Navštívíme-li běžné hračkářství, nalezneme v něm jen minimum hraček, které odpovídají přirozeným potřebám předškolního věku. Většina z nich je výplodem technické představivosti nás dospělých a se světem dětí má bohužel málo společného.
V dobách nepříliš dávných jsem se naivně domnívala, že naše dítě bude mít úžasného, milujícího a především „pečujícího“ otce. Milující snad je – ale to je asi tak všechno.
Že je mateřská dovolená špatně placená, je fakt, ale na druhou stranu přece na ní nejsem kvůli penězům, ale kvůli dětem. Já spíš naopak oceňuji, že je tak časově velkorysá, o tom si můžou ženy v Západní Evropě i USA nechat jen zdát.
Proč není přirozené, aby se dítě učilo psát a číst již ve 4 letech? Je vůbec přirozená péče o dítě lepší a proč?
Nedávno jsem se na jedněch maminkovských stránkách dostala do sporu, zda šidítko patří "k samozřejmé výbavě miminka" a zda je to "plnohodnotná náhrada matčina prsu" - ne, že bych byla vyložený nepřítel dudlíku, jenom ho považuju víceméně za zbytečnost. Tehdy jsem však ještě netušila, že i já sama pro Ladu jeden pořídím...
Na první společný výlet s naší dcerou jsem se moc těšila. Vendulce je už rok a do jakékoli akce se zapojí s nadšením. Tekoucí voda v potoce, hořící oheň, běžící pes, každý brouk u ní vzbuzuje nadšení. Logicky jsem předpokládala, že jízda na kole v cyklosedačce se jí bude líbit.
Začalo to docela zajímavě. Přišel mně mail zhruba s tímto obsahem: "Jelikož už se nás dalo dohromady dost, můžeme i letos vyrazit na Divadelní vandr. Opět pojedeme s koníky a vozem a budeme hrát divadlo..."
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.