Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Lukajda a Andrejka mně zase pobavili. S Lukajdou jsem byla v lese a sbírala jsem houby. Jenomže jsem měla chvílema Andulku na ruce, tak jsem si z něj udělala jakousi prodlouženou ruku a on je sbíral, jak jsem mu ukazovala a podával mi je. Bylo to pro něj velké sebezapření, protože mu to připadá hnusný, takhle šahat na houby. Je to prostě estét od malička. J Nejvíc mně pobavil, když se mně ptal, proč těm houbám okrajuju ty stojánky… J

Andrejce zas povídám: „Koukám, že sis vyrazila v sukni…“ a ona na to: „Koukám, že ty sis vyrazila v teplákách…“ A já říkám: „No jo, ale mám je posraný, koukej.“ (Andulka totiž chviličku  předtím udělala absolutní káďo a nezadržela to ani plenka, ani bodíčko ani dupačky J) „Hm…“, znalecky mně obhlédla Andrejka, „to JÁ posraný věci nenosím. My totiž doma nemáme žádný dítě.“ Udržet v sobě vždycky ten výbuch smíchu je za takových situací poměrně komplikované… J

On ale perlil i tchán, když jsem mu poslala sms s váhami a mírami Andulky a s informací, že dostala zase 4 vakcíny. Kouknul na mobil, vidí sms od B, tak si myslel, že to je od Bradáče, protože já mu v týdnu většinou nepíšu a čte: „Hokejky, 7640 g, 4 vakcíny…“ A prý, co to ten Bradáč píše za kraviny?? Jaké hokejky, které mají přes 7 kilo? A co má s vakcínami, když už se dávno nevakcínuje (je totiž myslivec a dávají vakcíny proti vzteklině). Až Dana mu vysvětlila, že mu to nepíše Bradáč, ale Bára, že tam není hokejky, ale ahojky a že píšu o Andulce a jejím očkování…

O víkendu jsem pokřtila tištěnou verzi deníčku skalátka. Je to docela bichle a mám 4 výtisky – 1 pro mě, 1 pro Andulku a 2 putovní, které už se vydaly na cestu světem J. Jsem zvědavá, jestli to Andulka jednou ocení…J A když ne ona, tak já určitě, protože schopnost zapomínat je mi více než vlastní.

V pátek jsme byli na velkém nákupu v DM. Dostala jsem pro Andulku šekovou knížku se slevami a navíc nás Vlaďka upozornila, že do konce září tam probíhá při nákupu nad 500,- Kč sleva 20 %. Stejně nám docházely drogistické zásoby, tak jsem prolezla komoru a sepsala nekonečný seznam. Nakonec nám to na slevách udělalo cca 1.500,- Kč a navíc mám zas nějakou chvíli s nákupy tohoto druhu klid.

Na druhou stranu zas existují lidé, kteří se brání tomu, když jim někdo peníze doslova vnucuje. Jak měla ségra svatbu, bylo to v takovém malém rekreačním středisku ve Skalici. Jsou tam chatičky a pokoje a je to tam moc hezké. Problém je, že to má pronajaté člověk, který si měl spíš, podle vzoru Járy Cimrmana, postavit hospodu na mýtince, aby mu tam nechodili lidi. Za jeden den vytočil díky nám 4 sudy o tvrdém alkoholu nemluvě. Tohle množství má tak na 2 měsíce, protože chlapi, co si tam chodí zahrát mariáš, si tam jednou za týden cucají těch svých pár piv a tím to končí.

Zábava byla opravdu hodně rozjetá a protože už bylo chladno, většina hostů se přesunula právě dovnitř do hospůdky. A ve 3 hodiny se pan hospodský rozhodl, že končí a zavírá se. Kdyby tam sedělo pět lidí a usrkávalo z půlitru, tak neřeknu, ale tam bylo snad 30 lidí a opravdu nemínili být na suchu. On ale striktně trval na tom, že zavírá, přestože mu bratranec dokonce nabízel litr za každou hodinu co tam ještě zůstane. Neuspěl. Nakonec se museli přesunout do vedlejší hospody, kde z nich kupodivu měli radost a točili vesele až do rána. Většina lidí tam zůstala až do neděle, tak jsme si tak říkali, že by mohli otevřít výčep i v sobotu, ale protože mají sobotu jako zavírací den, tak prostě neotevřeli a hotovo. Prostě když někdo ty prachy nechce… Trochu to nechápu, ale už jsem se s tímhle prapodivným přístupem několikrát potkala.

