Určitě to zvládnete

Mám děti s o něco větším odstupem - 21 měsíců. Ale jelikož druhorozená dcerka byla velice rychlá ve vývoji (např. ve 12 měs. krásně mluvila ve větách), byli záhy také jako "skorodvojčata". Nejvíc v době, kdy chodili oba společně do MŠ, do stejné smíšené třídy. Ačkoliv tak malý věkový rozdíl u nás také nebyl plánovaný, velice nám vyhovuje. Co bylo kritické, byl první rok, ale to vycházelo z toho, že jsme tehdy bydleli v panelákovém bytě, neměli zahrádku, kde bych mohla nechat spát mimino v kočárku a "vyvenčit" batole bez velkého vypravování někam mimo dům. Neměli jsme ani žádné hlídání, babičky máme stovky kilometrů daleko, takže jsem na všechno byla převážně sama a bylo to skutečně náročné. Nic jiného než kolotoč kolem dětí neexistovalo. Syn na miminko docela žárlil, zlobil mne např. při kojení, navíc byl (dosud je) hyperaktivní, dcerka zase v noci nespala ... Přesto jsem všechno zvládla, podařilo se mi i v tom paneláku nepomáhat si televizí nebo sladkostmi na zabavení mrňat, uvařeno bylo, hry byly, výlety byly, ba i slušně uklizeno bylo, jen žehlení jsem značně omezila a spánek a náš osobní život s manželem šly na ten rok naprosto stranou. (Zpětně skoro nechápu, jak jsem to přežila, ale člověk evidentně přežije hodně ) Asi jsem si to druhé miminko nevychutnala tak, jako kdyby takový šrumec nebyl. Ale jakmile začali spolu běhat a hrát si, bylo to naprosto skvělé. Měli stejný režim, všechno dělali spolu, byla to taková kompaktní jednotka Zůstala jsem v domácnosti a moc jsme si ty roky, než šel syn do školy, užili. Škola je trošku rozdělila, jsou teď ve fázi rivality, ale jak jsem se dočetla, je to přirozené přechodné stádium, tak trpělivě čekáme na jeho odeznění Takže - žádný strach, máte-li dobré zázemí, určitě i ty tři prcky zvládnete. Začátek asi náročný bude, to bez debaty, ale po nějakém roce budete báječná rodina, uvidíte Hlavně ať jste všichni zdraví, to je základ. Hodně štěstí!