Vzhledem k tomu, že jsme se ve správné době přinachomýtli ke vzniku soukromé základní Školy Hrou v Praze 6 na Břevnově, absolvovaly naše děti 1. stupeň školního vzdělání tam a rozhodně to považuji za šťastné řízení osudu.
Jak často se tato věta objevuje pod Šimonovými školními pracemi! Paní učitelka totiž neví, kolik času věnuje jeho maminka tomu „procvičování“.
Mluvíme stejnou řečí jako naše děti, ale slyšíme to, co nám říkají nebo si jejich slova překládáme tak, jak jsme uschopněni? Ptáme se téměř každý den, co bylo ve škole.
Holky a kluci, kteří začínají brát rozum, prý nemají zájem o historii. Mluví se o generaci zacílené výhradně do budoucna. Dějepis je nuda a zbytečnost. O minulosti raději mlčte!
Máte-li mezi svými dětmi chlapce, nestačí vychovat ho jen tak, aby byl „normální“ – protože být normální dnes pro muže znamená být chladný, soupeřivý a emocionálně nezralý.
České dítě tráví před obrazovkou v průměru 25 hodin týdně, tedy více než 3,5 hodiny denně. Průměrný český 13letý školák viděl za svůj život v televizi 52 000 vražd, znásilnění, ozbrojených loupeží a přepadení.
Domácí úkoly známe všichni. Před léty jsme je sami dostávali (netvrdím, že psali, a už vůbec ne, že jsme tak činili doma), a ti z nás, kdo mají děti školou povinné, se s nimi setkávají dodnes.
Školní zátěž je mnohem menší, když dítě v každém okamžiku jasně cítí, že rodiče (i učitel) stojí za ním, že jejich láska a akceptace jsou bezpodmínečné.
Pryč je doba, kdy rodiče nedůstojně sháněli po všech známých lékaře, který by jejich dítěti vepsal do omluvného listu onu vytouženou formuli „lékařská prohlídka“.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
