Příchod na svět naší Adrianky

V úterý 10.2.2004 - den termínu porodu -jsme jeli s Markem do porodnice na kontrolu a na monitorování srdíčka miminka, kam už nás poslal můj gynekolog. Tam mě doktor prohlídl a řekl, že je vše připraveno, ale zatím se neotvírám, tak mě „to“ tam uvnitř trošku roztáhl, aby to urychlil (byla to šílená bolest,brr).

Přijeli jsme domů a kolem 18h mně začala odcházet hlenová, už krvavá zátka. Ve středu a ve čtvrtek (11.-12.2.2004) jsem najednou měla šílený hlad a žízeň, tak jsem jedla a pila jako nikdy,teda spíš žrala a chlastala. Bylo to hrozný, naobědvala jsme se a měla jsem pořád hlad jako bych nejedla,tak jsem si dala novou,velkou porci. (Asi si tělo ukládalo energii na „velký den“).

Ve čtvrtek 12.2. jsem si šla kolem 16h lehnout a Marek mě uspával ,když v tom jsem ucítila mokré teplo mezi nohama a zjistila jsem,že mi začala odtékal plodová voda (nedalo se to splést, protože tekla pořád ),tak bylo po spánku a my jsme začali chystat věci do porodnice. Já si ještě umyla vlasy (abych se miminku líbila) a napsala pár SMS. Do porodnice jsme dorazili kolem 18.30h a tam si mě rovnou nechali s tím, že se uvidí jestli se porod rozjede a když ne, tak by ho do 12h po odtoku vody vyvolávali (ve 4h). Dali mě na čekací pokojíček, protože porodní pokojíky v té době měli plný a Marek musel odjet domů, z čehož jsem byla smutná a docela se bála co bude dál. Tak jsem se převlíkla do noční košile,lehla do postele, dívala se na televizi (zrovna dávali Kurvahošigutentag) a čekala co se bude dít. Ve 23h mě začali kontrakce,asi po půl hodině. Ve 24h už to bylo po 4minutách, tak mě asistentka řekla, že mám zavolat manželovi, aby už vyrazil. Já už jsem si šla na porodní pokojíček, kde jsem čekala na Marka, který přijel něco před 1h (pátek 13.2.).To už jsem měla kontrakce každou 3minutu a myslela jsme si, že to nevydržím, hrůza. Byla jsem moc ráda, že je tam Marek už konečně se mnou. Mezitím chodila porodní asistentka a monitorovala srdíčko miminka a kontrovala na kolik jsem otevřená. Bolesti byly nesnesitelné a já si nechala píchnout analgetika. Kontrakce byli už po 1 minutě a během pár minut už nepřestávali a já řvala bolestí, tak jsem poprosila asistentku,aby mě zase něco píchla. Ta mě zkontrolovala a řekla, že už to nejde, protože jsem už otevřená a miminku by to ublížilo a že musíme jít tlačit,bylo asi kolem 2h. Byla jsem nohama zapřená do dvou porodních asistentek a Markovi drtila a kousala ruku (chudáka bolela ještě další 2 týdny). Při tlačení mě Marek držel hlavu a povzbuzoval,což mě moc pomáhalo. Porodní asistentky byly super a taky mě moc pomáhaly.Taky mě moc povzbuzovaly a mě to dodávalo sílu při tlačení a nacházela na to novou a novou sílu. Když už bylo miminko skoro venku, přišla dětská sestra,doktor a další porodní asistentky (docela mě to v té chvíli rozrušilo).Ke konci mě musela asistentka trošku pomoct a zatlačila mě na břicho. Adrianku jsem vytlačila asi na 6 kontrakcí a naše ADRIANEČKA se narodila v pátek 13.2.2004 ve 2.50h a hned mi jí daly na bříško.Byl to nádherný pocit a já byla šťastná. Marek přestřihl pupeční šňůru a já dostala oxytocin od doktora. Marek psal příjmení na Adriančinu nožičku,ale napsal jí tam svoje příjmení a moc se divil, proč všichni chceme, aby dopsal ještě –ová, myslel si, že když je to jeho děťátko,tak tam napíše svoje příjmení a neuvědomil si, že holčičky mají ještě za příjmením koncovku :o) Potom Adriance doktorka odsála plodovou vodu z plic a nosu, zkontrolovala srdíčko,zabalila do zavinovačky a dala nám na pochování. Byla chudinka celá napuchlá,ale tak moc roztomilá a když jsem ji měla na sobě,tak se na mě pořád dívala, bylo to tak úžasný a v té chvíli nejkrásnější pocit.

