Pro maminky nemocných dětí touto infekcí a případné nemocné dospěláky mám dvě rady jak na neštovice. Sama jsem je prodělala v letos v prosinci ve 26 letech.
Lidé, kteří vyrůstali bez sourozenců, jsou rozmazlení, neberou ohledy na druhé a stále chtějí být ve středu zájmu. Pravdivost takových úsudků je však diskutabilní - alespoň podle Hartmuta Kastena, který před nedávnem dokončil rozsáhlou studii na toto téma.
„K plné spokojenosti mi nestačí jen samotná péče o rodinu. Nemluvím o kariéře, ale o možnosti věnovat se něčemu jinému, mít možnost plně využít všech svých schopností,“ říká personální ředitelka společnosti Microsoft a matka dvouletého syna Filipa Martina Šmidochová.
Říká jedno staré pořekadlo. Možná si řeknete, že v dnešní době alergiků už takřka nikdo nespí v peřinách, a tak už to dávno neplatí. Platí stále, jen ta peříčka mají dnes jiný význam. Pojďme je tedy spolu sbírat.
Takováto reklama (i mnoho jiných) je víceméně úsměvná, ale to nic nemění na faktu, že je podle mého názoru naprosto zavádějící.
Už je to zase tady, mám pocit, že už doma s dětmi nevydržím ani minutu. Mateřská a postižení našeho syna mne naprosto vyčerpávají.
Určitě nejsem první ani poslední, co tady bude v 1 ráno sedět a nadávat, že kdyby byla sama, tak teď spí.
Syn mi roste a zásady dále mizí v nedohlednu, i když po předchozích zkušenostech už nemám zásady žádné, spíš možná několik málo resistentních naivních představ, o nichž předpokládám, že nepřežijí setkání s chlapečkem:o)
Také je vaše dítě opožděné v psychomotorice? Jste v pohodě, protože to přeci dožene? Ale co když ne? Mému synovi se to stalo.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
