Re: to je teda husty :-)

císařský porod je operace, rozhodně bych nechtěla situaci zlehčovat.
První dítě jsem rodila taky tak, po 3 dnech nepostupujícího porodu a mé vysláblosti se lékaři rozhodli pro sekci.
Manžel sice něco brblal o tom, že bychom to chtěli zkusit přirozeně, ale poté, co jsem na něj zasyčela pár nadávek a doporučení, ať on si rodí jak chce, přestal...
Rodila jsem v epidurálu, lékaři byli velmi příjemní, ptali se, jestli vím, co to bude, jak se bude jmenovat, žertovali se mnou, snažili se, abych se nebála.
Já se nebála a dorazila je tím, že jsem požádala, aby mi vše popisovali. Nejsem zdravotník, rozhodně jsem je nechtěla kontrolovat, jsem jenom děsně zvědavá a to, že mi před obličej dali plentu a donutili vyndat kontaktní čočky, mě jaksi diskvalifikovalo jakožto diváka. Manžela na sál nepustili, v Ostravě se to nedělá, takže odpadlo i natáčení na kameru nebo focení.
Anesteziolog mi napíchl epidurál a už se jelo. Byl opravdu tak hodný, že mi popisoval, co se tedy děje.
Pro ty, které se plánovaného i neplánovaného císaře bojí: není pravda, že necítíte nohy. To mě docela zarazilo, protože já je cítila. Myslela jsem, že budu mít pocit, jako bych od pasu dolů nic neměla. Já o nohách věděla, akorát mě nic nebolelo. Taky dobře.
Řez na břiše jsem vnímala asi tak, jako bych si přejela prstem přes holé břicho. Další fyzické pocity jsem už moc neuměla zařadit, postupně se prořezávali všemi vrstvami kůže a tuku, rozevírali břišní dutinu až k děloze. U mně teda voda nešplouchala, předtím postupně odtekla.
No a pak už jsem slyšela naše miminko. Byl zdravý, krásný a děsně naštvaný, že ho vyndali z teplíčka. Ale když mi ho donesli ukázat, poznal mě po hlase a uklidnil se.
Pak se pokračovalo, vyčistili mi dělohu, to jsem cítila, jako by mi ji "vytírali" hadrem, trošku to tlačilo na okolní orgány.
No a na závěr mi pan anesteziolog píchl "extra komfortní narkózu" na šití. A řeknu vám, to byl fičák. Cítila jsem, jak mi to z paže prolítlo až do hlavy a už jsem si snila super psychedelické sny. Ale příjemné.
Probudila jsem se, když mě vyváželi ze sálu, postupně nohy přicházely k sobě. Nic mě nebolelo, o jizvě jsem jenom "věděla", absolutně bez bolestí, sestra se divila, že nechci nic na noc proti bolesti.
Akorát to bolelo ráno, když jsem poprvé vstávala z postele, neuvěřitelné ale je, jak se tělo rychle regeneruje, protože den ze dne to bylo lepší.

Podotýkám ale, že císař není "lepší" než normální porod, zažila jsem obojí a rekonvalescence u normálního je úplně o něčem jiném.