaktivní jako hnojivo K2SO4… JJJ

Včera jsme zvládly kalmetizaci, Aňa to má v pořádku a zase jdeme na kontrolu v 11 letech. Říkala jsem, že jsem nedostala pozvánku s paní doktorka nás měla označené, že Aňa nebyla očkovaná… Porodnice nenahlásila, že jí to TBC naočkovala v šestinedělí. Tak to bysme se teda načekali.

Odpoledne jsme jely za mamkou a šly koupit Andulce něco k půlročninám. Takže má novou sukýnku a krásný svetřík z Nextu. Oboje ze sekáče, ale vypadá to jak nové. Pak jí ještě mamka koupila dvě knížky, protože doma žádné nemáme a ona je vášnivá čtenářka. Po kom asi??? J

Aňa byla z těch nákupů tak uondaná, že pak mamce spala v kočárku hodinu a  půl. To mamka ještě nezažila, vždycky jezdí se řvoucím kočárem. Hi hi hi.

Dnes jsme zase vyrazily do centra – tentokrát kvůli pupečníkové krvi. Musela jsem zas dát pár ml krve, aby zjistili, jestli jsem od porodu někde nelumpačila a nechytla HIV, žloutenku, syfilis apod.

Odpoledne jsem si Aňu zase uvázala do šátku, na záda hodila batoh, vzala Taminu a šly jsme nakoupit. Vzaly jsme to procházkou a když jsme se pak vracely domů, nevšimla jsem si díry v chodníku a skácela jsem se k zemi. Aňulka to brala jako novou skvělou atrakci, kterou máma zase vymyslela, tak se chechtala na celé kolo. Já už míň. Mám sedřený loket a dlaň, jak jsem to nacpala pod ní, a nevím, jestli mám kulhat na levou nohu, kterou mám taky sedřenou a natlučenou anebo na pravou, kterou mám zvrklou…

Andulčin slavný den jsem zahájila jako správná členka KVH (Klubu Vykojených Hlav). Vzbudila jsem se, podívala se na Andulku do postýlky, jestli spokojeně spinká a jestli jí nezlobí ucpaný nosík. Vše bylo v pořádku. A najednou jsem začala zmatkovat a pobíhat po bytě a hledat naší holčičku, kam zmizela. Prohledala jsem peřiny, jestli jsem jí omylem při nočním kojení do nich nezahrabala, v obýváku jsem protřepala deku, prohlídla hrazdičku a dokonce jsem se šla i podívat, jestli náhodou není nakonec v předsíni v kočárku. Když jsem byla strachy šílená bez sebe, kde je a začala jsem vytáčet telefonem Petra, jestli o ní něco neví, uvědomila jsem si, že spokojeně spinká v postýlce! Fakt nevím, jak mi takhle mohlo rupnout v bedně, možná tím, jak jsme tu měli Andrejku a chodila jsem kontrolovat obě holčičky. Jinak si to neumím představit. Klepala jsem se jak sulc a úplně mně z toho rozbolelo břicho…..

Tak radši od mého prapodivně fungujícího mozku k naší oslavenkyni. V půl roce má Andulka 8 550 g a 64 cm… Prý je statná po rodičích J. Říkala jsem, že se zatím jen dvakrát přetočila a nožičku do pusinky si sama nedává, tak paní doktorka zkonstatovala, že se jí to prostě přes to bříško špatně dělá a že to vyběhá.

Dostala taky poslední vakcínu a plakala jen chvilku. Šikulka. Když jí paní doktorka dávala na bříško a zkoušela přitahování, všechno Aňule předvedla na jedničku a byla pochválena. Pak jí paní doktorka stavěla na nožičky a Andulka jí za to krásně počůrala. J

Absolvovaly jsme i přednášku o příkrmech. Andulka, jako by věděla, o čem je řeč, tak vždycky, když doktorka navrhla nějakou zeleninku, kterou jí mám dávat, udělala „blééé“ anebo exkluzivně zaprskala (to se naučila v pátek na Světýlkách). Měla to úžasně načasované, že to vypadalo jako když se šlebí na příkrmy už teď. Byla to hrozná legrace a smály jsme se tomu i s doktorkou a sestřičkou.

Ty příkrmy by mohly pomoct odstranit to její noční dvouhodinové spaní, protože se fakt budí hlady. Ale začneme až po srazu dubňáčků, zatím se mi nechce s ničím patlat. Taky dostala fluor na zoubky, ale ten taky až k příkrmům, aby se dobře vstřebal.

Za ten půlrok udělala Andulka obrovský pokrok. Je zní ohromně komunikativní veselá holčička, už to prostě není miminko. Všechno jí ohromně zajímá a nejvíc jí baví knížky. O víkendu předvedla, jak už má krásně rozvinutou jemnou motoriku – jednou rukou držela chrastítko a prstíkama druhé ruky otáčela kuličku, která na něm je. Ohromně jí to bavilo a my nad ní patřičně jásali, jak je šikovná J.