Pak jsem měla problém s placentou,nechtěla se odloučit,tak mi dali ještě dvě injekce na odloučení,ale vůbec to nepomohlo .Zkoušeli jsme jestli pomůže, když se Adrianka přiseje k prsu,ale ani to nezabralo,tak se asistentka pokoušela tomu pomoct, že mi tlačila na břicho,ale byla to tak hrozná bolest, že pak rozhodli, že když se placenta neodloučí do 4h,tak budu muset jít pod narkózu a udělají to na operačním sále. Adrianku nám odnesli na zvážení a změření (3900g/52cm) a já nakonec musela jít na operační sál, kde mě uspali. Prý se placenta v té chvíli uvolnila sama. Přitom mě ještě udělali pár vnitřních stehů a jeden z venku, kde se mi to jen trošku odřelo. Naštěstí mě nemusely nastřihnout, asi pomohla masáž hráze, kterou jsme prováděli s Markem každý den 2 týdny před porodem.

Až to dodělali, poslali Marka ať jde za mnou a mluví na mě. Bylo moc příjemný, probouzet se když na mě mluvil můj milovaný manžílek.Tak jsme si tam asi hodinku povídali a kolem 6.30 mě odvezli na pokoj.

Měla jsme suprový porodní asistentky a i doktoři, se kterými jsem se tam potkala, byli fajn (všichni byli mladí) . Když pominu bolesti, tak na porodním oddělení to bylo opravdu perfektní.

Jsem tak moc šťastná, že byl Marek u porodu a prožívat to se mnou. Moc mě jeho přítomnost pomáhala a cítila jsem se v bezpečí a s pocitem, že vše spolu zvládneme.

Bez něj bych snad ani nedokázala porodit :o) nebo hodně těžce.

Dnes (16.12.2003)33tt jsme byli na posledním ultrazvuku a paní doktorka nám na 100% potvrdila naši milovanou Adrianku. Měli jsme z toho velikou radost. Miminko je v pořádku a vážilo 1900g,což je v tomto týdnu v normě. Pořád se vrtělo,ale svůj obličej moc nechtělo ukázat,měla před obličejem ručičku. Ale i tak byla tak moc roztomilá. Nechali jsme si ji natočit na video a uděláme z toho fotečky. Pak jsme byli u pana doktora v poradně a dělal nám ozvy, měla 144. Jinak je vše v pořádku. Už začínám mít obrovský bříško a jsme čím dál tím víc neohrabanější a v noci se pořádně nemůžu otočit z boku na bok a dělá mě to moc velký potíže.

Už asi od 7 měsíce skoro každý den Adrianka v bříšku škytá,tak jen doufám, že ji to nebude trápit až se narodí.

(33tt +11kg)

Tak jsme 30.1.2004 byli na poslední poradně a když se miminko do 10.2.2004 nenarodí, tak budeme chodit už do porodnice. Pevně doufáme, že miminko bude mít rozum a nebude nás dlouho napínat a do termínu se narodí. Už se na něj moc těšíme a moc si přejeme ,aby bylo s námi. Tyhle poslední dny těhotenství jsou nejhorší na čekání. Kdykoliv mě zabolí v bříšku,tak už se těším, že je to „ono“ a nic. Ale skutečný kontrakce si nedovedu představit a tak jen čekám na tu chvíli kdy to bude doopravdy bolet a já poznám, že je to ono.

Do dneška jsem přibrala 15kg, tak mám o 1kg víc, než jsme si předsevzala. Snad už váha nepůjde navrch a mě zůstanou "jen" těch 14kg navrch.

13.12.2003 jsme si byli pro kočárek,který jsme měli objednaný. Je tak nádherný a už se tak moc těšíme,až budeme moct v něm Adrianku vozit. Vybrali jsme kombinaci šedo-modré barvy+nafukovací kolečka. Zatím jsme jej uložili u mých rodičů a až bude mimi na světě,tak si ho vyzvedneme. Je to Růžová panter a koupili jsme jej v Brně.

Dnes nám konečně došel balík s nebesy,mantinelem,povlečením a zavinovačkou. Hned jsme to s manžílkem nazdobili na postýlku a já se musím na to pořád chodit dívat. Je to tak moc útulný a nemůžu od toho odtrhnout oči. Nečekala jsme,že to bud tak moc dobře vypadat.

Tak a teď už máme veškerou základní výbavu pro miminko.Už jen pár drobností do porodnice. Tak a teď už budeme jen čekat na příchod našeho prcka.Však už miminku zbývá 57 dní do narození.

