Re: Asi ještě vydržet

Ahoj, mám 5.5 letého syna, který nastupoval do školky přesně ve třech letech (skoro na den). Ze začátku chodil jenom na chvilku a bylo to bez problému. Po týdnu jsme ho zvykali na spaní a postupně prodlužovali pobyt až do odpoledne. Ze začátku se moc těšil, je to jedináček, ale jsme taková společenská rodina, takže byl zvyklý být hlídaný a i na kolektiv dětí. Asi po 14 dnech si myslím, že mu došlo, že už to není jenom na zpestření, ale že to bude na pořád a začaly scény. Ráno už v autě po cestě hlásil že do školky nejde, že ho bolí bříško a pod. Do třídy už jsme šli s brekem. Ten ale trval pár minut. Několikrát jsem měla možnost si to ověřit, když jsem třeba počkala za dveřmi třídy a poslouchala, jak řádí. Za pár minut bylo po breku a za chvíli si spokojeně hrál mezi dětmi. Někdy v průběhu října se zklidnil a od té doby dobrý. Trochu něžnější průběh má nicméně každý začátek školkového roku. I když má stále stejnou paní učitelku a se všemi dětmi je kamarád, pořád těch prvním pár dní teskní. Myslím, že děti obecně nemají moc rádi změnu a nevěřím, že tříleté dítě dokáže analyzovat a nebo jenom vůbec popsat svoje pocity dopodrobna. Prostě se mu nechce ráno vstávat a vadí mu, že se situace najednou netočí kolem něj.
Neviděla bych problém v nové školce, souhlasím s názorem, že taky nemusela být školka vůbec žádná a nevěřím tomu, že normální dítě bude mít trauma ze změny. Během těch několika málo dní si ani asi na původní školku nestačilo zvyknout. U nás hodně pomáhalo, když si brečího prcka paní učitelka posadila na klín, vzala do náruče a pod. A taky dost nekompromisní přístup v rodině. Prostě musíme jít do školky, protože maminka i tatínek musí do práce, abychom měli korunky a mohli za ně nakupovat atd. Po třech procesech zvykání ve školce si myslím, že je to ten nejlepší postup. Prostě klidně a sebejistě. Určitě může nastat situace, kdy prcek na školku prostě není zralý a odklad na další rok to může vyřešit, ale neřekla bych, že je to tento případ. Určitě bych komunikovala s učitelkou. A rozhodně bych to nevzdávala. Někdy mi přišlo, že jsem z toho byla víc vynervovaná, než malej.
Držím palce!