Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Ze soboty na neděli spala Aňa zase od 20.00 hod. do 6.45 hod. Tak snad se to zas vrací do normálu a byla třeba jen rozhozená ze změn teplot, kdy z velkých pařáků klesla teplota o cca 10 C dolů. Pravidelně jí masírujeme dásničky Citrogrepovým gelem a to jí dělá moc dobře. Dneska jsem jí i dala do ručičky mrkvičku ze zahrádky a to jí bavilo žužlat a navíc jí i krásně ty dásničky chladila.

V sobotu navečer už byla trošku protivná, ale ještě jsme potřebovali vydržet tak půl hodinky do koupání. Zabavila jsem jí tím, že jsem jí držela u hromady s pískem a ona si ten písek osahávala a hrozně jí to zajímalo.

Také jsem nás konečně objednala na plavání. Budeme chodit do Kyjí do bazénku s „mořskou“ vodou a na rozdíl od jiných, známějších plaveckých školiček, nás jedno plavání bude stát cca 160,- Kč a navíc omluvené hodiny můžeme nahradit. Chtěla jsem chodit i na „Hrátky s nemluvňátky“, ale ty jsou bohužel zatím jen v Berouně a to se mi zas moc dojíždět nechce. Plavat začneme cca v říjnu, holčičce musí být dle hygienických norem z EU půl roku. To abych sebou mrskla a koupila si plavky. Aňulko, doufám, že někdy oceníš tu nesmírnou oběť, kterou tímto postupuju, protože moje nechuť k vodě (kromě vany, sprchy a Indického oceánu) je víc než pověstná. J

Ještě jsem chtěla napsat, čím mně onehdá pobavil Lukáš. Koukal s námi na nějaký pořad se Superstars a byla tam Petra Páchová, která má nádherné dlouhé vlnité vlasy. Luky na ní kouknul a suše zkonstatoval: „Ta má vlasy jak ty nudle z polívky, co není pro děti….“ Myslel nudle v čínské polívce J a vystihl to naprosto přesně. Andrejka zas pro změnu onehdá mudrovala, že až bude Andulce 5, tak Andrejce bude 10 a bude už skoro dospělá a konečně jí prý narostou prsa a až bude Andulce 9, tak Andrejce prý bude 40. J Prostě asi měla pocit, že už bude hrooozně velká, čiliž hrooozně stará J.

Po dlouhé době neměla Andulka andílkovskou noc. Usnula sice cca ve 20.30 hod., ale byla vzhůru ve 2.30 hod. a pak zase v 5.00 hod. Naštěstí potom jí to vydrželo do 9.00 hod. Už jsem si nějak odvykla takhle v noci kojit. Ale zase je fakt, že to je rychlovka, nakojím vleže, krkne si a šup zpátky do postýlky a vesele pokračuje ve spaní. Jenomže já jsem šla spát tradičně okolo půlnoci a hrozně dlouho jsem nemohla usnout, takže jsem dneska byla kapánek mimo. Doufám, že to byla výjimka a že se situace zase stabilizuje. Přemýšlela jsem, jestli náhodou nebudeme mít zubatou holčičku, ale zatím kde nic, tu nic…

Konečně mi přišly spacáčky a mantinel z Tábora. Objednávala jsem to sice už v červnu, ale asi jim nějak nefungovalo on-line objednávání, takže jsem to urgovala mailem a už je to tady. Byla to totiž poměrně hodně výhodná nabídka – za všechno jsem zaplatila 343,- Kč. Za to bych nekoupila ani všechen materiál na jeden spacáček. Hned to zítra vyperu a na noc to Aňuli dám, protože se pořád odkopává. Ze spaní kope nohama a než jsme přišli na to, co to je za rány…. J A mantinel mám do Skalice, protože je tam postýlka přece jen trošku větší než ta z IKEA a tak si Aňulka asi hraje v noci na hodinky anebo si vzala mustr z toho kolotoče nad postýlkou, protože se za noc dokáže otočit o 90°.

