Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Daniela v pořádku dorazila před 8.00 hodinou – vyrážela ve 3.00 hod. – přivezla kromě pozdravů od celé moravské větve i slivovici J, oblečky pro Aňu, albumek na první fotečky a nádhernou patchworkovou deku, kterou dělal její mamina. Ona je vůbec neskutečně šikovná, svého času i paličkovala, což je za hranicemi mého chápání. Fotečku spokojené Andulky se pokusím nacpat do alba.

Aninka se předváděla jako naprosto pohodové a vzorné miminko a po poledním krmení jsme vyrazili do centra. V podstatě jsem si uvědomila, že už jsem nejela metrem cca 3 měsíce…. Andulka jela úplně poprvé. Už jsou na orientačním plánu vyznačeny nové stanice a cca za 10 dnů budeme mít spojení do centra právě díky těmhle stanicím zase o dost rychlejší. Navíc jsou už tyhle stanice plně bezbareriové, takže to je velmi příjemné pro cestování s kočárem. Horší je, že ty v centru jsou většinou se spoustou schodů.

Jeli jsme na Muzeum (tam právě není ani jeden výlez s jezdícíma schodama) a prošli přes Václavák a po pěší zóně. Prohlíželi jsme si krávy z Cow Parade a některé byly opravdu vyvedené. Připadá mi to jako hodně dobrý nápad a příjemné oživení Prahy. Trošku nejsme zvyklí na to, že je turistická sezóna, takže ty davy turistů nás kapánek překvapili. Ale z celkového hlediska – jen houšť. Přes Příkopy jsme Celetnou došli na Staromák a pak přes Karlův most na Malou Stranu a až u Čechova mostu jsme nasedli do tramvaje a frčeli domů. Byli jsme celkem ucabrtaní a hlavně jsem čekala každou chvíli povyk od našeho klíšťátka. Jenomže Andulka, aby „potvrdila“ moje slova, že přes den někdy pláče a pláče, spala jako andílek celou dobu. Už se mi smáli, že kecám, že přece tak hodné miminko nepláče! J Byla prostě celý den naprosto neuvěřitelně hodná.

Také musím zapsat důležitou událost – v sobotu ráno Aňa poprvé sama chytila chrastítko, které dostala od Gabči a Evuchy a dokonce ho i nějakou chvíli držela!!!

V neděli spala zase až do 5.00 hod. a pak až do 9.00 hod. Daniela taky vstávala po té 9.00 hod. a byla v šoku, že takhle dlouho už nespala prý snad 7 let! V podstatě je takhle bez dětí poprvé J

Jako na ukázku toho, že umí být úžasný andílek, noc na středu spinkala od 21.15 hod. do 5.30 hod. Já jsem se vzbudila, abych zkontrolovala, jestli dýchá, protože nevyžadovala mlíčko. Probudila se výborně naladěná a to jí vydrželo celý den. Prostě naprostý protiklad úterku. Vyrazily jsme i na procházku bez pláče, poprvé jsme byly spolu s kočárem v Delvitě a pořád s úsměvem na rtech. Začala jsem jí dávat víc Sab Simplexu a asi jí to na bříško dělalo dobře. Byla prostě naprosté zlatíčko.

Ve čtvrtek jsem zjistila, že jsem se radovala předčasně. V noci se vzbudila tentokrát kolem 2.hodiny a protože pěkně při kojení rachotila do plínky, musela jsem jí přebalit. Jenomže to jí dokonale probralo, takže když jsem jí dala zpátky do postýlky, bylo z ní nejveselejší miminko. Vyprávěla, smála se, bouchala ručičkou do řetězu, vždycky tak na 2 minuty zavřela očka a pak zas kopala nožičkami. Já jsem byla pořád vzhůru, protože jsem jí nechtěla nechat případně odkopanou. Nakonec začala zas pobrekávat – to už bylo ke 4. hodině, tak jsem jí šla znovu nakojit a pak konečně usnula. Probudila se asi kolem 7.30 hod. a od té doby neusnula, až pak venku s mamkou. Celou dobu pobrekávala a nevěděla coby.

A aby se to nepletlo, tak v sobotu se probudila zase až v 6.00 hodin. Tak mám trochu pocit, že mně prostě zkouší J.

