Deník Dovolená, odpočinek..... změna je život.

Na netu jsem hledala ubytování v Hřensku (České Švýcarsko). Hledala jsem kempy, pár našla, tak jsme si řekli, že jak cestou nějaký potkáme, zastavíme se a podíváme jak to tam vypadá. Musím říct, že hrůza. Projeli jsme ten den čtyři kempy a jeden horší jak druhý. Pro nás byla rozhodující teplá voda a čisté sociálky. Asi chceme moc.

Největší ránu jsem teda viděla přímo v Hřensku. Kemp se nachází v Mezních loukách. Maličký, to se nám líbilo. Ale na recepci divná ženská, která nám do očí tvrdila, že teplá voda teče celý den ( ve skutečnosti jen hodinu) a sociální zařízení by jste našli i po slepu. Smrad úděsný.
Tohle fakt docela nechápu. Přístup některých provozovatelů je příšerný.  Přece čisté a nezapáchající sociální zařízení je naprostý standart. To je základ, teplá voda po celodenních chození je snad nějaký bonus?? To by taky mělo být samozřejmostí. Klidně těch deset korun do automatu dám, ale at je voda teplá a sprcha čistá. Podle mě se na kempu prodělat nedá. No nic, někde to prostě jde a někde bohužel ne.

Bylo příšerné teplo, my už ztahaní z cesty a představa, že budeme procházet penziony a hotely nebyla zrovna moc příjemná. Na parkovišti jsme se dali do řeči s hlídačem a ten nám řekl na rovinu, že ubytování asi neseženeme, penziony určitě ne, snad jen hotely, ale ty budou pěkně mastné. Ale prý tady za parkovištěm funguje ubytovna. A pokud chceme jen přespat a potom celý den trajdat po lesích, tak je to ideální možnost. Abych řekla pravdu, tak mě zajímalo jediné. Teplá voda a čistý záchod. A to bylo. Ze to ubytování nebylo prvotřídní to mi už bylo šumák. navíc jsem mluvila s našima, říkali nám, že jsou hlášeny velké bouřky, tak to prostě rozhodlo. S obrovskou úlevou jsme vypakovali, vytáhli mapu a vymýšleli kam ještě vyrazíme. Před tůrou jsme skákli na oběd a tam nás mile překvapili, že k ubytování máme i snídani. Bylo po problému:-)
Podle mapy jsme si vybrali trasu na „malou Pravčickou bránu“. Mělo nám to být hned divné. Nepotkali jsme ani živáčka:-)) Ten terén byl strašný. Šílený kopec. Malá pravčická brána je opravdu malá. Takový shluk kamení:-) Ale byli jsme tam. Sedíme na lavičce, Ivka lítá a koukáme na směrovky. Tak ještě půl kilometru a měl by být loupežnický hrad ( http://www.npcs.cz/public/npcs_cs/cz/_akce_verejnost/_tipy/tip.html ).

Tak jdeme na to. Vidět není nic, tak jsme zvědaví co to bude. Před náma je obrovská skála a k ní vedou příkré schody. Dole stojí pár staříků a hned na nás, že to s tím dítětem tam nemůžeme, je to nebezpečné. To je něco na našeho tatina. Prý jdeme nahoru, já ponesu krosničku a batoh, a on půjde s Ivetkou. Moc dobrý pocit jsem teda neměla. Ta cesta nahoru byla děsivá. Stačilo špatně stoupnout a bylo to jisté. Ale stálo to za to. Nahoře bylo nádherně. Vyhlídka parádní, sluníčko, pofukoval vítr a když vylezl i tatka s Ivkou a Ivka řvala na celé kolo Hurááááá:-)), tak to nemělo chybu. Cesta dolů už byla dobrá. Ted nás čekaly ještě takové 3-4 kilometry zpátky. Ivka spát už nechtěla, tak jsme celou cestu zpívali. Nejvíc jí šla .... mami se raduje, že bude píct housky....., .... brambory pečený, byly málo maštěný...., ..... tytyty, ty to budeš platiti....., ...... myslivec, péro na klobouku...:-)) Ke konci už z toho měla takový guláš, že to motala všechno dohromady. A hádejte co se mi celou noc mlelo v hlavě??? ... mami se raduje.... A kromě toho byla v noci příšerná bouřka. Předpověd se vyplnila.

