Ani v mém cabrio s větrem ve vlasech nemám takový pocit svobody jako kdysi na motorce za zády kamaráda, když jsme se proháněli Českým rájem.
Je možné vychovávat dítě, cítit se být kompetentním rodičem, a přitom si zachovat zdravý rozum?
Jsou lidé, kteří prohlašují: „Já jsem byl doma hodně bit - a dnes vím, že škoda každé rány, která padne vedle.“ A jsou jiní, kteří naopak říkají: „Já jsem byl doma hodně bit - já bych na své dítě ruku nevztáhl.“
Život dítěte v rodině klade velmi přirozeným způsobem základy k jeho vlastnímu budoucímu rodičovství. Jde o výchovný proces, který je třeba pečlivě sledovat a jehož zdárnému výsledku je třeba taktně napomáhat.
Zdá se, že současné děti se do práce nehrnou. Mnoho rodičů si až zoufá.
V naší první knížce psané s přítelem Langmeierem je fotografie patrně nejmenšího a nejnezralejšího dítěte, jaké se u nás do té doby podařilo udržet naživu. Byla to holčička, vážila 620 g a nebyla větší než lidská dlaň.
Vesnička, ve které se moje maminka narodila, se jmenuje Oščadnica. Leží pod Velkou Račou na Kysucích.
Zahrádky se plánují v zimě, říkal Karel Čapek v Zahradníkově roce.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.