Na našich dubňáckých stránkách probíhá Velká letní soutěž o nejhezčí fotku dubňáčka. Za pár desítek minut bude uzávěrka a skoro mi to čekání připadá jako když jsme s holkama odpočítávaly půlnoc mezi 31.3. a 1.4., kdy se naše diskuzní skupina dostala na první, čiliž rodící místo v seznamu :-)

Bohužel nejde zadat přímý prolink na fotečky, tak aspoň adresa http://rodina.cz/dubnacci-04 a mrknout na fotoalba a Velká letní soutěž.

Bylo teda hrozně těžké vybrat v té spoustě fotek tu "pravou", kterou tam dát a stejně tak bude těžké obodovat "ty nejhezčí" :-).

Vyhlášení výsledků bude, tuším 10.10.2004 a na každého soutěžícího čeká nějaká cena, což je příjemné. Dokonce se nám totiž ozvali sponzoři sami od sebe!

Andulínce bylo včera pět měsíců. Je to fakt neuvěřitelné. Když jedeme autem a ona se rozvaluje v autosedačce, vzpomenu si, jak jsme poprvé jeli do Skalice a byla v ní taková malinkatá a najednou už je to velká holčička, které čouhají nožičky přes okraj.

Za tenhle měsíc udělala zase obrovský pokrok. Nesmírně jí všechno zajímá, všechno si chce osahat, všechno chce ochutnat. Čím víc lidí je kolem ní, tím lépe a vůbec jí nevadí někdo cizí. Už je náramně pohodová a víceméně pořád dobře naladěná. Hrozně jí baví dělat blbiny a to se pak řehtá na celé okolo. Už s námi zkouší i hrát na schovku, kdy si dává plínku přes obličej, jen jí občas nevyjde, aby si jí sundala J.

Přetočit z bříška na zádíčka se jí už dlouho nepovedlo. Tenkrát mi doktorka řekla, že je ještě moc brzo, že jí nemáme nechat a ona mezitím kapánek ztěžkla a tak jí to tak nejde. Ale prý je to v pohodě a není kam spěchat. Co se jí ale povedlo – píďalkovským systémem se otočila v postýlce o 180 stupňů. Byla na bříšku a tak dlouho se šoupala a odstrkávala, až měla hlavičku, tam kde mívá nožičky a naopak. A celé tohle představení zvládla za pár minut.

Začala vydávat mnohem víc zvuků, občas si zavýskne, zejména pokřikuje na holčičku v zrcadle. Pořád se uspává souvislým mručením,  což nás stále znovu a znovu rozesmívá.

V noci se začala budit a kolem půlnoci chce nabaštit. Většinou jí vzbudí šílený rachot do plínky, kdy prdí o stošest a tak se jí udělá v bříšku místo na další mlíčko. Někdy ale vydrží spinkat celou noc.

Také Andulce začaly růst vlásky a vypadá to, že je nakonec bude mít tmavé. Pořád tajně doufám, že kvalitou budou po Petrovi.

V poradně jsme zase slyšely samou chválu a prý je Andulka na holčičku docela velká J. Váží 7640 g a měří 63,5 cm. Dostala zase dvě injekce a ještě nás čeká za měsíc třetí. Při očkování plakala a dívala se na mně hrozně vyčítavě, ale když jsem jí pak zvedla, za chviličku se uklidnila.  Ptala jsem se na přetáčení a prý má ještě dost času. Celý den pak proběhl mnohem lépe než minule. Hodně spala a málo plakala.

Včera jsme byly uzavřít pro Andulku stavební spoření, nakonec jsem vybrala Wustenrot – mají nejnižší poplatky, nezaplatíme nic za úhradu a úročení mají 2,5 %. Kapánek se zase projevila moje vykojená hlava, protože když jsme to začali s tím chlápkem vyplňovat, diktovala jsem nacionále a když došlo na datum narození a já spustila 13.5.1971, tak se zasekl, chvíli na to zíral a pak mi řekl, že já, jako zákonný zástupce, uvádím svoje údaje až o sekci níž a měla jsem mu diktovat informace o Andulce… Prostě si nemůžu tak nějak zvyknout, že zodpovídám za jinou lidskou bytost a že se svět netočí už jen kolem mě J.

