Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Carol mi poslala nádhernou dečku a naprosto úžasné bodíčko po jednom kámošovi, který u nich byl, tak jsem si to k němu jela vyzvednout do Dejvic. Měla jsem sraz s mamkou a pak jsme se vypravily do Šárky. Aňulka byla celou dobu hrozně hodná, dokonce jsme nejely autobusem s muzikou a usnula! Spala 2 hodiny a vzbudila se akorát v mekáči u Šárky, abych jí nakojila. Nádherně si to ta naše holčička načasovala. Pak jsme šly okolo Džbánu na další zastávku tramvaje a krásně jsme se prošly. I vzhledem k počasí tam skoro nikdo nebyl, takže klídeček a pohodička. Určitě by stálo za to prozkoumat i tu druhou, divočejší část, ale to je spíš tak výlet na celý den.

Nejhorší je ale vždycky to nastupování a vystupování do tramvají. Jsou hrozně vysoké a pokud člověk zrovna nenastupuje z perónu, je to slušná posilovačka, vytáhnout kočár i s „obsahem“ do takové vejšky. Taky jsem si na těch pitomejch schodech narazila pořádně holeň a čekám, jak se to vybarví L.

Po cestě zpátky už byla Aňa unavená a chtělo se jí spinkat, ale samozřejmě zas nevěděla jak do toho. Nic nezabíralo, až mně napadlo dát jí na dudlík pár kapek Sab Simplexu a to jí zklidnilo, že usnula. To jsem teda macecha…. Takhle jí šidit… Ale hlavně, že to zabralo J

Celkově jsme byly na cestách 5 hodin a byly jsme příjemně unavené všechny tři, takže po kojení Aňa usnula jak když jí do vody hodí. Jsem zvědavá, do kolika bude zítra spát, protože dneska jsme spaly do půl deváté! A to šla spát tradičně v 21.00 hod. Sama jsem se několikrát vzbudila, jestli se jako něco neděje J.

Tentokrát se to obešlo bez pláče, naopak. Aňa byla zas vzorná holčička, kterou všechno zajímá. Váží 5,95 kg a měří 60 cm. Prostě kus ženské! Aby taky ne, když tak pěkně sosá. Zase jsme poslouchaly samou chválu, až se z toho holčička počůrala. J Očkovaná ale nebyla, protože ještě nemá úplně zahojený vpich s vakcínou proti TBC. Takže na náušničky si musíme ještě počkat L. Kristýnka už je má a je z ní naprostá kočka.

Začali jsme také s oplachováním vlažnou vodou po koupání, aby se ta naše zmrzlinka trošku otužila. Jenom vždycky jakoby trošku zalapá po dechu, ale ani nezapláče.

Musím taky pochválit Peťu, protože mi opravil pračku! Je neuvěřitelně šikovný. Dojely jsme s Aňulí pro ten spínač a on ho tam namontoval. Jela jsem pro něj do toho obchodu, zajela s kočárem dovnitř a tam mi řekli, že náhradní díly se prodávají naproti, ale že to je po schodech dolů, takže jim tam budu muset kočárek nechat. Byli tam tři mladí kluci a hned si začali s Aňou povídat. Já byla během 3 minut zpátky i s vypínačem a slyšela jsem Aňuli, jak si s nima něco povídá a směje se na celé kolo. Poděkovala jsem za hlídání a vyrazila zpátky a jen jsme z toho obchodu vyjely, začala brečet. Prostě chce společnost a nejlépe mužskou. Potvůrka jedna, co budeme dělat až jí bude 16?? J

Konečně se mi povedlo narvat nějaké fotečky do alba, ale musela jsem to hodně zkomprimovat a podle toho to vypadá L. Nejvíc mně ale dostalo srovnání Aňulky z prvního týdne a z dneška…

Od toho minulého týdne máme zpátky naší hodnou a usměvavou holčičku. Prostě jako když mávneš kouzelným proutkem – pryč je pláč. Také od toho minulého víkendu spí opravdu celou noc. Většinou usíná kolem 21.00 hod. a probouzí se okolo 7.00 hod. A to v postýlce ještě vydrží v klidu až ¾ hodiny! Potom se nabaští, přebalíme a ještě trošku si cucne – jen tak pro formu a zase v klidu usne. Někdy na hodinu, jindy i na tři. Sice mám vždycky ráno mokré tričko a prsa jako šutry (ostatně co se divím, jako Skálová…), ale takhle se vyspat, o tom se mi ani nesnilo!