Už si pozná „svoje“ lidi a pokud jí vezme někdo cizí a ona zrovna nemá úplně tu správnou náladu, tak hned hledá mámu a dokáže se i rozbrečet. Když na ní pak natáhnu ruce, vrhá se mi radostně do náručí. Stejně tak nadšeně se vrhá, když jí ukážu prsa. To je schopná se přisát ještě za letu. Spolehlivě poznám, že má hlad, když mi sedí na klíně a začne významně otáčet hlavičku, případně ze mě rvát oblečení. Petrovi zas jde po nose J

A trochu statistiky: za půl roku přibrala Andulka skoro dva a půlkrát, tj. o 4 950 g a vyrostla o 13 cm. Já jsem oproti těsně předporodnímu stavu přesně o 20 kg lehčí a když vezmu obvod pasu, tak mám míň o 46 cm a na „výšku“ bříška míň o 25 cm.

Vrátili jsme Andrejku. Škoda. Byla totiž neskutečně hodná a dokázala zabavit Andulku a navíc s ní byla legrace. Jen kdyby nemluvila tak nahlas…hi hi hi… Když jsme jí to říkali, tak nám to hnedle vysvětlila tím, že její táta a brácha jsou trochu hluchý, takže musí mluvit nahlas, aby jí slyšeli! Taky, když jsme jí přivezli domů, ptal se po půlhodině brácha, kdy že si jí zase vezmeme, že už mu z ní drnčí hlava J.

Ještě než jsme odjížděly do Prahy, byla den předtím protivná, tak jí brácha říkal, že jí asi k nám nepustí, protože zlobí a zůstane doma a bude pracovat. Načež mu odvětila, že bude pracovat i u nás a on se ptal jak. A ona že prý se mnou bude chodit na cvičení. Brácha říká, ale to přece není žádná práce! Načež Andrejka, jako vždy pohotová, odpověděla – Ale budu z toho zpocená, ne?? J

Taky mi předváděla Odettu a jela jako na koni (a správná princezna sedí na koni bočmo) a když jako zastavovala, zvolala: Brrrr. Tak jí říkám, že brrr se neříká, že to je prrr. Zamyslela se a povídá – A když jedu kočárem, tak to říkám brrr??? Tak jsem jí ujistila, že jen pokud je jí zima…. J

Další nový výraz použila, když mně slyšela, jak říkám, že si Andulka mrní oči. Podle Andrejky si je vrní…

Prostě „regrace“ byla celou dobu.

Andulka se bohužel vrátila ke svému současnému normálu – vstávání a baštění po dvou hodinách v noci. Asi má růstový spurt anebo jí prostě už mlíčko nestačí a budu chca nechca muset začít přikrmovat. Uvidíme, co zítra řekne doktorka na půlroční prohlídce.

Andulka spala po dlouhé době od půlnoci do skoro půl osmé! Neuvěřitelné! Taky jsem měla pořádně promáčené tričko od mlíka. Možná spala tak dlouho, že je tady Andrejka… kdo ví.

Odpoledne jsme vyrazily na to dlouho očekávané a slibované tancování do A-centra. Andrejce jsem uvázala její miminko taky do šátku – musela jsem spojit dvě svoje šálky – ale byla z ní taky hrdá šátkonosička. A ty lidi, jak po nás koukali, to byla fakt legrace. Na cvičení jsme nám vybrala Andrejka šátky kolem boků s penízkama, takže jsme vrtěly zadečkama o stošest. Moc se  jí to prý líbilo a Aňulce zase taky, protože se hrozně chechtala.

Večer jsme obě holky vykoupali ve velké vaně, takže to byla Andulčina premiéra, a vůbec se tam nebála, možná i díky tomu, že tam byla s Andrejkou.

Včera mi vůbec nešlo přidat do deníčku příspěvek, tak doufám, že se dnes zadaří lépe…

Jo a ve VLS jsme skončily 13! Mám z toho radost, protože bylo 32 soutěžících a od 23. do 32 místa nedostaly fotky žádný hlas. Prý bude další kolo, až bude našim dubňáčkům rok. To abych už začala vymýšlet, co s tím…

Vyšetření na endoskopii mám už za sebou. Když už jsme tam byli, tak jsem si říkala, že se na to vybodnu, ale nakonec jsem přece jenom statečně vystrčila a v podstatě je všechno ještě v normě, jen si mám dávat bacha na pravidelné vyměšování čiliž stravu bohatou na vlákninu a také hodně pít. Každopádně poprvé jsem měla v zadku kukátko… hi hi hi

