Mám doma dve krásne knižky, ktoré som našla u manželových rodičov v knižnici. Obidve sú vydané okolo roku 1905, písané v nemčine, švabachom a populárnym spôsobom sa zaoberajú medicínskymi otázkami.
Naším přáním je, aby každá budoucí maminka, bude-li si to přát, našla ve svém okolí kvalifikovanou dulu, která ji může doprovodit k porodu a pomoci jí jak v době těhotenství, tak v šestinedělí.
Dnes mám za sebou první milník na cestě k nekojení. Vzhledem k tomu, že kojí celý okolní svět včetně pošťáka a domovníka, připadám si poněkud provinile.
Jako by nestačily ty divoženky, co chtěji rodit doma bez přdchozích komplikací...
Vysvětlete mu, že i na miminko působí, jestli je maminka klidná a šťastná, vytvořte pocit důležitosti i staršímu dítěti tím, že vám bude pomáhat s denními aktivitami, spojenými s menším.
Úryvek z apelujícího dopisu, který vznikl jako reakce na hromadně rozesílaný e-mail. Zmíněná žena pochází z Austrálie, ale tématika poporodní deprese je zajisté transkontinentální. Je zajímavé, jak zkreslené představy o tomto onemocnění panují...
Bylo to před více než rokem. Čekala jsem své první, vytoužené dítě.
Začnem pekne po poriadku. Toto tehotenstvo bolo moje druhé.
Maminky, nebojte se přirozeného porodu! Odpověď na na jeden z častých dotazů v naší těhotenské poradně.
Četli jste někdy reportáž z domácího porodu?
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.