Když jsem zjistila, že budeme mít miminko, nevydržela jsem ani minutu a ihned to oznámila příteli. Mimi bylo plánované a povedlo se na první pokus. Mně bylo teprve devatenáct let a měla jsem pár měsíců před maturitou na SZŠ.
Jak to, že mám všechno velké? Kromě bujného poprsí a do dáli klenutého bříška mám prý i moře plodové vody a velké miminko s velkou hlavou. Co je špatně? Těhotenskou cukrovku, ani jiné závažnější problémy nemám. Jenom anémii, a tu prý také velkou, což ale s velikostí miminka nesouvisí.
Pro porod v Irsku jsem se rozhodla z jednoduchého důvodu, oba jsme tady s přítelem pracovali a taky nás od porodu v Češku odrazovaly zkušenosti známých, kamarádek...
K napsání těchto řádků mě inspirovalo několik článků o porodech uveřejněných na Rodině. Jsem máma čtyř malých dětí, nejmladšímu jsou necelé tři měsíce, takže poslední porod mám v živé paměti.
Ani nevím proč, ale článek Vlaďky mě přinutil také napsat svůj názor na porod v Irsku.
O děťátku jsme hovořili již delší čas. Ale stále bylo něco proti nám. Bydlení, věk, škola… Bylo mi 21, měla jsem úspěšně dokončený druhý ročník na pedagogické fakultě, nastěhovali jsme se do nového bytu a nechali průchod všem možnostem.
Mnoho diskuzí mezi matkami i mezi odborníky směřuje k tomu, jak velmi nutný je kontakt dítěte s matkou ihned po narození. Už erudovaní psychoanalytici se věnovali důsledku odloučení dětí od matek. Známé důsledky separace dětí od matek popisovaly hlavně psychoanalytičky v polovině minulého století.
Tento článek vznikl pro mého přítele, 25letého muže, jenž moc o zdravotnictví nemá „šajn“, protože studuje jiný obor.
Porody doma jsou takové věčné téma. Co člověk, to názor, ale vše má své pro a proti.
Tímto článkem bych chtěla reagovat na článek od autorky Lucky s názvem Zbytečné zásahy do porodu.
Těhotenství | 
Dítě | 
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.