Vyplnili jsme tedy nový formulář a večer mi přišel mailík, že vzal špatný tiskopis a tudíž si to dáme do třetice všeho dobrého a posílá to poštou. J Potěšilo mně, že vyrovnal skóre zkažených formulářů a tudíž si nemáme, obrazně řečeno, co vyčítat J.

A ještě pokračování „kauzy vysílaček“. Dorazily z Brna nakonec nové, jenomže stejně slyším Andulku dřív než vůbec mikrofon zareaguje. Tak jsem je opět vezla reklamovat a technik mi sdělil, že se nejedná o závadu, že prostě mají nastavený mikrofon na nižší citlivost, protože mají intercom a že jsem si kdyžtak měla vybrat jiný typ. Jenomže zrovna tahle informace jaksi nikde není uvedená, tak jsem si povzdychla, že to je sice fajn, ale že to jsou teda vyhozené peníze. Bohužel mi ale Andulka kupodivu zatím přes intercom neodpoví. Nakonec mi ten technik poradil, že si mám tu dětskou část nastavit právě na ten intercom a spínač zajistit gumičkou, aby bylo pořád slyšet, co se děje v místnosti…. To bylo to, proč jsem je chtěla a nepočítala jsem, že to budu muset jistit gumičkou… Nicméně takhle to funguje a já vím, že když si zas budu pořizovat něco od Philipse, dám si zatraceně bacha.

A Vlaďka bohužel květňátko mít nebude… teda aspoň ne příští rok.. L

Andulka bude mít v sobotu už pětiměsíčniny, tak jsem jí dneska koupila dárek. Židličku na krmení. Přišel nám totiž leták z Globusu, kde jí měli v nabídce za 2290,- Kč a já měla vyhlédnutou za 2.400,- Kč, jenomže tahle je lepší, protože má konstrukci kovovou a ne plastovou jako ta původní. Byla jsem se schválně podívat v Tescu, kde jí mají také, ale o 1.400,- Kč dražší…. Tahle se dá různě polohovat, má bezpečnostní popruhy, nastavitelný stoleček, dá se složit a je taková bytelná. Mám z ní radost a věřím, že Andulínce se bude taky líbit, až z ní uvidí na svět J.

Pro samou svatbu jsem zapomněla nabonzovat, co provedla švagruška Lenka. Andrejka měla nektarínku, ale ta byla děsně kyselá, tak jí samozřejmě dala mámě. Lenka jí ochutnala a musela dát Ajině za pravdu. Ptala se mně, co s tím má dělat. Tak jsem jí poradila, ať to hodí na zahradě do křoví. To ale musí přehodit smrčky, které lemují terasu. Lenka ještě řešila, že tam asi nedohodí, tak jsem jí řekla, že to kdyžtak půjde sebrat a dohodit dodatečně. Léňa se napřáhla a hodila. A v tu ránu se ozval příšerný řev od sousedů. Měli tam návštěvu, v klidu popíjeli kafe a Lenka je lehce rozčísla tou nektarinkou J J. To ale umí moje švagrová daleko házet! Asi se inspirovala olympiádou v Aténách.. A hlavně Andrejka s Lukajdou z toho měli neuvěřitelný zážitek, co ta jejich máma provedla. Lenka se samozřejmě sousedům omluvila, ale já se na terase za smrčkami řezala jak blázen…

A den předtím perlila i Andrejka. Přivezli nám dříví, tak jsme ho všichni vozili, skládali, sekali, prostě každý přiložil ruku k dílu. Když pak mladý odcházeli, taťka jim děkoval za pomoc, načež se k němu Andrejka otočila a povídá: „Co nám, dědo, děkuješ? Jsme přece jedna rodina, tak si musíme pomáhat, ne?“ Prostě to zas, holka jedna, vystihla…

A je to za námi a ze ségry je vdaná „mladá pani“. Bylo to trošku hektické, ale nakonec to samozřejmě všechno dobře dopadlo, všem se to moc líbilo a všichni si to výborně užili, jak alespoň tvrdili. I když mám pocit, že to mysleli naprosto upřímně.