Je sobota ráno. Koukáme z okna a z lesu se paří, je mlhavo ale neprší. Tak vyrážíme na snídani. Za těch 150 kaček za ubytování jsme se teda nadlábli ukázkově.

Na parkovišti byl náš pan hlídač a hned kam se teda chystáme. Tak jsme mu řekli, že chceme udělat ten okruh k Pravčické bráně a že půjdeme nejdřív soutěskama a potom až na bránu. Chlap byl zlatý. Řekl nám, že to je moc náročné, at jdeme druhou stranou, nejdřív bránu a potom Hřensko a soutěsky. A taky navíc v noci jak byla bouřka, tak padaly stromy, z Děčína ještě nedojely žádné autobusy, vůbec se neví jak to vypadá. Ale že k Pravčické bráně už šli lesní dělníci a čistí cestu. Tak jsme vyrazili podle rady. A udělali jsme dobře.

Celý den byl bezvadný. Měla jsem trošku obavu jak to Ivka zvládne, ale myslím, že prostě byla naladěna na stejnou notu jako my dva. Nadšená z výletu. Vyrazili jsme ráno před desátou a vrátili jsme se v sedm večer. Makačka to teda byla, ale příjemná. Ivka se střídavě nesla, chodila. Na Pravčické bráně je hospoda. To byl nejočekávanější pohled. Kdy už konečně bude hospoda:-)) Dali jsme si výbornou frankfurtskou polívku, buřta, kafčo a bylo hned líp.
Ještě musím napsat, že Ivetka celou dovolenou byla na všech tůrách a procházkách bez plínky. Když si řekla, tak čůrala v lese. Dokonce i bobek šel do mechu. Pokud si neřekla, tak na každé zastávce šla se mnou na záchod. Prostě zvládala to parádně. Ale právě na té Pravčické bráně jsem to pořádně podcenila. Byla sice vyčůraná, ale vycedila dvě decky džusu a bylo zaděláno. Nad branou jsou ještě různé vyhlídky. Je to v podstatě na skalách, tak tam prostě nemohla chodit, musela sedět v krosničce. Začala si povídat ee, ee, eeeeee a za chvíli pláč. Na naše aby ještě chvilku vydržela....prostě nevydržela. Naštěstí náhradní oblečení jsem měla sebou. Tak jsem jí převlíkla s tím, že za to nemůže, že na skále čůrat nemohla...... a pustila jsem to z hlavy. Ivetka NE:-) Pokračování to mělo následující dny.
Z Pravčické brány jsme vyrazili k Hřensku. Tady byly polomy pořádné. Vyvrácené obrovské stromy, museli jsme je přelízat, obcházet, docela makačka. Další část cesty vedla po silnici. To nesnáším. To je největší zátěž na kyčle a nohy. Dorazili jsme na kraj Hřenska a přešli k řece Kamenici. Ta se právě v Hřensku vlévá do Labe. Podél Kamenice vede turistická cesta na kterou navazuje plavba pramicemi přes tichou soutěsku. To byl teda bezva zážitek. Vezl nás moc příjemný pán, povídal o okolních skalách, pustil na nás vodopád, zazpíval nám, byla to úžasná zvuková kulisa. Bohužel po 2,5 km vystupovat a znovu po svých. To se přiznám, že už jsem měla dost. Náš tatínek nee. Ten s Ivkou na zádech pořád lítat jak stepní koza. Poslední dva kilometry jsem už moc nemluvila, jen se těšila na postel, sprchu a kafčo:-)) Ale zvládli jsme to. Podle mapy to mělo být nějakých 15 km, ale ta naše dobrá hlídací duše říkala, že to je víc, tak těch 18 km, těch 15 se píše oficiálně aby to moc lidí neodradilo. Tak asi tak.
Večer nám začíná znovu pršet a lije celou noc.

Měli jsme v plánu udělat ještě divokou soutěsku, ale to počasí se nám nelíbí. Přece jenom po mokrých šutrech se blbě chodí. Tak balíme a vyrážíme směr civilizace - Praha a Karlštejn.