V pátek jsme také zase hopsaly hejsaly do Brandejsa – tentokrát na kyčle. Byly jsme „objednané“ na 13.15 – 13.30 hod. Přijely jsme tam, ještě v autě jsem nakojila a když jsme přišly na ten ultrazvuk, málem mně omyli. Bylo tam snad padesát maminek s dětičkami! Sice to šlo jakžtakž rychle, ale zase na úkor toho, že vlastně vůbec nevím, proč mám Aňuli dávat jednu plenku přes tu jednorázovku. Na kontrolu máme přijít až jí budou 4 měsíce. Musím se pak na to zas zeptat naší obvoďačky. Čekaly jsme ve frontě asi 20 minut. Fakt paráda. Vzduch žádný, aby bylo teplo těm polonahým prckům a do toho střídavě pláč a konejšení. Říkala jsem si, že ještě chvilku a asi sebou seknu. Přece jen už naše holčička něco váží a takhle stát na jednom místě, nic moc…

Z Brandýsa jsme jely do Karlína reklamovat vysílačky, protože jim jaksi nefunguje monitor a to je kupodivu u tohohle výrobku (podle mě) docela závada. Prý se na to podívají co nejdříve a pošlou sms.

Večer jsme jeli na nákup do Globusu, protože v sobotu měla přijet Daniela z Trojanovic a ještě předtím jsem uplatnila své právo Evropanky a odvolila do Evropského parlamentu. Petr nešel. I on využil svého práva. Vím, že je to v podstatě všechno jedna pakáž, která se chce jen napakovat, ale snad to něco udělá s těma socdemákama a konečně půjdou od koryta.

V sobotu jsme oslavili páté výročí od naší svatby výletem na místo činu – na Jemniště. Vyšlo to stejně jako tenkrát na sobotu, jen počasí bylo horší. Vypadalo to, že každou chvíli dostaneme pořádného plaváka. Naštěstí jsme ho chytli až cestou zpátky, ale stěrače skoro nestihly stírat. Je vidět, že se Sternbergové věnují zvelebování svého sídla a oproti době, kdy jsme tam měli svatbu se tam zas hodně změnilo k lepšímu, postupně rekonstruují nejen zámek, ale i park. Musí to stát neskutečné prachy, prý jim to vrátili jako totální ruinu.

Potkali jsme tam bílého páva, tak jsme přemýšleli, jestli to náhodou není zakletý princ pro naší Aňu J. Té jsme se snažili sdělit: „Anno, tady jsme si řekli své ano…“, ale bylo jí to poměrně šumák, protože se u táty v náručí tak pěkně spinká J.

V pátek si poprvé naše holčička hrála. Ležela v postýlce a najednou začala ručičkami bouchat do řetězu z písmenek, který jsem jí pověsila na nebesa a vypadalo to, že se výborně baví. Pozorovali jsme jí s Peťou a bylo to lepší než jakýkoliv program v televizi. Jinak má teď poměrně protivné období, takže jí nakrmím, chvíli si povídá, směje se a pak začne řvát, řvát a řvát, dokud se mi nepodaří jí uspat. Probudí se zase většinou s pláčem. Je to trošku na palici, protože se nechce nechat ničím zabavit a nic jí nezajímá. Vypadá to, že jí bolí to bříško, takže jsem dnes nasadila systém –krmení – kapičky a musím říct, že byla najednou hrozně hodná. Opravdu jí zlobí ty prdíky.

Dneska se na nás byly podívat Gabča s Evou, tak jsem byla ráda, že Andulka předvádí hodné miminko. Včera už jsem ale byla z toho jejího věčného pláče trochu mimo, tak jsem jí to tu „vyčítala“, proč pořád brečí, když se snažím jí vyhovět ve všem a pak mně to mrzelo. Řekla bych, že si fakt nemám na co stěžovat, když v noci krásně spinká a večer usíná bez problémů. Holt jenom přes den pláče. Bylo mi to fakt líto, tak jsem se zařekla, že zmobilizuju svojí veškerou trpělivost, protože ona si to zaslouží a je jen moje chyba, že nedokážu uspokojit její potřeby.

