Dvojí zkušenost

Líbí se mi, co napsala Kobliha, také bych to tak brala /mám 13 l.dceru,jsem 8let rozvedená/,leč můj ex moc na výchovu není a kolikrát si ji vezme jen 1x za měsíc na víkend,kdy se jí snaží věnovat/plavání,hory,výstavy/.Novou rodinu nemá,jen mu prostě vyhovuje svobodný život-hodně cestuje,sportuje-plave,kolo,lyže,je taky horolezec.Máme spolu výborný vztah,lepší než v manželství a spousta známých se diví,proč jsme se rozvedli.Prostě spolu to nešlo,beran-býk.
Před 1,5 rokem jsem poznala báječného chlapa,je moc hodný,má rád děti,rychle si s dcerou na sebe zvykli-učí se s ní,pomáhá.Jenže má taky svého /dnes už 8-letého syna/, kterého nevidí víc než jednou za 14dnů,o prázdninách týden,na Vánoce vůbec,protože to ex nechce.Mají spolu báječný vztah a přítel se velmi trápí,ale bývalá prostě nekomunikuje-nebere telefony,popř.neodpovídá na sms.Dělá,co ona uzná za vhodné,mění termíny návštěv,krátí společné dny.Byla to ona,kdo si našel jiného partnera,tak nechápu,proč se tak chová.Přitom to byl přítel,který se synem býval doma,když byl nemocný,naučil ho spoustu věcí.Vysvětluje, cokoliv se ho syn zeptá-úplně mu /v dobrém/"závidím",moje dcera to štěstí neměla. No a kde je ta spravedlnost, když jeden chce a nemůže a druhý by mohl,ale nechce?Je to smutné a k vzteku zároveň.