V pátek jsme jely s Andulkou Janě nafotit obřad, pak pro dort a pak šupito presto rychle do Skalice a pomáhat dozdobit místo činu. Brácha s Lenkou už tam stavěli stany, chystali stoly a židle, nafukovali s dětma balonky.

Kolem půl páté se začali všichni sjíždět a zábava se velmi rychle rozproudila. Děti tam pobíhaly, hrály šipky, házely si létajícími talíři, holky si chvílema hrály s barbínkama, točily se na klandru a navlékaly korálky.

Novomanželé přijely s dvouhodinovým zpožděním, ale v podstatě to až tak nevadilo, protože bylo co jíst a pít.

Peťa točil prase za což ho posléze všichni velebili a Agu ho dokonce navrhl na Nobelovku a že prý až se příště bude ženit, tak si vezme Petra J. Prý už jedl v životě hodně prasat, ale tohle bylo jasně nejlepší! Peťa byl samozřejmě nadšenej, že všem tak chutná, protože se s ním patlal celý týden a měl děsné nervy, aby třeba nebylo moc slané. Peťo, nebylo. (BTW nejen z „organizačních důvodů“ jsem se svým manželem zase začala komunikovat… J).

Pátkem to celé samozřejmě neskončilo, pokračovalo se i v sobotu a dokonce i v neděli. Brácha nespal v podstatě od pátku do neděle do rána, protože má „hostitelský komplex“ a má pocit, že musí být celou dobu všem k dispozici. Lenka na něj byla už pěkně naštvaná. Mně naštěstí Petr poslechl v sobotu odpoledne, že by bylo dobré, aby si šel už lehnout. Taky od pátku nespal a asi měl v živé paměti, jaké to bylo, když jsem s ním nemluvila….

Andulce se to také moc líbilo, šla z ruky do ruky a byl kolem ní pořádný šrumec, takže byla spokojená. Všichni z ní byli unešení, což nám, jako hrdým rodičům, dělalo samozřejmě dobře. J

Už se jenom dvakrát vyspíme a z naší Jany bude taky vdaná paní a naši tímpádem už nebudou mít doma žádné „dítě“. S dětmi jsme postavili stan – ufff, kempař ze mě asi nikdy nebude, ale snad to nikomu nespadne na hlavu. Máme nakoupené zakrývací plachty, příslušné šňůry, půjčený stan, zabité a naložené prase, nakoupená kuřata….. No… je toho prostě požehnaně. Teď jen aby nepršelo a aby se mi povedly ty jejich svatební fotky….

Petr měl včera narozeniny, ale tentokrát jsem pro něj těhotenský test neměla. J To je děsný, že to je už rok! Ale těhulka je naše dubňácká správcová Vlaďka. První z nás porodila – už v březnu – a teď je znovu těhotná. Takže dubňačka porodila prvního březňáčka a teď bude mít květňáčka. No je to fofr. My snad taky rychlí nebudeme… Ale ona toho zvládá tolik, že mám pocit, že si prostě do svého seznamu aktivit „připíše“ ještě jedno miminko a pofrčí vesele životem dál.

Mně v neděli skončila mateřská, tak jsem zamáčkla slzu v oku a dneska mi to ještě připomněly „kámošky“ ze sociálky, že už mám nárok na rodičovský příspěvek. Ach jo… Takže už válčíme jen za tři a půl….

A aby se potvrdilo, jak fungují Murphyho zákony, tak samozřejmě po tom zápisu z minulého týdne, kdy jsme Petra chválila, mně v pátek tak strašně naštval, že s ním vůbec nemluvím! Chodí vždycky v pátek na šipky, ale tentokrát to nějak přehnal a krom toho, že přišel v půl třetí, tak vzbudil Andulku a ještě pořád remcal. Pak se oblíknul, že půjde spát ven (??), což moc nechápu, protože míst na spaní bylo v baráku víc než dost, jenomže za chvíli se zase vrátil a začalo to nanovo. Takže opět Andulka vzhůru a já vytočená na maximální možnou míru. Když konečně usnul, chrápal tak příšerně, že jsem byla vzhůru skoro do 5… Ráno se sice omlouval, ale podle mého si vůbec nepamatuje, jak byl protivnej… L

