Deník 1. rok s Aňou (duben 2004 - duben 2005)

datum narození:

18.4.2004

Aninka včera oslavila 10. den života. Teda to to letí… Shodou okolností to byl den, kdy jsem si plánovala, že jí porodím, protože konstelace hvězd byla více než příhodná J. Ale jsem ráda, že už jí mám u sebe.

Byly jsme také poprvé na procházce. Obešly jsme sídliště a vyzvedly v lékárně kapičky, aby pěkně rostla. Musím přiznat, že řidičák na kočárek bych asi neudělala… V lékárně jsem málem vyrvala dveře z pantů a před barákem, když jsem odemykala a otvírala dveře, tak mi kočár ujel… prostě ukázková macecha… Jinak bude ale kočárkování asi patřit mezi naše oblíbené atrakce. Je fakt, že jsem přišla po té hodině a půl docela hotová. Přece jen 3 týdny separace v porodnici, porod sám a kojení moc na fyzičce nepřidají. Ale věřím, že to bude lepší a lepší.

Další poprvé bylo, že jsme byly doma samy. Andulka se teď naučila, že ráno cca od 8 hodin kojím s přestávkami na pláč tak do 11. A to samé večer. Fakt žůžo. Nevím, co s ní, asi mi chtěla dát za vyučenou, jak jsem se chlubila, že je hodná. J Ale v noci spinká pěkně a přes den to taky jde. Ten její pláč mi rve uši, protože nevím, jak jí pomoct. Kroutí se jak hádě, dávám kapičky, piju protiprdíkovej čaj pro „dojičky“ (viz slovenská verze obalu J), masíruju bříško, střídáme polohy a přesto jí to zlobí. Je to kapánek únavné a jsem zvědavá, kdy se to podá.

Ale to hlavní je, že se nám společnými silami povedlo rozkojit z levého prsa. Měla jsem ho už docela slušně nalité a hrozilo zatvrdnutí. Jenomže je to svým způsobem začarovaný kruh. Mléko se tvoří, ale není odběr, protože to Aňa nemůže uchopit to svojí malinkou pusinkou. A odstříkávání mi taky nejde. Nakonec jsem masírovala horkou vodou, až se to prostě povedlo! Měla jsem z toho obrovskou radost a musím pochválit i tu malou bojovnici, že mi pomohla. Sice mám bradavku pořád pěkně popraskanou, takže mažu Bepanthenem a doma chodím s prsama venku, ale hlavně, že kojíme na obě strany.

Dneska za námi přijela mamka s babičkou a pak ještě Lenka, která úspěšně udělala zkoušky z endoskopie a zvýšila si tak kvalifikaci. Je to šikovná holka. Taky jsme jí s Aninkou držely palce a pro štěstíčko (jak říká Andrejka) jsem jí dneska oblékla do bodíčka, které od Lenky dostala. Mám na to fotku, jako důkaz i s těmi držícími palečky J.

Mamka koupila Aně nějaké pidi věci, protože zatím je jí všechno ještě velké. Takže budeme mít frajerku J. Také dostala zlatý řetízek s přívěskem. Je to srdíčko a uvnitř má klíčovou dírku. Prý až bude chodit s nějakým klukem, měl by si nechat udělat klíček od jejího srdce J. K tomu na střídačku ještě dostala od Hanky H. krásnou destičku s červeným kamínkem a prý jí máme ještě nechat vyrýt A a datum narození.

Včera jsem poprvé "slyšela" poporodní blues. Myslela jsem si, že jsem chytla od Lukajdy spálu a tak jsem si hned přehrávala všechny scénáře, jak to chytne Aňa a jak nebudu mít mlíko atd. atd. Seděla jsem tady nad knížkou Dítě a já a řvala a řvala. Peťa jel akorát pro auto do servisu, tak jen, chudák, koukal, co se děje. Naměřila jsem si totiž 38 C teploty a to už je na mně víc než dost. Moje běžná provozní teplota je totiž cca 36,3 C. Zasedla jsem tedy k internetu a hledala informace. Nic moc jsem se nedozvěděla, jen že nemám přestat kojit, i kdybych brala antibiotika. Nicméně tam byl i odkaz na Zdravotní a očkovací knížku, kterou jsme dostali v porodnici, tak jsem si to pročetla a v podstatě to není nic nenormálního po porodu a v začátcích kojení. Tak jsem se konečně uklidnila a přestala hysterčit.

