Obracím se na čtenáře s prosbou. S prosbou o pochopení, zamyšlení se. Vždyť i lékaři jsou živí lidé. Nechci se zastávat těch arogantních, o kterých někdy píšete. Mluvím za tu většinu lékařů, kteří dělají svoji práci rádi a tak dobře, jak jim to lékařská věda a okolnosti dovolují.
Náš život s autistickým dítětem je nesmírně inspirativní. Michalce už brzy bude 14 let, a stále nás překvapuje svým vnímáním světa. Roste z ní krásná holka. Až mě bolí srdce, když vidím to tělo slečny a vnímám její čistou ryzí duši dítěte.
Patrně všechny mámy, když jim řeknu, že mne nechtěli nechat v nemocnici s 13 měsíčním dítětem, které jsem kojila, budou stát na mé straně. Zdravotničtí pracovníci možná budou hájit své zájmy a říkat něco o špatných podmínkách, ve kterých musí pracovat.
Pamatuji si na televizní dokument, který běžel před několika lety na ČT1. Jmenoval se „Proč české ženy pijí?“.
Ríša celé léto studoval problematiku sněhu na pohádce "Veselé Vánoce s Teletubies", a zimy se tak dočkal náležitě připraven.
Zajímalo mě, jestli můžu sem tam střídat příkrmy hypo i normální, ale paní doktorka mi řekla, že aby to mělo nějaký účinek, musím dávat výhradně příkrmy hypoalergenní.
Jsou utěšovateli, důvěrníky a ochránci našich dětí. Není divu, že je láska k plyšovým hračkám drží často po celý život.
O tom, jak rozvíjet řeč malých dětí, jsme si povídali s logopedkou Markétou Hrubínovou.
Náš prvorozený syn spal ve své postýlce přesně do tří týdnů věku. Pak jsem si ho párkrát vzala v noci na kojení k nám do postele a Ondrášek tam prostě už zůstal. Několik zkušených matek mi sdělilo, že toho budu trpce litovat.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
