Několik příhod s naší malou dcerkou jsem si v hlavě zařadil mezi nevysvětlitelné.
Někdo se narodí rodičům slavným, někdo chudým, někdo nemocným a já jsem se narodila rodičům alkoholikům.
Chtěla bych vám přiblížit náš smutný příběh. Když jsem tak pročítala moji diskusi Věřící maminky, uvědomila jsem si, že by bylo s drobným doplněním možné ho sestavit z příspěvků, které jsem holkám na diskusi poslala.
Byl jsem o tom skálopevně přesvědčen až do minulého pátku, kdy jsem si po příhodě, kterou mi moje žena vyprávěla, nenápadně prohlížel její kaštanové vlasy, které se kdysi tak krásně vyjímaly v kopretinách a já se jim před čtvrt stoletím omámeně upsal ve svatebním protokolu.
Psal se rok 1979 a mně bylo 18 měsíců. Mé dětství skončilo. Ale hezky po pořádku: žena, která si říkala matka, mě nechala doma samotnou, vlastně tak úplně samotnou ne, v ručičkách mi zůstaly zápalky. A já, jelikož jsem už tenkrát byla „šikovná“, s jednou z nich jsem škrtla.
Všechno to vypuklo v květnu před čtyřmi roky. Když jsem poprvé uviděla ten malý modrý uzlíček, co vykoukl po dvou dnech mé usilovné snahy poprvé na svět. Už to mě mělo varovat, že rodičovství nebude občas žádný med :o)
Taky máte rádi vůni lesa, tu směsici jehličí, mechu, lesních plodů a smůly? Tak Vám napíšu o tom, jakou jsme si zažili smůlu já a má rodina. Vše mám pěkně čerstvé, protože nás před malou chvílí dovezla nemocniční sanitka.
Neštěstí nechodí jen po horách, ale sestoupí občas i do nížin Hané. Štěstí se někdy unaví a pak prý sedne na kohokoli kdo je po ruce, takže zřejmě ani neštěstí není neunavitelné a i ono sedne. Můžu to potvrdit na události, která jednoho dne lehce narušila idylickou atmosféru v naší rodině.
Tuhle u nás doma došlo ke krvavé scénce. Přijdu z práce a dcera mě vítá halasným pokřikem: "Tatínku, tatínku, Pepíkovi vytekla všechna krev!"
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.