 
 
Zvířecí mláďata následují své rodiče a stejně je tomu u přírodních národů.
Každá máma, která občas vyjede s kočárem do města, to určitě zná – nástup do tramvaje a výstup z ní – nic příjemného, a když se zadaří, může to být pěkné peklo.
 
Moje matka nenáviděla secondhandy. Považovala za nesmírnou hanbu jít si něco koupit do sekáče, jakoby tím přiznávala, že nemá na nové oblečení.
 
Dnešní děti tráví méně času v přírodě, některé se jí dokonce bojí a štítí. Jsou fyzicky neobratné a méně manuálně zručné, než bývali v dětství jejich prarodiče či rodiče, také mají horší orientační smysl a cit pro počasí.
 
Lidstvo již zažilo hezkou řádku nejrůznějších migračních vln. Od přesunů kočovných nomádů a osidlování Ameriky až třeba po velkou průmyslovou revoluci a s ní spojený exodus vesnického obyvatelstva do měst. Zdá se, že i my se dnes nalézáme na samém vrcholu další masové vlny migrace; tentokrát pro změnu v opačném směru.
 
Najít volné místo ke koupání ve velkoměstě nemusí být až tak snadné.
 
Orangutan Rajang v Colchesterské ZOO si oblíbil bříško nastávající maminky.
 
Takové malé dobrodružství jedné maminky na cestě s 1,5 ročním klučíkem.
 
Jednoho krásného dne (tuším v roce 94) jsme se rozhodli, že se vysídlíme z Prahy. Z matičky Korunovační do Jizerských hor, na chaloupku u lesa. K definitivnímu odsunu došlo na jaře 99. A jak si tu žijeme dneska??
| Těhotenství | Dítě | 
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.