Poprvé projíždíme celým Hřenskem. A já jsem docela v šoku. Je to největší Větkong jaký jsem viděla. Všude stánky. Nic jiného než stánky a hotely. Jsem moc ráda, že jsme zůstali na Mezní louce a nebydleli jsme v Hřensku.

Projíždíme Hřenskem a míříme na Děčín a dál směr Praha. Ivka usíná a spí až do Prahy. To jsme už na okruhu a mě začíná být jasné, že musí čůrat. A jak na potvoru žádná benzinka, nic. Samozřejmě že se čmochtla. Tak zase klídek, převléct, vyzléct autosedačku, pod zadek spinkací peřinku a jedeme dál. Dva dny za sebou a čůrala do kalhot. A to ještě nebyl konec.

Dorážíme do Karlštejna. Kemp je u Berounky. Pěkný, čistý, tak jak se nám to líbí. Stavíme stan, na dohled pískoviště, klouzačky. Teplá voda na mince. Ani jednou se mi nestano, že by bylo obsazeno. Bud se lidi nesprchčí, nebo jsem měla štěstí:-))

V pondělí je na hradě zavíračka, tak vyrážíme do terénu. Před odjezdem se ptám Ivetky jestli chce čůrat, nechce. Tak dobře, jedeme. Ujeli jsme asi 200 metrů a počůrala se do autosedačky. Tak zpátky do kempu a beruška nafasovala na zadek. Lidi koukali divně, ale tohle už nebylo o tom, že nemá kde čůrat, to už jen zkoušela, co vydržíme:-)) Zjistila že už moc nevydržíme. Tak převlíct poslední kraťase a vyrážíme do Koněpruských jeskyn. Byla jsem překvapená, moc pěkná prohlídka. Ivetka tam uplně zdivočela. Lítala jak šílená, tatku za ruku a pořád vyřvávala, skála tam, tady, tam, divej, pojd, další..... uplný krápníkový amok:-)) Já měla klídek. Kousek od Karlštejna je vesnice Srbsko a tam je úžasná hospoda. Jmenuje se u Berounky. A můžu vřele dopuručit. Vaří skvěla, mají nádhernou zastřešenou terasu s výhledem na řeku. Po bezva jídle, jsme vyrazili na procházku k Berounce. Je to taková líná řeka. Byla to naprostá pohoda. Řeka, voda, kamínky. Co víc si může Ivka přát.

V úterý nás čeká prohlídka Karlštejna a potom znovu pádíme k Berounce.

Ve středu jedeme do Prahy. V zoo máme srazík s holkama z "rodinky". Byl to bezva den. Zoologická se nám moc líbila. Prolezli jsme jich už hodně, ale pražská je parádní. Uteklo to strašně rychle. na závěr jsme šli do dětské ZOO a to bylo něco pro Ivku. Nemohli jsme ji z tama dostat. Poníci, kozy, slepice, čuník David, morčata, králíci...... to bylo lepší, než tygr. A potom objevila tramvaj (vláček co jezdí dokola) a to jsme opravdu viděla šťastné dítě. Táta chodil kupovat lístky a Ivetka v prvním vagonu řídila celou soupravu. Stejně odcházela s příšerným řevem. Myslím,že by tak řádila i kdyby jezdila hodinu v kuse. Řvala celou cestu na parkoviště. Tak a to byla poslední atrakce naší letošní dovolené.

Druhý den ráno balíme a vyrážíme domů.

http://www.frankuvdvur.cz/

Vyrazili jsme v sobotu dopoledne. Ještě jsem se stavovala v Brně vyzvednout brýle. Ivka ve  Vaňkovce adoptovala krokodýla z fontány, pořádně se vylítala. V autě potom usnula hned za Brnem a spala skoro až do Jindřichového Hradce. Hotel se nachází za městem na samotě u lesa:o)

Všechno nové, čisté. Personál ochotný. Na pokoji jsme měli pro Ivku postýlku s krtečkovým povlečením. Tak opravdu spokojenost na všech frontách.
Po příjezdu jsme skákli na oběd. V restauraci je veliké akvárium s rybama, tak to byla pro Ivku obrovská atrakce. Před restaurací dětské hřiště. Z tama jsme ji dostat nemohli. Byly to čtyři spojené věžičky. Z každé buď skluzavka nebo žebřík, řetězy.... spojené rourama, sítí, okolo pískoviště. Ideální. 