Bráchu jsme s Aňulí vyzvedly v pohodě a ještě jsme stihli okouknout kde jsme trávili spoustu dnů ze svého dětství – bývalé bydliště babičky a dědečka. Ten barák ale vypadá opuštěně a je to hrozně divné, protože babička mívala balkón plný kytek a i zahrada okolo byla upravená a teď to pustne. Je to kousek od Sanopzu, kde byl brácha na operaci. Brácha tam z toho je docela nadšený a když jsme přijeli za Lenkou do říčanské nemocnice, tak zkonstatoval, že se právě vrátil o 30 let zpátky…

Bráchu jsem vyměnila za Andrejku, tak mi pomáhá s Aňou a je hrozně hodná. Teď už se nemůže dočkat, až Peťa dovaří hadí ocásky nebo-li špagety a kouká na pohádku v televizi. Ještě předtím jsem jí musela pustit naší svatbu na videu a to se mně ptala, jestli se mi to tenkrát líbilo a jestli jsem byla nadšená. J Musela jsem jí to odsouhlasit, že jsem nadšená byla. Už se děsně těší na zítřejší tancování a pořád po mně chce nějaké podrobnosti.

O víkendu mamka slavila svátek a my jsme jí nechali zvětšit a zarámovat ty společné fotky, co jsou také v deníčku. Měla radost a zkonstatovala, že loni dostala fotečku skalátka z ultrazvuku a teď už fotky půlročka…. J

Také jsme absolvovali dvě svatby, jednu ve Skalici – Petrova sestřenice a druhou na Jemništi. Andulce se taky na Jemništi evidentně líbilo, protože když jim začali hrát, ona začala tancovat, že se všichni okolo smáli. Také novomanželům recitovala jakási slečna (naštěstí ne malá ve žlutých šatech – Člověk, člověku… jako tenkrát nám) a když skončila, jeden z Petrových kolegů začal tleskat. Druhý ho hned okřikl – vole, tady se netleská – ale naštěstí to zaniklo v rachocení židlí, protože všichni zrovna vstávali, aby si vyslechli dvakrát to důležité „ano“. My jsme se s Petrem dusili smíchy.

Andulka se včera konečně přetočila z bříška na záda a už to nebyl pád. Dokonce se jí to povedlo zopakovat. Koukala trošku překvapeně, ale chválila jsem jí jak o život. Také má od včerejška náušničky, které dostala od babičky. Je to prostě už slečna.

Musím jí i pochválit, že dnešní noc byla naprosto andílkovská. Spala od večera až do 6.30 hod. Zato z úterý na středu to bylo peklíčko. Na břišních tancích nám poradili na nespavost kapičku levandulového olejíčku do postýlky pro zklidnění a na Aňu to zapůsobilo nějak kontraproduktivně. Spala po chvilkách a budila se s pláčem. Vždycky si sosla a znovu usnula, ale já byla úplně mimo.

Příští týden půjde s námi na břišní tance i Andrejka – bude u nás celý týden, aby se naučila „péči o miminko“ J Hrozně jí totiž zajímá, jak chodíme s Aňou na tancování a na cvičení. Bohužel nám ale odpadnou šamanské tance, tak možná půjdeme do ZOO anebo vymyslím ještě něco jiného. Jsem  zvědavá, co se zas od Andrejky dozvíme.

Brácha byl pro změnu dneska opět na operaci kolene – dělali mu plastiku. Mám pocit, že mu brali nějaké vazy z okolí kotníku a cpali to do toho kolena nebo tak něco. Jsme zvědaví, kdy ho pustí. Pokud v pondělí, budeme ho vyzvedávat my s Aňulí, protože jsem na odpoledne objednaná k Lence na vyšetření „válečných zranění“. Je mi sice trošku žinantní vystrkovat na někoho své úžasné pozadí, ale situace si bohužel žádá své. A pořád se nějak nemůžu dokopat k zubaři, radši bych šla znovu rodit… Také jsem si dala závazek, že si nechám odstranit mateřská znamínka a musím i na kontrolu štítné žlázy… Samé radosti..

V sobotu jsem chtěla dětem bojovku Andrejka se ptala, jestli jako budeme spolu bojovat…), ale i když to vypadalo s počasím nadějně, nakonec odpoledne chvílema lilo jako z konvice, jak konstatovala Andrejka.

