Mé holčiny mají určitě už ve svém věku jednu jistotu. Asi není neuspořádanější rodiny než je ta naše.
Pořádek mám ráda, opravdu. Jen si tak úplně nejsem jista, že musím být já tím, kdo ho každý den dělá. Má rodina by nejspíš kývala svorně hlavami.
Jsem si jistá, že pro každého muže je měřítkem pokroku vlastních dětí ne první krok, ne první jídlo lžičkou, ale stoprocentně první slovo. Není to totiž slovo ledajaké - je to slovíčko TÁTA.
Vypadá to neuvěřitelně, ale stalo se …. Jednoho dne jsem se zase měla tvářit jako umírněná redaktorka jistých novin, která jde dělat rozhovor. To, co tomu předcházelo však s profesionalitou opravdu nemělo nic společného.
Nejsem správná žena. Právě jsem ze sušičky na prádlo vyndala usušené rozlepené kousky pexesa. Kde se vzalo, tu se vzalo…
Ještě jsem nebyla mezi živými a už jsem slyšela své dvě dcerky, kterak mile spolu hovoří. "Jsi hnusná!"
Nevím, jaký úhybný manévr používáte Vy, ale já se více méně vzdala.
Přestože to zní až skoro nereálně, myslím, že na 365 dní v roce připadá v naší rodině minimálně 150 dní oslav. Možná to jsou počty hodně nadnesené, ale pouze pro ty, co neznají naši rodinu.
Když jsem ještě s mateřstvím koketovala jen ve své mysli a poté nanejvýš hovořila se svým bříškem, měla jsem o svých dětech jasné představy. Když jsem viděla ta nezvedená dítka v ordinaci lékaře, říkala jsem si:"To moje děti nikdy!!!"
Těhotenství |
Dítě |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.