Od tohoto prodlouženého víkendu je z ní navíc pěkně ukecaná holčička. Pořád si něco brouká a povídá – nejčastěji něco jako eu, eu…. Že by byla taková eurooptimistka??? J Je sladká! A čím dál tím větší. Oblékla jsem jí dupačky, které měla minulý týden a brácha mi za to vyhrožoval, že zavolá sociálku, že týrám dítě, protože Aňulka z nich normálně už vyrostla a jsou jí krátké! Tak jsme musely vybrat něco jiného na parádu.

S hlasitým smíchem výrazně šetří. Předvedla ho jen mému taťkovi a to až poté, co kvůli tomu málem rozbil kočár. Chechtala se tomu, jak s ní třásl. To by byl opravdu smích za všechny prachy J. A od té doby zase nic. Maximálně si výskne. Je to potvůrka, všichni to na ní zkoušejí a v podstatě žebrají, aby se zasmála a ona si to asi nechává pro nějakou zvláštní příležitost.

Abych nechválila jen naší holčičku – velkou pochvalu zaslouží i Lukajda. Měl samé jedničky a ještě pochvalu! Je to borec. A to se mu do školy vůbec nechtělo! Sám z toho byl nadšený.

Skončilo EURO 2004 v Portugalsku a vyhráli Řekové. To opravdu nikdo nečekal ani ve snu. Bohužel porazili v semifinále i nás, takže na nás zbyla „jen“ bronzová medaile. Když nás vyřadili, přála jsem výhru Portugalcům. Byli jsme tam na svatební cestě před 5 lety a Portugalsko zrovna kandidovalo na pořadatele EURO 2004. Nám to tenkrát připadalo strašně daleko a najednou už je to za námi a pár zápasů s námi už „sledovala“ i naše dcera…. Rozhodně se tam ale chceme vrátit, moc nás ta země nadchla.

Nejkrásnější zvuk na světě je smích naší holčičky. Předvedla nám ho poprvé v sobotu, když jsme odjížděli z návštěvy. A na kohože se začala smát nahlas jako prvního?? No jasně že na tátu! Nevděk světem vládne. Říkám to pořád J. Ale umí to s námi pěkně, ta naše dceruška, protože od té doby zase jako když utne a nechává nás pěkně žebronit o další smích J.

Na návštěvě jsme byli u Květy a Miloše a já byla hodně zvědavá na 16-ti měsíční Elišku, kterou jsem viděla přesně před rokem. Teď už je z ní velká slečna. Loni jsme tam jeli s Andrejkou a letos už s Andulkou. Aňa se tradičně předvedla jako naprosto vzorné miminko. Usmívala se na všechny, pozorovala, co se děje, pak se nebaštila a dobrá nálada jí neopouštěla. Na chvíli si schrupla, i když tam děti dělaly docela brajgl a pak, právě když jí Petr zapínal do autosedačky, se začala řehtat.

Aňulka byla celkově hrozně moc hodná celý víkend, takže je jasné, že příčinou jejího pláče během pracovního týdne jsem já, protože jí prostě neumím dostatečně zabavit. L Navíc i nádherně spinkala – zase celou noc až do 5.30 hod. a pak si ještě ¾ hodiny hrála v postýlce a dneska pak po krmení usnula a spala až do 10.30 hod. Prostě paráda!

