Mám všechno, po čem jsem toužil jako tínejdžer, akorát o 50 či 60 roků později.
Velice často „chodím“ na stránky Rodiny, čtu zajímavé příspěvky a zapojuji se do diskuzí. Proto bych se i já chtěla svěřit se svým problémem, který mě hodně trápí. U nás je totiž všechno naopak. Jak? Vysvětlím hned.
Aby se dítě mohlo správně rozvíjet, potřebuje pevné zakotvení v životě.
I ve Vašich očích, milé maminky, babičky i tchýně a tetičky. Až Vás budeme ukládat do hrobu, až se s Vámi budeme naposledy loučit? Nešlo by to dřív? Ne hned, ne zítra, ale třeba až za rok, za dva. Ale, prosím, zkuste nám pomoci. "Neshazujte" naše starosti, které přináší současná doba a my nebudeme podceňovat ty Vaše.
Před deseti lety jsem se bláznivě zamilovala a od samého začátku jsem věděla, že není žádný svatoušek.
O tom, že je přítomnost táty v rodině důležitá, netřeba vést dlouhé diskuse.
...může to vést až k tragickému konci. Říká se, že nejvíc tragických nehod se stane ve chvíli, kdy spoléháte na toho druhého, babičku, manžela, kamarádku, manželku apod. Myslím, že toto tvrzení bude velice pravdivé.
Laskavost k sobě samým, k lidem kolem nás a pochopitelně k dětem, to jsou věci, které nám podle psycholožky Nely Wurmové pomohou zvládat náročné situace.
Mým cílem není podat návod jak ošetřit starší dětí v prvních týdnech při tak velké změně, to totiž většina rodičů velmi dobře zvládá.
Stála jsem na ostrůvku tramvaje a v bezděčném gestu mi zabloudila ruka do kapsy. Po krátké chvilce jsem z kapsy vytáhla kamínek - jeden, druhý, třetí…
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.