Je toho hodně, co je mezi mnou a Kubou. A není to jenom o šesti letech manželství a devíti- (skoro desíti)leté známosti.
Nemyslím, že jsem špatná kuchařka. Nebo jinak - během těch šesti let, co jsem vdaná za Jakuba a čtyř roků každodenního vaření, jsem se vcelku vypracovala.
Je jaro, je jaro. Radostí se mohu zbláznit a asi tak působím i navenek.
Mám kamarádku a nemám ji dlouho. Nevím, jak je to možné, ale je to tak. Nejsem ten tip lidí, co mají na každém prstě deset přátel.
Byl březnový den a ona šla na třídní schůzku svých dcerek do školky. No, je těžké užívat slova šla, když si představíte chůzi s dvouletým capartem, který se zastaví u každého nedopalku na chodníku. Přesto se snažila doběhnout na čas.
Někdy mám pocit, že život velmi rychle najde skulinku, kde si právě nejste jistí v kramflecích a šup. Už Vás vláčí, řekla bych až naturálně, po huběnce právě v tom odříkaném. Stalo se i mně.
Jmenuji se Magda Silná. Dle někoho hodně silná. Alespoň, co se týče přímé úměry mezi počtem dětí a silnými nervy, které musím v šestadvaceti letech mít. Mám totiž děti. Tři. A shodou okolností všechny jsou dcery.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.