Také jsme byly vyzvednout další fotky, takže konečně budu moct vytvořit Aňulkovské album a doplnit i ostatní fotky do dalších alb. Jen sem, do internetového deníčku, to pořád nejde a nejde L

Máme je!!! Co??? No přece náušničky! Už máme doma slečnu. Celý pátek jsem se na ní nemohla vynadívat J. Nikomu jsem neřekla, že už jsme s dr. domluvené, takže jsem čekala na reakce. Peťovi jsem napsala, že pro něj máme překvapení, tak prý přemýšlel, jestli jsem těhotná (proboha, to snad ještě ne!) a pak ho napadly náušničky, takže když jsem pro něj přijela, hned se Aně díval na ouška J.

Nejlepší byla mamka. Když jsem za ní s Aňulkou přišla, tak jí pořád říkala, jak jí to sluší a jak je hezká a až po jaké době si všimla, že je to kvůli náušničkám. Neměla totiž brýle. J Dětičky si naopak všimly okamžitě.

Byly jsme objednané mezi 7.30 a 8.30 hod. a proběhlo to celkem v pohodě. Jemně jsme holčičce podržely hlavičku a prásk… jedna byla v oušku a to se Aňulka rozplakala a než stačila nabrat dech k dalšímu pláči – prásk…a byla druhá a měla to za sebou. Hned jsem jí začala chovat a ukazovat různé hračky, takže vzápětí bylo po pláči. Nechtěla jsem to oddalovat, protože když nechávala Dana nastřelovat náušničky Týnce, byl to už boj (bylo jí, tuším, 7 nebo 8 měsíců) a Týnka má teď hrozný strach z doktorů, protože má s nimi samé negativní zkušenosti a tohle to završilo.

V poledne jsme vyrazily zase hopsa hejsa do Brandejsa na kontrolu kyčlí. Nejdřív jsme šly na rentgen, kde byla děsně příjemná paní, která mně sprdla, že jsem Andulce nechala plínku a že zdržuju…. Ono totiž rozepnout dva suché zipy a sundat jednu plínku trvá hroooozně dlouho… Nechtěla jsem, aby Andulka pokračovala v načaté činnosti (totálně se totiž pokadila i skrz bodíčko a džíny) na moje oblečení a ta chytrá paní asi už zapomněla, že si takhle malé dítě samo neřekne. No nic. Nasadila jsem si atomovou zástěru, podržela Aně nožičky a bylo to. Pak jsme se přesunuly na ultrazvuk a výsledkem je, že je všechno v pořádku a už nemusíme abdukčně balit. Hurá!

Co mně teda nejvíc překvapilo, že byla Aňulka z těch dětí v podstatě největší a to nejen do „šířky“, ale i do délky. Myslela jsem, že jsou ty děti tak o měsíc mladší… hi hi hi.

Jo a v pátek se narodila prapraprasestřenička Vendulka! To určitě dal Luďa hodněkrát „po kalíšku“, když mají doma už dva kluky… J Tak Vendulko, jsme na tebe zvědaví, až se příští rok potkáme v Beskydech!

Tramtadadá, tramtadadá! Na vědomost se dává, že naší holčičce jsou 4 měsíce! To je neuvěřitelné, vždyť jsem nedávno popisovala co všechno umí ve třech měsících….

Takže – začala výrazně objevovat okolní svět. Všechno jí strašně moc zajímá a svůj zájem dává najevo ručičkami i nožičkami, kterýmižto (sakra, co jsem si vymyslela za slovo, když nevím, jaká i nebo y…) máchá jak o život. Na stole už nesmí zůstat nic nebezpečného, protože během pikosekundy je schopná zvrhnout na sebe čaj (naštěstí byl studený, ale jako varování to beru dost vážně).

Přes den toho moc nenaspí, jsou to spíš takové 20 – 40 minutovky, ale začala se sama uspávat. Petr tvrdí, že to je proto, že už nechce, abych jí zpívala. Když už má usnout, dá si hlavičku na stranu a začne vydávat zvuk, který se nedá nijak popsat. Něco jako mmmmmmmm, mmmm, mmmmmmm a to v různých intervalech, až z toho usne. Je to hrozně roztomilé.

