Rodinné rituály jsou pro děti velmi důležité. Největší prostor pro jejich vytváření poskytují samozřejmě Vánoce a jim předcházející období adventu.
Opět nemá domácí úkol. Přes zákaz běhá o přestávce. Vyrušuje, nereaguje na napomínání. Surově napadl spolužáka. Odmlouvá, je drzý. Některé žákovské knížky se hemží poznámkami, a změna chování nepřichází. Mají vůbec smysl?
Mít poslušné dítě je cílem nebo přinejmenším snem nejen mnohého rodiče, ale samozřejmě i mnohého učitele.
Když se řekne nechtěné dítě, většina z nás si pravděpodobně představí novorozence odloženého v baby boxu, miminko anonymně předané kojeneckému ústavu, nebo galerii fotografií z internetových stránek Fondu ohrožených dětí.
Proč je dnes u nás 6,5 % dětí s poruchami učení, když v roce 1975 jich bylo jen 1 %? Odrážejí tato čísla skutečnost, nebo si tak jen školy, rodiče a pedagogicko-psychologické poradny ulehčují život? Je to tak, že místo abychom děti učili číst, raději je označujeme za dyslektiky a mávneme nad nimi rukou?
Sourozenecké hádky, bitky, žalování, ukřivděné kňourání a svalování viny jeden na druhého, někdy i nadávání a naschvály. To je častá realita mnoha našich rodin s více než jedním dítětem.
Výchovné problémy některých dětí souvisejí s absencí pravidel v rodině.
Tahle příhoda je stará pár měsíců, ale ani dneska mi není do smíchu.
Podle lékařských studií se více než 99 % dětí rodí se zdravýma nohama. S přibývajícím věkem se však počet vad nohou zvyšuje. Co proti tomu můžeme dělat?
Že to Angličané myslí s ochranou dětí skutečně vážně, jsme poznali po našem příjezdu do Velké Británie brzy.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
