Jak pomalu a nenápadně to začínalo, tak to potom vzalo rychlý spád.
Zpětně si uvědomuji, že jsem neměl nijak velký strach o Laďku a dítě. Připadalo mi, že všechno probíhá tak, jak má.
Naše dula nám řekla, že při přirozeném porodu často přichází moment, kdy už jsou bolesti tak silné a všechno už trvá tak dlouho, že si žena myslí, to je konec, to se nedá vydržet, teď už asi umřu.
Moje kamarádka měla zdravé fyziologické těhotenství a přála si co nejpřirozenější porod.
Kdykoliv jsem někde narazila na zmínku o porodu doma, ježily se mi vlasy na hlavě. Nechápala jsem, co může někoho vést k přesvědčení rodit doma. Abych to pochopila, musela se v mém životě přihodit jedna důležitá věc – musela jsem sama porodit.
Zatímco pro některé otce je přítomnost po boku ženy, která rodí, naprosto přirozená, v případě jiných je to povinnost, nátlak vyvíjený ze strany současné společnosti a nátlak okolí.
Od začátku vím, že bych chtěla mít manžela u porodu – po celou dobu.
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.