Slyší na svoje jméno. Zkoušeli jsme, jestli je to náhoda, ale vypadá to, že ne. Normálně jsme se bavili mezi sebou a pak zkusili zavolat na Aňu stejným tónem a ona se otočila. A nebylo to jednou.

Jak je Aňulka větší, tak i častěji kojím. Už tak po 2 hodinách, ale v noci je stále klid. Posunuli jsme koupání na 19.00 hod., takže většinou kolem 20.00 hod. už spokojeně spinká ve svojí postýlce. Ráno si vydrží hrát s řetízkem klidně až  ¾ hoďky než se začne hlásit o své pravidelné krmení.

Koupání jí baví víc a víc, ráda si strká mokrou ručičku do pusinky. Jen ta vanička už jí je jaksi malá a musíme dávat bacha, když se rozhodne odrazit, protože pak se dost bouchne. Asi už začneme koupat ve velké vaně.

Dudlíka už ani nezkoušíme. Prostě to nemá cenu. Mohla by se nominovat na olympiádu, protože fluše opravdu hodně daleko.

Nesnáší oblíkání věcí přes hlavu, i když u toho dělám různé opičárny.

Rozvíjí krásně svůj smysl pro humor. Baví jí všelijaké kravinky, lechtačky a schovávačky za plínkou a dokonce už tolik nešetří s hlasitým smíchem k naší velké radosti. J

Opět jsme si vysloužily pochvalu od paní doktorky, jak Aňa pěkně prospívá a jak je šikovná. Fakt mně baví tam chodit J. Očkování proti TBC je v podstatě zahojené, takže Aňulka dostala dvě pigárka do nožiček. Jedno byla čtyřkombinace – záškrt, tetanus, dávivý kašel a invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b a druhé proti virové hepatitidě B. Když jí paní doktorka píchala, tak Aňa chvíli plakala, ale nechala se ukonejšit. Navíc jsem jí hned po tom, co jsme vylezly, dala cucnout, takže spokojeně usnula v kočárku. Pak jí to ale začalo asi bolet, protože v podstatě proplakala celé odpoledne. Chodila jsem s ní, houpala jí, hračky jí ukazovala a ona se nechala ukonejšit vždycky jenom na chviličku. Jedna nožička jí trošku zarudla, tak jsem jí na to dala studený obklad a pak už to měla lepší. Dala jsem jí taky trošku Panadolu a pak na chvíli usnula, i když ne v postýlce, ale mně na ruce.

Ve vaničce už byla zase spokojená a po kojení jsem jí položila do postýlky a okamžitě usnula.

Váhy a míry naší čtyřměsíční modelky – 7 kg, 62,5 cm. Nárůst za měsíc o kilo (!) a 2,5 cm. Je vidět, že jí chutná. Taky má už pěkné kejtičky. No… snad jí to nezůstane, i když rodové dispozice z obou stran rozhodně má…

Dneska jsme navíc konečně vyzvedly z pošty vysílačky a vypadá to, že fungují, čímž by se konečně úspěšně završila téměř čtyřměsíční anabáze. Vracela jsem jako nefunkční v červnu…

A když už tak píšu o těch čtyřměsíčninách, co Aňa oslaví pozítří, tak jsem minulý týden vzpomínala v Krkonoších na událost před rokem – kdy jsem zjistila, že v sobě tohle pindě nosím a shodou okolností to bylo taky v Krkonoších… To to letí….

Vrátili jsme se z Krkonoš, kde jsme si po dlouhé době užívali jako rodina. Byli jsme tam od neděle do čtvrtka a dalo se tam poměrně dobře přečkat do šílené vedro. Sněžku jsme nakonec odpískali, protože je přece jen Aňulka malá na to, aby strávila několik hodin otřesů v klokance. Tak jsme aspoň šli do Obřího dolu naproti zbytku, resp. většině výpravy. Takže Aňa má za sebou v necelých 4 měsících výstup nad 1000 m n.m. a první výjezd za  hranice všedních dnů do Polska.