Odpoledne jsme se vydali na první výlet. Směr Červená Lhota. Zámek nám zamkli před nosem. Ale nevadí, i tak jsme si to tam užili. Povozili jsme se na lodičce, prošli zahradou, nafotili fůru fotek. Dali si kafíčko. Prostě relax. Pro Ivetku taky zážitek, hlavně ta lodička, chtěla jít plavat. Já strachy umírala:-) Bylo tam hodně kačen a jedna osamocená labuď. Té jsme se docela báli, ale fotka se aspon trošku povedla.

Na hotel jsme dorazili něco před půl sedmou. Hodinku ještě na hřišti, plácali jsme bábovičky, potom Ivku do pelíšku, taťka hlídal a já šla na bazen. Na to jsem se těšila celý den. Zázemí špicové, vytopené, čisté. Bazen parádní, v něm slaná voda. Jen ta teplota vody  25 stupnů nic moc. Ale po třech bazenech už bylo dobře. Tak jsem si jich dala 30 a potom šup do vířivky. Tam půl hodky vodních masáží a byla jsem zralá do pelechu. Prostě špica den.

Druhý den byla neděle. Ráno nás vzbudilo sluníčko, tak rychle na snídani a potom jsme vyrazili do Českého Krumlova. Tam bylo nádherně. Historické centrum, hrad a zámek, zámecká zahrada, zahradní divadlo, fontánky, medvědi, Ivetčina první zmrzlina, prohlídka zámku, vyhlídka z hradní věže, políbení pod rozkvetlou třešní, tancování na nádvoří, oběd na ostrově, muzeum voskových figurín.... jo bylo toho hodně. Krásně jsme si to užili
V Krumlově bylo abnormální množství Japonců. Byli opravdu všude. Jejich nádherné reakce na malé děti, to mě dostane pokaždé. Ivetka je asi už podle vzhledu poznala, protože zdravila zásadně první a všichni se jí ukláněli a zdravili zpátky. Byla to sranda.
Dokonce bez problémů zvládla i hodinovou prohlídku zámku. Taťkovi seděla za krkem a pořád ukazovala prstíkem pšššt. Podařila se jí dobrá perlička. Paní průvodkyně zrovna vykládala o obrazu na kterém byla nějaká paní, která byla milenkou císaře Rudolfa... a do toho začala Ivetka pohoršeně houkat. Lidi měli kino... prý jde vidět že pochází ze spořádané rodiny:o)

Celou zpáteční cestu autem Ivka prospala. Před večeří jsme měli ještě zamluvený bazen. Říkala jsem si že to zkusíme, ale upřimně jsem si myslela, že Ivka do té studené vody nevleze. OMYL. Vlezla a nechtěla ven. Dokonce se i potápěla bez jediného zaplakání. Drkotala zubama, ale na otázku jestli už jde do tepla ven, byla jen jediná odpověď NEE. Tak se fakt poctivě hodinu máchala ve vodě. Teda vlastně všichni tři. S vířivkou si nějaký dobrák hrál. Byla nahřátá na 42 stupnů, to bylo o zdraví, tak jsme byli jen na bazenu, potom nahřát ve sprše a opět ven na hřiště. Poprvé nešla Ivetka spát nejpozději v osm hodin. Vydržela s náma venku do devíti, potom teda padla za vlast:-))

V pondělí ráno všechno pobalit. Opět sluníčko, předpověď parádní, tak se nám strašně nechtělo domů. Koukli jsme do mapy, zvolili jinou cestu směr domů a stavili jsme se na Vranovské přehradě. Nikde nikdo, pár lidí co chystalo sezonu. Tak jsme se dobré dvě hodiny procházeli, hráli si na pláži. Ivetka vyblbnutá, my odpočinutí. Z Vranova domů to byla ještě hodinka. Ivetka opět zabrala a doma pokračovala ještě dvě hodiny v postýlce.

