Deník Různé

Pokracovani:

Pak prisla dr. a rekla,ze se muze jit tlacit a porad trvala na tom,ze na zadech a ze mimco musi okamzite ven,byly spatny ozvy a hlavne smolka ve vode,uz ze me sla jen tmava kase,tudiz signal,ze mimco ma problem..,dali mi kyslik a ze pry oxytocin.Chvili jsem vydrzela odmitat,ale uplne prestaly kontrakce,tak jsem nakonec souhlasila.
No a nastal mazec,uz to jelo a ten pruchod miminka tentokrat tak strasne bolel,fuuuuuuj.
Kdyz jsem rodila Alexe,tak tahle faze uz byla prijemna tresinka na dortu,sahala jsem si na malinkou hlavicku a kontrakce vnimala jen jako takovy impulz svyho organizmu,ze mam zatlacit.
Tentokrat mi to pripadalo jako brutalni znasilneni,kdyz to prezenu,proste hnusna priserna bolest,mela jsem pocit,ze me to dite roztrha na kusy (a to mel Tobik jen o cca 750gr vic nez Alex!).
Asi nejstrasnejsi bylo,kdyz "uvizl" v porodnich cestach - hlavicka napul venku a cekalo se na dalsi kontrakci...auuuuuuuuuu.Chtelo se mi zarvat na doktorku,at tam doprdele
nestoji a okamzite me nastrihne:-D
no nastesti se tak nestalo a ja vyvazla jen se dvema pidi stehy,v podstate nic,to me vazne mile prekvapilo!Pak tedy Tobik konecne vylezl,za strasny driny,zadny vyklouznuti jako u Lexika,ale mega tlaceni i na raminka,dost mozna by to v jiny poloze nez na zadech bylo lepsi,ale to uz se ted nedozvim...Nyni prislo opet dalsi odchyleni od planu - "dovolila" jsem zavolat neonatolozku a uprednostnit vysetreni pred bondingem.A okamzity prestrizeni pupecniku misto dotepani.
Kdyz Tobik vylezl byl celej modrej,pupecnik kolem krku(!) a tela,pomazanej tou kasovitou hnedou plodovkou,ale nastesti zacal hned rvat a zabarvovat se.Takze dr.si ho vzala asi na 2 minuty,prohlizela ho,jestli neco nevdechl,poslouchala,atd...a pak mi ho hned PA polozila nahyho na bricho a prikryla nas a tak nechala asi dve hodiny.Krasne se prisal a bylo nam fajn.Zpetne si rikam,ze i to vysetreni slo provest u me,ale co uz...
Nakonec ho ani nekoupali,stacilo otrit a na odd.sestinedeli jsme jeli spolu.Tam nastala posledni odchylka,dovolila jsem Kanavit pichnout,protoze mu z pusinky jeste porad tekla ta spinava voda,tak aby ho nevyblinkal.
No na to,jak na sale vyhrozovali,jak ho budou sledovat,merit a odebirat CRP,tak dostal jen monitor dechu po dobu pobytu a finito.

Asi dva dny jsem byla desne rada,ze to mam za sebou a zive si vzpominala na vsechno,ted jsem se vylizala z nejhorsiho a sla bych rodit znova,je toto normalni?

Jeste perlicka - Misu rano vyzvedaval na ten turnaj trener (mmch ho vyhral),ALE zapomnel si doma mobil a hlavne nezavrel vchodovy dvere!!!
Vydesene nam to volal soused (nemohl se dovolat,protoze jsem zrovna rodila),tak hlidal:-D
Nastesti jsme slusny barak,takze ok,obeslo se to bez vecnych ztrat (a to jsme meli doma penize,ja vyndavala karty,at to s sebou netaham,ten Misuv mobil,kompletni vybaveni domacnosti,atd...a Misovi jsme to taky odpustili,akorat jsem prehodnotila puvodni plan,ze nemuze jezdit sam s kamosem MHD na florbal do Strasnic,prece jen bude muset jeste trochu mentalne dozrat)