Jelenia Gora je docela hezké městečko, ale trh mně celkově trošku zklamal, nicméně prozkoumám nabídku sporťáků na českém trhu a možná se na jaře do Polska po nějaký vrátíme. Poměrně slušně vybavený sporťák tak vyšel na cca 2.100,- Kč.

Prohlédli jsme si i Karpacz, což je jakýsi polský Špindl a hlavně jsme viděli Sněžku v celé její důstojnosti. Na polské straně jí necloní žádné jiné hory, jako u nás, ale ční se parádně nad údolím.

Aňulka byla celou dobu hodná, jen se jí nechtělo spinkat ve skládací ohrádce a budila se s očičkama vytřeštěnýma, kde to je. Asi jí vadilo, že leží tak hluboko a okolo sebe má síť. Když se nad tím zamyslím, tak se jí vlastně ani moc nedivím. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme Peťu přestěhovaly na gauč a my spaly ve velké posteli a najednou byl klid. Co se jí ale hrozně moc líbilo, bylo sprchování. Sahala na vodu a dokonce pod ní omylem strčila i hlavičku, je teď totiž jak z hadích ocásků. Jen zalapala pusinkou a ani neplakala, naopak. Vypadalo to, že se jí to taky líbilo.

A ještě něco o Andrejce – hrozně jí zajímá všechno, co souvisí s Aňou a péčí o ní, takže chtěla vědět proč mám ty bílé tampony do podprsenky. A jednou jsem přišla v bílém tričku a Andrejka hned hlásila – jé, ty máš průhledné tričko. Vidím ty víčka na mlíčko!

Včera se Aňa poprvé koupala ve vaničce venku na terase. Docela se jí to líbilo. Stejně tak když jí vytáhneme ven postýlku a ona může být nahatá pod slunečníkem. Vidí na děti, jak blbnou v bazénu a už už by se za nima rozběhla taky J.

Objevila svoje nožičky, takže si je pozorně prohlíží, stejně tak lemy šatiček, případně ponožtičky nebo dupačky. K přetočení ze zad na bříško už chybí jen maličko, pořád jí tam překáží jedna ručička J.

Andrejka s Lukajdou zas perlili. Andrejka mi tvrdila, že se koupali v obleku, místo v oblečení a že její kamarádka má boty s odpadkama místo podpatkama a Aňa má bodítko místo bodíčkoJ. Lukajda byl zas pro změnu pánem ovladače a hned hlásil babičce, že já nesnášním, když pořád přepíná z jednoho programu na druhej (a která ženská to snese, že??). Nakonec přepnul na ČT 2, tam byl zas nějaký film náročného diváka s titulky. Bylo to poměrně hodně sprosté a Lukajda se rozhodl, že to tam nechá. Tak mu mamka řekla, že jedině pod podmínkou, když nám bude číst titulky. Lukajda na to že, proč by ne a hned začal – Máma mele maso…. J J Je to prostě vtipálek.

Dneska si nechám Aňu zapsat do pasu, aby až pojedeme do těch Krkonoš, jsme případně mohli vyrazit i do Polska. Stačila by nám sice občanka, ale tam jí ještě zapsanou nemám, takže to takhle nakonec bude jednodušší… Já už se tak těším!!!

V neděli jsme byli dodatečně popřát babičce Anně k svátku. Chtěli jsme jí totiž dát nějakou tu fotečku. A v úterý jí odvezli do nemocnice, že jí zlobilo srdíčko. Tak snad to bude zase v pořádku a je to jen z toho vedra…

Prezident schválil vládu, kterou sestavil Gross a mají v programu podporu rodin s dětmi. Tak jsem zvědavá, jestli to bude k něčemu a jestli se nás to vůbec ještě bude týkat…

V pondělí oslavila naše holčička svůj první svátek a v úterý prvních 100 dnů. V neděli jsme na její a Kristýnčinu počest grilovali kuřata (výběr jména byl podmiňován ročním obdobím, aby byl důvod právě ke grilování na ohni J), ale Aňulka měla naprosto čertíkovskou náladu a celé odpoledne proplakala. Nepomohlo vůbec nic. Ani prso, ani chování ani poskakování ostatních členů rodiny. Nakonec jsme jí vykoupali už po 18.00 hod. a to se konečně zklidnila a v 19.00 hod. už spinkala naprosto vyřízená. Přes celý den totiž naspala asi jen hodinu, tak byla neskutečně unavená.

