Jsou pryč. Ještě před chvílí byl plný dům lidí, smíchu, hovoru, života. Dva měsíce odpluly kamsi do nenávratna, a už zase vyrážejí do světa, za kamarády, spolužáky, za svou samostatností. Ještě poslední objetí - ahoj maminko, v pátek jsme zase doma - a čárymáryfuk! je tu pusto a prázdno.
Během dvou let působení na americké státní střední škole jsem zažila mnoho situací, které by v českých podmínkách člověka ani nenapadly.
Když jsem se rozhodla psát o školní jídelně, bylo to tak trochu ze sentimentality, protože jsem měla po maturitě, bylo někdy okolo poledne a zrovna jsem dostala hlad.
Mojí nejlepší kamarádce se po 20ti letech usilovného snažení narodil úžasný, zdravý, silný a krásný kluk. Proč to vykládám v rubrice dospívání? Čtete-li pozorně, je vám jasno … po 20ti letech…
S dětmi nejrůznějšího věku neustále žasnu, čím vším se čeština obohatila. Nejvíce mě překvapuje metamorfóza slova "přítel". My jsme taky měli přátele, a dokonce je za přátele označujeme stále, i když pro mladší generaci má slovo "přítel" naprosto jednoznačný význam.
Vánoce. Nejkrásnější svátky v roce. Jak pro koho. Právě před Vánoci si člověk uvědomí vztahy v rodině a pozná, jestli ty Vánoce budou za něco vůbec stát.
Vysokoškolské studium získává v posledních letech charakter masové honby za titulem a velká část studentů se snaží proplout k cíli bez výrazného zájmu o studijní obor.
Stále se dostáváme do situací, které nám názorněji než jakákoliv odborná literatura dokazují, jak moc děti z ústavní výchovy citově strádají. A to i tehdy, když navenek vypadá vše docela v pořádku.
Kdo má rozhodující vliv na výběr budoucího povolání dítěte - škola, rodina nebo samo dítě? Zamyšlení nad výsledky jednoho zajímavého průzkumu.
Pokud nejsme plně obsazeni, bereme stopaře. Sama jsem kdysi stopem často jezdívala a proto to považuji za téměř řidičovskou povinnost. Navíc setkání s neznámými lidmi bývají většinou příjemná.
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.
Skok