Na konci listopadu nám od sestřičky a švagra z Floridy došel balík pro Adrianku. Měl 5 kg a byl plný věcí a hraček pro naši holčičku.Byli jsme z toho totálně zaskočeni,protože nám poslali tolik krásných věciček a hraček. Za to jim moc a moc děkujeme co pro nás dělají a moc si toho vážíme, moc nám to pomůže.

A na začátku prosince nám došla postýlka,kterou jsme měli objednanou přes internet. Hned jsem si ji složila a vyfotila.Je tak krásná a už se moc těším,až tam bude chrupkat naše holčička. Ještě máme objednaný nebesa, povlečení a mantinel,tak pak to celý vyzdobím.

Dnes 21.11.2003 (28+3 tt) jsme byli u doktora v poradně. Vše je v pořádku a já jsme přibrala 10kg. Jsem čím dál tím víc neohrabanější a oblíkání ponožek nebo bot mi dělá značné potíže :o) A u všeho se moc rychle unavím.

Byli jsme v obchodě a konečně vybrali kočárek pro naše miminko. Bude šedo-modrý Růžová Panter.Do 3 týdnů ho budeme mít doma. Máme i objednanou postýlku a už se na ni taky moc těšíme. Už skoro všechno máme připraveno pro naše miminko. Už jen pár drobností a pak věci do porodnice.

Na poslední UTZ jdeme 16.12.- je to den po mých narozeninách,tak to bude takový dárek pro mě.

Od konce října chodím na plavání a cvičení pro těhotné a musím říct, že mi to moc pomáhá. Hlavně cvičení ve vodě, je moc příjemný. Chodím tam každý týden.

Poslední dobou mě moc bolí kostrč, někdy jsou to hrozný bolesti. Snad se to nebude zhoršovat.

Dne 8.10.2003 jsme byli na ultrazvuku. Pan doktor nám ukázal pohlaví našeho mimíska,na které jsme se moc těšili a hned jsme to s manžílkem poznali. Byla tam malá prcka. Pan doktor to komentoval slovy „je tam pipinka“ Tomu jsme se museli moc smát. Pak nám ji ještě asi 4 krát ukázal, kdyby se tam znáhodou pindík nějak schoval. Ale bylo to pořád stejný a vrtěla se jako blázen,tak to by se ukázal, kdyby "ho" měla někde zmáčklý.

Tak máme natočený miminko asi 20 min v normálním ultrazvuku,jak hýbá pěstičkami a kope nožičkami, jako čertík. Má 490 g a asi 26 cm(to jen odhadl,protože mimi není natažený). Tak to je to v normálu.

Byl to 3D ultrazvuku,ale miminko nám moc obličej neukázalo, protože ho měla schovaný za placentou a pan doktor říkal, že to asi ty mimi nějak vycítí, že se schovají,prý se mu to stává běžně,tak pořád doufal, že se otočí a nic, potvora malá.

Bylo to tak moc dojemný a nezapomenutelný zážitek.

Pak jsme hned jeli k našim a ukázali jim ultrazvuk a řekli jsme jim,aby to poznali sami,ale museli jsme jim trochu pomoct,ale to“ kávový zrno“ se nedá splést. I když měli naši velikou radost, tak je to docela to překvapilo,protože si mysleli, že budeme mít chlapečka (podle starých pověr, že jsem se nezměnila v obličeji). Ale spíš si přáli holčičku jako my,tak se nám to všem splnilo.

Tak už víme co nosím v bříšku, je to naše milovaná A D R I A N K A.

Teď se cítím celkem v pohodě,jen ta hlava mě pořád bolí,někdy je to opravdu hrůza,ale pan doktor říkal, že je to normální kvůli poklesu cukru.Tak to budu muset vydržet.

(22+1 tt +6kg)

Tak jsme byli u nového pana doktora v Brně (20tt). Bylo to moc fajn a jsme s ním moc spokojeni. Byla jsem tam s tatínkem a pan doktor mě vyšetřil a zjistil, že krásně rosteš. Za 3 týdny jdeme na ultrazvuk 3D a tam se konečně dozvíme, jesli jsi chlapeček nebo holčička. Moc se na to těšíme a počítáme každý den. Necháme si Tě natočit na videokazetu.

Naše milovaný miminko,

Zatím nevíme co budeš, jestli chlapeček nebo holčička. Jména už máme vybraný, buď budeš Adrianka nebo Šimonek.

Dnes jsi mě koplo,ale už doopravdy-18.9.2003 a jsme v 19+2 tt. Bylo to tak roztomilý. A byla jsem z toho tak dojatá a úplně na měko.

Zítra jdeme k novému panu doktorovi do Brna,snad bude lepší než ke kterému jsem chodila doteď.

(Přibrala jsme od začátku těhotenství 4 kg)