Těch 9 měsíců není jenom radostné očekávání, ale i spousta nečekaných situací.
Pokračování poznatků z amerických výzkumů, jejichž první část byla uveřejněna v článku Co by měli jíst budoucí tatínkové.
Když si tak pročítám články o domácích porodech, nedá mi, abych nenapsala o otřesném zážitku, který se mi stal loni na podzim.
Tak už se zas dlouho nevedla bouřlivá diskuze na téma "porody doma". A mně to nedá a zase si píchnu do vosího hnízda.
Tuto větu slyší žena na sklonku těhotenství často. Od 36. týdne v gynekologické ambulanci a pak minimálně každé dvě hodiny u porodu.
Tento článek píši proto, protože cítím potřebu vyjádřit, jak krásný pocit je zažít takový přirozený a šetrný porod a také proto, že si myslím, že to má velký vliv na celý další život dítěte. Člověk by to tedy neměl brát jako operaci, ale jako zázrak přírody, kterému by se měl poddat.
Devět měsíců čekání, všechno do porodnice zabalené, postýlka i výbavička připravené, budoucí tatínek trefí nejkratší cestou do porodnice snad i poslepu…
Začnem pekne po poriadku. Toto tehotenstvo bolo moje druhé.
Co tedy vlastně ambulantní porod obnáší?
Americká Koalice za zlepšení porodních služeb (Coalition for Improving Maternity Services, CIMS) sdružuje jednotlivce a organizace, kterým záleží na péči o matky, děti a rodiny a na jejich blahu.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.