Říká to psycholožka Petra Štarková, se kterou jsem si povídala nejen o jejích knihách, ale také o duševním zdraví malých dětí.
Umět naslouchat je první povinností lásky. Naslouchání není jen právem, ale také „povinností“ rodičů. Pak objeví, že děti říkají zajímavé věci. Zde je několik příkladů.
Jak se vypořádat s tím, když je naše dítě zcela jiné, než jsme si vysnili?
Není obraz jako obraz. Současnost je doslova posedlá obrazovými dojmy - televize, reklamní billboardy, časopisy, loga v mobilních telefonech, internet, ale také komerčně znehodnocených reprodukcí děl významných malířů.
Zkuste někdy i vybočit z rodičovských a dospělých stereotypů a pomalujte kameny na zahradě, vyražte na dobrodružnou výpravu do neznáma, zkuste si připomenout přehrady z kamenů, drnů a bláta, zahrajte si společně střílečku na počítači...
Od tří let věku dítěte máte radost, že se naučilo zachovávat čistotu. Ale právě proto, že u něj skončilo období, kterému psychologové říkají "anální stadium", začíná cítit potřebu provokovat neslušnými slovy.
Blbost rodičů se nejvíc podepisuje na prvorozených dětech.
„Tohle nezvládneš.“ „Na to nestačíš.“ „Ty jsi ale nemehlo.“ Tyhle věty slýchal Michálek už od dětství.
Nevyžádané rady většinou začínají slovy „měl bys“, „musíš“, „udělej“.
Obecně se setkáváme s názorem, že příčinou psychických problémů je především naše minulost, tedy přesněji řečeno dětství.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.