Dneska byl velký den J. Přišla se k nám podívat pediatrička. Vypadá teda trochu jako skřítek, byla nám tak sotva po ramena, ale Aňu prohlídla a moc jí chválila jak je pěkná, čisťounká a bez vyrážek. Jasněže jsme se jako rodičové dmuli pýchou J. Příští týden jdeme poprvé do poradny, tak jsem zvědavá, kolik ten náš Otesánek přibral. Musím také vyrazit do lékárny pro vitamín D a K. A taky můžeme už konečně ven. Hurá! Potřebuju na vzduch úplně ukrutně a zvlášť když je venku tak krásně.

Z Andulky je ode dneška taky řádný pojištěnec OZP, takže zbývá už jen zjistit, kde máme úřad práce, aby nám vyplatili porodné. Za tu dřinu si to rozhodně zasloužím J.

Tak jsem tak přemýšlela, jestli tenhle deníček nebude už tak trošku nuda pro „cizí“, protože jak říká Andrejka – až porodíš, tak už nebudeš holka, ale jen máma. Jsem sama zvědavá, jestli sklouznu jen do oslavných ód naší báječné dcery a budu jásat, doslova a do písmene, nad každým prdem a hovínkem J. Mimochodem – Ańa opravdu v noci spí souvisle 6 hodin, heč! J J

Ještě musím dodat, že z KTD čili Klubu Těhotenské Demence jsem velmi úspěšně a plynule přešla do KVH čili Klubu Vykojených Hlav. Už v porodnici jsem požadovala plátkovou plenu a včera jsem Peťovi vykládala, že Naďu, se kterou jsem byla na pokoji, zatím z porodnice nepustí, protože malej Fanda má pořád ještě vzteklinu… Chudák malej, takhle mu změnit diagnózu ze žloutenky…

Konečně jsem měla chvilku na přepisování deníčku z porodnice - před porodem, porod a po porodu do propuštění, takže první várku dávám do speciálního deníčku, ať v tom nedělám hokej, protože toho je už tak dost v televizi a všude kolem nás :-)

Aňa spala od 21 hod. až do 4.30 hod. Já se pořád budila a koukala, jestli náhodou už nebude krmení a stejně tak i moje prsa, ze kterých vesele kapalo mléko. Pak se konečně začala probouzet a hledat, co by zbaštila, tak jsem jí nabídla oblíbenou pochoutku – mámu.

Po baště  jsem jí ještě šla přebalit a protože jsem nepoučitelná, zase mně kapánek vycvičila a když byla rozbalená a mazala jsem jí prdelku, pěkně počůrala všechno široko daleko. Ještěže nemáme kluka, protože Aňa až na mně nedočůrá J. Peťa ani nepostřehl, že se něco děje a klidně spal – konečně, už to taky potřeboval jak sůl.

Ráno jsme se vzbudili asi v 8.00 hodin a to naše sluníčko vesele pochrupovalo až do 9.00 hod. Byla to nádherná nedělní chvilka – po dlouhé době jsem ležela u Peti v náručí a dívali jsme se na tu naší prdelku jak na nejzajímavější Superstar.

V 9.50 hod. jsem si zavzpomínala, jak mně před týdnem lámaly kontrakce v pase cca po 3 minutách a tak nějak celý den jsme ve vzpomínkách znovu rodili. V 14.50 hod. Peťa konstatoval, že to už jí měl u sebe… Je to neuvěřitelné, že už je to týden.

Aňa se má, protože má „krkacího“ tatínka – pozor! Nezaměňovat s krkavčím! Já nakojím a Peťa už nade mnou natěšeně stojí, aby si jí vzal na krkání. Pak si tady sedí spolu na sedačce, Andulka je spokojeně schoulená u tatínka a stejně si, potvora, nekrkne. J Asi si taky nechce ukrátit tu intimní chvilku. Naštěstí ještě nevyžaduje chování, tak doufám, že si jí nenaučíme. Přes den jí míváme v obýváku v lehátku a ještě jí dávám co nejvíc ke světlu, kvůli doznívající žloutence. Ona si buď něco „prohlíží“ anebo spinká.

