Do školy se těší každé dítě. Katastrofou však je, že toto nadšení se brzy ztrácí a nastupuje apatie, nechuť a rozčarování. Dítě přestává být ve škole šťastné.
Holky a kluci, kteří začínají brát rozum, prý nemají zájem o historii. Mluví se o generaci zacílené výhradně do budoucna. Dějepis je nuda a zbytečnost. O minulosti raději mlčte!
Máte-li mezi svými dětmi chlapce, nestačí vychovat ho jen tak, aby byl „normální“ – protože být normální dnes pro muže znamená být chladný, soupeřivý a emocionálně nezralý.
České dítě tráví před obrazovkou v průměru 25 hodin týdně, tedy více než 3,5 hodiny denně. Průměrný český 13letý školák viděl za svůj život v televizi 52 000 vražd, znásilnění, ozbrojených loupeží a přepadení.
Domácí úkoly známe všichni. Před léty jsme je sami dostávali (netvrdím, že psali, a už vůbec ne, že jsme tak činili doma), a ti z nás, kdo mají děti školou povinné, se s nimi setkávají dodnes.
Školní zátěž je mnohem menší, když dítě v každém okamžiku jasně cítí, že rodiče (i učitel) stojí za ním, že jejich láska a akceptace jsou bezpodmínečné.
Pryč je doba, kdy rodiče nedůstojně sháněli po všech známých lékaře, který by jejich dítěti vepsal do omluvného listu onu vytouženou formuli „lékařská prohlídka“.
Dnešní děti nejsou ani šťastnější, ale ani méně šťastné než děti v minulosti, říká lékařka a psychoterapeutka Lea Brodová. Nejlepší prevence problémů dítěte je otevřené ucho, oko a srdce pro to, co dítě prožívá.
Na každých sto žáků připadá v českých školách 9,5 počítače, což je dokonce o jeden počítač víc, než je průměr Evropy. Nemalou část aktivit, k nimž počítače českým školákům slouží, představuje práce s výukovými programy.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
