Kafemlýnek na gynekologii

V červenci jsem byla v 9. měsíci, když jsem zakopla a upadla na zahradě rovnou na bříško. Jeli jsme do porodnice na kontrolu, naštěstí všechno bylo ok, ale paní doktorka miminku naměřila na UTZ jen 2,40kg a udělala závěr, že mimi je růstově retardováno. Nemohla jsem tomu věřit, protože všechna předchozí měření byla v pořádku. Zavřeli mě tedy na týden do nemocnice a ládovali mě infuzemi s glukozou a magneziem, aby mimčo porostlo.
Švagrová, která je gynekoložka mi říkala, že moje hospitalizace je jen způsob jak zpeněžit nemocniční lůžko a že takové infuze mají smysl jen do 34.t. a dále že taková léčba se prováděla před 10-15 lety a že se nepodařilo prokázat, že glukoza má vliv na růst plodu. Řekla mi, že pokud mám monitory a průtoky placentou ok a miminko prosperuje ať podepíšu revers a jdu domů (měla jsem vše v pořádku). Byla jsem ve 38. týdnu a chtěla jsem v té porodnici rodit, tak jsem si nechtěla pohněvat doktory a místo reversu jsem žádala nový ultrazvuk a nové měření. Nikdo se se mnou nechtěl ani bavit, natož provést ultrazvuk. Jeden lékař mi řekl, že mohu být ráda, že nejsem v Africe, že tam by mě nechali umřít nebo porodit mrtvé děcko a tím to považoval za vyřešené a ještě mi sdělil, že moc čtu a že s inteligentními matkami je vždycky problém (moc se ptají...) a že prostě nemám přemýšlet a mám to nechat na nich...děs! Výsledek? Alergie na magnezium, modřiny z infuzí a depka... Za týden a něco se mi narodil krásný chlapeček, kterému láskyplně říkám "náš hypotrofek" - při narození měl 3,60kg!! Kilo dvacet ale rozhodně nepřibral z těch infuzí, byla to evidentně špatně provedená biometrie plodu...