Dostala spoustu dárků – oblečení i hračky a my jsme jí ještě koupili hrající kolotoč nad postýlku. Jenomže přece jen už je na tuhle hračku moc „stará“, protože jí nestačí se na to dívat, ale nutně to potřebuje vzít do ručičky. A ono to nejde, protože je to moc vysoko. Takže když kolotoč natáhnu, začne hrát, Aňa okamžitě zpozorní, začne se usmívat, vysloveně má radost, která končí tím, že zjistí, že na něj nedošáhne. Takže se nakonec začne vztekat J.

Naprosto andílkovský den měla naopak na oslavu svého 100.dne. Ráno se pořádně vyspinkala (a já s ní), protože po tradičním ranním kojení usnula kolem 8.00 hod. Pak se ještě asi 2x probudila, já na ní udělala pššššš, pšššš, pššššš a holčička zase vytuhla, až jsme nakonec vstávaly v poledne J. Celý den pak byla výborně naladěná, pořád se smála a povídala, „bez odmlouvání“ usnula i přes den a ještě jí to vydrželo na večerní procházku v kočárku! Ani nám nevylejzala ven. S mamkou jsme jen nechápavě kroutily hlavami a samozřejmě jsme jí chválily o sto šest. Ale to má asi po mně. Když jsem vyspalá, jsem hned taky mnohem roztomilejší… J

Pravidelně nám chodí s koupáním pomáhat Andrejka, i když na Aňulku žárlí, že se jí všichni věnují. Sama to přiznala. Dokonce se mně ptala, kdy si už vezmu Andulku od babičky a že její máma tam chodí, aby mohla celou dobu chovat Aňu a nechce pak jít domů… Přesto všechno to vypadá, že Andrejka i Lukajda mají svojí malou sestřenku rádi, pořád jí pusinkují a snaží se jí ukazovat hračky, případně jí zabavit, když pláče.

Takhle právě Andrejka chtěla dát Aně do vaničky kačenky, které dostala k svátku od babičky, ale byly ještě zabalené. Ptala se mně, jak to má rozbalit, tak jsem řekla, že to je jedno, ať klidně ten obal roztrhne. Andrejce se to povedlo a hned se taky pochválila: „Jsem malá, ale šikovná“ J

Ona je vůbec hned se vším hotová. Mamka uvařila bramboračku a Andrejka říká: „Baru, já tam něco mám na té bramboře“. Já na to, že to je majoránka, že jí tam mám taky a Andrejka naprosto suše odvětila: „No jo, ale ono to má nožičky!“. Opravdu tam měla malou mušku. Smíchy jsem málem padla pod stůl. Pak jsme to vyprávěli naší Janě, ta z toho samozřejmě měla taky srandu a když jí mamka druhý den nadavala pro změnu hovězí polévku s nudlemi, zeptala se jí, kolik chce těch much…. Asi si vzpomněla na tu Andrejčinu polévku J. Janu to samozřejmě totálně odrovnalo. Mimochodem moje sestra se bude vdávat 10.9.2004 a Robert přijel žádat o ruku. Byl z toho pořádně opocenej, ale nakonec to proběhlo nad očekávání dobře. Jen jsem je sprdla, že by mohli počkat ještě tak tři roky, aby mohla jít Andulka za družičku…

Včera u nás zazvonil soused, že něco potřebuje a když odcházel, říká – jé, není to vaše?? A přede dveřmi nám ležel antiko krém… Vůbec nechápu jak nám vypadl z tašky, ale jestli si stihl přečíst na co to je mastička a že jí rozhodně nepoužíváme na Andulku… J Zachovala jsem „skálovou“ tvář, „mastičku“ popadla, rozloučila se a pak vybuchla smíchy.