Odpoledne jsme s Andulinou vyrazily zase do centra. Měly jsme sraz s mamkou a já pak schůzku kvůli stavebnímu spoření pro holčičku. Domluvený sraz byl v parku vedle Národního muzea. Přijely jsme trošku dřív a čekaly na mamku. Musím říct, že Andulka byla naprosto skvělá a jely jsme bez tradičního pláče, naopak se chechtala a vyprávěla a občas si i zavýskla. V tom parku to ale nebylo nic moc a pořád jsem sledovala okolí, protože je to tam plné všelijaké pakáže – v křoví si absolutně bez nějakých štráchů píchali drogy a do toho tam pobíhali jejich čoklové. Byla jsem ráda, že mamka konečně dorazila a mohly jsme jít pryč.

V metru si mně a Andulku prohlížel jeden takový prastarý pán a protože také vystupoval na Hlaváku, vystupoval stejnými dveřmi jako my. Než se dveře otevřely, ten pán koukal na Andulku a říkal, jak je hezká a ještě něco jí tam vyprávěl. Pak nám popřál ať se máme hezky a my šupajdily na druhou stranu než on. Než jsem ale přešla perón k jezdícím schodům, přišlo mi najednou hrozně líto, že ten můj dědeček umřel tak strašně moc brzo a že je to tak nespravedlivé, že ho Andulka nikdy nepozná. Byl to totiž ten nejlaskavější, nejtrpělivější a nejúžasnější člověk pod sluncem a připadá mi neuvěřitelné, že už je to 17 let co nás tu nechal samotné, protože ho zabily cigarety… Hrozně mi chybí.. Myslím, že i proto jsem si nakonec vybrala Petra jako svého partnera, protože mi ho v lecčems hodně připomíná…

Stejně jako odpoledne, tak i ještě teď polykám slzy, aby to Peťa neviděl. Momentálně nejsem schopná mu vysvětlit proč brečím, i když on moc dobře ví, co pro mě dědeček znamenal. Moc bych ti přála, Andulko, aby sis co nejdéle užívala ty tvoje dědečky a abys je měla stejně ráda jako já toho svého…

Zase jsem podcenila svého miláčka… Odhalil mně a chtěl vědět, co se děje… Tak jsem mu to dala přečíst, protože jsem nebyla schopná to říct a on mi přinesl krabici s kapesníčkama a nechal mně u sebe vybrečet. Ještě mi řekl, že by určitě měli z naší holčičky radost jak můj dědeček tak i ten jeho…. Miluju tě, Peťo…

Mám obrovské dilema. Na dubňačkách nám probíhá Velká Letní Soutěž o nejkrásnější fotku našich miminek a já pořád nevím, s čím budeme s Aňulkou bojovat o jednu ze skvělých cen! Ne že bych měla málo fotek…. Za ty 4 měsíce jejího života už máme plná dvě alba a to se sakra krotím, co dám vyvolat. Ještěže existují ty digitály a můžu mrskat jednu fotku za druhou a pak teprve vybírat. Kdybych měla platit ještě filmy a komplet vyvolání, to by mně Peťa asi hnal…

Nedávno mi ve vzkazech nechávala zprávu Pavka, že je pořád 2v1. Druhý den jsem koukla do jejího deníčku, co je nového a buch! Vypadá to, že už asi porodila! Tak jsem hrozně zvědavá, jak jí to dopadlo a co nakonec malé doležalátko bude J. Teď se v mém okolí rodí tolik dětí, to je paráda. Jen mám pocit, že když se ruší školy a školky, budeme mít možná potom problém s umisťováním holčičky… No uvidíme…

Svatba ségry je už téměř na spadnutí. Dokonce bude mít Jana klasické bílé šaty a závoj a to se původně chtěla vdávat v kožených kalhotách! Jsem na ní zvědavá. Taky se těším, že se zas po roce uvidíme s příbuznýma a doufám, že se jim Aňulka bude líbit J. Teď přemýšlím, jak to zařídit, abych mohla jít ten Janin obřad nafotit. Nějak jim vybouchl fotograf. Buď nechám Andulku u mamky anebo si zařídím nějak hlídání na dobu toho obřadu. Nemůžu totiž zaručit, že by do toho naše holčička nekecala, kdybych jí měla v klokance a fotila. J