Dneska v noci se vrátil brácha s rodinkou z Chorvatska a přijeli nadšení. Byli na ostrově Ugljan, ve městě Ugljan a v hotelu Ugljan J. Bylo to zaměřené na rodiny s dětmi, takže se tam pořád něco dělo, probíhaly soutěže, byla tam diskotéka, prostě furt něco. Pouštěli jsme si z kamery co natočili a výborně jsme se bavili. Např. když nám brácha vyprávěl, jak se sousedem (jeli dvě rodiny) poseděli po obědě u pivka a pak že se půjdou podívat na Iron Man, kterou vyhlásily tamní animátorky. Představovali si to tak, že budou pokračovat v pití piva a mimo jiné se bavit na účet jakýchsi šílenců. Jenomže brácha se Standou tam byli v danou chvíli jediní chlapi, takže je přemluvily, aby soutěžili oni dva. Plavali k bójce na čas, potápěli se, kdo dýl vydrží a nakonec dělali kliky. Brácha se teda málem utopil, ale v klikování byl jasně lepší J.

Andrejka s Lukajdou nám zas vyprávěli svoje zážitky a pak se dohadovali, kdo bude mít Andulku na klíně. Oba si jí chtěli chovat a hrát si s ní. Byli strašně roztomilí. Všichni tři. Taky se vždycky dohadují, kdo bude jezdit s kočárem a Andulku uspí. Je to paráda, mít kolem sebe takové zdatné chůvy J.

Vykojená hlava zapomnětlivá! Chtěla jsem ještě napsat příhody z Fata Morgany. Třeba tu o „chytré“ paní, která „hladila“ motýla ve skleníku a když jsem jí řekla ať na něj nešahá, protože pak chcípne, tak se ohradila, že mu hladí jen nožičky… Co na tohle říct? Spíš by měla promluvit pěst.

Další byla po kojení na lavičce. Andulka má ve zvyku poděkovat za kojení plnou plenkou. Mamka jí tedy držela, aby si krkla (ne mamka, Andulka) a já se mezitím oblékala a najednou začalo hřmít do plenky. Mamka to komentovala, že holčička už pěkně smrdí. Ale nebyla to naše dceruška, ale zvířátka ze ZOO J.

A příhody z dneška – Aňa asi potají četla tenhle deníček a dneska byla hodňoučká, i když by mohla trošku víc spinkat přes den. Ale zase spala do 5.15 hod. tak jsem úúúplněěě zticha a vlastně jsem vůůůbec nic neřekla J. Navíc se dneska na mně poprvé dívala při kojení a měla srandu z toho, co dělám tak blízko oblíbeného zdroje.

Měla jsem jí chvíli na hrací dece a pod brázdičkou a dokonce tam i dnes vydržela déle než pět minut. Tak snad už opravdu přijde na chuť hraní. Už aby to tak opravdu bylo!!! J

Zkoušela jsem dát do deníčku nějakou fotečku motýla a zase to nefachčilo L.

Dnešek stál opravdu za to. Aňule celý den řvala, řvala a řvala. Zticha byla jen když sosala. Ale nemůžu jí přece jenom celý den krmit. Před nervovým kolapsem mně zachránila až mamka, se kterou jsem měla sraz na konečné autobusu a cílem naší odpolední procházky byla Troja a hlavně skleník Fata Morgana.

Do konce týdne tam probíhá výstava motýlů a je to naprostá nádhera. Mamka drncala se řvoucí Andulkou venku a já si užívala cesty kolem světa za 45 minut. Mám spoustu fotek a jen mně mrzelo, že Petr tam se mnou nemohl být a že jsem si tu krásu musela prohlížet sama. Pro Aňu to taky ještě nebylo, protože návštěvu nedoporučují takhle malým dětem kvůli možnému přehřátí.

I okolí skleníku je pěkně udělané a až to bude všechno hotové a víc zarostlé, tak to bude fakt paráda. Kojila jsem na lavičce nad skleníkem, takže času ke kochání bylo víc než dost.

A ještě jedna legrační a jedna velmi nelegrační příhoda. Tak nejdřív ta veselejší. Andrejka byla na chatě trhat jahody a protože je většinou přehlédne, není moc úspěšná. Tak volala na dědu, aby jí šel pomoct. Jenomže taťkovi se moc nechtělo, tak zvolila těžší kalibr a zavolala: „Dědo, dědečku, pojď mi, prosím tě, pomoct. Ty jsi takovej šikovném…“ A děda samozřejmě šel. Dělá to dobře, holka jedna mrňavá J.