Na dnešní šestinedělní prohlídku jsem musela Aninku vzbudit, takže to tam pro změnu prořvala, než se podařilo paní doktorce jí na chvíli zaujmout. Kdyby tak neplivala toho dudlíka, určitě by se snadněji uklidnila. Verdikt z prohlídky zní, že je to ukázkové miminko, které krásně reaguje, zvedá hlavičku a má pevný zadeček (tak to doufám, že jí vydrží J). Váží 4,5 kg a měří 55 cm. A protože je takhle v pořádku, jdeme až na tříměsíční prohlídku. Podle vývoje vpichu po TBC bude možná očkovaná. Potom už jí budeme moct dát náušničky. J

Po odchodu z poradny v kočárku záhy usnula a spala přes 4 hodiny. Docela slušně pršelo, tak jsme to obešly jen okolo baráků a potom jsem jí přesunula na balkon. Já jsem to taky zalomila a vzbudil mně až telefon, že je mamka na cestě, aby mohla hlídat. Není nad hlídací babičku J. Šla jsem pak s nima na poštu, protože konečně dorazily vysílačky, které Aninka dostala k narození od bráchy a švagrušky.

Mám pěkný skluz a přitom spoustu zážitků, které bych chtěla napsat, ale tak nějak nestíhám. Pořád se něco děje a ty skřítkové, co u nás doma bydlí, místo aby uklízeli a žehlili, jenom dělají bordel a hromada prádla se kupí a kupí.... Doufám, že teda bude platit známé pořekadlo - bordel v bytě, spokojené dítě! Nejradši bych si ho nechala vytesat nade dveře :-))).

Když to shrnu - byli jsme na svatbě, poprvé jsme vyjely s kočárem do zlaté matičky Prahy, kojila jsem na kládách a u mekáče a hlavně - Andulce bylo včera šest neděl!!! Říká se, že to je zlomový věk, tak jsem teda zvědavá... Já už mám taky za sebou prohlídku u pana doktora a zítra jdeme do poradny. Snad pak najdu chvilku a všechno to sepíšu :-)

V pátek se vdávala Gábinka. Řekla bych, že je to moje nejlepší kamarádka a navíc moje svědkyně. Svatba se konala na zámku v Roztokách a bylo to moc pěkné. Vydařilo se počasí, nevěsta byla nádherná a slušelo jim to společně se ženichem a prostředí zámku je navíc velmi fotogenické. Jen je tam pořád ještě vidět, jak řádila povodeň až do prvního patra. Bohužel jsem přijeli pozdě na obřad a to jsem ještě kojila za jízdy v autě. Byla to docela legrace, protože silnice do Roztok opravdu nemá nejkvalitnější povrch, tak jsem Aňulce držela hlavičku, aby jí moc neházela a aby mohla pít.

Byly tam i holky z bývalé práce, tak jsme si užily spousty lichotek. Byla to celkem slušná vzpruha a navíc jsem si pořádně učesala vlasy, udělala komplet make-up a ještě ke všemu jsem si vyrazila na vysoké noze. No prostě jsem zas byla za člověka J.

Po obřadu jsme jeli domů, v klidu nakrmit, převléct a pak ještě na chvíli na hostinu do hotelu Baroko do Malešic. Tam to bylo moooc hezké. Svatební tabule byla v prosklené verandě a koukali jsme do nádherné zahrady. Tam někdo nasypal sakra pěknej balík peněz. Teda myslím do celého toho areálu, ne že by byly po zahradě peníze…

Dalším, pro nás netradičním, místem na kojení byly klády v lese. V neděli jsme vyrazili na rodinnou procházku a Andulka začala povykovat, tak jsme museli udělat mezipřistání a nakrmit. No.. zdržet se ještě chvilku, tak nás ti malí mravenečkové asi odnesli i s tou kládou. Andulce navíc přistál na nožičce čmelák, tak jsem měla strach, abych jí nevlezl do nohavičky. Peťa nad námi držel ochrannou stráž a odháněl srdnatě všechny breberky, dokud se naše princezna nenadlábla.