A docela jsem se zasmála taky ve Skalici, když se tchán ptal Dany, kde je mamka. Dana odvětila, že asi hlídá Andulku. On se na ní nechápavě podíval a zeptal se: „Proč hlídá andulku, když máme papouška???“ Přece jen bylo dost vedro J.

Dneska jsem si měla vyzvednou konečně hotové fotky. Přece jen mít je uložené jen v počítači není až tak praktické. Takže jsem se dokopala k tomu, abych je vypálila na CD a kapánek jsem se rozjela – je jich v první várce přes 300… Vyrazily jsme s Aňou pro ně hned ráno, dokud není takovej pařák, jenomže mi řekli, že je přivážejí až kolem půl třetí. Takže odpoledne jsme vyrazily na novo a opět zbytečně. Mám formát 10x15 cm, tudíž to trvá týden L. A já už se tak těšila!!

Aňulku jsem měla v šátku a je fakt, že lidi docela čuměj. Holčičce se tam ale líbí, protože vidí ven. Obávám se, že v kočáru už moc času nestráví. Dneska jí Petr koupil k svátku klokanku, protože přece jenom v tomhle počasí je v tom šátku vedro i mně a hlavně aby jí mohl nosit i on. Plánujeme totiž v dohledné době výstup na Sněžku.

V neděli byl slavný den. Aňulka slavila čtvrt roku. To to letí! Za tenhle měsíc se Aňa zdokonalila ve spoustě věci a najednou je z ní veselé a upovídané miminko. Konečně! J Spinká celou noc, budí se cca mezi 6.00 – 7.30 hod., nabaští se z jednoho prsa, přebalíme, protože většinou se teprve po kojení vykaká a dáme ještě z druhého prsa. Je to hlavně kvůli mně, protože se budím s promočeným tričkem a s prsama jak šutry (anebo s(S)kály???) J. Pak ji šupnu znovu do postýlky a většinou to taky zalomím. Někdy spíme jen hodinu, jindy třeba do 10.30 hod. paráda!

Pak znovu nabaštit, chvíli si pohrát a je tu polední spánek. Ale to už je spíš jen taková symbolika kolem 20 minut, max. hodina. Během odpoledne si ještě na chviličku zdřímne, průběžně sosá, jinak si hrajeme a chodíme na procházky a kolem 18 – 18.30 hod. je první večeře, pak koupání a druhá večeře. To je už kojení na trochu déle, nicméně po krknutí jí dáme do postýlky – to je nejpozději ve 21.00 hod. - a krásně spinká zase až do rána.

Už objevila ručičky, takže si je prohlíží a postupně ochutnává jednotlivé prstíky, což je pokrok oproti bezděčnému cucání celé pěstičky. Zajímají jí i hračky, které se snaží zkoumat, ale do pusinky je dá ještě málokdy. Občas žvejká plínku. Také se na sebe směje v zrcadle – jak by taky ne, když vidí tu nejkrásnější holčičku J. S hlasitým smíchem pořád šetří. V den svých tříměsíčnin objevila kouzlo kopajících nožiček ve vaničce.

Samozřejmě už jsme přešli na větší velikost plen a z kočárku vyndali „nosící“ tašku.

O víkendu bylo vedro tak jsem převlékala naší modelku 2x denně, abychom užily všechny ty šatičky, co dostala nebo má půjčené, protože opravdu hrozně rychle roste. Taky jsem jí dala sponečky, co jí koupila mamka a Peťa řekl, že jsme prdlé. Jenomže ono jí to tak slušíííí! J

S Lenkou jsme Aňulce na střídačku vyškrabávaly z vlásků stroupky a taťka si z nás dělal legraci, že jsme jak opice. Ale aspoň už má tu hlavičku čistou a nebude jí to svědit. Navíc nevypadala, že by jí to vadilo.

Andrejka mi pomáhala koupat a říkala, že je to fajn, že máme Andulku, protože se prý aspoň přiučí a bude to všechno umět, až bude mít sama miminko J. Přebalovat už mi pomáhala, krmit se učit nemusí, protože ještě teď si dá občas kakao z láhve, takže ví, jak se krmí a chybělo jí právě jen to koupání J.