A ta nelegrační – vyprávěla nám naše známá, co u nás byla na návštěvě, jak její kolegyně má dvou a půlletou holčičku. Šly do jednoho obchoďáku na kafe ještě s nějakou kámoškou, holčička si hrála v dětském koutku a najednou zmizela. Začaly jí hledat, zalarmovaly černé šerify, takže celý obchoďák zavřeli a nakonec holčičku našli na WC ostříhanou a převlečenou do jiných oblečků L. Je to hrozné, že člověk nemůže toho prcka nechat ani chviličku bez dozoru a že se opravdu mezi námi pohybují lidi, kteří už vyjdou z domova s úmyslem něco takového udělat, když mají u sebe nůžky a oblečení…

Česko zná svou Superstar. Stala se jí Aneta Langerová. Hodně jsem jí fandila, ale myslela jsem si, že to vyhraje Šárka Vaňková, protože je taková víc do popu a tudíž skousnutelnější pro většinu našeho „náročného“ národa. Aneta získala 79 % hlasů J.

Píšu to hlavně proto, že jsem zvědavá, jestli za pár let bude ještě tohle jméno známé, a taky proto, že když jsem sledovala začátky téhle soutěže, tak jsem byla ještě poměrně hodně těhotná a říkala jsem si, že 20. červen je strááááááášněěě daleko a že už v tu dobu budu mít miminko a jaké to asi bude…

A ono už je to tady a ta naše malá superstar spinká v postýlce, jsou jí dva měsíce a určitě se jí zase zdá o tom, jak se pořádně nacpala. J

O víkendu byla zase hodná a plakala jen málo. Nejvíc spustila dneska v lese na procházce. Zase se nedala utišit, udrncat, prostě nic, až jsme teda vytáhli pláštěnku a sedli na pařez a nakrmili divou zvěř, přestože od posledního krmení uběhla cca hodina a půl. Pak si ještě jen tak pro formu párkrát brekla a nakonec totálně vytuhla a vydržela bez jídla skoro 5 hodin a navíc většinu času prospala.

Když jsou jí teda ty dva měsíce, chce to zase lehké zrekapitulování, co všechno už ta naše holčička umí.

Takže občas mi pěkně brnká na nervy, když „bez důvodu“ pláče. To pak už opravdu nevím, co s ní. Opravdu jsem se obrnila maximální trpělivostí a snažím se odstranit všechny možné i nemožné příčiny, ale většinou se mi moc nezadaří, takže to prostě musíme vydržet. To je ale jediná negativní věc, kterou o ní můžu napsat a ještě ke všemu si za to asi můžu sama, když nedokážu dostatečně odhadnout její přání.

Umí se moc hezky smát. Je to takový laškovný úsměv, po kterém jí všichni všechno hned odpustí. Nádherně pase koníčky a má obrovskou výdrž. K tomu se dopracovala hlavně díky své zvědavosti. Navíc už se občas sama přetočí na bok, takže neexistuje nechat jí někde samotnou bez zabezpečení. Teď k tomu přidala i zvedání hlavičky z lehu na zádech. Je to jako kdyby se chtěla posadit, jen jí v tom ještě nepomáhají ty ručičky J. Umí bouchat do řetízku nad postýlkou a už i držela v ručičce chviličku chrastítko, které si sama vzala. Vydává všelijaké zvuky (teď nemyslím jen hlasitá prdnutí a krknutí, ale i „povídání“ a výskání).

Umí i krásně večer v klidu usínat a pak spinkat cca 6 hodin, někdy i víc. Občas se usměje na prso, občas se na něj vrhá, jak kdyby jí to chtěl někdo vypít. Většinou u kojení pozoruje okolí, jen zapomíná, že má v pusince tu mojí bradavku, když otáčí hlavičkou…. Na mně se ale při kojení ještě nepodívala. Prostě ten „zbytek“ nad prsem ignoruje. Naštěstí ale jen při kojení.