V neděli nám taky konečně skončilo šestinedělí, tak jsme to oslavili vzpomínáním, jaké to bylo před měsícem a půl J. Už jsem na své původní váze. Sama jsem překvapená, jak to šlo rychle dolů. Pokud to ale bude ještě chvíli pokračovat, nebudu se vůbec zlobit J Mohla bych teď nosit takovou tu placku – Chceš zhubnout? Zeptej se mně jak! J Anebo si dát inzerát – Zhubla jsem 16 kg za 6 týdnů, pošli 1.000,- Kč a já ti pošlu návod J

V pondělí jsem šla na kontrolu ke svému gynekologovi, abych mu dopřála to „právo první noci“. No.. nic moc… S Peťou na to budeme asi muset jít pěkně opatrně, i když už jsme se oba hodně těšili, až teda už J. Dle doktora jsem v pořádku, dostala jsem předepsané železo (měli mi ho prý předepsat už v porodnici) a ještě si mám pořídit nějaké multivitamíny. Já jsem mu ty multivitamíny nějak nerozuměla, jen jsem slyšela, jak říká něco o kyselině listové, tak jsem se inteligentně zeptala, jestli si mám tu kyselinu zeleninovou (!) taky koupit. Koukal na mně jak z jara… Ani se nedivím… Myslím, že oproti plodovce, to mléko šplouchá na mozku dvakrát tolik. Měla jsi opět pravdu, drahá Carol. To mi připomíná, že jsem se chtěla jít podívat s Andrejkou na záhonek s ředkvičkami, abychom vybraly velké a řekla jsem jí, že se jdeme podívat na to mlíko… achich ouvej… Nicméně, abych se vrátila k tématu – multivitamíny už jsem také koupila a naštěstí měli bez obsahu jódu. Ten mám v dostatečné míře obsažený v Letroxu, který beru kvůli štítné žláze. Další jód by mi už udělal pěknou paseku.

Andulku jsem vezla v kočárku na hlídání mamce, protože pracuje v centru a mám doktora kousek od ní. Jak je dobrým zvykem naší holčičky, než přes den usne, jezdíme s muzikou a nezajímá jí vůbec nic a dá se utišit jen přejezdem přes kořeny, což jí konečně uspí. Takže celou cestu autobusem vyřvávala, až na Stírce se mi jí podařilo uspat neustálým přejížděním hrbolaté stráňky. Skoro jsem si říkala, jestli na mně někdo nezavolá policajty, že jsem to dítě ukradla.

V tramvaji ale už pěkně pochrupávala a probudila se samozřejmě až u mamky v práci a chvíli na to spustila znovu. Zbaběle jsem prchla k doktorovi J. Mamka pak s ní brouzdala parkem na Karláku a Andulka řvala a řvala. Usnula přesně minutu před tím, než jsem se k nim zase připojila. Jestli si to náhodou ta babička nevymyslela a jen nepomlouvá tu naší hodnou holčičku J.

Potřebovala jsem nakojit, protože mi bylo jasné, že domů bychom jely s mnohem větším cirkusem a nejlepší mi připadal mekáč ve Vodičkové. Našly jsme si místo v rohu, dala jsem si za odměnu shake a nakrmila tu naší pijavičku. Mamka pak jela s námi domů a Aňulka byla výborně naladěná, celou cestu se smála na lidi v tramvaji a v autobuse. Pak s ní mamka ještě trajdala hodinu a půl po okolí a já mohla konečně pověsit prádlo a něco sníst. Tak to byl náš výlet do Velké Prahy J.

Poprvé jsme vyrazily ven v šátku. Docela to pro Aňu byl zajímavý zážitek, i když pak začala plakat, protože už byl její čas (bylo před 19.00 hod.)a nevěděla, jak má usnout. Nakonec vytuhla a jeli jsme ještě nakoupit do Globusu. Takže jsme měli další poprvé – tentokrát nakupovací. Vzhledem k tomu, že se zas probudila a začala plakat, chodila jsem po Globusu indiánskou chůzí a pořád jí něco vykládala. Uklidnila se až v chladírenské části mezi mléčnými výrobky. Že by jí to něco připomínalo???? J Lidi po nás koukali, když zjistili, že mám na břiše takového skřítečka. I díky Andulce jsme stihli nakoupit v extrémně krátkém čase. Rekord nám kapánek narušila paní pokladní, protože dlouze študovala blahopřání k sňatku, které jsem koupila pro Gabrušku a pak se normálně začetla do naší MFD. Peťa pak říkal, že měl chuť jí dát těch 9,50 Kč, aby si koupila svojí… J

