Neobdarováváme svá milovaná dítka něčím, co by se v současném stádiu vývoje naší společnosti dalo označit - viděno z jiného úhlu pohledu - danajským darem?
Tento článek bych chtěla věnovat hlavně rodičům, kteří se rozhodují, zda nechat či nenechat očkovat svoje děti proti planým neštovicím.
Malá Klárka úspěšně absolvovala zápis do první třídy. Nebyla nervózní, vše proběhlo hladce. Přesto se její maminka trochu obává, jestli opravdu zvládne první třídu. Nemá raději ještě rok počkat a zažádat o odklad? Kdy je dítě na školu zralé?
Kde jsou děti, tam jsou i nadávky. Při hře na honěnou si děti ze sebe utahují a škádlí se, při stavění lega se hádají a urážejí, ve školních lavicích využívají repertoár "opepřených výrazů" dennodenně.
Jsme celkem normální rodina i když s nadprůměrným počtem dětí. Myslím, že i naše děti jsou docela normální (aspoň doufám). Někdy úžasné, někdy příšerné.
Poslední dobou se stále častěji setkávám s názory a diskusemi na téma bezpečnosti čehokoliv.
Článků o výchově dětí jste si již jistě přečetli mnoho. Existuje nespočet názorů na to, co je správné a co ne. Tento text je čistě popisem mojí vlastní zkušenosti. Jsem matkou dvou dětí. Štěpánovi je 5 let a Natálce 2,5 roku. Posledních šest let je pro mě v pozitivním slova smyslu nejlepší školou mého života.
Zeptejte se rodičů, kteří mají více dětí. Řeknou vám, že všechny své děti mají rádi stejně a že mezi nimi nedělají žádné rozdíly. Ale vy, dítě svých rodičů, víte, že to není pravda.
Tento výlet nás zavede do kraje podél závěrečné části toku řeky Sázavy, přesněji do míst, která jsou již mnoho desetiletí známa jako proslulá útočiště trampů, chatařů a vodáků.
Najde se někdo, kdo vyplní imaginární díru na trhu a vysvobodí z pasti maminky, které musí nést důsledky "velkých" gest naší vlády?
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
