Už se vám někdy stalo, že jste si všimli třeba u chlapce ze sousedství podivných modřin nebo toho, že je najednou „jiný“ – tichý, bázlivý, lekavý?
Ve škole Janě hrozila pětka z matematiky. Dnes se při studiu vysoké školy živí jako datová analytička.
Tento text přiblíží a osvětlí čtenářům pojem, o kterém lze slyšet čím dál častěji.
V úvodním článku v části věnované výchově se zaměříme na pocity a prožívání rodičů. Ty jsou totiž společným jmenovatelem většiny hovorů, které s rodiči vedeme.
Agresivní chování dětí je projevem vzteku, silné emoce, které nejsou schopny zvládnout.
Dojemný příběh o rodičích a dětech, které vnímají i to, co by před nimi dospělí chtěli schovat.
Problematika toho, jak děti vnímají seniory i proces stárnutí, je ve skutečnosti složitější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Nevíte, co z vás nebo z vašich studentů jednou bude? Nezapadáte, nebo možná ani nechcete zapadat do konkrétní škatulky?
Daniel Pražák správně pokládá otázku: "Ale co my?", snaží se tím upozornit na to, že k učení druhých lidí, či dětí, chyby prostě patří.
Jak se s těmito podivuhodnostmi vypořádat? Barbora Klárová o nich napsala knihu nazvanou Záludnosti těla.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