Při uspávání přes den jí uspávám nekonečnou písničkou Chytil táta sojku…. A celkem to funguje. Teda pokud pak neusne opravdu spíš hrůzou z mého zpěvu. Nicméně mi zrovna dneska psala Daniela, že si celý týden kupodivu prozpěvuje právě tuhle písničku J. A to u nás byla jen na víkend…

Počasí se oproti včerejšímu pařáku zhoršilo, ale mně to udělalo radost. Konečně jsem vyrazila na úřady zažádat o porodné. Jela jsem autem, ale pak jsem měla Aňu v šátku. Byla hrozně hodná a spořádaně spinkala. Vypadá to, že budeme asi muset vždycky vyrazit někam do víru velkoměsta, aby spala. Teda, holka, z tebe bude nějaká flamendřice! Paní na sociálce nebyla zrovna dvakrát příjemná, nicméně jsme to statečně vyplnily a uvidíme, kdy přijde ta dobrá zpráva, že je na účtě nějaká ta kačka navíc. Zatím totiž tak nějak hospodaříme se ztrátou, výjimkou byl minulý měsíc, kdy jsme se konečně dostali do černých čísel o pár stovek L.

Rovnou jsem si vyzvedla papíry na přídavky, tak uvidíme, jestli se do toho vejdeme, protože „naprosto logicky“ se pro případné přiznání přídavků vyžadují příjmy z roku 2002… To fakt nechápu… Třeba dopadneme jako moje kamarádka, které na sociálce řekli, že si vydělala dost, tak si měla ušetřit…

Ze sociálky jsme jely pro opravené vysílačky, jenomže oprava se nezdařila, je to prostě neopravitelné. Kvalita od firmy Philips… Musím to poslat zpátky do Brna a počkat si na nové. A to se vyplatí! J

Přestože spala  Aňa přes 4 hodiny, po nakojení jsme zase vyrazily ven a holčička usnula téměř bez pláče a navíc spala další hodinu a půl! Mamka mi potvrdí, že takhle odpolka většinou spinká tak 20 minut a pak to prořve. Je fakt, že jsem s ní šupajdila i podle silnice a pak po cestě, která je pěkně vymletá.

V devět hodin už se nechala zase v klidu uložit do postýlky a s totálně nacpaným bříškem spokojeně usnula. Ještěže to večerní usínání probíhá takhle v klidu. Z toho všeho vyplývá, že středa bude mým oblíbeným dnem, protože je to už podruhé, co byla Andulka naprosto vzorná J.

Celý víkend byla Aňa naprosto ukázkové miminko. Jen si Danča přehodila tašku přes rameno, usoudila naše holčička, že dosť bolo přetvářky a vrátila se opět ke svému standardu. Pláč pro nic za nic po celý den, spánek maximálně 20 minut a to nejlépe u mě na ruce. Zase den kapánek na paličku. Danko, vrať se! J Všichni tvrdili, že po skončení šestinedělí to bude s prckem jako zázrakem lepší a lepší. Musím s lítostí konstatovat, že mi prachsprostě lhali! Dřív aspoň spinkala přes poledne až 4 hodiny. Teď nezahmouří oka. Teda pokud si zrovna nehraje na vzorňačku před návštěvou.

A ještě z jiného soudku – volby do Evropského parlamentu vyhrála ODS a ČSSD je totálně projela. Děsivé je druhé místo komoušů a křesla pro Železného s Bobošíkovou. Ty se tam dostali jen na svoje známé ksichty.

Teď se mi opět povedlo na chvíli Aňulku uskákat na míči ke spánku a protože se chci připojit na internet a přidat tenhle článek do deníčku, navíc jsem si k tomu vzala jídlo, abych maximálně účelně využila času kdy spí, předpokládám, že jakmile mi to ohlásí připojení, vzbudí se a začne zase vřískat…

 Jako bych to neříkala... Asi jí budí to moje rychlé přežvykování a slyší ho z obýváku až do ložnice...