Nakonec jsme vyrazili do lesa v neděli a že se podíváme na houby. No opravdu jsme našli úplné houby. Jeli jsme s Andulkou, Peťou a vzali sebou i Andrejku. Celou cestu Ajina nezavřela pusu a co výrok, to perla. Takže jsme viděli akorát hochomůrky, v noci létá retopýr, když si nalepí žvýkačku na zuby, tak je z ní pro změnu utopír a také sleduje v televizi Cirkus Roberto (Humberto). Pak taky hlásila, že asi potkáme přeháňky a protože byly mraky a letadla byla jen slyšet, tak měla strach, abychom trefili domů, když teda nejsou letadla vidět.. Ale nejvíc nás dostala úvahou nad tím, jak to mají kluci těžší, když se jim chce na záchod. Musejí si to totiž rozmyslet dopředu, protože na rozdíl od nás, holek, nemůžou čůrat a kakat najednou…

Jestli bude naše Andulka taky taková treperenda, tak to potom při tisku dalšího deníčku zruinuju papírny J.

Odpoledne jsme byly zase v A-centru, tentokrát na břišních tancích a pak ještě na přednášce o pohybovém vývoji. Aňulka byla zase hrozně hodná, to tancování jí vysloveně baví.

Jsme dneska slaměnky, Petr sekunduje kolegovi z práce, který se v sobotu žení a dneska má rozlučku. Na tu svatbu se pojedeme také podívat, mají to na Jemništi a Andrejka pojede s námi. Je zvědavá, kde jsme měli svatbu.

Andulka na nás začala pěkně povykovat. Když to udělala poprvé, rozhlížela se, odkud ten zvuk přišel, ale velice záhy pochopila, že je to zábava a že to dokáže sama. Taky jí hrozně chutná žínka, když se koupe. Ale to má po mně, to chápu. Taky jsem hrozně ráda žvejkala mokrou žínku. Její „závislost“ je natolik velká, že se po té žínce natahuje do všech směrů a možná, kdyby bylo víc místa, by se třeba už i otočila…. Ale radši ne, ve vaničce to není to pravé ořechové…

V pátek jdeme zase na Světýlka. Minule se nám to moc líbilo, zavzpomínala jsem na básničky, které jsem už zapomněla a Andulka byla nadšená, jak jí cvičím s nožičkami a ručičkami. Ale nejvíc jí nadchlo Berany, berany… duc. To se chechtá jak o život. To byla i úžasná scénka, když jsme všechny děti (bylo nás asi 6) pomalu k sobě přibližovaly, až jsme nakonec udělaly to duc. Dětem se to líbilo, ale vypadalo to tam jak v rybářském kroužku, protože většině těch prcků tekla z pusinky pořádná třpytka J.

Taky jsem se předvedla jako nesmírně šikovná maminka a vyrobila jsem Andulce chrastítko z kroužku na záclony, rolničky a dřevěných korálků. Holčička mi asi chce udělat radost, protože je to teď její nejoblíbenější hračka J

Jo, houby bubeníček! Šamani! S Andulinkou jsme tančily na rytmus šamanských bubnů. Bylo to naprosto super a Andulka byla nadšená. Já jsem dostala taky pořádně do těla, jsem zvědavá, jak se budu zítra hýbat. Bylo nás tam asi 10 maminek s miminky ve věku od 3 do cca 8 měsíců. Trvalo to 2 hodiny a celou tu dobu se Andulka smála a pozorovala, co se kolem ní děje a když jsme tancovaly a cvičily spolu, tak se řehtala nahlas. Už se těšíme na další lekci, ale to bude až za 14 dnů. Zítra jdeme na Světýlka – to je také o hraní si s dětmi a už jsme objednané i na břišní tance a na přednášku o vývoji pohybového aparátu miminka. Teda já budu chytrá jak rádio! J

Včera jsme byly konečně podat žádost na sociálku o rodičovský příspěvek a o přídavky. Kupodivu zase zafungovala moje vykojená hlava a vyplnila jsem papír, který měl vyplnit Petr… No ne že by mi nebylo divné, že už jsem to vyplňovala, když jsem si šla kvůli porodnému…

Ze sociálky jsme jely s Andulinkou nakupovat do Globusu a celou tu dobu byla holčička neuvěřitelně hodná. Dokonce ve frontě na uzeniny na mně pojukávala z klokanky a vysloveně lumpačila, protože se tomu zase chechtala nahlas, že se začali usmívat i okolostojící lidé.

Dneska má narozeniny Lukajda – to je děsný, že už mu je 8! Prý si nedávno pouštěli kazety, kde jsou děti malé a hrozně dobře se u toho bavili. A brácha se mi tenkrát divil na co mám kameru, když nemám video J. A jak je dneska rád, že jsem jim to natáčela…. To mi připomíná, že jsem konečně nahrála z kamery resty od roku 2000 včetně porodnice a protože tam jsou hodně i Andrejka s Lukajdou a Andulka je slyšela, jak z té televize blbnou, myslela si, že jsou tady a začala hned máchat ručičkami a povykovat na ně J. A když tam pak byla přímo ona, tak seděla jak přibitá a koukala na sebe. Co si asi myslí? J