Matka slzela při pohledu za odcházejícím synem a dojatě vzlykla: co si ten chlapec v tom široširém světě počne?
Jsou pryč. Ještě před chvílí byl plný dům lidí, smíchu, hovoru, života. Dva měsíce odpluly kamsi do nenávratna, a už zase vyrážejí do světa, za kamarády, spolužáky, za svou samostatností. Ještě poslední objetí - ahoj maminko, v pátek jsme zase doma - a čárymáryfuk! je tu pusto a prázdno.
Během dvou let působení na americké státní střední škole jsem zažila mnoho situací, které by v českých podmínkách člověka ani nenapadly.
Když jsem se rozhodla psát o školní jídelně, bylo to tak trochu ze sentimentality, protože jsem měla po maturitě, bylo někdy okolo poledne a zrovna jsem dostala hlad.
Mojí nejlepší kamarádce se po 20ti letech usilovného snažení narodil úžasný, zdravý, silný a krásný kluk. Proč to vykládám v rubrice dospívání? Čtete-li pozorně, je vám jasno … po 20ti letech…
S dětmi nejrůznějšího věku neustále žasnu, čím vším se čeština obohatila. Nejvíce mě překvapuje metamorfóza slova "přítel". My jsme taky měli přátele, a dokonce je za přátele označujeme stále, i když pro mladší generaci má slovo "přítel" naprosto jednoznačný význam.
Stále se dostáváme do situací, které nám názorněji než jakákoliv odborná literatura dokazují, jak moc děti z ústavní výchovy citově strádají. A to i tehdy, když navenek vypadá vše docela v pořádku.
„Narodila se holčička, jmenuje se Sára, váží 3,5 kila a měří 50 cm,“ říká vytáhlá, třináctiletá dívka, a urovnává čepičku hadrové panence. „Narodila se holčička, jmenuje se Arna,“ odtuší její spolužák. Cožpak si sekundáni ještě hrají s panenkami? Dokonce i kluci? Oč vlastně jde?
...to miminko prostě je. Není to, jakože když člověk chce, ale prostě miminko je pořád. Člověk se nemůže chovat úplně jako normálně, to je to jediný, co mi to přineslo, že jsem to vnímala jako velikou obtíž.
Kdo má rozhodující vliv na výběr budoucího povolání dítěte - škola, rodina nebo samo dítě? Zamyšlení nad výsledky jednoho zajímavého průzkumu.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.