Musím říct, že víkend se nám opravdu vydařil. Odpočinuli jsme si, změnili prostředí. To je opravdu jednou za čas potřeba.
Jsem moc ráda, že Ivka tak dobře zvládá změny prostředí, cestování, výlety, chození. Už se moc těšíme na dovolenou. Máme v plánu dva týdny pod stanem. Myslím, že to zvládneme.

Vyjeli jsme v pátek, podle mapy jsme předpokládali, že cesta bude trvat max. 3 hodiny. No bohužel, měli jsme neskutečné „štěstí“ na všechny možné uzavírky, objížďky a ve finále i na nadměrný náklad. Kolona byla dlouhá tak čtyři, pět kilometrů. Když jsme jeli na dvojku, tak se dalo mluvit o štěstí. Za Hradcem už bylo líp a ve Dvoře Králové jsme byli za chvíli. Cesta trvala 4,5 hodiny. Ivetka zlatíčko. Nechápu, v tom vedru jsem byla protivná i já. Udělali jsme dvě zastávky. V autě spala 35 minut. Jinak byla vzhůru a sršela dobrou náladou a elánem.

Po příjezdu jsme šli na oběd. Tady trošku zavládlo zklamání. Jídelníček byl dost divný. Výběr asi z 10 jídel. Počínaje vepřovým řízkem a konče gulášem. Mezi tím se našla i svíčková. Klasická hospodská jídla. To mě chytila trochu panika, co s Ivkou. Ale obsluha nás hned vyvedla z omylu. Pouze obědy jsou tímto stylem, večeře už klasické minutky. Pro Ivetku nám uvařili zvláště. Tak jsem si s ní dala na oběd kuřecí plátek a dušenou zeleninu. A Ivka měla ještě pár brambor. Všechno bez soli a tuku. Bylo to fakt dobré.

Ty divné a dle mého netradiční obědy byly způsobeny tím, že restaurace a hlavní jídelna /ZOO/ měla jednu kuchyni. Tak se valila tato klasika a neměli prostor ani personál pro zvláštní vyvařování. ZOO jídelna byla formou samooblušného prodeje. Večeře už byli parádní. Ten oběd byl vyjímka. Druhý den jsme byli celý den v zahradě, na oběd jsme nešli, až na večeři. Tím pádem problém už nebyl žádný.

Během obědu nám nachystali pokoj, tak jsme se šli ubytovat. S ubytováním jsem byli moc spokojení. Prostorný pokoj + sociální zařízení. Všechno čistunké, voňavé. Ivetku samozřejmě nejvíc zaujal záchod. Doma ho moc nevidí, máme ho samostatný. Tak si teda užila. Několikrát jsme ji čapli jak má ruky až po lokty namočené v záchodové míse. O spotřebě toaletního papíru ani nemluvě:-)

Čekala jsem, že jí bude tak první den trvat než se rozkouká. Ale vyvedla nás hned z omylu. Málem skončila v bazenu. Hned se všema kamarád. Chodila pořád dokola, ošahávala květinky, roznášela hračky a nejvíc jí bavilo nám utíkat po schodech. To jsem teda docela infarktovala. Pokoje na prvním poschodí měly své schodiště. A že jich tam bylo. Tak to byla síla. Pořád musela mít někoho v patách.

Odpoledne šla v pohodě spinkat a my si konečně sedli ke kafíčku a užívali si relax. Bazen naprásklý, tak to nic pro nás.

V šest jsme šli na večeři, opět jídlo pro Ivetku zvlášť. Měla dušenou brokolici.
V restauraci byla k dispozici jídelní židlička. Tak o problém míň. Dokonce v ní i vydržela sedět. Po večeři ještě procházka po zahradě a o půl osmé už Ivka chrněla.

Vstup do ZOO měli perfektně vyřešen. Ubytovaní na hotelu zaplatili jen 1x lístek a k tomu dostali volňáska. NA ten se potom chodilo další dny. Dalo se jít kdykoliv od 9:00 do 21:00. Večer jsme procházeli restaurací, ani jsme nemuseli chodit bránou. To bylo perfektní. Hned za restaurací bylo dětské hřiště, prolízky, houpačky. Pro děti akorát. A potom samozřejmě zvířátka.

