Každý má ke svému rozhodování různé důvody, život je otázkou priorit a vždy je něco za něco.
Vždycky jsem zastávala názor, že jedno plesknutí přes zadeček ještě nikoho nezabilo. Koneckonců, sama jsem s podobným krédem vyrůstala, a nestal se ze mě ani narkoman, ani jiný životní ztroskotanec a s rodiči vycházím skvěle. Tak proč by to nemohlo fungovat i u mých dětí?
Po přečtení jednoho z předcházejících článků nazvaném: Mám práci, aneb příběhy "Krkavčích :o) matek" mi nedá přidat i svou vlastní zkušenost.
Dostala jsem odpověď na dotaz ohledně certifikované obuvi. Přijde mi to velice zajímavé.
V naší společnosti stále přežívá názor, že ženy mají žít především "pro děti a rodinu". Že všechno ostatní - záliby, zájmy a seberealizace mimo domov - je ztráta času, který "ukradly" své rodině. Ale vlastní potřeby nelze dlouhodobě "beztrestně" popírat...
Fimóza? Konglutinace? I v případě pohlavního orgánu platí to, co v celé pediatrii - a to, že dítě není zmenšeninou dospělého organizmu, ale platí pro něj často rozdílné zákony.
Pomalu mi končí rodičovská dovolená a mám důležitý vzkaz pro všechny maminky (i tatínky), kterým tohle období teprve začíná.
Povzdychne si často leckterá maminka. Na sporáku rozvařený oběd, v kuchyni neumytá podlaha, po všech pokojích rozházené hračky, a dítě stojí u vás a tahá vás za ruku, protože si s vámi chce hrát. Říkáte si, že už má přece věk na to, aby si dokázalo hrát samo. Je snad nešikovné? Nesamostatné? Rozmazlené?
Děti spotřebují spoustu rodičovského času a energie a v důsledku toho partneři někdy zanedbávají svůj vztah.
K napsání tohoto článku mě inspirovala situace, která se odehrála před několika málo dny, a moje jediná možnost jak zastavit onu známou "otevírající se kudlu v kapse" bylo svěřit vše své klávesnici.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.