Tak konečně jsem se dostala k tomu abych napsala co u mě nového.
V práci jsem skončila na konci června. Důvod byl jednoduchý, začali mě tlačit do delšího úvazku, zavalovali prací, která se nedala stihnout ve zkrácené době, přestože jsem byla na některých veletrzích (od rána do večera) žádné volno nebo cokoliv jiného jsem si vybrat nemohla. Takže mě to začalo prudit a v dubnu jsem dala výpověď. Měla jsem dvouměsíční lhůtu takže ty dva měsíce nebyly nic moc, ale přežila jsem:-)
Teď pracuju pro jednu kamarádku, která s přítelem dělá návrhy a realizace interierů podle feng shui, dělám marketing, momentálně zařizuji nové webovky, pomáhám s nákupy a zařizováním. Do toho jsem se přihlásila na kurzy zahradní architektury, takže od října do února budu jezdit na zemědělku do školy. V říjnu to bude krušný - čtvrty, pátky, soboty od rána do večera, občas výjezd na celé 3 dny pryč, od listopadu už "jen" pátky a soboty celý den. Snad se mi to podaří všechno skloubit. Do kanceláře budu asi jezdit 2 dny v týdnu, podle domluvy, dost věcí si můžu udělat doma a během studia snad Standa obstará děti. Na to jsem trochu zvědavá, protože nikdy nedělal tzv "full service", znáte to:-) Děti v pohodě zvládne, ale teď bude muset dva dny vyzvedávat, vozit na kroužky a zpět, dělat přípravu do školy, jídlo atd. atd.
A já doufám, že kurzy se budou hodit ať už ve spojitosti s prací pro kámošku nebo i jen tak...
A přiznávám, obdivuji všechny co zvládáte chodit do práce na celý úvazek od-do! Já na to prostě nemám a musím přiznat, že mě to totálně ubíjelo. Přišlo mi to šíleně stereotypní a byla jsem dost otrávená. Takže máte můj obdiv!

Holky, o nic nejde, jen se mi to nechce psát do diskuze:-) Abyste nečekaly bůh ví co...Nastupuju normálně do práce, je to firma, která dováží koberce, italskou luxus sanitu, stlačné ventily, čističky vod apod. Realizují třeba firmy, hotely, občas i třeba rodinné domy a byty a já bych měla dělat cosi jako "office managera" právě u těch italských obkladů, sanity a interierů vůbec. Potřebují někoho s angličtinou na domluvu s Italy. Interiery mě zajímají tak snad to bude rozmanité. Nakonec je to jen na cca 5 hod denně, od 9 do 14, plus mínus. U nás školka nefunguje dlouho a stejně mají děti odpoledne kroužky tak jsem ráda, že to vyšlo takhle. Do budoucna je to možné asi i na celý úvazek, ale zatím se do toho neženu. Tohle mi přijde akorát. A ještě je dobré složení, 3 chlapy, jedna paní a já. Jeden chlap s paní sedí o patro níž, já budu se dvěma chlapy o patro výš. Oni mají svůj kancl a já budu zvlášť. Takže malý kolektiv. Jen tedy jsou chlapi trošku šprýmaři, přežije prý jen silná osobnost:-) No, myslím, že jsem dětma prověřená a vydržím.

V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné!Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit,jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

Spím,kdykoliv jsem unavená a dítě spí,nebo je s někým na procházce.
První půlrok netrvám na perfektně uklizené domácnosti,nemyji okna a nežehlím povlečení.
Nestydím se požádat o pomoc manžela,babičky a kamarádky.
Nevařím složitá jídla a nakupuji polotovary.
Když to finance dovolí,používám jen jednorázové plenky a hotové výživy.
Relaxuji,čtu,poslouchám hudbu a sleduji své oblíbené pořady.
Mírně cvičím,pravidelně chodím ke kadeřnici a pečuji o sebe.
Nezapomínám,že nejsem jenom matka,ale i partnerka.
Zůstávám v kontaktu slidmi,kteří na mě působí pozitivně.

* Děti nejsou pejsek na hraní
* Život, který prožívají, a život, který vy si myslíte, že prožívají - není totéž
* Neberte si, co vaše děti dělají, moc osobně
* Neveďte si o nich nějaké dlouhé záznamy - nejlepší je krátká paměť
* Ze špíny a nepořádku vyrůstá pohoda
* Po pubertě do jejich pokoje nesmíte
* Nesnažte se míchat do jejich přátelství a lásek - leda by vás k tomu vyzvaly
* Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte - zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují
* Učte se od nich - mají toho hodně, co vás můžou naučit
* Mějte je hodně dlouho rádi; nechte je brzy odejít