Z domu jsme vzali i chůvičky. Tak Ivetka pěkně od půl osmé chrupkala a my měli volno. Motali jsme se pořád v dosahu chůviček. Ale malá byla tak KO, že se neprobudila do pěti do rána ani jednou. Kolem osmé večer v bazenu pusto, prázdno. Tak jsem si šla zaplavat. Sama. Drahá polovička je zmrzlinka. Užívala jsem si uplně prázdného bazenu a dala jsem si pořádně do těla. To nemělo chybu. Další večer repete.

Ráno Ivůšek nezklamal. Po šesté budíček a bouchala ručičkama na dveře. Tak jsme se chtě, nechtě museli vylíhnout taky:-) Po sedmé na snídani. První jsme nebyli:-)) Snídaně byli supr. Bylo z čeho vybírat. At už se jednalo o ovoce, pečivo, sýry, maso, zeleninu.

A po snídani hurááá do ZOO. Prolezli jsme co se dalo. Na autobusovou safari jsme se kvůli horku nakonec nevydali. A taky Ivka už toho měla dost. Docela mě to mrzí, určitě by bylo na co koukat. Tak příště, aspon máme důvod se vrátit.

Ze všech zvířátek se Ivetce nejvíc libili kačeny. To jsme měli co dělat, aby za nima nehupla. Byla totálně u vytržení. Ale aby nám řekla, jak ty kačenky dělají to ne:-) Potom ještě kozičky, poníci a hyeny a takové ty ošklivé psí zvířátka. Reagovala na ty zvířátka, které zná z knížek. Tak jsem měla radost, že to aspon k něčemu bylo.

Taťka Ivetce slíbil, že si v zooshopu může vybrat jakékoliv zvířátko. Tak jsem se těšila na pořádně velikou žirafu nebo jiné velké telátko:-))) A Ivetka? Z celého obchodu ( a že byl našlapaný) si vybrala téměř nejmenšího plyšového medvídka s šálou kolem krku. Toho bafla za tlapku a už nepustila. Tak tatínek pořádně ušetřil.

Ivka se prospala i s medvědem v kočárku. My ve dvě hodiny grogy, Ivka plná života. Na hotelu pořád lítala v atriu, to znamená, že někdo z nás za ní. Motala nožičkama jak šlaušek, ale spát nee. V každém případě jsme byli tak hotoví, že Ivka šla bez diskuzí odpočívat do postýlky. Nespala, ale hodinku tam cosi žvatlala.
Na oběd jsem Ivetce vzala polívku /vývar/. Měla jsem z domu ovesné vločky, tak jsem je dala do polívky. Ivka se nabouchla a bylo dobře.

Musím fakt říct, že s jídlem vycházeli všemožně vstříc. Na večeři jsem si dala grilovaného lososa, tak mi ho na mou žádost udělali jen lehce osoleného a omáčkou nepolili, ale dali do omáčníku. Jako přílohu plný talíř dušené brokolice a mrkve. Tím pádem Ivetka snědla to co může a já se dobouchla ostatním. Toho lososa si teda dala, na mě zbyla brokolice:-))

Nejvíc jsem měla obavy z toho, jak vydrží sedět v restauraci, jestli tam nebude řvát. Dalo se to. Sedět vydržela docela dlouho, když už toho bylo hodně, tak si ji jeden z nás vzal na ruky a šel ukazovat obrázky na zdi.... Jídlo po zemi neházela, příbory taky ne. Vážně jsem byla překvapená, byla moc hodná.

Celý ten pobyt byl velice příjemný. S dítětem je to jiné, než bez. Hotel sice nebyl nejlevnější, ale za komfort se platí. Nám to tam vyhovuje. Pěkně si odpočineme, užijeme. Vím, že bez problémů můžu udělat v noci mlíko (varná konvice na pokoji). Mám kam dát potraviny (lednice na pokoji). Po domluvě vím, že restaurační jídlo taky nebude problém. Tak žádné „překvapení“ se nekonalo.

Všem můžu tímto pobyt v hotelu SAFARI ve Dvoře Králové jen doporučit.