Já jsem odpoledne taky pěkně spinkala a ke krkání mně taky nemusí nikdo nutit J. Další pozitivní zprávou je, že už docela obstojně sedím a šrámy z „bitvy“ se začínají snad hojit. Občas mi při sprchování vypadne kousek nitě, ale je fakt, že „díky“ tomu konečníku mně šití ani nebolelo.

Taky jsme fotili bříško týden po porodu… No ještě nic moc, obvod přes pupík 102 cm. Ale vypadá to, že se pomalu ale jistě zmenšuje. Peťa vždycky nadává, co blbnu, že 40 týdnů si pupendo roztahuju a teď chci, aby bylo za týden zas ploché.

To mi připomíná, jak jsem dneska zas zasmála, až mně všechno bolelo (což teda v současné situaci není zas tak nenormální). Mluvila jsem z mamkou, která ve Skalici hlídala Andrejku. Mamka si prý česala vlasy a Andrejka povídá: Babi, vypadáš jak debil. A mamka na to: A jak vypadá debil? No přece jako ty…. Taťka málem spadnul do sklepa, jak se smál, ale mamka se zachovala výchovně a vysvětlila jí, že to se neříká. Jenomže když jsem to pak tlumočila Peťovi, tak říkal, co se divíme, když jenom já jsem během dneška řekla asi 6x, že vypadám jako debil na fotkách z porodu a od mamky to taky slyší často… takže znovu – bacha na to, co vyslovujeme!

O velkých zmatcích při našem propouštění z porodnice napíšu ještě do deníčku skalátka, jen co budu mít chvilku na přepisování.

Naše první cesta vedla do Skalice. Sice jsem s tím původně nepočítala, ale kruh na sezení jsem měla a hlavně "stravu" pro Aňu, takže nebylo co řešit. Venku už jsem pořádně nebyla ani nepamatuju, takže jsem si připadala jak Alenka v říši divů, jak se nádherně rozjelo jaro... Teda, holka, uměla ses narodit :-))) Zavolala jsem tam, jestli náhodou není někdo nemocný a už jsme jeli hopsa hejsa, tentokrát ale z Brandejsa :-).

Čekal nás téměř uvítací výbor a všem připadala hrozně malinká. No aby ne, když mají na očích Kristýnku a jejích 7 a 3/4 kila a dvouletého Míšu...

Peťa si hrdě odnesl Andulku domů a já letěla na záchod, abych konečně vypustila další litry vody :-) Od porodu mi totiž konečně začaly splaskávat otoky a nestačím se divit, kolik jsem si toho v sobě syslila.

Pak jsem šla nakojit, protože už se ta naše malá žravá slečna sápala po všem co se hýbalo. Po kojení jsem se rozhodla přebalit a protože jsem ještě máme-střevo, tak mi Andulka hned ukázala, jak umí pěkně čůrat bez plínky. Ještěže jsem si do porodnice nachystala dvoje oblečení, že se rozhodnu až tam, co jí obleču :-).

Domů jsme přijeli před 20.00 hodinou (v autosedačce si Aňa vysloveně libuje), Peťa přenesl tu naší prdelku přes práh jako nevěstu, udělali jsme nějaké nezbytné foto a už zase jsme krmili a přebalovali a pak už mně z těch všech zážitků a stresů všedního dne začala bolet hlava, tak jsem to zalomila vedle naší holčičky. Aninka se vzbudila za noc 2x, pokaždé se spořádaně nabaštila a zas v klidu usnula. Já jsem ráno taky neměla potřebu hned vyskakovat z pelíšku, tak jsem labužnicky vychutnávala klid a pohodu bez měření teploty v půl šesté a vysypávání košů a čekání na vizitu s roztaženýma nohama. :-)

Za dnešek jsem kojila asi milionkrát a mám pocit, že mně chce ta naše malá holčička sežrat. K večeru jí ale zase bolelo trochu bříško, tak jsme jí nakapali kapičky a pak už v klidu usnula u Petra v náručí. Vůbec nechápu, že jí nevadilo, že ten její velkej táta občas pěkně chrápe. Prostě se uspali navzájem.