V noci se mi zdál hrůzostrašný sen. Asi mi fakt už hrabe. Pod levým prsem se mi udělal pupínek, který začal růst a normálně mi vyrostlo třetí prso!!! Když mi to nikdo nevěřil, tak jsem ukazovala, jak mi z toho taky teče mléko. No síla. Ráno jsem byla tak zblblá, že jsem se pro jistotu hned prohmatala. Uff! Mám jen dvě…. J

A ještě máme jednu záhadu. Andulka má něco jako špínu za nehtíkama. Skoro to vypadá, že nám v noci utíká z postýlky a někde pleje záhonky, protože si to jinak neumím vysvětlit. A taky nevím, jak by se jí to dalo vyčistit, abych jí neublížila.

Odpoledne přijely hned dvě hlídací babičky (jedna teda není naše, ale Tomáškova) a vyrazily do čimického okolí. Stihla jsem aspoň převléct postele a za hodinu a půl už byly doma s vřískající Andulkou. Holčičku jsme kapánek ošulily, ukolíbaly jsme jí ještě na chvíli ke spánku. Takže teď mi leží na ruce a píšu jednou rukou.

Víkend jsme strávili ve Skalici. Dana měla 30. narozeniny a navíc byla pouť. Teda ona byla pouť už minulý týden, ale starosta se jaksi spletl a objednal kolotoče až na tenhle víkend. Jenomže bylo tak hrozně hnusné počasí, že jsme nakonec s kočárem v neděli na skalickou předváděčku nevyrazili.

V pátek jsme ale aspoň stihli návštěvu jmenovkyně Andulky – prababičky Anny Skálové. Vyfotila jsem tyhle dvě Aninky a je mezi nimi věkový rozdíl 81 let… Anýsek zrovna usnul, takže přestože jsme tam s ní hýbali a chovalo si jí pár lidí, s ní to ani nehlo.Vráťa – Petrův strejda – z ní byl hrozně na měkko. Pak jsme potkali dalšího strejdu, tentokrát Fandu a ten se taky nad ní rozplýval. Je moc hezké jak ti Skaláci milují děti a dokážou se nad nimi tak rozněžnit.

Večer jsem měla pocit, že naší holčičku ovlivňují volby do Evropského parlamentu a že bude zapřisáhlá pravičačka, protože odmítala levý prs. Naštěstí se to pak srovnalo. Je fakt, že po změně techniky kojení se mi úplně zázračně začala hojit ta prasklá bradavka, s čímž bojuju ještě z porodnice. Taky se začala projevovat osobnost Andulky, protože jsem jí nakrmila, ona u toho usnula, tak jsem jí dala malíček do pusinky, aby se pustila. Chviličku ještě spala a pak spustila vyrvál. Nacpala si ručičku do pusinky a začala si jí sát, jako kdyby nejedla dva dny. Tak jsem jí znovu přiložila, třikrát si cucla a usnula definitivně. Prostě mi asi chtěla naznačit, kdo bude mít u nás poslední slovo J.

Víkend byl navíc úrodný na miminka – v pátek se narodila Lindě Eliška – 2,92 kg a 49 cm. Rodila v Podolí a jela tam už ve čtvrtek, protože začala krvácet. Přestože měla po nehodě zlomenou páteř a Eliška byla v obrácené poloze, nechali jí rodit normálně. 20 hodin prý trpěla jak pes a pak přišel primář a konečně rozhodl o císaři. Bylo to na poslední chvíli, Eliška měla omotanou pupeční šňůru okolo krku a okolo nožičky a ještě jí řízli skalpelem do tvářičky L. V sobotu se mému kolegovi narodila holčička Anička, měla 3,04 kg a 50 cm J.

A objevila jsem další anomálii našeho miminka. Všechny čepičky jí lezou buď do očí anebo z oušek. Jestli to nebude tím, že nikdy nevím, pod jakou bradičkou jí to vlastně mám zavázat…  J