Mít poslušné dítě je cílem nebo přinejmenším snem nejen mnohého rodiče, ale samozřejmě i mnohého učitele.
Když se řekne nechtěné dítě, většina z nás si pravděpodobně představí novorozence odloženého v baby boxu, miminko anonymně předané kojeneckému ústavu, nebo galerii fotografií z internetových stránek Fondu ohrožených dětí.
Proč je dnes u nás 6,5 % dětí s poruchami učení, když v roce 1975 jich bylo jen 1 %? Odrážejí tato čísla skutečnost, nebo si tak jen školy, rodiče a pedagogicko-psychologické poradny ulehčují život? Je to tak, že místo abychom děti učili číst, raději je označujeme za dyslektiky a mávneme nad nimi rukou?
Sourozenecké hádky, bitky, žalování, ukřivděné kňourání a svalování viny jeden na druhého, někdy i nadávání a naschvály. To je častá realita mnoha našich rodin s více než jedním dítětem.
Výchovné problémy některých dětí souvisejí s absencí pravidel v rodině.
Občas nás může velmi zarazit nekultivovaný projev dětí a mladých lidí. Primitivní vyjadřování plné vulgárních výrazů, chudý slovník nebo věty, které jsou kusé, postrádají smysl, nejsou srozumitelné. Rovněž učitelé si stěžují na vyjadřovací schopnosti žáků. Kde je zakopaný pes?
Že to Angličané myslí s ochranou dětí skutečně vážně, jsme poznali po našem příjezdu do Velké Británie brzy.
Zima nám přináší mnohá zpestření života - lyžovat, bobovat a koulovat se můžeme opravdu jen na sněhu. To s sebou však přináší i nebezpečí úrazů.
Mezi jednu z velmi důležitých psychických potřeb, jejíž kvalitní uspokojování umožňuje rozvoj dítěte, patří jeho pevné zakotvení v životě. Každé dítě potřebuje někam patřit – k lidem, k místům i k věcem. To vše spoluvytváří jeho identitu.
"Každý muž chce syna, ale podvědomě touží po dceři..." Tomuto tvrzení dá za pravdu mnoho mužů. Proč však je tomu tak? Otcové jsou totiž prvními muži v životě svých dcer a ony většinou posledními ženami, které ještě dokážou ovlivnit...
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
